20.11.2022 – neděle – Barbados a nalodění

Na letišti Grantley Adams International Airport v Barbadosu přistáváme okolo 17:00. Vyhýbáme se všem naháněčům a z východu jdeme přes parkoviště rovně až k cestě. Tady je zastávka klasického autobusu. Cestující čekající na zastávce nám mění pár dolarů na místní, abychom měli jak zaplatit řidiči a Marek od jedné paní dostává roušku, která je tady v hromadné dopravě povinná. Za chvíli přijíždí autobus a jedeme do hlavního města Bridgetown. Autobus nejede až k přístavu, ale musíme vystoupit 3 kilometry od něj a zbytek dojít pěšky. Během jízdy nám trochu prší, ale když jdeme pěšky, počasí už je v pohodě.
Postupně zapadá slunce a my se blížíme kolem parku National Heroes Square, kde jsou dva památníky a jedna fontána, až do přístavu. Tady procházíme rychle formality, nastupujeme na loď Rhapsody of the Seas, která bude na následující týden naším domovem a jdeme se ubytovat do kajuty. Večeři máme až na 20:15, tedy dost času projít si dvanácti patrovou loď a trochu se zorientovat. Večeře je servírovaná a jídla zde jsou vybraná a velmi chutná. Po jídle se jdeme na chvíli podívat na program v centrální části lodi, ale po dlouhé cestě a časovém posunu, kdy je tady o 5 hodin méně, než v ČR, jdeme brzy spát.

21.11.2022 – pondělí – ostrov Tobago

V 6:00 svítá a to už jsme na horní palubě a koukáme jednak na svítání a také na to, jak naše obří loď obratně manévruje na přistání. Dáváme si snídani a mezi prvními cestujícími vystupujeme na břeh v přístavu Scarborough na ostrově Tobago. Chvíli nám trvá najít bankomat, který by nám vydal 100 TT$, což je místní měna bez nějakého poplatku. To se nakonec zadaří, a když už jsme na půl cesty do kopce k Fort King George, což je bývalá pevnost, park a prachárna sloužící k obraně ostrova, tak už ten kilometr dojdeme ať se můžeme po těchto hradbách a parku se vzrostlými exotickými stromy projít. Vracíme se do města a začíná boj o nalezení autobusu, který by nás zavezl k vodopádům Agryle. No, a když už jsme našli zastávku, tak nám místní říkají, že autobus nejede, protože tam upadl kopec a cesta není průjezdná. Proto změna plánu a hledáme jiný autobus, který pojede na západ ostrova do města Crown Point. Fajn, zastávku máme. Autobus má jet ve 12:00. Čekáme spolu s místními do 12:50. Mezitím se strhává průtrž mračen a stihne i opět vyjít slunce, ale autobus nikde. Nic, vzdáváme to. Další má jet ve 14:00. Dost času zajít si na loď na oběd. Po návratu na zastávku vidíme, že jsme se dívali špatně a autobus už ujel.
No, nic, tak sedáme do auta k místním, které slouží jako sdílené taxi a za čas vystupujeme v Crown Point. Jdeme cestou Pigeon Point road kousek směrem na poloostrov Pigeon Point, ale stačí nám najít nejbližší pláž u Bago’s beach bar. Voda je luxusně teplá a pod vodou, se prohání hejna tropických ryb. Šnorchlovací vybavení s sebou máme, takže můžeme trávit čas i pod vodou. Během hodiny, co na pláži trávíme 2x prší a opět přestává. Je čas se vrátit na loď. Tentokrát si čekáme na autobus, který, sice se zpožděním, ale přijíždí.
Na lodi jsme v 17:00. Hned se dáváme do gala a jdeme na 17:30 na servírovanou večeři. To je i čas, kdy loď odplouvá do mezinárodních vod. Po večeři jdeme do divadla na stand up comedy show Greg Vaccariello. Je vidět, že tento bavič nemá nic připraveno předem a zapojuje do svých vtípků i publikum. Po představení trávíme večer v barech, kdy se dnes hudba nese v rytmu 80. let.

