17.9.2014 - středa - odjezd do Prahy
Na 16:30 mě Lucka s Terkou odvezly na nádraží, kde už byla mamka. S ní jedu do Prahy. Hned po příjezdu odkládáme věci na byt a já mám ještě jednání v blízké restauraci. Mamka jde taky, takže si dáváme předodletové pivo.
18.9.2014 - čtvrtek - přelet do Seattle a město Seattle
Ve 3:20 vstáváme a přímým autobusem jedeme na letiště. V 6:25 nám totiž odlétá letadlo do Amsterodamu s přestupem do Seattle. Díky časovému posunu dolétáme stejný den už ve 12:00 v poledne. V letadle měl nějaký člověk zdravotní problémy, proto po přistání nejprve do letadla naklusávají medici, aby jej odnesli a teprve poté můžeme vystoupit. Naštěstí přes imigrační šly procedury dost rychle, tak nezbylo než si vyzvednout auto z půjčovny a rovnou vyrazit na obhlídku Seattle. První cíl je Space Needle - tedy vyhlídková věž. Parkujeme nedaleko a po jídle jdeme k věži. Smůla. Uzavřená společnost, takže se nahoru nedostaneme. Nevadí. Hned vedle je velmi zajímavá budova Music hall, která vypadá, jako by to byla pokrčená látka. A po Seattlu jezdí nadzemní dráha, podle které se dá dobře orientovat. Další zastávkou je u Washingtonského jezera kouknout na dům Billa Gatese, ale ještě předtím jdeme do Japonské zahrady. Zde je spousta upravené zeleně, potůčků a jezero. Gatesův dům z protějšího břehu vidět moc není, protože je prý většina pod zemí. Jdeme se alespoň projít částí arboreta kolem jezera, které je porostlé lekníny a jsou zde udělány i chodníčky nad vodou. Večer přejíždíme přes plovoucí dálniční most přes jezero na protější břeh a jedeme do městečka Kent, kde máme ubytování.
19.9.2014 - pátek - Olympic NP
Díky časovému posunu se nám moc nedaří dlouho spát, takže od
3:00 jsme vzhůru a vesměs na počítači. V 6:00 jdeme na hotelovou snídani,
která překvapila svou kvalitou. Hned po jídle vyrážíme přes jezerní zálivy a
mosty na severozápad přes město Port Angeles do národního parku Olympic. Jedeme
přes vstup Hurricane Ridge, ale nejprve kupujeme Season Pass, abychom už vstupy
do žádných národních parků nemuseli řešit (roční permanentka do všech NP). Už
při příjezdu k horám nám bylo jasné, že výhledy moc nebudou. Občas jemně
pršelo, nad hlavou se honily těžké mraky, které se zachytávaly o vrcholky hor.
Naštěstí alespoň občas z mraků vykoukly. Přijíždíme na parkoviště a
v mlze děláme dnešní první trail na vrchol Hurricane Hill (1735mnm).Celková
vzdálenost pochodu v jemném dešti, mlze a ke konci i silnm větru cca 6km.
Vracíme se k autu a jedeme kousek zpět, abychom si přidali další 3 km, při výšlapu na vyhlídku
na Angel Hill. Jako zázrakem se asi na 10 minut hora ukázala. Nakonec se
rozhodujeme, že sjedeme do nižších částí, abychom se vyhnuli mlze a absolvujeme
Algels lake trail. Vysokým pralesem jdeme k jezeru v horách a na
konto nám naskakuje dalších 13 našlapaných kilometrů. Ze začátku je túra
zajímavá, ale později již obrovské stromy a spadlé kmeny začínají být
jednotvárné. Přicházíme k jezeru, které je opět obklopeno mlhou, takže
z hladiny vidíme cca 5 metrů. Jdeme dolů a raději jedeme do historického
městečka Port Angeles. U pláže Hollywood beach se nedávno konala soutěž
stavitelů z písku a byly tu k vidění nádherné sochy z písku. Na
molo jsme si vystoupali na vyhlídkovou plošinu, zajeli se podívat na pomník
katastrofy 9/11 a hlavě
jsme si tady zašli na dobrou večeři do mexické restaurace. Nakonec nás již
čekal pouze 150 kilometrový přejezd do hotelu Oyster Bay Inn v Bremertonu
na břehu jezera.
