10.2.2014 - pondělí - Cesta do Soulu
Na letiště přijíždím asi 90 minut před odletem. Ještě se v klidu navečeřím a jdu si vyzvednout palubní vstupenky. Tady je mi nějak divné, že jsou otevřeny pouze dvě přepážky. Jak později zjišťuji, jsou to poslední dvě přepážky a ty se za 10 minut mají zavřít také. Pavel ještě nikde. Odbavil jsem se a Pavel mi nebere ani telefon. 5 minut do zavření check-inu se mu konečně dovolám a alespoň mu nachystám letenky. Poslední slečna od přepážky se uvolila ještě chvíli počkat, ale Pavel teprve nastoupil na Dejvické na autobus. Zkráceno: v 18:50 je boarding time a my přicházíme ke vchodu 18:49. Prostě just in time. V letadle Korean Air zkoušíme netradiční korejskou kuchyni, kde podávají polévku z mořských řas a jídlo zvané Bibimbap. Rýže s něčím. Dobré. Po pár filmech usínáme. I přesto, že letadlo překračuje rychlost 1000 km/h, let trvá bezmála 10 hodin.

11.2.2014 - úterý poprvé - Soul a další let
V poledne místního času přistáváme na letišti Incheon kousek od Soulu v Jižní Korei. Máme asi 4 hodiny času, než nám poletí další letadlo do Honolulu a já jdu proto ven z letiště, protože od mé poslední návštěvy kolem letiště vznikly 3 nové cache. Pěknou procházkou v slunečném, ale mrazivém dni to odcházím a o dvě hodiny později jsem zpět na letišti o tři nálezy bohatší. Do centra města to nemá cenu jezdit, protože je to 70km jedním směrem. Na terminálu podřimujeme až do odletu dalšího letadla Korean Air. Naprosto nečekaně (v letenkách to uvedeno nebylo) letadlo přistává v Tokyu (Japonsko) a máme tady hodinový stop over. Nakonec se, ale, na tu Havaj dostaneme.

11.2.2014 - úterý podruhé – Honolulu a první den na ostrově Maui
Letíme přes noc a přistáváme v Honolulu v 9:00 ráno. Ale pozor! Opět 11.2.! Je to dáno tím, že jsme překročili mezinárodní datumovou hranici. V Honolulu je krásně slunečno okolo 25°C. Odbavení na imigračním proběhlo rychle a my máme víc jak dvě hodiny na přestup na dnes již poslední letadlo do města Kahului na ostrově Maui. Já ten čas využívám lovem dvou blízkých cachí a později se přidávám k Pavlovi, který studuje prospekty a mapy ostrovů, které hodláme prozkoumat. Krátce po 13:00 jsme na Maui, půjčujeme si auto a rovnou vyrážíme na dva místa, která jsou vytipována jako to, co člověk musí vidět, pokud je na Maui. Ono je to vlastně takové kombo, protože jedno je cesta a druhé je cíl. Je zde totiž scénická, velmi úzká a klikatící se cesta do města Hana. Tahle cesta skýtá nádherné pohledy do rozeklaných údolí porostlých tropickými stromy a hlavně květinami svažujících prudce do modrého moře. Po cestě si děláme dvě osvěžující zastávky. Jedna spojená s procházkou tropickým lesem zakončená Twin waterfalls ve kterých se dá koupat a druhá u vodopádů, které na mapě nejsou, ale zase se tam dalo skákat ze skály do vody. Po mnoha zastávkách včetně obědové dojíždíme k jeskyním a pláži, která má naprosto černý písek. Tady se jen kocháme pohledy, ale do vody nejdeme, protože se začíná stmívat a my do města Hana dojíždíme už za tmy. Následně to otáčíme a jedeme přes Hana Road zpět a ještě pokračujeme prakticky na druhou stranu ostrova do města Lahaina. Měli jsme zde totiž domluvené ubytování.

