Cestovat z Evropy na nový Zéland je docela časově i energeticky náročné. Nejprve jedeme lůžkovým vozem do Budapešti, pak metrem a autobusem na letiště. Následuje 11 hodinový let do Shanghaje (Čína). Tady máme celý den na přestup, ale do města nejdeme. Jen si objednáváme hotel v části Pudong, který má odvoz z letiště zdarma, ubytujeme se, jdeme na dobré čínské jídlo a jdeme si na pár hodin lehnout. Po jídle si děláme procházku do blízkého parčíku a ve 20:00 nás už zase autobus veze na letiště. Čas do odletu trávíme v příjemném letištním salónku.

5.10.2023 - čtvrtek - Auckland, japonská restaurace a historické centrum

Let ze Shanghaie do Aucklandu, trvá 11 a půl hodiny. K tomu časový posun a máme tady přistání v 17:00 místního času. Než projdeme všemi formalitami a najdeme místo, odkud má jezdit svoz do autopůjčovny, nastává první zádrhel. Půjčovna tvrdí že funguje jen do 18:00 a pak je příplatek za off hours. 45NZD. No co, auto je třeba, takže platíme. Dalších 50NZD platíme za povinný úřední překlad řidičáku do angličtiny. Prostě samé nesmyslné poplatky. Ale nakonec auto máme a to je hlavní. Jedeme rovnou do One Tree Grill restaurant, která patří mezi top 10 restaurací v celém Aucklandu. Podle toho mají také nastavené ceny. To jsme předem nevěděli, ale jídlo bylo skvělé. Hned po večeři jedeme úplně do centra do hotelu Ascotia Off Queen. Venku už je sice tma, ale i tak se jdu projít na Queen street, kde stojí i Aucklandská radnice a je zde zajímavá architektura. K moři a přístavu je to sice jen kousek, ale dlouhé cestování si vybírá daň. Takže se vracím na hotel.

6.10.2023 - pátek - Bay of Islands

Po snídani na hotelu vyrážíme na sever. Vypínám si placené úseky a tím nás vede navigace po Scenic road. Jedeme do zátoky Bay of Islands do městečka Paihia. Cestou se kocháme neuvěřitelně svěží jarní přírodou, kolem nás na kopečcích jsou stáda krav a ovcí a celá krajina vypadá moc hezky. Po 4 hodinách jízdy parkujeme v malém městečku Paihia. Počasí je krásné a v zálivu je spousta malých zelených ostrůvků. Kolem nik se prohání malé lodě a vůbec je tu příjemná atmosféra. Dáváme si kávu a zmrzlinu, kupujeme zpáteční jízdenky na trajekt, tedy ono to je spíš taková loďka, ale za 20 minut jsme na druhé straně v městečku Russell. Procházíme kolem několika historických budov a stoupáme na horu Flagstaff hill. Z vrcholku je hezký výhled na ostrovy i na městečko. Ale tím naše túra nekončí, jdeme nahoru a dolů, přes místní džungli až k výběžku Lovers Leap. Už cestou jsou některé výhledy moc hezké, ale tady je to nádhera. Chvíli relaxujeme před cestou zpět do městečka Russell. Jdeme na večeři do thajské hospody Tuktuk kousek od přístavu a po jídle se vracíme trajektem zpět do Paihia.
Je hezky a máme čas, proto jedeme k 5 km vzdáleným vodopádům Haruru falls na řece Waitangi. Zajímavé a docela velké vodopády padající přes čedičovou hranu. Okolní příroda je taky hezká a hned po příjezdu kolem nás chodí slepice s čerstvě vylíhlými kuřátky. Prostě dokonalé jaro. Chvíli se kolem vodopádů procházíme a jedeme zpět do Paihia. Parkujeme u pláže Horotutu beach, kde se shodou okolností odehrála první zaznamenaná hra kriketu na Novém Zélandu. Voda je čistá a ani ne moc studená, ale tentokrát se koupat nejdeme, jen chvíli relaxujeme před ubytováním v Bounty motel. Je to kompletní apartmán včetně kuchyňky a s výhledem na moře, jdeme si nakoupit do nedalekého obchodu a pak se jdeme podívat na západ slunce k přístavu. Slyšíme z místní restaurace zvuk živé hudby, proto se tam jdeme podívat a dát si pivo a chvíli posedět.