22.11.2022 – úterý – Trinidad

Budík nás vytahuje z postele v 5:30. Na 6:00 jdeme na snídani na záď lodi, kde je jídlo i mimo hlavní časy. Protože například snídaně se normálně servíruje až od 7:00. Chceme být nachystaní co nejdříve, abychom mohli na břeh co nejdříve. Ve městě Port of Spain přistáváme v 8:00. Ostrov Trinidad vypadá už z lodi jednak mnohem vyspělejší, ale taky mnohem zelenější a hornatý. Po vystoupení z lodi procházíme finanční čtvrtí s moderními výškovými budovami a jdeme až do Chinatownu, kde nás policie upozorňuje, že vstupujeme na vlastní riziko. Hledáme totiž místo, odkud jezdí místní sdílené taxi Maxi Taxi. Po několika dotazech nás místní nasměrují na správný roh ulice a opravdu tam ty dopravní dodávky jsou. Do první, která má jet do naší destinace, sedáme, ale po chvíli nám je jasné, že zase tak rychle nepojedeme. Ono to funguje tak, že auto jede, jakmile se naplní cestujícími. Takže opět vystupujeme, řidiči dáváme instrukce, že bez nás nemá jet a jdeme se podívat na nedaleký park Woodford Square, kolem kterého jsou místní důležité koloniální budovy jako Trinity Cathedral, The Red House, ve kterém sídlí místní radnice. Hall of Justice nebo Police Headquarters.
Vracíme se k dodávce, kde se už nasbírali další cestující a konečně v 10:00 vyjíždíme na sever přes kopečky, spoustu zatáček a skrze místní hustý, zelený a mokrý deštný prales. Celkem svižná jízda trvá asi 30 minut, kdy vystupujeme u nápisu I♥Maracas. Maracas je místní vyhlášená pláž, protože jsou tu díky tvaru pobřeží, hezké vlny na body surfing. Pláž je lemovaná palmami a je tady hezky. Vlny dosahují až dvoumetrové výšky, ale dost rychle se lámou. Většinu času, který zde trávíme, jsme ve vodě. Snažíme se jezdit na vlnách a užíváme si. Cca po hodině, vidíme, že se blíží černý mrak, proto se pakujeme k nedaleké benzince. Máme štěstí, protože zrovna jede ten stejný řidič, co nás sem přivezl. Vracíme se před Port of Spain a necháme se vysadit u botanické zahrady. Vstup je zde zadarmo, tak se jdeme podívat na vzrostlé tropické stromy v udržovaném parku. Přes plot vidíme President's house (sídlo prezidenta). A něž se pořádně rozkoukáme, strhává se tropická bouře. Běžíme se schovat do jednoho z mnoha altánků a za chvíli se z louky kolem nás stává celkem divoká řeka a my zjišťujeme, že jsme najednou na ostrově. I po dešti, který skončil na necelých 20 minut, kolem nás proudí dravá voda a nám nezbývá, než ji přebrodit na cestu, která je stejně zatopená. Kolem parku, který obcházíme jsou nádherné koloniální vily, kterým se zde říká Seven Wonders (Sedm divů).
Opět začíná pršet, ale už se neschováváme, nemá to cenu. Během chvilky nezůstává nitka suchá, ale je to teplý déšť, který nám nevadí. Jdeme kolem National Academy for the Performing Arts, což je obrovská moderní budova svým tvarem vzdáleně připomínající operu v Sydney. Posledních několik kilometrů k lodi jdeme stále v dešti. Na lodi absolvujeme kurz merengue, skvělou servírovanou večeři a výborného kouzelníka a baviče v jedné osobě. Pozdější program dnes nezvládáme, jelikož únava zapůsobila v plné síle.