12.2.2014 – středa – Maui – kráter Halekala, koupání a cache
Díky časovému posunu se nám nedaří spát déle, než do 5:00. Ještě za tmy vyjíždíme po západním pobřeží ostrova Maui na sever. Občas se zastavíme na nějakou cache u pobřeží, ale pak jsme se rozhodli pro ranní jogging. Nechali jsme auto u začátku trailu k Dragon Teeeth a 2 kilometry běžíme po skalistém pobřeží vytvořeném vyvřelinami lávy. Dragon Teeth je místo, kde vtékala žhavá láva do moře a to tu žhavou masu zformovalo do tvarů, které vypadají opravdu jako obrovské dračí zuby. Pár fotek, chvíli se vydýchat a běžíme zpět. Naštěstí je přímo u auta i sprcha, kterou využíváme. Ve městě Lahaina si jen kupujeme snídani a pokračujeme serpentinami po úbočí kráteru Halekala na nejvyšší bod ostrova s dech beroucími sceneriemi do údolí. Jedna historka z výstupu nahoru. Pokud si na úrovni moře koupíte pytlík chipsů, který je naplněn nějakým plynem a vystoupáte do výšky 3055mnm nad mořem, kde je o dost řidší vzduch (nižší tlak), buďte si jisti, že vám po cestě pytlík doslova exploduje. Pravdivá historka, která se přihodila nám. Zastavujeme na vyhlídkách a sledujeme barevné vyvřeliny v kráteru. Podívaná určitě stojí za to, ale člověk se zde dlouho nezdrží, pokud si nenaplánuje nějakou túru po zdejších trailech, nebo třeba jízdu na kole z kráteru dolů. Ani jedno neplánujeme, tak se vracíme dolů a jedeme do přístavu Ma’alaea zajistit si zítřejší program. Máme ještě do večera dost času a proto se vydáváme na Little beach na jihovýchodě ostrova. Po cestě si dáváme pozdní oběd a k tomu docela dobré pivo. Pavel se vyvaluje na pláži a já se rozhodl vylézt na vrchol místního kopce sopečného původu. Vypadal docela malý, ale byl neuvěřitelně prudký. Nakonec se povedlo a já viděl krásný západ slunce z tohoto vrcholku nad ostrůvkem Molokini, kde pojedeme zítra lodí. Dolů jsem to slezl přes další Black sand beach a vyzvedl jsem Pavla na pláži. Sice se poptáváme, kde je v okolí nějaká zábava, ale nakonec naše těla se stále převráceným časem říkají, že toho mají pro dnešek dost a jdeme spát.

13.2.2014 – čtvrtek – šnorchlování u Molokini, historické město Lahaina
Opět se budíme před 5:00 a vyjíždíme po pár cachích k pláži. Dáváme si tam sprchu a končíme ve Starbucks. Na 6:30 musíme být v přístavu Maalaea a lodí Quicksilver vyjíždíme k ostrovu ve tvaru půlměsíce (zatopený sopečný kráter), kde má, údajně, být jedno z nejlepších šnorchlování na světě. Cestou tam máme čas se nasnídat. 90 minut šnorchlování při kterém můžeme pozorovat hejna barevných ryb nad korály. Možná je to tím, že jsme toho již hodně zažili, nebo je to jen přehnaná reklama, ale podle nás tohle určitě není nejlepší šnorchlování na světě. Ale koupání fajn. Následně loď přejíždí k místu zvané Turtle Town, Takzvaná čistící stanice želv. Sice nevidíme slibovaná hejna, ale jen jednu pořádně velkou, ale i to stačí. Po tomto koupání nás loď veze na jih ostrova kde se kolem lodi převádí v akrobatických skocích hejna delfínů. Dostáváme typický americký oběd – hamburgery. A poslední třešnička na tomto výletě je sledování humpback velryb jak se převalují, a prakticky se vyskytují všude. Je to i tím, že je prakticky klidná hladina a proto velryby vidíme všude. Z výletu se vracíme ve 14:00 a Pavlovi není moc dobře, proto po cestě do města Lahaina odbočujeme na pláž a skoro dvě hodiny se válíme u vody (já i do té vody vlezl). Ale odpočinek byl potřeba. Nakonec do Lahainy dojíždíme. Tohle město bylo kdysi velmi rušné, jelikož tu námořníci hledali rozptýlení. Dnes je to na seznamu UNESCO a je zde spousta historických budov. Navštívili jsme i starou věznici před kterou stojí auta z roku 1923, Čínský dům z dob brzkého osídlování nebo historickou nemocnici. Začíná se stmívat a my jedeme do hostelu kousek od letiště.