7.10.2023 - sobota - Cape Reinga

Po snídani se s mamkou rozdělujeme. Mamka zůstává v Paihia na hudebním festivalu a já jedu stále na sever. První zastávku a procházku si dělám v zálivu Mangonui bay v historickém městečku Mangonui. Je tady zachovalý historický dřevěný soudní dům a nad městečkem od kostela je hezký výhled na zátoku.
Počasí se trochu kazí a kolem Ninety Mile beach, tedy Devadesáti mílové pláže jedu už v oparu. Severní výběžek Nového Zélandu je písčitý a kopce jsou prudší a podstatně ubývá stromů. Krajina se mění. Ono to všechno jsou totiž písečné duny. Konečně přijíždím k nejsevernějšímu výběžku celé země na Cape Reinga. Auto nechávám na parkovišti a v celkem silném větru scházím po cestičce k majáku Cape Reinga lighthouse a k rozcestníku, který je pro mnohé ikonický, začíná tady totiž trail od severu k jihu celého Nového Zélandu. Taky se tu střetává Tasmánské moře s Tichým oceánem. Prostě konec světa. Dělám pár fotek a vracím se do auta a jedu pomalu na jih.
Odbočuji 3 km po nezpevněné cestě k obřím dunám Giant Tepaki Dunes. Obří písečné duny mají až 150 metrů na výšku a jsou tak strmé, že dole půjčují prkna a člověk po dunách může jezdit nebo lyžovat. Dunám se nic nestane, konstantní severní silný vítr stopy po jízdě brzo zahladí a dunu zase vyrovná. Zajímavé je, že hned pod dunou teče řeka, která tak písčitou plochu razantně ukončuje. Z druhé strany dun je moře a duny patří do Ninety Mile beach. Několik lidí tady na prknech jezdí, ale já pokračuji na jih.
Ještě si dělám zastávku v městečku Kaitaia, které založili Chorvatští přistěhovalci, kteří zde objevili velké naleziště Kauri Gum (něco jako jantar na výrobu šperků). Ten kámen se zde těžil skoro 100 let. Procházím si výstavou objasňující způsob těžby, koukám po hezkých Graffiti na zdech domů, a protože začíná pršet, pokračuji dál k pobřeží.
Ještě se zastavuji do Kororipo Heritage park, kde procházím přes most přes řeku a vracím se v čase do doby prvních přistěhovalců. V krásně upraveném parčíku stojí viktoriánské stavby a jedná je kamenná, které se říká Stone Store. Je to nejstarší kamenný dům na Novém Zélandu. Kousek odtud stojí historický kostelík a hřbitov St. James church. Nad parčíkem plným zajímavého ptactva je vyhlídka odkud vidím jak historické stavby, tak malý přístav s několika loďmi.
Vracím se do Paihia, beru mamku a jedeme na jih do Parua Bay, kde se ubytováváme v chatičce na farmě s názvem Country Nirvana. Protože prší, končíme v chatě.

8.10.2023 - neděle - Puhoi a Auckland

Po celonočním vydatném dešti je ráno opět krásné počasí. Dopoledne si užíváme chatičky obklopené přírodou. Přímo z okna koukáme na pasoucí se krávy a spoustu rozkvetlých květů. V 10:30 jedeme na jih. První zastávku děláme v městečku Puhoi, které založili Čeští přistěhovalci uprostřed nehostinné přírody a i díky pomoci domorodců se po čase z osady stalo prosperující městečko. Je tady i muzeum, původní katolický kostelík St. Peter and Paul a knihovna, kterou museli po povodni v roce 2001 kompletně postavit a vybavit znovu. Jdeme i na krátkou procházku do zdejšího parku a pak na jídlo do místní stylové hospody, kde podávají rybu v pivním těstíčku a pivo vařené v Puhoi podle české receptury.
Přejíždíme do Aucklandu, ubytováváme se opět v Ascotia Off Queen a jdeme se projít do centra města kolem Town Hall, historické správní budovy, která má i vlastní koncertní síň. Přicházíme až k moři k muzeu plachetnic a odtud jdeme k ikonickému vysílači Sky tower. Jedná se o nejvyšší budovu na jižní polokouli a měří 324 metrů. Zajímavá stavba, kde je možné si z horní platformy skočit třeba i bungee jumping. Ale dnes už je na tohle pozdě.
Vracíme se k autu a přejíždíme k 2 km vzdálenému sopečnému kuželu Mount Eden. Po spoustě schodů vystupujeme na hranu kráteru, kolem kterého jsou zbudovány tři vyhlídkové plošiny ze kterých máme celý Auckland jako na dlani. A ještě dramatické bouřkové mraky v pozadí dokreslují kontrast pro naše fotografie. Obcházíme si kráter dokola a vracíme se zpět k hotelu. U něj je asijská restaurace, kde dělají jehněčí nudlovou polévku. Ta nám slouží jako vydatná večeře.

9.10.2023 - pondělí - ranní Auckland, Māngere Mountain, přelet do Christchurch, Botanical gardens a centrum

Vstávám brzy a jdu se proběhnout do setmělého města, ke jen některé budovy, jako Sky tower nebo Clock tower jsou nasvíceny. Taky to beru přes místní park se spoustou soch a památníků na vojenské námořnictvo.
Po hotelové snídani jedeme směrem k letišti. Máme ještě čas si vyjít a oběhnout další sopečný kužel nad Aucklandem a to Māngere Mountain. Tahle hora skýtá zase jiné pohledy na město a člověk prochází kolem pařezů, které jsou tak mohutné, že si připadám jako mravenec.
Pak už fakt vracíme auto v půjčovně, která nás odváží až na Domestic terminál, tedy terminál pro vnitrostátní lety. Dáváme si pár piv a v 11:45 odlétáme na jižní ostrov do města Christchurch. Po letu trvajícím pouze 70 minut si vyzvedáváme a jedeme do centra ubytovat se v našem apartmánu.
Na hotelu jsme ani ne 10 minut a jedeme auto zaparkovat u parku Hagley. Jdeme si totiž projít místní krásnou botanickou zahradu i celý park. V botanické zahradě, která je kompletně přístupná zdarma jsou nádherné vzrostlé netradiční stromy, rozárium a plochy s mnoha květinami i velké tropické skleníky. Po prohlídce v příjemném jarním slunečném dni si v parku dáváme v kavárně zákusek. Pod nohama se nám kolébají čerstvě vylíhlá, ale už neuvěřitelně odrzlá káčátka. Z parku jdeme směrem k centru přes bývalou univerzitu University of Canterbury, která je postavená celá z kamene a nyní slouží jako galerie, koncertní hala, nebo hudební škola. Kolem se nám míhá malebná říčka Avon. Přecházíme přes most Bridge of Rembrance. Tento most je zároveň velkým památníkem na Druhou světovou válku. Bohužel, většina zajímavostí ve městě je aktuálně nedostupná, protože v roce 2011 tady během hodin velmi silné zemětřesení poničilo celé město. A například katedrála Christchurch Cathedral se zřítila skoro celá a nyní před ní stojíme a vidíme jen lešení a zakrývací plachty. kolem řeky jdeme na nejznámější ulici Regent street, které se teď říká New Regent street. Barevné domy v koloniálním a španělském stylu jsou už po zemětřesení opravené a ulička pulzuje životem.
Je podvečer a my si jdeme něco nakoupit a pak do zajímavého konceptu restaurace. V jednom prostoru jsou malé stánky ve stylu street food, ale člověk může využít aplikaci a objednat si z celé nabídky všech prodejců. Dáváme si jehněcí kotlety a k tomu nesmí chybět pivo z malého místního pivovárku.