20.9.2014 - dlouhý přejezd na východ
Vstáváme chvíli po šesté a jdeme na snídani do jídelny
s krásným výhledem na jezero v Ústřicové zátoce. Po jídle se balíme a
jedeme na východ. První delší zastávku děláme ve městě Vantage (silnice I-90
East). Tady se nachází zkamenělé kmeny stromu gingko. Krajina se mění a ze
žalostněných lesů se dostáváme do pouštní krajiny. V Gingko Petrified
Forest Park děláme dvoukilometrovou procházku ve vedru, abychom se na pár zkamenělých
kmenů podívali a trochu se protáhli.
Pak pokračujeme stále na východ a příležitostně sebereme i
nějakou cache. O pár set kilometrů dále zastavujeme v Silver Valley
v městečku, které je historickým pozůstatkem těžby stříbra v okolí a
zašlých časů. Nakonec večer přijíždíme po ujetých 970km do Deer Lodge, kde máme
ubytování. Hned vedle je mini casino, tak tam jdeme na večerní pivo.
21.9.2014 – Yellowstone National Park a
camping
Nemůžeme spát, a proto jdeme na 6:00 na snídani a rovnou
jedeme posledních cca 300km do vstupu do Yellowstonského národního parku.
Vjíždíme severním vjezdem a hned si rezervujeme místo v Mammoth campu,
protože později již budou všechny campy naprosto plné. Stavíme stan a za chvíli
už jedeme prozkoumávat zajímavosti tohoto nejnavštěvovanějšího prvního
národního parku v USA. Hned ze začátku vidíme bizona a vedle něj klidně prošel šedý vlk. Pokračujeme dále a sledujeme nádherné tufitové stěny, které
zdobí údolí po obou stranách. Musíme projet cestu parkem až k jižní části, kde se dostáváme do oblasti Old Faithful
geyser. Přicházíme akorát. Gejzír totiž chrlí vodu v cca 90 minutových
rozestupech. Nám netrvá ani 10 minut a již sledujeme obrovské množství vody a
páry chrlené do 25 metrové výšky. Za gejzírem vede stezka okolo 140 dalších
gejzírů (což je 1/5
všech aktivních gejzírů na planetě). A tou se jdeme podívat až na starý kónický
gejzír Castle. Pak již jedeme pomalu nahoru a sledujeme nádherně zbarvená
jezírka a dokonce stíháme těsně před západem slunce vidět i hřmící vodopády
v Grand Canyon of Yellowstone. I stěny kaňonu připomínají svého velkého
bratra. Už za úplné tmy se vracíme do campu a jdeme spát do stanu.
22.9.2014 – Yellowstone National Park a odjezd do Bozeman
Vstáváme po celonočním dešti do zamračeného rána. Balíme
mokrý stan a jedeme kousek k termálním pramenům, které vtékají do řeky.
Jdeme do plavek a do vody, kde se rochníme asi hodinu. Poté jedeme severní
stranou na východ. Po cestě na chvíli zastavuje dopravu stádo sobů přecházející přes cestu a dále pozorujeme velká stáda bizonů, projíždíme Rajským údolím
(Valley of Eden) a děláme i malou procházku do bažin k bizonům. Počasí se
krásně vybralo a máme nádherné výhledy podzimu. U severovýchodního výjezdu
z parku to otáčíme a projíždíme stejnou trasu zpět. S tím, že
zastavujeme na vyhlídkách u Sloupového vodopádu. Dnešní túra padla na nejvyšší
horu parku Mount Washburn. Šlapeme celkem 10km a ocitáme se ve výšce 3123mnm.
Nádherné rozhledy na okolní hory, silný vítr a docela zima jsou hlavní vjemy
z vrcholu. Scházíme k autu a míříme k poslední naší zastávce
v parku k Mammoth hot springs. Z bílé hmoty vytvořená
kaskádovitá jezírka a chodníčky vedoucí k výhledům. Dole vyschlý sloup po
bývalém gejzíru Cap, který má 11 metrů na výšku. Celá oblast připomíná
Pommukale v Turecku. Z parku vyjíždíme před setměním a jedeme do
hotelu ve městě Bozeman. Nejprve se ubytováváme a následně si jdeme objednat
pizzu a pak jedeme do hospody na pivo do centra.