14.2.2014 – pátek – přelet na Big Island a cesta na jih a pak na sever
Ráno vstáváme brzy, jelikož musíme vrátit auto a stihnout letadlo v 8:40. Na letišti trochu zmatky, protože to neletí z hlavního terminálu, ale z takového dřevěného hangáru. Mám dokonce chvíli čas na ranní 4km běh k pobřeží. Letadélko, do kterého nastupujeme uveze 10 pasažérů a je to jediná letecká společnost, která vás postaví na váhu a pokud vážíte přes určitou hranici, tak neletíte. Jednovrtulový stroj startuje a kupodivu hladce za 50 minut přistáváme na Big Island. Je to největší ostrov z Havajských ostrovů a také nejmladší. To znamená, že je všude ostrá vyvřelá láva a i runway je postavená na takové vyvřelině. Po přistání mi někam zmizel Pavel, tak ho nechávám tak a jedu zařídit auto. Na poslední moment se rozhoduji, že si v půjčovně upgradu auto na terénní Jeep Wrangler. Jedu pro Pavla a vyrážíme z letiště Kona kolem pobřeží na jih. Člověk si tady připadá, jako by jezdil, chodil či stál na čerstvě vyvřelé a ztuhlé lávě, ale ve skutečnosti jsou to výtoky, které mají stáří přes 200 let. Láva je ovšem dost pevná a proto bude přírodě trvat dost dlouho, než zvětrá a začnou tam růst rostliny. První zastávka je klasicky v obchodě, abychom tu neumřeli žízní a hlady, ale hned pak jedeme do Honaunau National Historical Park. To je místo, které je na pobřeží a je postaveno pro představu, jak se zde žilo, když tu byli pouze původní Havajané. Dokonce tam mají i živé herce, kteří představují rybáře a podobně. Asi nejzajímavější jsou zde totemy, které zdobí zřejmě dům náčelníka. Po prohlídce pokračujeme na jih a vidím odbočku pouze pro offroad auta. 8 km brutálním terénem, že schody jsou proti tomu rovinka jsme půjčeného Jeepa i sebe trápili k pobřeží Manuka Bay. Jelo se totiž mezi vyvřelou lávou. Ale cesta stojí za to. U pobřeží je vidět, jak žhavá láva tlačila a trhala korály od dna, které se pak spojily v černobílou masu. Je zde i historický chodníček (místo ostrých lávových kamenů jsou ochozeny do kulata). Moře naráží na útesy, jemně prší a celkové to působí velmi ponurým dojmem. Čeká nás cesta zpět do kopce, ale už jsme si na to poskakování, třepání a houpání zvykli. V jemném dešti jedeme stále na jih, kolem 2 parabol s průměry 14 metrů, které slouží k vesmírným výzkumům až přijíždíme ke skalnímu výběžku, kde už jižněji jet nelze. Odstavujeme auto a zbylých pár set metrů jdeme pěšky. Dostáváme se tak na místo South Point, což je nejjižnější místo patřící USA. Opět pobřeží působí drsným dojmem. Je zde i jedna cache ve které, k mému překvapení, někdo nechal krabičku marihuany. Necháváme pro další nálezce a jdeme se ještě podívat na jeskyni, které se propadl strop, takže vytvořila díru v zemi. V hloubce asi 10 metrů je vidět mořská hladina. Jak se později dovídáme, do této díry se dalo i skákat. Ale stejně pršelo a bylo docela chladno. Následně se jedeme, opět offroadem kolem pobřeží, podívat na olivínovou pláž. Ta je tvořena zeleným pískem jemného olivínu a je tak ojedinělá na světě. Jsme domluveni na ubytování přesně na opačném, tedy severním, konci ostrova a proto otáčíme auto a jedeme opět přes Konu do 19:30 na sever. Máme ubytování u hostitelky Ellen v krásném megalomanském domě a dokonce dostáváme i večeři.