10.10.2023 - úterý - NP Mount Cook, Hooker Valley Track a přejezd do Oamaru

Ráno běžím ty dva kilometry pro auto a vyrážíme na jih. Jedeme směrem do Alp do městečka Tekapo, které leží u stejnojmenného nádherného jezera. Na břehu stojí ikonický kamenný Church of Good Shepherd (kostel Dobrého pastýře). Od břehu jezera je přes hladinu impresivní pohled na celé pohoří Mount Cook. Se stejnojmennou nejvyšší horou Nového Zélandu. Kolem jezera i kus cesty jedeme. Pak přejíždíme k největšímu jezeru Pukaki. Každou chvíli musíme zastavovat, protože ty výhledy je třeba si vychutnat a nafotit.
Dojíždíme až do alpinistického centra Aoraki neboli Mount Cook village, jdeme se podívat do infocentra, které je zároveň takové muzeum místních ledovců a jdeme na menší túru po stezce Hooker Valley Track. Jezero Mueller lake, které míjíme je celé z ledovcové vody a je to začátek řeky Hooker river. Prudké svahy pohoří Cook na kterých visí ledovec a jsou v horních částech zasněžené je něco, na co se dá koukat dlouho. Přes Hooker river jdeme po visutém mostu a i přesto, že je ukotvený na mnoha místech, tak se povážlivě hýbe ve větru. Po dvou kilometrech chůze a mnoha vyhlídkách se otáčíme a vracíme k autu.
Jedeme směrem k pobřeží. Cestou se zastavujeme na pozdní oběd v městečku Twizel a v 19:00 přijíždíme do pobřežního města Oamaru. Ubytováváme se v Old Bones Logge a celé ubytování i s krásně upravenými pozemky máme jen pro sebe (normálně je to až pro 16 lidí). Z ubytování je výhled na pláž a docela velké vlny, ale protože fouká dost silný studený vítr, dnes již nikam nejdeme.

11.10.2023 - středa - Oamaru, tučňáčí kolonie, balvany Moeraki boulders, Skotské město Dunedin, Nugget point lighthouse

Venku jsou 4 stupně, jsme už dost blízko Antarktidy a je to znát. Takže vyjíždíme až po 9:30. Jedeme kousek zpět na sever. Asi jen 5 km k městu Oamaru. Nejprve se zastavujeme u vyhlídky na kolonii tučňáků Oamaru penguin colony. Těch tu moc není. Vidíme jen tři. Je to tím, že jsou většinou v moři a shání potravu a samičky aktuálně sedí v křoví na vajíčkách. Ale zato, když jdu po pláži, tak málem šlápl na lachtana. Válejí se tu dva obrovští hned u sebe. Oba jsme tak trochu znervózněli. Jak lachtan, tak já. Ale vysvětlil jsem mu, že ho nelovím, jen fotím a byl klid. Určitě by pro lachtana nebyl problém mě po pláži pořádně prohnat. Po tomto blízkém setkání jedeme přímo do Oamaru na druhou kolonii. Tady tučňáka nepotkáváme ani jediného, ale zato je tu bezpočet lachtanů. Válejí se po kamenech, někteří spolu tak trochu zápasí o dobré místo a pár zvědavců po nás pokukuje. Může jich tu být okolo 20. Pozorujeme tato zvířata v jejich prostředí a pak se vracíme do Oamaru.
Oamaru je město postavené ve viktoriánském slohu z bílého kamene, který se tady těžil v nedalekém lomu. Začínáme u poněkud kontroverzní Steampunk. Tedy muzeum sci-fi vyobrazení jak by mohla vypadat moderní doba 19. století. Před vchodem je parní lokomotiva, která je předělaná tak, že by klidně mohla být ve filmu Mad Max. Na zdech budovy sedí obří kovové mouchy a jsou tu k vidění další podivnosti.
Další budovy jsou již v klasickém slohu a na hlavní třídě je zajímavých budov více. Mi se osobně nejvíc líbily budovy Twin Banks přímo naproti Town hall. Dvě konkurenční banky si postavily honosná sídla hned vedle sebe. Od kostela, který je nedaleko je vidět na většinu města. Dáváme si tady dobrou pomerančovou zmrzlinu a jedeme na jih k záhadným balvanům Moreaki boulders. Jsou to skoro dokonalé kulaté balvany ležící na pláži o průměru okolo 2 metrů. Některé jsou v písku, jiné zcela venku. Tyto kameny vznikaly před mnoha miliony let podobně jako perly v perlorodkách. Postupně se na ně navalovaly další vrstvy sedimentu na mořském dně. Ale působí spíš jako vejce nějakých kosmických vetřelců.
Na pozdní oběd ve 14:00 jedeme do města Dunedin. Parkujeme u nádherné historické nádražní budovy, kterou si prohlížíme nejen zvenčí, ale i zevnitř a na jídlo si dáváme skvělé pečené jehněčí. Ovcí tu je pomalu (nebo snad i?) tolik, kolik lidí, takže se dá občas dát si i jehněčí. V tomto městě by se dalo strávit více času, ale my pokračujeme na jih.
Jedeme k majáku Nugget Point lighthouse. Na skalách je bílá budova majáku, ke kterému musíme posledních 700 metrů pěšky. Výhledy už cestou na maják a pak přímo od majáku na dramatické moře stojí za ten čas a námahu.
Do vesničky Owaka, kde se ubytováváme v Catlins Inn to máme posledních 22 kilometrů. Musím se jít podívat na místní hřbitov a nakoupit v lokálním obchodě nějaké zásoby. Je tady zima, protože se to nezdá, ale blížíme se k Antarktidě. Na hotelu se topí jen v pokojích pro hosty, takže jdeme raději brzo spát.