23.11.2022 – středa – Grenada

Loď přistává o něco dřív, než je na programu ve městě St. George’s na ostrově Grenada. Proto spěcháme se snídaní, abychom se na břeh dostali co nejdřív. To se nám daří už v 8:00. Vycházíme z portu a odbočujeme doleva, kde hned v první bance měníme peníze na East Caribbean Dollars, tedy zdejší platidlo, a jdeme o pár metrů dál na něco, jako autobusové nádraží, které je velmi dobře organizované a minibusy jsou popsané, kam jedou. Nejprve jedeme středem ostrova a vystupujeme v prudkém dešti u vstupu do Grand Etang Forest Reserve. Platíme 2 USD vstupné, jdeme se podívat do infocentra a mezitím přestává pršet. Největší atrakcí je zde jezero Grand Etang lake v kráteru bývalé sopky, které se plní výhradně dešťovou vodou a díky vydatným srážkám tak zásobuje například vodopády The Seven Sisters. Je zde i vyhlídková plošina. V jezeře jsou spousty ryb a po dešti s valící se mlhou okolo to působí mysticky. Dají se zde dělat i různé traily do pralesa, ale je dost mokro a nemáme moc času.
Stačí, že si dáváme následujících osm kilometrů běh k vodopádu Shodoo waterfall u vesnice Andandale. Po dešti se běží příjemně. Tento vodopád, stejně jako všechny ostatní, které dnes navštívíme je velmi vydatný a voda má hnědavou barvu. To jen ukazuje jak moc tu poslední dobou prší. Děláme pár fotek a asi po 300 metrech platíme 5 USD vstup k dalšímu vodopádu Andandale waterfall. Vodopád v džungli je hezký a v jiných měsících se pod vodopádem v přírodním jezírku koupe. Dnes do tohoto jezera skáčou místní odvážlivci za peníze pro potěchu turistů. Na vodopád koukáme zespod i se škrábeme nahoru, jen abychom viděli, jak zrovna jeden místňák skáče dolů. Následně se vracíme asi kilometr k hlavní cestě. Cestou koukáme na dozrávající boby kakaovníků a ve stáncích pokukujeme na množství koření, které pochází právě z ostrova Grenada. Na cestě nasedáme do minibusu, který nás veze zpět do St. George’s.
Na autobusovém nádraží jen přesedáme do jiného autobusu, který se s námi plouží jižní klikatou cestou podél pobřeží k vesnici Mt. Camel. Tady po hodině fakt hodně pomalé jízdy, vystupujeme, platíme vstupné 5ET$ a po bahnité cestě se smýkáme k vodopádu Camel waterfall. Poslední vodopády dnes jsou zase jiné, než předchozí dva. Tento vodopád je dost široký a padá z velké kamenné desky. Tady se Markovi definitivně rozpadají boty a musí zbytek dne chodit bos. Z vodopádů jedeme opět směr přístav, ale cestou přestupujeme na jiný autobus k pláži Grand Anse beach. To je asi nejhezčí pláž ostrova. Sympatické malé loďky kotvící u břehu s jemným zlatým pískem a lemované palmami této pláži propůjčují ráz romantična. My se tady jdeme koupat. Osvěženi se vracíme pěšky, protože nám už místní měna došla, do města St. George’s, kde nejprve procházíme historickým tunelem Sendall Tunnel y roku 1894, ve kterém se málem šprajcl náklaďák. A za tunelem stoupáme po příkrých schodech k pevnosti Fort George. Stará pevnost, která opět měla za úkol chránit přístav, kde mořem zaplavený sopečný kráter přirozeně chránil a chrání lodě. Pomalu se blíží čas odplutí, proto se vracíme na loď. Těsně před nástupem si všímáme nádherné duhy nad ostrovem a z horní kajuty sledujeme před večeří západ slunce.