15.2.2014 – sobota – trek na severní části Big Islandu
Ráno si jedeme koupit snídani a nějaké pití na celý den a jedeme na severní část ostrova k pláži v údolí Waipio. I zde je potřeba mít auto 4x4, jinak vás dolů nepustí. Brutálně prudká klikatá cesta do údolí se dole mění opět v nezpevněný povrch. Jedeme až k sopečné pláži a nejprve jdeme pěšky po pobřeží doprava. Je to místo, kde se točil závěr filmu Waterworld (jak na konci našli pevnou zem a vodu). Ze skály padá vodopád prakticky až na úrovni pobřeží. Následně si balíme u auta batoh na celodenní túru a vyrážíme doleva. Nejprve musíme přebrodit říčku a jít po pláži, ale následně už stoupáme do výšky 400mnm. Jedna serpentina střídá druhou a my jdeme jedním směrem 7.5mil. Vedro a neustálé stoupání a klesání dělají z tohoto treku docela náročnou záležitost. Po cestě se koupeme v nádherné tůni pod vodopádem. Na konci se dostáváme do údolí, kde se, pro změnu, točily scény pro film Jurský park. Vysoký dvojitý vodopád z drsných skal dotváří dokonalou scenérii u pobřeží. Většina lidí dojde sem a přenocuje ve stanu, ale my se musíme otočit a celou trasu absolvovat zpět. Doslova z posledních sil přicházíme asi v 17:00 k autu a pijeme vše, co nám přijde pod ruku (na trek jsme si pro oba vzali jen litr pití a to bylo sakra málo). Ještě narychlo skočit do moře a jedeme zpět do civilizace. Jedeme koupit do obchodu nějaké pivo a víno aby bylo něco k večeři a u našich hostitelů všichni společně děláme hovězí tacos. Vynikající. K tomu popíjíme pivo Corona, popíjíme víno a bavíme se asi do 23:00.

16.2.2014 – neděle – nejvyšší hora světa Mauna Koa a Vulcano National Park
Po snídani vyrážíme autem asi do výšky 3500mnm. Tam necháváme auto a v řídkém vzduchu (je zde o 40% méně kyslíku ve vzduchu, než za normálních podmínek) stoupáme až do výšky 4207mnm. Na hoře mrzne a je tam sníh. Mimochodem, asi nevíte, že tohle je nejvyšší hora světa. Nevěříte? Tak si to najděte na Wikipedii. Nebo ne. Já to prozradím. Hory se měří od úpatí po vrchol a tahle hora má úpatí 6km pod vodou a stoupá až ty 4207 metry nad vodu. Což ji suverénně staví na první místo velehor. Jelikož je to sopka, krajina všude vypadá jako někde mimo tuto planetu a pohledu ani nepřidává to, že kolem vrcholku je postaveno neuvěřitelné množství planetárií, vesmírných pozorovatelen, satelitů a dalších vybavení, které by člověk čekal spíše na marsu nebo jinde. Obcházíme si kráter a směrem dolů nám byl nabídnut odvoz k autu. Využíváme, abychom ušetřili čas. Musíme v údolí, kde už je zase horko, objet horu z druhé strany, kde se nachází Vulcano National Park. Hned po vjezdu odkládáme auto na parkoviště a jdeme se podívat na místo, kde z země stoupají sirné výpary a síra zde volně krystalizuje. Docela zajímavý pohled, protože těch výduchů je všude kolem spousta. Pak jedeme až na konec cesty (ona pokračuje i dále, ale momentálně je zavřená, protože je to blíže kráteru životu nebezpečné) k Jagger muzeu. Odtud je pozorovací rampa kráteru činné sopky, která už 20 let soptí bez přestání. Ze země stoupají obrovská oblaka páry, ale jinak nic moc vidět není, proto ještě projíždíme cestu z druhé strany, kde máme možnost projít se jeskyní, která vznikla průtokem lávy. Je to takový tubus (Lava tube) a koukáme ještě na několik starých sopečných kráterů. Cesta nás nakonec dovedla před západem slunce až k moři, kde se nachází místo, kde vtékala láva do moře, ale to si už vzalo zase kus svého území zpět, takže skalisté černé pobřeží o které se tříští velké vlny působí velmi neutěšeným dojmem. Zajímavostí je zde Holei sea arch, která je i na spoustě pohledů z tohoto drsného ostrova. Je to takový skalní most, který vzdoruje protkám nárazům mořských vln. Slunce zapadá a my se vracíme k Jagger muzeu, kde je najednou problém zaparkovat, protože sem přijíždí spousta lidí. Za tmy je totiž mnohem hezčí výhled do sopky. Rudě ozářené stoupající páry vypadají jako pohled do pekla. Škoda, že nemůžeme blíže, ale i tak je ten pohled nezapomenutelný. Po čase, kdy nás už přestalo bavit mačkat se mezi dalšími čumily a bojovat o dobré pozice pro focení, sedáme do auta a jedeme se navečeřet do města Hilo. Také si myslíme, že bez problémů, jako obvykle, najdeme ubytování. Ale to je chyba. Nejprve jedeme do dvou hostelů, kde mají, ovšem, plno. Pak už jen telefonuji a dostávám stále stejnou odpověď. Plno, plno, plno… Nakonec se mi podařilo sehnat hotel přímo u pláže, ale ubytováváme se až před 23:00.