12.10.2023 - čtvrtek - Lost Gipsy, Curio Bay zkamenělý les, nejjižnější místo Zélandu Slope Point, Waipapa Point lighthouse, oběd v Invercargill a procházka u jezera v Te Anau

Vyjíždíme v 8:00, protože jsem se díval na to, kdy je odliv a abychom byli v době největšího odlivu u jeskyní Cathedral caves. Bohužel přístup k jeskyním, které mají být zajímavé a svého času byly hodně navštěvované. Dnes je vjezd zcela zatarasený a vypadá, že už delší dobu, proto pokračujeme dále k ikonické kuriózní galerii Lost Gipsy. Je sice zavřená, ale netradiční americký školní autobus předělaný na galerii. I v okolí autobusu je celá zahrada posetá výtvory převážně z oceli.
Po prohlídce se přesouváme do Curio Bay. Jdeme se projít v šíleném větru kolem pobřeží nejprve na vyhlídku, kde také většinou bývá kolonie tučňáků, ale jako všude jinde v tuto dobu samičky sedí schované na vejcích a samci jsou v moři a loví potravu. Takže nic. Pokračujeme na vyhlídku na zkamenělý les, který tu byl před 170 miliony let v době, kdy po zemi běhali dinosauři. Zbytky kamenných kmenů jsou vidět z vyhlídky přímo v moři. To je tak rozbouřené, že velké vlny pod námi burácí a celé pobřeží působí velmi nepřátelsky. Ještě vlajeme ve větru k vyhlídce, odkud je občas vidět velryby, nebo delfíny, ale dnes tu je vidět obrovské vlny, které vytvářejí vodní pěnu, která létá až na nás a to je moře určitě minimálně 20 metrů pod námi, pod útesem.
Abychom nezmrzli, jedeme rychle dál na jih až na nejjižnější bod Jižního ostrova Nového Zélandu Slope Point. Nedá se dojet až na místo, ale asi 500 metrů daleko. Dále musíme po svých do ohrady plné ovcí, kterých je Nový Zéland plný a kličkovat mezi ovčími bobky až k útesu na kterém je malinký maják a cedulka jak je daleko k Jižnímu pólu. Už udělat fotku v tom vichru je umění a vodní tříšť od moře, která nás oblévá tomu taky nepřidává. Příroda nechce, ať tu jsme dlouho, takže za chvíli se vracíme k autu a jedeme k Waipapa Point lighthouse. Krátká procházka k velkému bílému majáku, zkontrolovat, jestli na pláži nejsou lachtani. Nejsou. A jedeme do města Invecargill.
V Invercargill si dáváme dobrý oběd a přejíždíme do městečka Te Anau u stejnojmenného jezera. Ubytováváme se v jednom z Holliday Parků, což je vlastně takový luxusní kemp s chatičkami. V jedné se ubytováváme a v ceně máme i vstup do dřevěné sudové sauny. To využíváme až večer, já ještě před tím jdu alespoň 5 kilometrů kolem jezera a pozoruji okolní hory a rozkvetlou jarní přírodu u břehu.