24.11.2022 – čtvrtek – Saint Vincent

Vstávám v 6:00. Marek se vyvaluje a já jdu do posilovny. Venku je průtrž mračen, takže není kam spěchat. Ale stejně, v 7:00 jdeme na snídani a chvíli po 8:00 vystupujeme v Kingstownu, tedy hlavním městě souostroví Saint Vincent and Grenadines (Svatý Vincent a Grenadiny). Zjišťujeme, že trajekt na Grenadiny nejezdí tak často, jak bychom si představovali, takže je rozhodnuto prozkoumat zajímavosti pouze Sv. Vincenta. Stále vydatně prší, když procházíme přístavním městečkem a hledáme nejprve banku, kde si vyměníme dolary za EC$ a následně minibus, který by nás odvezl do Chateaubelair. Naštěstí nás lidé posílají správným směrem a už si to frčíme po velmi křivolakých silničkách okolo severního pobřeží ostrova, který je velmi zelený. Řidič ten minibus i s námi určitě ukradl, protože jede jako by za námi jeli policajti. Prostě divoká jízda. Vystupujeme asi 2 kilometry od vodopádů Darkview Falls, na které si musíme dojít po svých. Před vodopády překonáváme řeku po bambusovém mostě a za chvíli už koukáme na 21 metrů vysoký vodopád. Pod ním se tvoří přírodní jezírko, a protože jsme z túry, horka a vlhka tak akorát, jdeme se vodopádem osprchovat. Přírodní sprcha v krásném prostředí deštného pralesa před dalšími osmi kilometry, které jdeme pěšky, je fakt příjemná.
Nejprve jdeme k Black Sand Beach, tedy pláži s černým pískem. Ostrov je totiž sopečného původu a přímo nad námi je aktivní kráter sopky. Od prosince 2020, kdy se sopka opět začala probouzet, je vrchol nepřístupný. Vracíme se na místo, kde nás před časem vysadil minibus, ale nic zpět nejede. Prý možná až později odpoledne. Máme štěstí, že se nám daří stopnout si minibus, který si soukromě pronajala skupinka lidí z lodi a jedou stejným směrem jako my, tedy na místo Wallilabou, kde se v roce 2003 natáčel film Piráti z Karibiku. Je tady ještě několik kulis, malé muzeum převážně s fotografiemi z natáčení, pár soch Jacka Sparrowa, budova, která se ve filmu také objevila a molo vedoucí do moře, které využíváme k tomu, abychom si zaplavali a mrkli na rybky a korály pod námi. Dál už nás, ale tento stop vézt zadarmo nechce, proto se vracíme na hlavní silnici a jdeme chvíli pěšky, než přijíždí regulérní minibus, který nás veze až do přístavu. Já si dělám ještě menší výšlap na vyhlídku nad přístav odkud mám naši loď jako na dlani. V 17:00 se vracíme na loď a před večeří využíváme horolezecké stěny na lodi. Dnes je americký Thanksgiving, tudíž je tomu podřízena i večeře s typickým krocanem.

25.11.2022 – pátek – Martinique

Dnes, protože se jedná o Martinik, což je třetí největší karibský ostrov, si chceme půjčit auto. To znamená nejprve chytit u přístavu velký autobus jedoucí na letiště. Tam nás nabral shuttle bus do autopůjčovny, ale vše jsme si vyřídili on-line předem, takže v půjčovně to odsýpalo. Za chvíli už jedeme na sever ostrova. Nejprve přijíždíme do, kdysi nejdůležitějšího města celého Karibiku, do Saint-Pierre. Přírodě stačilo 10 minut a bylo po městě. Ono je totiž umístěné pod aktivní sopkou a láva v roce 1902 smetla většinu města. My se jdeme podívat na lávou zničenou katedrálu a staré divadlo.
Pak už jedeme až na parkoviště u přístřešku Le Refuge de l’Aileron, kde necháváme auto a v mlze stoupáme právě na kužel sopky Montagne Pelée, která způsobila zkázu toho předchozího města. Parkujeme v nadmořské výšce 800 metrů a čeká nás velmi prudké stoupání v mlze na hranu kráteru do výšky 1364 m. Pak klesáme dovnitř kráteru až ke kamennému přístřešku Troisiéme refuge a druhou stranou kráteru se vracíme na hranu a kráter z poloviny obcházíme. Na západní straně hory se mlha trhá a vidíme až na moře. Prudká stráň je porostlá bujnou zelenou vegetací a my dost spěcháme, abychom se stihli ve 14:00 vrátit k autu a přejet středem ostrova ke kostelu Sacré-Coeur de Balata, kde děláme několik fotek a pomalu jedeme vrátit auto. Pomalu, protože v pátek odpoledne i tady vznikají dopravní zácpy. Z letiště se vracíme k přístavu opět autobusem. Na lodi si jdeme zalézt a na večeři máme dnes humry.