17.2.2014 – pondělí – koupání v termálním přírodním bazénu a večer Luau dance v Royal Kona resort
Vstáváme konečně o něco později a vyrážíme na východní pobřeží ostrova, kde vyvěrá spousta podzemních horkých pramenů. Po cestě se ale zastavujeme v parku, který nese název Lava trees, nebo-li lávové stromy. Když teče láva skrze les, tak se o kmeny živých stromů ochladí a ztuhne. Strom uvnitř shoří, nebo vyhnije, ale zůstanou zkamenělé duté válce v místech, kde před tím byly stromy. Optimální je, pokud vyvěrají těsně u moře, protože se horká voda míchá s mořskou a vzniká tak přírodní mořské koupaliště s teplou vodou. Dnes se jedno takové obzvláště hodí, protože slušně prší. Když je, ovšem, člověk pod vodou, pak to nevadí. Koupeme se do 12:00, ale pak už musíme pomalu přejet celý ostrov na západní pobřeží do města Kona. Ubytování si zajišťujeme v hostelu na jihu města a dáváme si chvíli oddech. Na 17:00 musíme být v Royal Kona Resort, kde máme zaplacen večer s tradiční Havajskou show Luau dance. Stále prší, a proto, namísto, aby se to konalo pod širým nebem, musí se představení přesunout pod střechu. To chvíli trvá a já si jdu najít dvě okolní cache. Konečně nás pouští dovnitř. V ceně je neomezená konzumace pití a jsou zde švédské stoly. Jíme a pijeme asi jako dalších 200 diváků a koukáme na tradiční tance a zpěvy. Bylo to zajímavé, ale venku by to bylo hezčí. Co se dá dělat. Na konci představení nás ještě vytáhli ven a předvedli ohňovou show. Skončilo to docela brzy, tak alespoň jdeme poprvé i dříve spát.

18.2.2014 – úterý – koupání v moři a přelet na ostrov Kauai
Po snídani jedeme najít nějakou hezkou pláž. Ta se nachází jižně od Kony. Chvíli plaveme a jezdíme na body boardu, který Pavel někde našel. Při cestě na letiště se ještě stavujeme najíst a naposled zajezdit po terénech na lávovém poli. Ve 14:00 odevzdáváme auto a s přestupem v Honolulu letíme na ostrov Kauai do města Lihue. Je to nejsevernější ostrov Havajského souostroví. Zatím netušíme, že máme potvrzeno ubytování přímo v Lihue, tak jedeme kousek na sever do města Kapaa, kde se nachází jediné dva hostely na celém ostrově. Po cestě ovšem nacházím internet a na mailu mám potvrzeno ubytování. Takže je po problému. Na večeři si dáváme pizzu v jedné z restaurací, kde ji dělají ještě klasickým způsobem. Po jídle jedeme zpět do Lihue a ubytováváme se u hostitele Ricka, kousek od letiště. Ten nám doporučil, co je dobré vidět na ostrově. Popíjíme pivo a bavíme se o všem možném až do noci.