13.10.2023 - pátek - plavba po fjordu Milford Sound a Te Anau

Ráno jedeme 118 km severně částečně kolem jezera Te Anau a pak do hor, kde se počasí střídá jako u nás v dubnu, chvíli prší, chvíli je mlha, chvíli svítí slunce a chvíli vše dohromady. Trochu mě začíná děsit to, že za oknem začínám na svazích vidět sníh. V jednom místě musíme počkat na zelenou abychom mohli projet 1200 metrů dlouhý tunel skrze horu a najednou na nás začíná útočit endemický velký papoušek Kea. Jsou to docela velké potvory a podle cedulí hrozně chytří a kamarádští. Je to jediný druh papouška, který žije v alpské oblasti a je na seznamu ohrožených druhů. V této chvíli se, ovšem, cítíme v ohrožení my. Kdybychom nezavřeli okno, tak by určitě vlezl do auta a po zavření se vehementně snaží dostat dovnitř. Zkouší jestli jeho zobák zvládne gumové těsnění kolem našeho střešního okna. A my na semaforu vidíme, že ještě budeme stát sedm minut. Sedm minut! Je to jak v hororu od Hitchcocka Ptáci. Uf. Naskakuje zelená a my prudce zrychlujeme, abychom dotěrného ptáka setřásli.
Po průjezdu tunelem a po pár dalších kilometrech konečně parkujeme u infocentra Milford sound. Tady si kupujeme jízdenky na moderní velký katamarán Pure Sound. Máme asi 12 minut dojít do přístavu, vyměnit lístek za palubní vstupenku a v 11:00 vyplout. Daří se a během dvouhodinové plavby skrze fjord až do Tasmánského moře se kocháme výhledy na skoro kolmé 300 metrů vysoké skalní stěny kolem nás. Z nich každou chvíli stéká nějaký vodopád. Tolik vodopádů tady je právě jen nyní na jaře, kdy nahoře ještě taje sníh a je přiživován častými místními dešti. Prší tu totiž 200 dní v roce. Každou minutu plavby si užíváme a počasí po celou plavbu skvělé. I slunce vysvitlo. Kapitán krom přírodních krás, upozorňuje i na tuleně válejícího se na balvanu a zajíždíme skoro až ke břehu, kde ve vodě vidíme prohánět se několik delfínů.
Po návratu na začátek této okružní plavby se pomalu vracíme směrem k Te Anau. Děláme několik zastávek a odboček k místním vodopádům v deštném lese a Místní Kea papoušci zkouší somrovat na každém parkovišti, kde stojíme. Marně. Všude jsou obří cedule, abychom ptactvo nekrmili. Do Te Anause vracíme v 17:00. Ubytujeme se v jiném Holliday campu a po prozkoumání, že tu je plně vybavená kuchyň jedu nakoupit jehněčí kýtu a dávám ji péct. Než se upeče, jdeme se zrelaxovat do horké jacuzzi. Maso a místní červené víno je skvělá večeře a je to jedna z mála věcí, která tady vyjde levněji, než v ČR.

14.10.2023 - sobota - Glenorchy a Queenstown

V 8:30 vyjíždíme částečně stejnou cestou, jak jsme přijeli směr Glenorchy. Glenorchy je malé sídlo nacházející se na severním konci jezera Wakatipu a je známé především z mnoha filmů (Pán prstenů, 10 000BC, Mission Impossible.). Cestou se zastavujeme v historické vesnici Garston. Krom výtečné kávy tu je historický kostelík, místo, kde bylo nádraží a je zde ještě kousek koleje a pár vagónů a historický hotel. Prostě jako z nějakého westernu. Městem Queenstown projíždíme bez zastavení a kolem jezera Wakaipu jedeme na sever k Bennetts Bluff. Vyvřelý kopec na břehu jezera odkud jsou hezké, poněkud zamlžené, výhledy na jezero i okolní hory.
Pak už se cesta kroutí malebnou krajinou kolem jezera až do obce Glenorchy. Jdeme se podívat k jezeru k boudě s nápisem Glenorchy, kde končila vlaková trať a na molo vedoucí nad průzračně čistou vodu jezera. Pak se kousek posouváme nad město a jdeme po okružním chodníku přes mokřad Glenorchy Lagoon. Zrovna výjimečně svítí sluce a to se odráží v mokřadních tůních obklopených svěží zelení. Na hladině jsou různé druhy vodního ptactva a nad námi vysoké štíty sněhem pocukrovaných hor. Procházka není dlouhá, asi jen 2 kilometry. Ale určitě stojí za to.
Pomalu se kolem jezera Wakaipu vracíme do Queenstownu, ale cestou se ještě zastavujeme u Dreams Garden. Zahrady, kde z přírodních materiálů umělec vytváří sochy a celá naaranžovaná zákoutí. Dovnitř nejdeme, ale i zvenčí je vidět některá umělecká díla jako třeba kamenné auto v životní velikosti. Jezero je i tady fakt kouzelné a obrostlé nádhernými fotogenickými stromy.
Přijíždíme do Queenstown, ubytováváme se Pinewood Lodge a pěšky jdeme do centra. Procházíme se kolem jezera a parku a marně si snažíme objednat Jet boat. To je loď, co jezdí až 95 km v hodině po jezeře a soutěskou. První loď je obsazená a druhá nejede. Místo toho si jdeme dít v jedné hospodě, kde hraje živá hudba, pár piv. Na jídlo si vystojíme frontu ve vyhlášené prodejně hamburgerů, kde zkoušíme Bambi (jelení) a Lamby (jehněčí).

15.10.2023 - neděle - Queenstown, Crown Range, hotel Cardona, Franz Josef Glacier Township

Ráno máme domluvenou rychloloď na 10:00, takže děláme vše pro to, abychom tam v tolik byli. Bohužel prší a loď nám ruší, ale jako omluvu nás zdarma pouští do podvodní pozorovatelny ryb s filmem Time machine. v 3D filmu se dozvídáme o vzniku minulosti tohoto místa a po filmu vidíme spousty ryb za obřím oknem. Jsou tady největší úhoři na planetě, kachny, které se potápějí pro potravu, pstruzi a další druhy ryb.
Přejíždíme k historickému mostu u kterého je původní turbína ještě někdy z roku 1870. Projíždíme kolem jezer Hawea a Wanaka, u kterých občas zastavujeme na fotky a stoupáme soustavou serpentin Zigzag na nejvýše položenou vyasfaltovanou cestu na Novém Zélandu. V sedle Crown Range je všude kolem čerstvý sníh. Zastavujeme a jdeme na menší procházku na vyhlídky. Je sranda, že i místní, kteří tudy zastavují, si vychutnávají nový sníh. Z teploty 0°C sjíždíme kaňonem do 11°C k historickému hotelu Cardona z roku 1863. V údolíčku není jen hotel jak vystřižený ze starého westernu, ale stojí tu i stará škola a před hotelem parkuje historické auto. Není proto divu, že Tesla tu postavila svou nabíječku a ta vypadá, jako vy tu stála taky už nejméně 100 let.
V hotelu si dáváme oběd, abychom si vychutnali i atmosféru historie uvnitř hotelu a pokračujeme po silnici, která se celou dobu kroutí mezi horami přes průsmyk Haast Pass a deštný prales kolem západního pobřeží až do 18:00, kdy přijíždíme do osady Franz Josef Glacier Township. Ubytováváme se ve skvělém Glow Worm accomodation, kde je v ceně ubytování i možnost využít venkovní jacuzzi, což hned děláme, protože po celém deštivém a studeném dni přichází velmi vhod. Dokonce je zdarma výborná polévka. Po vyhřátí a večeři jdu ještě kouknout na místní dřevěný kostelík a mohutné koryto ledovcové řeky, která pramení z ledovce Franz Josef glacier.