23.9.2014 – Dlouhý přejezd na západ
Ráno využíváme internet a jdeme se nasnídat. Proto odjíždíme
z hotelu až v 8:00. Čeká nás zhruba 1000 km na západ. Cesta
ubíhá v klidu a po cestě se zastavujeme odlovit pár cachí.
V hotelu Econo Lodge na severu Mount Rainier ve městě
Buckley jsme v 19:30. Večeři si děláme ze zásob nakoupených po cestě a
jdeme hned spát.
24.9.2014 – NP Mt. Rainier v dešti
Vstáváme docela pozdě a než vyjedeme je skoro 9:00. Venku
totiž prší a je úplně zataženo. Já si alespoň běžím najít cache u památníku
Veteránů. V Buckley je i muzeum železářství, tak se koukáme alespoň zvenčí. Dále jedeme do národního parku Mt. Rainier. Nejprve odbočujeme vjezdem do
parku k Sunrise a na mostě přes White River pozorujeme valící se masy
vody, bahna a posloucháme hukot kamení v korytě. Tím, že tak vydatně prší,
tak se z bílé řeky stala kalná. Tohle nebyl vstup, kterým jsme zamýšleli
do parku vjet, proto se vracíme na cestu a jedeme až ke vstupu Paradise. V infocentru
shlédneme film o zdejším parku. Venku přestává pršet a my jdeme na procházku s vyhlídkou
na ledovce po Nisqually Vista trail. Naštěstí se mlha na chvíli zvedla a nám se
otevírá nádherný výhled na modré, bílé, šedé, ale i černé ledovce ze kterých
pramení většina místních řek. Odtud se jedeme podívat na vodopády Narada, které vypadají jako rozpuštěné vlasy. V infocentru nám
také poradili, že se máme kus cesty autem vrátit a projít si Grove of the
Patriarchs trail. Tedy cestu mezi, až 1000 let starými mohutnými stromy. Hezká
procházka, ale jedeme dále po silnici č.12 na jihozápad až kousek od St. Helens
do města Kelso. Ještě před příjezdem na hotel jdeme na dobrou večeři ve formě
steaků a pečených brambor do Country restaurace. Na hotelu využíváme krytého
bazénu a jacuzzi.
25.9.2014 – Řeka Columbia, Multnomah falls trail, Hood
River Valley, Mt. Hood, rezervace Warm Springs a camp v Smith Rock
Vstáváme později, než obvykle a vyjíždíme až po 9:00. Naše
cesta vede přes město Portland, kde odbočujeme na východ. Z dálnice
sjíždíme na vyhlídkovou cestu nad obrovskou řekou Columbia a z krátké
procházky, kterou jsme vymysleli, okolo vodopádů byla 10km dlouhá túra.
Rozhodně stála za to. Vidíme 2 nejvyšší celoročně tekoucí vodopád v USA
Multnomah fall a spoustu dalších vodopádů zasazených do nádherných hor.
Pokračujeme krajinou Hood River Valley, kde sama cesta může být cíl. Nádherné
vyhlídky, rozeklané strmé údolí a kaňony v podzimním odění. Projíždíme
okolo další ledovcové hory Mt. Hood, ale krom ledovcových splazů a pár ledovců
na úpatí není přes mraky vidět.jinak je všude hezky. Jedeme přes historické
městečko Warm Springs, které leží ve skalnatém údolí podobně stavěném
v menším měřítku jako Grand Canyon. Původní plán dojet až do Crater Lake
měníme u místa Crooked river Gorge Bridge. To je obloukový most přes jeden
hluboký kaňon. Místo dlouhé cesty autem raději jedeme nakoupit potraviny a stavíme
stan v nedalekém campu obklopeném nádhernými skalami ve Smith Rock. Je
hezký západ slunce a my se ještě jdeme ke skalám projít.