19.2.2014 – středa – Kaňon Waímea, Shipwreck beach a večeře v Dukes
Ráno vyrážíme na jih přes Port Allen do hlavního cíle dnešního dne kaňonu Waimea. Ten má podtitul Grand Canyon Pacifiku a opravdu to tak vypadá. Jen je o trochu zelenější a je zde poněkud vlhčeji (i když po naší zkušeností s pravým Grand Canyonem viz. Cestopis Západní USA si nejsem tak jist, kde té vody bylo více). Nádherné výhledy poněkud zahalovaly mraky, ale i ty se nakonec rozpustily. Projeli jsme kaňonem až na konec zpevněné silnice, kde je vidět Mount Waialeale. Místo s nejvíce srážkami na této planetě a vlhkostí vzduchu 100%. Svítí sluníčko a ceduli, která to hlásá, nevěříme. Vyrážíme na trek do bažin pod vyhlídkou a po cca 300 ušlých metrech se z ničeho nic spustí tropický liják. Aha! Už tomu věříme. Běžíme v dešti zpět k autu a než doběhneme nahoru zase pršet přestává. Dolů už znovu nejdeme. Stezka je totiž jedno velké bahenní kluziště. Vracíme se po scénické cestě kousek zpět a po Halemanu road klesáme pěšky dolů. Vede zde totiž Canyon trail, stezka, která končí u vodopádů Waipoo. Ty jsou opravdu nádherné a vysoké. Dělí se na několik stupňů a stezka končí zhruba uprostřed vodopádů. Ty tady vytvořily jezírko, ve kterém se dá koupat a my toho samo sebou využíváme. Voda je poněkud chladnější, ale osvěžuje. Stoupáme zpět k autu a jedeme k moři. Nejprve k letišti u Fort Allen, kde je místo se slanisky ve kterých dodnes místní rodiny vyrábějí vypařováním vody mořskou sůl. Hned vedle je pláž na kterou se plácl Pavel a já si zahrál první Wherigo hru v Pacifiku. Protáhlo mne to několik kilometrů kolem pobřeží, takže jsem si i slušně zaběhal. Poté se přemísťujeme k Shipwreck beach, kde sice nikdy žádná loď neztroskotala, ale je zde útes, který ční nad vodou cca 10 metrů a pod ním je dostatečná hloubka, že se z něj dá skákat. To Pavla zlákalo, že to stihl těsně před západem slunce skočit. Po západu slunce jsme jeli k Rickovi (hostiteli), dali si sprchu a na 20:00 máme rezervaci ve vyhlášené restauraci Dukes. Auto nám parkuje pikolík, ke stolu s výhledem nás uvádí hosteska. Středem restaurace protéká umělý vodopád. Prostě taková Havajská příjemná restaurace. Dáváme láhev vína, míchané drinky a na večeři si dávám vynikající kus tuňáka červenoploutvého v 9 druzích koření. Takto připravená ryba se prakticky jen narychlo opeče hlavně proto, aby neopadalo koření, ale jinak je maso syrové. Pavel i Rick zůstali u steaků. Po dobré večeři Jedeme do místní diskotéky, ale i přesto, že tam jsme po 22:00, je tam skoro prázdno. Nevadí, dáváme si margarity a lokál se pomalu plní. Když před půlnocí jdeme do auta, už je plno.