16.10.2023 - pondělí - Franz Josef Glacier, Hokitika, palačinkové útesy Punakaiki, přejezd přes hory a průsmyk Lewis Pass do Hanmer Springs

Po snídani, která je na ubytování také v ceně odjíždíme v 9:00 na 4 km vzdálené horní parkoviště k výchozímu bodu na túry kolem ledovce Franz Josef Glacier. Pořád venku prší a výhledy jsou zastřené hustými mraky. I přesto jdeme na dvě údajné vyhlídky na ledovec. Cestou procházíme deštným pralesem, kde jsou kapradiny vysoké jako v pravěku a na vyhlídkách jsou hezky udělané informační cedule. Ledovec jako takový vidět není. V poslední době hodně ustoupil. Po 2 kilometrech a půl hodině procházky v jemném dešti jedeme dnes nejdelší přejezdový den. První krátkou zastávku děláme u pobřeží ve městě Hokitika. Moře je rozbouřené a je příliv, takže žádné polodrahokamy jadeity, které se na pláži nacházejí.
Jedeme dál po scénickém pobřeží až k palačinkoým útesům Pancake cliffs Punakaiki. Tohle je velmi zajímavá oblast u moře, kdy díky erozi měkčích vrstev vznikají opravdu zajímavé skaliska a za přílivu, kdy je voda i v Devils pool (Ďáblův bazén), což je vlastně skalní okno nad mořem ve kterém bouří moře a prudce naráží do skalních stěn. Mezi skalami a kolem pobřeží je okružní chodník, který v pohodě za 30 minut obcházíme. Musíme se vrátit kolem pobřeží zpět na jih do města Greymouth, kde marně hledáme nějakou normální restauraci. Vše je zavřené, takže nakonec musíme do Mc Donald.
Nejprve přes pláň a následně přes hory přes průsmyk Lewis Pass přijíždíme v 18:00 do městečka Hanmer Springs. Tady se ubytováváme v Kakapo Lodge. Je to kousek do centra, kde si jdeme doplnit zásoby potravin a jdeme na večeři do irské hospody. Po krátké procházce pod horami se rychle stmívá.

17.10.2023 - úterý - Hanmer Springs Pools a Kaikōura

V 10:00 jedeme asi 300 metrů do Hanmer Springs Pools. Jedná se o komplex termálních venkovních bazénů se sirnou vodou. Tři hodiny se vyhříváme ve vodě a na hlavu nám prší ledový déšť. Dokonce jdeme i na velké skluzavky na které je potřeba mít něco jako raft. Ve 12:30 vyjíždíme na východní pobřeží. Jen děláme krátkou zastávku u anglikánského kostela ve Waiau, kde se jim slušně vychýlila kamenná kostelní věž, takže může klidně konkurovat šikmé věži v Pise.
Okolo 15:00 jsme v městečku Kaikōura na východním pobřeží protože je sychravo a ještě občas spadne nějaká kapka, mamka zůstává v historickém hotelu z roku 1885 The Pier hotel ve kterém máme na dnešní noc objednáno ubytování. Já jdu pěšky kolem pobřeží na Point Kean. Celé pobřeží je hodně zajímavé, protože v roce 2016 se z ničeho nic zvedlo celé pobřeží o 1,6 metrů a tak změnilo celé pobřeží. Najednou vylo mořské dno nad hladinou oceánu. to vytváří zajímavé pokroucené skaliska na kterých si hoví lachtani. V Point Kean se jdu projít po tom, co jen před 7 lety bylo mořským dnem a jdu na vyhlídku k majáku Point Kean Lighthouse. Stejnou cestou se vracím na hotel na chvíli se ohřát a pak s mamkou jedeme na Point Kean ještě autem a procházíme se tam do západu slunce.
Vracíme se do našeho hotelu Pier a dáváme si na večeři místní vyhlášené novozélandské slávky zelenoústé a hlavně místního humra crayfish. K tomu tupláka místního piva.

18.10.2023 - středa - kolem pobřeží do města Picton a trajektem na Severní ostrov do hlavního města Wellington

Dnes ten přejezd nemáme tak dlouhý jako obvykle, proto vyjíždíme až v 10:00. Venku se konečně udělalo nádherné počasí a přes záliv vidíme krásně zasněžené vrcholky hor. Jedeme kolem pobřeží a zastavujeme jen u jedné velké lachtaní kolonie. Tím, že je teplo, tak se tu na kamenech vyhřívá snad stovka lachtanů, včetně mláďat.
Cesta pokračuje až do městečka Picton, kde máme asi 2 hodiny čas do odjezdu trajektu, proto se jdeme projít na vyhlídku na fjord a přístav a okolo nábřeží, což je skoro 5 km dlouhá procházka. V 17:30 najíždíme autem na trajekt společnosti Interislander a do 22:20 plujeme na severní ostrov do hlavního města Nového Zélandu Wellington. Na trajektu vaří výborně, takže si dáváme jehněčí s bramborovou kaší a hráškem. Chlapi v kuchyni si ze mě udělali srandu a na talíř naložili asi kilo kaše a podobně hrášku. To ještě netušili, že to sníme.
Ve Wellingtonu toho moc v noci nevidíme, i když se ubytováváme kousek od slavné Cuba street. Ale právě tím, že jsme tak v centru, tak se po ulicích pohybují dost pochybná individua a raději jdeme spát.