Problém nastává při příchodu. Začalo trochu pokrapovat, ale
to nevadí, abychom si udělali večeři a v klidu poseděli u stolu asi 200
metrů od stanu. Teprve po dlouhé době zjišťujeme, že máme spacáky venku a
otevřený stan, takže noc, kdy skoro mrzne, přečkáváme v mokrých spacácích.
26.9.2014 – Smith Rock trail přes Mysery a přejezd
okolo vulkanických hor Mt. Bachelor do Crater lake NP
Vstáváme do krásného počasí v 7:00 a rovnou vyrážíme na
trail do skal. Nejsme žádná Béčka, tak to bereme rovnou přes Mysery trail
serpentinami kolem lezeckých stěn až na vrchol. Teprve nahoře si z batohu
vytahujeme snídani s výhledem do všech stran a až na zasněžené vulkány
pohoří Mt. Bacherlor. Okolo skály s názvem Money head (ve tvaru opičí
hlavy) scházíme přes hřeben na druhou stranu údolí a okolo řeky
v příjemném prostředí si skály obcházíme zpět k výchozímu místu. Co
stojí za zmínku, že uprostřed této skalnaté pustiny se mi najednou telefon
připojil na otevřenou wifi. Po procházce balíme stan a jedeme přes scénické
cesty až do dalšího národního parku do Crater Lake. O ubytování je rozhodnuto,
jelikož mají otevřen pouze jeden kemp v Mazana Village. Autem projíždíme
po západní hraně bývalé sopky, která má svůj jícen naplněn průzračnou modrou
vodou a kocháme se pohledy. Venku je pořádná zima, protože se pohybujeme okolo
2000mnm. Také si vylézáme na vrcholek Mt. Mazama, ze kterého je ještě hezčí
výhled na toto, skoro 10km v průměru, kulaté jezero. Dostatečně vynadíváni
jedeme do campu, stavíme stan a na ohni si děláme steaky. Sousedé jsou
z Rakouska, tak u láhve vína trávíme večer. V noci venku skoro mrzne.
27.9.2014 – Přes Diamond lake a kaskádové hory do
kempu v Redwood
Ráno se budím v 7:00 a abych přežil, musím rozdělat oheň, jaká je
ráno venku zima. Až vstala mamka, balíme věci a jedeme se podívat i na vedlejší
jezero Diamond lake. Vítr fučí tak, že na hladině jsou vlny jako na moři, tak
to ani my nejdeme na žádnou procházku a jedeme okoolo zajímavého přírodního úkazu Rogue River creek (kdysi korytem řeky protekla láva, která ztuhla a opět tu teče řeka) na jihovýchod směr národní park
Redwood. Prakticky celá cesta vede krásnou přírodou a máme pár zastávek.
V podvečer dojíždíme na pobřeží do státního campu Patricks point, a hned si děláme
osvědčenou večeři – steaky. Po jídle se snažíme najít noční cache, ale
nepovedlo se.
28.9.2014 – St. Patricks state park, Redwood NP a opět
camp
Ráno jedeme na jižní část poloostrova Patricks state park
s nádhernými vyhlídkami na skály v moři, které trochu připomínají ostrůvky
v Thajsku. Slunce pomalu leze nahoru a celý poloostrov máme prolezlý, tak
jedeme nejprve na sever projít si některé části, kde jsou 2000 let staré obrovské
stromy v parku Redwood. Výjimkou nejsou stromy s obvodem přes 20
metrů a vysoké přes 100 metrů. V lese je ale tmavo a venku hezky, tak
jedeme kousek na jih. Po cestě míjíme velké stádo sobů, kteří mají pářicí se období. Míříme na State beach. Na mapě to vypadá, že písek je všude,
ale ve skutečnosti jdeme pralesem a scházíme strmou stezkou k relativně malé
plážičce v zátoce. Krásné místo. Já se jdu projít ještě po vyhlídkách, ale
nakonec končíme u vody. K večeru jdeme na velmi příjemnou večeři s nějakou
rybkou a polévkou z mušlí (Clam chowder). Večer si děláme oheň v campu.