20.2.2014 – čtvrtek – trek k Hanakapi`ai vodopádu, pláž a odlet na Oahu do Honolulu
Ráno musíme hodit prádlo do pračky a pak sušičky, ale než se vše vypere, dáváme si snídani. Po 9:00 je vše uklizeno, tak nezbývá, než se rozloučit s Rickem a vyrážíme na sever ostrova až kam nás cesta pustí. Po cestě jsem sjedeme na nejsevernější místo Havajských ostrovů na maják Cody’s. Je to zároveň ptačí rezervace, tudíž můžeme pozorovat hejna ptáků sedících i kroužících okolo. V Ostrov se totiž nedá objet celý dokola. Na konci cesty je vyhlášená pláž Ke`e na kterou se jdeme plácnout. Já okamžitě usínám a budíme se ve 12:30. Akorát čas vyrazit na 13km dlouhou túru k Hanakapi`ai vodopádu. Těch 13km je dohromady tam i zpět (jedním směrem 4 míle). Po dvou mílích pochodu po jílovitém a bahnitém chodníčku přicházíme ke kamenité pláži Hanakapi`ai. Bohužel není moc času, tak rovnou pokračujeme okolo koryta říčky, kterou musíme během pochodu několikrát překonávat ze strany na stranu, vzhůru. Po dalších třech kilometrech se nám naskýtá nádherný pohled na neuvěřitelně vysoký vodopád. Voda dolů nepadá proudem, ale díky své výšce se za letu o vzduch rozpadá v jemné kapky. Voda končí v přírodním jezírku a my neváháme a okamžitě se koupeme. Bohužel nás čeká ještě pochod zpět. Není problém ani tak vzdálenost, jako to bahno, které klouže při každém kroku. S pár pády to zvládáme a jsme zase na Ke`e pláži. Rychlá koupel, sprcha a jedeme do města Kapaa na večeři. Klasické steaky, burgery a pivo jsou na večeři to pravé. Venku se mezitím setmělo a nám zbývá pouze vrátit auto a přeletět na poslední zastávku našeho havajského pobytu, na ostrov Oahu do města Honolulu. Letadlo přistává ve 22:00, půjčujeme si auto a jedeme na pláž Waikiki, kde máme zaplacené ubytování.

21.2.2014 - pátek – Hanauma Bay a večer na Waikiki
Ze srandy se snažíme najít nějaké ubytování na další dny, ale neúspěšně, tak na to kašlem a jedeme nejprve na výšlap na kráter, který je bývalou vojenskou pevností. Celkově jsme nachodili asi 4 kilometry, ale jedním směrem to bylo pořádně do kopce a do schodů. Na samotné hraně kráteru jsme si prohlédli střílnu a výhled na pobřeží a zase dolů. Konec chození a jedeme na Hanauma Bay k pláži. Je to zároveň přírodní park, protože to je bývalý sopečný kráter, ve kterém je nyní spousta ryb a korálů. A platí se zde vstupné. Na pláži trávíme asi dvě hodiny, ale hlad nás vyhnal na oběd. Zbytek odpoledne trávíme prozkoumáváním východního pobřeží ostrova. Před západem slunce jedeme ještě do Honolulu podívat se na jeden ze dvou královských paláců, které se nachází na americkém území. Tento patřil poslednímu havajskému královskému rodu, než jim Američané násilně zabrali území. Nakonec se vracíme zpět na Waikiki a snažíme se ještě naposled najít ubytování. Není šance. Nevadí. Auto parkujeme v parku nedaleko ulice, kde je noční život (první a poslední na celé Havaji) a jdeme do baru na drink. Škoda, že je zde tak narváno. Nedá se ani sednout a pomalu ani hnout. Nakonec končíme s pivem u pláže.