19.10.2023 - čtvrtek - Wellington - Cuba street, jezero Taupo, vodopády Huka falls, Mud pools a město Rotorua

Ráno se jdu projít po asi nejzajímavější ulici ve Wellingtobu po Cuba street. Jsou zde zajímavé dekorace jako kybléková fontána, nebo obří kovový deštník. V 8:00 pak jedeme prakticky bez zastávky až k jezeru Taupo do stejnojmenného městečka. Na břehu u místa odkud vyvěrá horký pramen a vtéká přímo do jezera. Jsou zde i převlékárny a jdeme se osvěžit v jezeře. Termální pramen je příliš horký na to, aby se v něm dalo koupat, ale v jezeře tvoří příjemně teplé proudy.
Přejíždíme jen asi 10 km a jdeme se podívat na nádherně čistou vodu, která nejprve proudí úzkou soutěskou a tvoří tak silné peřeje a ty nakonec skočí v mohutném vodopádu do širšího koryta řeky. Celému místu se říká Huka Falls. Rozhodně stojí za vidění. Dnes je slunečno a voda v peřejích je opravdu sytě modrá.
Zastávka s procházkou kolem vodopádů zabírá tak 15 minut a my pokračujeme až bahenním jezírkům Mud pools kousek od Waiotapu Thermal Wonderland. Do roku 1925 tady byla bahenní sopka, ale silné deště ji odplavily a zůstaly bahenní jezírka ve kterých probublávají plyny, takže to vypadá, jako by se bahno v jezeře vařilo. Celá tato oblast je silně geotermální a je vidět, jak ze země různě po okolí utíká pára. My pak už jedeme rovnou to Rotorua do Holdens Bay Holiday Park. Hezky vybavená chata v novém parku nabízí i venkovní grily, takže jedu koupit hromadu jehněčích kotlet a za chvíli je super večeře na stole. Po jídle využíváme jacuzzi, které je v kempu k dispozici.

20.10.2023 - pátek - Waiotapu Thermal Wonderland, Hobitton Movie Set a přejezd do Coromandel -Town

Z Rotorua se vracíme kousek na jih do Waiotapu Thermal Wonderland. Přijíždíme akorát, abychom viděli aktivní gejzír Lady Knox Geyser, který chrlí vodu každý den přesně v 10:15. Ten přesný čas je proto, že se gejzíru musí trochu pomoct a to tak, že se do kuželovitého ústí nasype trocha mýdlových pilin. Gejzír pak chrlí vodu asi 30 vteřin do výšky cca 12 metrů. Takže tak trochu divadlo, ale je to pro mne nová zkušenost. Po představení gejzíru si jdeme projít celý termální park Waiotapu. Procházíme kolem sirných jeskyní, propadlých sopouchů, sirných jezírek, horké řeky a pro mne nejzajímavější je zároveň největší horké jezero na Zélandu a to Champagne pool. Jezero o průměru 65 metrů a hloubce 62 metrů dostalo svůj název podle toho, že z něj pořád stoupají malinké bublinky CO2, stejně jako ze šampaňského. Jezero má jasně modrou barvu a usazeniny na stěnách jsou oranžové. Pak ještě jdeme k naprosto neskutečně zelenému jezeru a stejnojmennému termálnímu vodopádu Ngakoro. Cestou zpět ještě míjíme Devils ink pots což jsou vroucí jezírka s černým bahnem. To je pozůstatek toho, že v jezírcích byla i původně nerafinovaná nafta, ale tu už spálili starší generace ve svých svítilnách.
Přejíždíme asi 80 km na pozemky na nichž vznikly trilogie Pán prstenů a Hobit. Do Hobbiton Movie Set. Tady platíme vstupné, sedáme do autobusu, který nás veze po fantazy Kraji do vesničky Hobitín. Pokud někdo filmy viděl (jako já), nebo ani nemusel (jako mamka), tak je kraj zelených kopečků na kterých se občas pase ovce a následný vstup do Hobitína, kde je 39 hobitích nor (domečků). Ty s průvodcem obcházíme, fotíme jak diví a nakonec jdeme do krčmy Green Dragon, což je přesná kopie z filmu. Tady si dáváme speciální pivo, co pijí hobiti a koukáme přes jezírko na budovu mlýna a most. Všechno co vidím, už jsem viděl z různých úhlů v různých filmech.
Dvouhodinová prohlídka utekla velmi rychle a my jedeme na sever na poloostrov Coromandel Peninsula. Tady zastavujeme v historickém městečku Thames a v Gastronomics restaurant si dáváme večeři. Následuje posledních 60 km autem do Coromandel Town kolem pobřeží. Cesta je velmi úzká a celou dobu jsou zatáčky, takže je alespoň záživná. Cestou pozorujeme moc hezký západ slunce nad mořem a chvíli po 20:00 přijíždíme do Coromandel TOP 10 Holiday Park, kde máme pronajatou chatičku na dnešní noc.

