8.3.2013 - pátek - cesta do Frankfurtu a odlet na Barbados
Ve 4:00 jsem nasedl na tramvaj a jel na Horoměřickou, kde mě čekal Marek. Pavel stále nebyl. Povedlo se mu totiž nastoupit na špatného vagónu a trčel v Pardubicích déle, než chtěl. Vyzvedli jsme jej na metru a Markovým autem jeli do Frankfurtu. Cesta nám trvala pouhé 4 hodiny. Na letišti nastal menší problém s našimi letenkami, protože je neměli v systému. Nakonec nám vystavili palubní vstupenky a nasedli jsme do letadla. Už před odletem jsme nabrali zpoždění, protože na letadle byl nějaký problém. Let trval cca 10 hodin a občas jsme prolétali slušnými turbulencemi. Po přistání byly u letadla přistaveny autobusy, ale místo, aby nás odvezly k imigračnímu, vyjely z letiště. Dovezli nás k zaoceánské lodi, kterou zřejmě celé letadlo plulo zase zpět do Německa. Po tomto nedorozumění nás museli zdarma dovézt zpět na letiště a před letištní halou nám orazítkovali pasy, vybrali jsme peníze a jeli městským autobusem do oblasti St.Lawrence Gap. Dost dlouho nám trvalo najít ubytování, protože ty, co jsme si vyhlédli před příletem byly buď obsazeny, nebo jsme je nenašli. Nakonec se povedlo a za 80$ jsme na jednu noc zakotvili.

9.3.2013 - sobota - pláž, cache, hlavní město a večeře z delfína
Jelikož je na Barbasosu o 5 hodin méně, já a Marek jsme byli vzhůru dlouho před 6:00. Jakmile se rozednilo, dali jsme si s Markem 4 km ranní procházku přes St. Lawrence Gap pro dvě cache u pláží. Po návratu jsme šli k moři a Pavel zašel nakoupit snídani. Dopoledne jsme trávili u vody pod palmou a většinou si četli. Na oběd jsem zašel koupit do obchodu kvalitní maso na steaky (což je asi jediná věc levnější, než v ČR) a zeleninu má salát a udělali jsme si dobrý oběd. Po jídle jsem vyrazil na další dvě cache, které byly už trochu dál a hlavně už bylo mnohem tepleji, takže těch 6 km bylo naléhavějších. Dostal jsem se ke golfovému hřišti a k pomníku připomínající první přistání letadla na Barbadosu (až v roce 1976). Opět chvíle u moře, než slunce zalezlo za obzor. Autobusem jsme dojeli do Bridgetownu a prošli se centrem až k přístavu, kde nás dovezl omylem autobus včera. Zpět jsme naše ubytování přejeli do města Oistins, kde je nejen rybí trh, ale také pouliční restaurace nabízející velké množství ryb. Byl nám doporučen delfín na grilu s pečeným bramborem a byl opravdu skvělý. Po jídle jsme se marně snažili najít nějaký bar, kde by to žilo a věkový průměr by byl menší, než 60 let. Tak jsme si vzali láhev místního rumu a šli si sednout na chvíli na pláž.

10.3.2013 - neděle - G.W. House, Harrison's cave a bivak u Archer's bay
Ráno se klukům nechtělo vstávat, tak jsem sedl do autobusu a šel posbírat další 4 cache. Jedna mne zavedla k největší sbírce litých děl že 17. století, pak jsem omrkl dům ve kterém bydlel nějakou dobu Geoge Washington ještě, než se stal prvním americkým prezidentem. Pak jsem se mrkl na Barbadoské muzeum, které je v budově bývalé věznice chráněné UNESCO. Pak jsem se zastavil vykopat z písku na pláži další cache a díky tomu mohl pozorovat plavení koní v moři. Poslední zastávka před cestou zpět byla u největšího baobab stromu v Karibiku. Obvod kmene je 25 metrů a má výšku má 28. Při cestě zpět jsem nakoupil na snídani další steaky. Dobře jsme se najedli, povinně si zašli zaplavat do moře a vyrazili k jeskyni Harrison. Výtahem (podobný je u Niagara falls) jsme sjeli o terasu níž, zhlédli film o vzniku Barbadosu (nachází se na zlomu tektonických desek, kde jedna vytlačuje druhou, takže Barbados se pořád zvedá) a nastoupili do vláčku, který nás provezl cca 2 kilometry jeskynním systémem. Nejzajímavější byla ta prostřílená dálnice kterou jsme tím vláčkem jeli. Aktuální vstupné 60b$. Byla vidět i podzemní řeka a nějaká ta jeskynní výzdoba. Po prohlídce jsme se autobusem nechali dovézt do města Speighstown a snažili se najít ubytování. Marně. Pod 300 USD nešli. Dojeli jsme tedy na sever do Archers bay, kde byly obrovské vlny tříštící se o rozeklané pobřeží. Slunce zapadlo, náhorní plošinka měla příjemně hebkou trávu a my se rozhodli přenocovat jen tak pod širým nebem. Večer byly úchvatné pohledy na milióny hvězd.