29.9.2014 – Přejezd do San Francisca a exkurze po
městě
Stan balíme těsně po svítání a jedeme do cca 13:00 do centra
San Francisca. Po cestě se zastavujeme do plně funkčního domu vydlabaného
z jednoho kmene stromu (One log house). Je v něm vše, včetně kuchyně,
ložnice a obýváku. Přejíždíme Golden Gate Bridge, který je dnes výjimečně vidět
(obvykle je zahalen v mlze) a jedeme do Fisherman’s Wharf. Tato lokalita na pobřeží je
něco jako Václavák v Praze. Hromada lidí se prochází a kouká na nedaleký
ostrov Alcatraz, na volně žijící lachtany v moři, kteří si oblíbili molo
39, jedí proslavenou polévku Clam chowder a vůbec nasávají atmosféru města. I
my toto absolvujeme. Po jídle si jedeme projet nejklikatější silnici světa po
Lombard street. Tato silnice se klikatí mezi obytnými domy a zelení a skýtá
celkem 8 prudkých zatáček. Na protějším kopci Telegraph hill se tyčí rozhledna Coit tower
z roku 1930. Máme štěstí na parkování, protože se nám daří zaparkovat
skoro před vchodem. V této budově je asi největší zajímavostí prostorová
realistická malba všude na chodbách, která zobrazuje realistické tváře a
postavy mnoha lidí při práci v třicátých letech 19. století. Po této
exkurzi jedeme do Bedfordu, což je městečko jižně od SF, ale hlavně je blízko
letiště. Ubytováváme se a využíváme venkovního jacuzzi v hotelu. Pavel
přiletěl cca ve 23:00 a než si vyzvedl auto z půjčovny a dorazil do hotelu
je půlnoc.
30.9.2014 – 1075km na sever do Portlandu
Ráno se loučím s Pavlem a mamkou a mám před sebou
dlouhou cestu na sever. Hned po výjezdu z hotelu zjišťuji, že jedu kolem sídla
společnosti Oracle. Mají postaveno několik kruhových kancelářských budov okolo
uměle vytvořeného jezera, takže to vypadá hodně futuristicky. Celou cestu mě
provází příjemné počasí a připadá mi, že jedu pořád směr na jednu zasněženou
sopku. A taky, že ano. Relativně málo známá, ale zato velmi fotogenická sopka Mount
Shasta mě nabádala na několik fotozastavení. Po 1075km dorážím ve 22:30 do
hotelu v Portlandu.
1.10.2014 – Přejezd do Seattle a caching ve Fremontu
(okolo HQ Groundspeaku)
Vstávám
v 7:00 a po chvíli lovu cachí v Portlandu, kde mne asi nejvíc zaujal
autentický indiánský totem jsem se vydal až do Seattle. Auto jsem nechal u
mostu Aurora a v části Freemont okolo řeky jsem se vydal na sběr cache,
které založil samotný Groundspeak (firma provozující geocaching.com). Nachodil
jsem přes 13 km,
viděl sochu Lenina v nadživotní velikosti, raketu umístěnou ve středu
vesmíru (podle nějakých vědců je to právě Freemont v Seattle) a hlavně
spoustu soch, protože Settle je sochami doslova posetý. Hotel mám
v Tacoma. To je asi 20 minut autem z centra.
2.10.2014 – Boeing, návštěva HQ Groundspeaku a skoro
odlet
Ráno se balím a vyrážím směr centrum. Na exitu 158 jedu
k továrně na výrobu letadel Boeing. Mají tam zároveň i muzeum letectví.
Chvíli ohlížím letadla a pak pokračuji až ke Space Needle. Jdu se projít na
nábřeží, kde je krom dalších soch vidět krásně skyline Seattlu. Ve 12:30 mám
domluveno setkání ve společnosti Groundspeak, která provozuje herní portál
Geocaching. V budově je také umístěna jejich extra cache. Výklad a
následná debata zabrala hodinu času a mi nezbývá, než jet na letiště, vrátit
půjčené auto, odbavit se a v klidu počkat na odlet letadla. No jo, ale to
bych musel odletět. Z technických důvodů nepřistavili letadlo, které měli
a přistavili letadlo menší, takže spoustu z nás neodbavili. Takže jsem si
zase vyzvedl kufr, voucher na hotel a jal se přemístit do přiděleného hotelu.