21.10.2023 - sobota - Coromandel, Whitianga, Hot Water Beach, Hahei a Thames okružní cestou

Ráno si jdu zaběhat do historického městečka Cotomandel. Konkrétně k historické radnici před kterou stojí maurské dřevěné sochy. Pak přejíždíme zajímavou cestou plnou serpentin a hlavně bez zpevněného povrchu. Takovou nekvalitní cestou tu jedeme poprvé. Přijíždíme do městečka Whitianga k přístavu, odkud jezdí lodě na Cathedral Cove, ale bohužel je tento víkend prodloužený a snad celý Zéland je na poloostrově Coromandel, takže všechny lodě beznadějně plné. Na chvíli se jdeme projít kolem břehu, protože v moři jsou podobné skalní ostrůvky jako v Thajsku a přejíždíme k pláži Hot Water Beach.
Bohužel přijíždíme v největším přílivu, takže jen chvíli relaxujeme a pak přejíždíme do městečka Hahei. Tady parkujeme na centrálním parkovišti a hezkou procházkou jdeme jakoby do centra městečka (to jsou asi 4 obchůdky). Dáváme si jídlo a jdeme k pláži najít Water taxi, které by nás k jeskyni zavezlo. Obvykle jezdí co 30 minut, ale dnes prostě nejezdí vůbec. Máme smůlu. Tak se alespoň okoupu v moři a okolo 16:00 se vracíme zpět na Hot Water Beach. Moře sice ustupuje, ale fouká od moře celkem silný vítr a ten vodu zase žene na břeh. Do největšího odlivu je ještě čas, tak se opalujeme, já běhám po pláži a další hodinu čekáme. To už na pláž přichází spousta lidí s rýči a lopatami a s nadějí, že moře ustoupí dostatečně, tak se shlukují na jednom místě a nedočkavě kopou v písku. Vypadá to tu jako na Klondyke. Každý kope jak divý. A co? No, po při odlivu je třeba odkopat vrstvu písku a pod ním je termální pramen, který má 65°C. Takže si tu člověk může vykopat své termální lázně, nebo se zakopat do teplého písku. Dnes se ovšem nikdo nedočkal. Voda neustoupila tak, aby se pramen dal vykopat. Škoda.
Pak musíme přejet přes poloostrov 62 km na opačnou stranu do městečka Thames. Bohužel tato relativně krátká cesta se rázem mění ve 170 km dlouhou, když v polovině zjišťujeme, a že je prostě zavřená a nejde projet. Objízdná trasa nám zabírá zbytek dne, takže jsme rádi, že po 20:00 v Thames jdeme do thajské restaurace na večeři a ubytováváme se v malém penzionu na kopci nad městem.

22.10.2023 - neděle - Thames, Hoffman's Pool, Přejezd do Aucklandu

Z penzionu odjíždíme až v 10:00, jednak tu je hezky, mají kvalitní snídani a pak se musíme už po tolika dnech sbalit do příručního zavazadla a to dá práci. Jedeme se podívat hned na vedlejší kopec na památník obětem I. Světové války odkud je rozhled na městečko pod námi. Pak jedeme dolů do Thames až k moři a vidíme, jak na miniaturní koleji jezdí vláčky, které jsou schopny vozit lidi. Jedná se o Thames Ditton Miniature Railway a musíme to samozřejmě vyzkoušet. Dnes se tu projíždí tři vlaky. Motoráček, rychlík a parní vlak, kde se opravdu do lokomotivy přikládá uhlí. Trať má nádraží, výpravčího, každá vlaková souprava svého vlakvedoucího. Projížďka trvá asi 10 minut a člověk zvládne projet i přes most, tunel a několik výhybek. Trať vede kolem pobřeží, které si pak jdeme i projít pěšky, protože je tu pozorovatelna mořských ptáků uprostřed mangrového lesa.
Následně přejíždíme asi 10 km do Coromandel Forest Park. Auto necháváme u infocentra a jdeme se projít asi na kilometr dlouhou procházku po naučné stezce pralesem. Krom popsaných stromů a rostlin tu jsou je ukázka přehrady pro čištění toku řeky, která je zbudovaná ze dřeva aby ukázala, jak to tu vypadalo asi před 100 lety, kdy se v řece plavilo ve velkém dřevo. Zdejší stromy měly kmeny až o průměru 3 metry a dnes se tyto stromy opět snaží v místním lese rozmnožit. Po procházce jedeme k Hoffman's Pool, to je oblíbené místní přírodní koupaliště na řece. Voda je průzračná, celkem teplá a hodně hluboká, takže se dá i z přilehlé skály do vody skákat. Tady relaxujeme, plaveme a sluníme se určitě přes hodinu.
K autu se vracíme lesním chodníkem a následuje přejezd do Aucklandu. Do odletu nám ještě nějaký čas zbývá, proto se jdeme prohlédnout botanické zahrady Auckland Botanic Gardens. Nádherné, vonící a kvetoucí zahrady, které jsou rozdělené do sekcí jako bylinková zahrada, flora ohrožených druhů, jedlé květiny či užitkové rostliny. Tady by se dalo trávit mnohem více času, ale i ta hodina, co tady trávíme čas byla velmi příjemná.
Bohužel se náš čas naplnil a nám nezbývá než dojet na nedaleké letiště, vrátit auto a vydat se na dlouhou cestu přes Shanghai domů.

Kompletní dokument (50 minut) ve 4K 60fps kvalitě: https://youtu.be/Z5j8SET9pCo