22.2.2014 - sobota - Pearl Harbor a velké nákupy
Ráno vyrážíme do zátoky Pearl Harbor, abychom se i dozvěděli něco z válečné historie USA a Japonska. Už pred osmou vstupujeme do tohoto velkého památníku a jdeme si jned vyzvednout vstupenky na USS Arizona. Na vstupenkách je čas 9:45, což je dost času projít si vše, co se nachází na pevnině. Munice, ponorka, obří podvodní rakety, pomníky padlým a pomníky za zničené ponorky během 2. Světové války. Taky mám čas zahrát si místní Wherigo. Ve stanovený čas jdeme nejprve do kina na film o tom, kterak 7. 12. 1941 shodou špatných rozhodnutí nejvyššího velení a špatného odhadu strategie během několika hodin přišlo Americké námořnictvo prakticky o všechny bojeschopné lodě v Pacifiku díky vychytralosti Japonského velení a tak USA vstoupilo do války. Následně nás motorový člun převáží k pomníku, který je vybudován nad potopenou lodí USS Arizona. Ta je pod pomníkem vidět v mělké vodě. Co je zajímavé, že i po více, než 70. letech stále z lodi uniká nafta. Taky námořníci, kteří v lodi umřeli, tak prý tam jsou dodnes. Po prohlídce jedeme na západ ostrova na pláž a tam jsme do 16:00. Pak má Pavel v plánu doplnit si šatník a k tomu mu stačí projít komplex obchodů kousek od Pearl City a 5 hodin času. Já se zase procházím po cachích. Ve 21:00 jedeme zpět do Waikiki.

23.2.2014 - neděle - sever ostrova Oahu
Vstávám v 7:00, ale Pavlovi se ještě nechce, tak si jdu dát tříkilometrový běhokolo parku ve Waikiki. Po mém návratu už Pavel žije a my můžeme vyrazit na sever Oahu. Zastavujeme ve městě Kailua na snídani. Protože se dnes tváří, že bude horko, trochu měníme plán a místo zkoumání dalších částí ostrova jedeme na pláž Lanikai. Je zde teplejší voda než na jihu a kousek od břehu jsou korály a spousta barevných ryb. Na pláži se válíme (a já si vyběhl na jeden vrchol poblíž) do 14:00. V Kailua si dáváme oběd a jedeme na poslední cestu okolo ostrova stále na sever a západ ostrova přes Sunset beach až do historického města Hale'iwa. Tady koukáme na pláži na kýčovitý západ slunce. Dnešní okruh uzavíráme opět na pláži Waikiki. Dáváme si pivo, koukáme na hvězdy a relaxujeme do půlnoci u vody.

24.2.2014 - pondělí – odlet do Soulu (krátký den)
V 6:00 vyjíždíme na letiště, vracíme Mustanga a já mám ještě čas zaběhnout na poslední cache Havaje s vyhlídkou na odletovou rampu. V 9:40 odlétáme. 11 hodin čistého letu do Soulu a přelet časové zóny o den dopředu nám tento den podstatně zkrátil.

25.2.2014 - úterý – noční Soul
V 16:00 přistáváme v Soulu. Na letiště ve stejný okamžik doletěl i korejský olympijský team, takže máme štěstí vidět kordony policie a tiskovou konferenci. Metrem jedeme nejprve do čtvrti Gynehgbokung (cesta metrem z Incheonu trvá skoro 90 minut). Před setměním máme čas si jen prohlédnout palác a hlavně neuvěřitelné policejní manévry na náměstí. Je i zajímavé pozorovat zastávky v metru, kde se nachází všude plynové masky a na obrazovkách jedou filmy o tom, jak tyto používat a jak se chovat v době útoku. Holt, Severní Korea je hodně blízko. Přejíždíme do další soulské čtvrti do Itaewon. Tady je to taková trochu větší Asie. Jdeme zde na netradiční večeři. U nízkého stolu, který má uprostřed zabudovaný kulatý gril a u kterého se sedí v kleče, nám donesli spoustu mističek z různě připravenou zeleninou, syrové krájené houby a hovězí maso. To si na tom grilu opékáme a k tomu popíjíme pivo a Korejský alkoholický nápoj soyu. Po dobrém jídle už jedeme pouze na hotel do jiné čtvrti. Cestování metrem je zde dost přehledné a jednoduché.

26.2.2014 - středa – ranní běh Soulem a odlet do Prahy
Budíme se v 6:00 korejského času a jdeme se proběhnout zmrzlým Soulem. Naše cesta vede do parku na Mt. Eunbon. Hora to sice není extra vysoká, ale stoupání slušné. Odtud by byl krásný výhled nebýt oparu (nebo to je smog?) na řeku Han a kus Soulu. Na 8:00 běžíme zpět do hotelu na snídani a poté už jen cesta na letiště.