26.11.2022 – sobota - St. Lucía

V 8:30 přistáváme ve městě Castries na ostrově Svatá Lucie. Opět se snažíme dostat z lodi co nejdříve. Jdeme hned na minibus, který nás hodinu veze serpentinami do města Soufriere při pobřeží. Dnes je konečně hezké počasí a my jdeme po pobřeží pod jeden ze dvou ikonických kopců, které se objevily i v několika filmech. Těmto kopcům se říká Piton. A je tady velký Gran a malý Petit. Ten menší je jen o nějakých 30 metrů nižší, než velký. Výstup na Petit Piton z úrovně moře do výšky 739 m na 2 kilometrech je dost náročné. Hodně lidí to vůbec nezkusí a mnoho to nezvládne vylézt až na vrchol. Takových, co to vzdali cestou potkáváme několik. A není se čemu divit. První polovině je jen velice prudký výšlap po úzkém kluzkém chodníčku vedoucím vzhůru džunglí. To je ta lehčí část. Čím více k vrcholu se blížíme, tím se prudký výšlap mění v lezení. Objevují se lana a kolmé stěny. Občas se přidržujeme lián a na jednom místě se doslova musíme proplazit vzhůru úzkou skalní chodbičkou. Po dvou hodině a půl stojíme na vrcholku odkud vidíme na moře pod námi, na okolní kopec a velký kus ostrova. Dolů se dostáváme za další hodinu.
Hned pod kopcem jsou termální vodopády Petit Piton Falls. Za pár drobných se můžeme jít vykoupat. Jsou zde tři malé bazénky a v každém má voda jinou teplotu. Takže relaxujeme pod vodopády, které padají v kapkách po hezké, vodou vytvarované skále. Po hodině se vracíme do městečka, kde je Hummingbird beach na kterou se jdeme koupat. Minibusem se vracíme do Castries, ale na loď ještě nejdeme. Zbývá nám pár drobných, takže navštěvujeme stylový bar u přístavu a dáváme si několik piv.
Na loď se vracíme těsně před odplutím. Dnes krom večeře, tanečního vystoupení v divadle jdeme i do baru, kde je nejprve s názvem The War of Sexes, což v překladu znamená válka pohlaví. Je třeba postavit týmy 6 žen a 6 mužů. No, a protože chlapů se moc nehlásí, tak jdu hrát i já. Několik srandovních úkolů a chlapi (tedy i já) vyhrávají. No a potom už až do půlnoci pokračuje hra The Adult Quest. V sále se vytváří asi 30 týmů, kteří soutěží proti sobě. My jsme v týmu se dvěma postaršími černoškami a dvěma gayi. Bavíme se fakt dobře. Hra nejprve začíná jednoduše, prostě něco v sále najít a donést na parket, ale pak přichází i těžší úkoly, jako, že každý tým má přinést tři podprsenky, nebo si vyměnit svršek muž se ženou a nakonec má přijít z každého týmu chlap, který bude nastrojený jako ženská. No, a to mě náš tým nechal předvádět. Dostal jsem na rty rtěnku, boty na podpatcích, podprsenku a kabelku. No, prostě jsem vypadal jako štětka. Ale sranda to byla. Po hře si jdeme ještě dát pozdní noční večeří a jdeme na poslední tequilu.

27.11.2022 – neděle – Barbados a odlet

Loď dnes přistává už v 6:00 do přístavu Bridgetown na ostrově Barbados. Stejně tak vstáváme i my. Jdeme si dát snídani, balíme si věci, ale z lodi ještě nejdeme. Jdeme si zahrát ping-pong a loď opouštíme až v 9:00. Pěšky s přístavu jdeme kolem moře přes staré město na nádhernou pláž s bílým pískem. Tím, že si vozíme šnorchlovací výbavu s sebou, můžeme se jít koupat do azurově modrého a teplého moře. A díky potápěčským brýlím pod vodou vidíme spousty tropických ryb a nádherné vodní želvy. Jiní si za to, že je naloží na katamarán a půjčí jim brýle, musí zaplatit minimálně 30USD. Tady odpočíváme a koupeme se až do 14:00, pak jdeme kolem historických děl vyskládaných kolem hřiště a hodinové věže na autobus, který nás veze na letiště. I když máme Boarding pasy v telefonu, musíme si vystát dvouhodinovou frontu jen, aby nám je vytiskli v papírové podobě. Teprve poté nás pouští do letadla.