11.3.2013 - pondělí - Animal flower cave, River bay, Speighstown
Vstali jsme hned se svítáním, přeci jen nad ránem bylo trochu chladno a padla rosa. V místě, kde jsme spali byla jeskyně a nad ní cache, takže to byla naše ranní rozcvička. Pak jsme pěšky došli asi do 3 km vzdáleného místa, které bylo nejvěrnější na celém ostrově. Už po cestě nám místní říkali, že si máme dávat pozor, že je moře hodně rozbouřené. Bylo. Desetimetrové vlny se nárazem o útes tříštily do velkých gejzírů. Úchvatná podívaná. Dali jsme si u vstupu do jeskyně Animal Flower cave snídani a to bylo tak vše, co jsme mohli dělat. Do jeskyně nás nepustili právě z důvodů velkých vln. Nevadí, rozbouřené moře bylo mnohem zajímavější než nějaká díra do země. Odtud jsme šli po pobřeží další 2 kilometry k místu River bay. Zátoka, kde měli dokonce sprchy a pitnou vodu. Obojí využíváme a nastupujeme na autobus, který nás opět šílenou rychlostí provází mezi vesničkami ke kostelu St. Lucy. Rychlá cache a jedeme dále do města Speighstown. Protože máme dost času, jdu si pro cache u děla na pobřeží. Jinak to ale bereme jenom jako obědovou zastávku. Dáváme si létající rybu s pečenými brambory a k tomu místní mrňavé pivo. V 15:00 vyjíždíme dalším autobusem směr město Batcheeba. Zhruba v polovině cesty vysedáme a jdeme se podívat do parku Grenate tower wildlife preserve, který je něco jako minizoo. Pod nohama nám "běhají" želvy a kolem nás opice a další zvěř. Taky se jdeme podívat na signální věž. Na poslední chvíli měníme plán a jedeme zpět směr Bridgetown, respektive St. Willsons Gap, kde se ubytováváme v Rio Guest house.

12.3.2013 - úterý - steaky, Mount Gay Rum factory, plavání se želvami a další steaky
Ráno jsem s Markem zašel do obchodu koupit další hovězí steaky a zeleninu na snídani. Na regálu zrovna žádné nebyly, tak nám řezník řízl čerstvé. Po vydatné snídani jsme vyrazili do Bridgetownu do továrny na rum. Mount Gay rum je první rum na světě (1703 založeno), to znamená, že tady se vlastně rum vymyslel. Po prohlídce stáčírny jsme začali ochutnávat. Dobrý začátek dne. Každý dostal minimálně 5 vzorků zdejších rumů a v tom horku jsme byli v náladě raz, dva. Z továrny jsme jeli autobusem na sever mezi Holetown a Speighstown, kde se blízko pobřeží (asi 109 metrů) vyskytují vodní želvy. Měli jsme štěstí, že v daném místě zrovna kotvil katamarán, jinak bychom to nenašli. Obrovské želvy plavaly těsně kolem nás (měly až metr na délku) a vůbec se nebály. Dokonce mě jedna klofla do kotníku, jestli náhodou nejsem k snědku. Po tomto úžasném zážitku jsme doplavali zpět ke břehu, si ještě zaběhl 4km k nejbližší cachi, chvíli jsme se váleli u moře a pak jeli přímo do Oistins na rybí trh. Zalíbil se nám tam 1,5kg velký kousek čerstvého tuňáka, že kterého jsme si udělali skvělé steaky s pečenými brambory a zeleninovým salátem na večeři. Po jídle jsme klábosili na terase našeho hostelu a dopili při tom zbytek rumu. Když došlo pití vyrazili jsme ještě do blízkého baru na pár rumových punčů.

13.3.2013 - středa - plavba na katamaránu a reggae bar
V 8:45 pro nás přijel minibus a odvezl nás do přístavu kde jsme se nalodili na takový poněkud větší katamarán. Na palubě mohlo být tak 30 lidí a sotva jsme vypluli, otevřel se bar. Popíjeli jsme a mířili k prvnímu místu, kde byla možnost šnorchlovat s velikou želvou. Ano, byla tam jen jedna a celá loď vyskákala do vody a honila tu jednu chudinku. To, že tě ve vodě každou chvíli někdo kopl, nebo sejmul loktem aby měl lepší výhled, bylo naprosto normální. Po 20 minutách bojů jsme vypluli na druhé místo, kde v mělké vodě (do 10 metrů) bylo potopeno několik vraků lodí. To bylo zajímavější. I zde jsme strávili takovou půlhodinu. Při přejezdech se pořád pilo a případně i jedlo. Ale hlavně člověk chytal slunce na palubě. Plavba skončila okolo 15:00 a opět nás odvezli minibusem k hotelu. Dali jsme si tři hodinky odpočinku, protože to přeci jen bylo únavné a večer vyrazili nejprve něco pojíst na ulici a pak jsme se zkusili podívat do reggae music baru, kde hrála lokální kapela. Hudba nás spíš uspávala, takže jsme tam dlouho nevydrželi.

14.3.2013 - čtvrtek - město Bathsheba, pláž a odlet domů
Ráno jsme si zabalili všechny věci, usmažili poslední steaky a posnídali. Batohy jsme nechali na recepci a jeli na východní stranu ostrova k městu Bathsheba. Tam pobřeží vypadá zase trochu jinak. Jsou zde velké monolity na pláži, které z dálky připomínají hřiby (základna je užší, než vrchol). Na chvíli jsme se okoupali v jedné z mořských tůní a pak šli najít dvě zdejší cache. O hodinu později už jsme seděli v autobuse směřujícím zpět na naši stranu ostrova. Chvíli jsme ještě strávili na pláží, ale už nastal čas jít si pro věci a jet na letiště. V 19:00 jsme nasedli do letadla. Už jsme byli vyrolovaní na runway, ale museli jsme se vrátit a asi hodinu na letadle něco opravovali. Každý jsme měli svou vlastní řadu v letadle, takže jsme spali celou noc.

15.3.2013 - pátek - cesta domů
Přistáli jsme před 11:00 ve Frankfurtu a v mraze dojeli k autu, které bylo poněkud zasněžené. Marek nás zavezl do Prahy a já hned nasedl na vlak Leo express a jel do Ostravy.