Dostat se na Velikonoční ostrov, vidět pozůstatky kultury Rapanui, jejich obří sochy, které rozpohyboval až český archeolog Pavel Pavel a vykoupat se v Tichém oceánu na nejodlehlejším místě naší planety byl můj sen už od dětství. Díky akčním letenkám společnosti LATAM se mi to nyní povedlo. Cesta Z Prahy přes Italský Řím, Sao Paulo v Brazílii a Santiago de Chile trvala s přestupy a nočními stopovery něco přes tři dny v jednom směru, ale stálo to rozhodně za tu námahu.

21.11.2023 - úterý - přelet na Velikonoční ostrov ze Santiago de Chile, první moai, mořské želvy a pěšky po okolí města

Jelikož Velikonoční ostrov patří Chile, letíme z vnitrostátního terminálu na letišti Santiago de Chile. Bezpečnostní kontrola i speciální kontrola pro vstup na zvláštní území Velikonočního ostrova probíhá rychle, a proto máme čas si ještě zajít na pořádnou snídani do letošního salónku. Let na Velikonoční ostrov trvá něco přes 4 hodiny a oproti Santiago si musíme posunout hodinky o dvě hodiny méně, přeci jen letíme přes 3000 km.
Na Velikonočním ostrově (španělsky Isla do Pascoa a polynésky Rapa Nui) vystupujeme v poledne místního času. Tím, že máme jen příruční zavazadlo, vycházíme z letiště první a uvítací výbor ještě není úplně připraven. To znamená, že jsme nenašli naše jména na cedulkách. Nevadí. Hotel Tipanie Moana, který máme objednán je jen 600 metrů daleko, což znamená asi 8 minut chůze. V hotelu se ubytujeme a teprve po chvíli přijíždí auto s některými klienty z letiště a dostáváme věnec z čerstvých květů kolem krku. Tohle mělo původně proběhnout už na letišti. Je hezky a máme do večera spoustu času, protože slunce tu zapadá až ve 21:30, proto se pěšky vydáváme do města na takovou jejich jedinou hlavní cestu Atamu Te Kena, kolem které je prakticky vše. Mám na mysli obchody, lékárnu, suvenýry, restaurace atd. Sondujeme ceny v několika obchodech a jen v obchodě Pascal mají u zboží ceny a jakž takž se tu dá rozumně nakoupit. I když jsou zde ceny asi 3x tak vysoko jako na pevnině. Holt se tu musí vše dovážet. Pokračujeme až v pobřeží na malinkou pláž Pea, kde je možné že břehu pozorovat velké mořské želvy, kterých je tady opravdu hodně. Procházíme kolem první sochy moai, tedy slavné sochy dávných místních obyvatel k malému přístavu Haŋa Roa O'Tai. Mezi barevnými lodičkami si plavou děti a taky vidíme ve vodě hned několik nafukovacích ryb fuga.
Severně kolem pobřeží jdeme na další pláž Haŋa Vare Vare, kde zkoušíme v takovém přírodním bazénku jaká je zdejší mořská voda. Ale koupat se ještě nejdeme. O pár set metrů dál procházíme místem, kde kolem nás volně běhají nádherní koně. To je hned u zdejšího hřbitova Cementerio Tahai. Pár zajímavých náhrobků si fotíme, protože některé představují místní sochy. A od hřbitova už vidíme první sérii soch Ahu Tahai. Sochy tu jsou buď samostatně, není stojí na kamenném podstavci v sérii vedle sebe. Ten podstavec zároveň sloužil jako hrobky králů a podle toho kolik soch na podstavci stojí, tolik králů tu bylo pohřbeno.
Vracíme se směrem k hotelu, ale cestou v infocentrum kupujeme vstupy do místního národního parku za 80USD. Prakticky celý ostrov je vlastně národní park. Vstup je platný 10 dní, ale člověk na většinu míst musí ještě zaplatit lokálního průvodce bez kterého by nás tam nepustili. Pak si v obchodě kupujeme suroviny na to, abychom si mohli uvařit večeři a víno a na hotelu si pak vaříme a popíjíme do 20:00.
Je na čase se obléct slušně, protože jdeme na vystoupení lokální a polynéské hudby a tance skupiny Varua Ora. Vstupné je sice 25 USD, ale ta hodina rozhodně stojí za to. Po příchodu ke vchodu už rám čeká svalnatý místní hoch, který je oděn v klasické oblečení místního kmene. Má na sobě jen bederní roušku připomínající listí a je pomalovaný barvami. Ty barvy má u sebe a spoustu hostů, včetně mne pomalovává podobnými vzory. Představení začíná přesně ve 21:00. Na pódiu je 6 hudebníků na klasické nástroje, převážně bubny a ukulele a 11 tanečníků a tanečnic. Show je spektakulární, akustika je dobrá a rytmy chytlavé. Tanec se mění a ke konci vystoupení nás také vytáhnou na pódium a tančíme společně s účinkujícími.
V dobré náladě se vracíme na hotel a pod hvězdnou oblohou popíjíme vino.

22.11.2023 - středa - Celodenní výlet po ostrově

Přímo na ubytování jsme se domluvili, že pojedeme na organizovaný výlet po celém ostrově. Náš průvodce sice mluví jen španělsky a ukazuje se, že jsme jediný z 8 turistů, kteří dnes na výlet jedou, ale hned se ujímám role tlumočníka, takže jsou všichni spokojeni. První zastávku děláme na nejjižnějším místě ostrova na hraně kráteru Rano Kau. Malý zádrhel, protože 3 z nás nemají koupené vstupy do národního parku, takže chvíli trvá, než si je koupí online. Na místě totiž vstup koupit nejde. Následně procházíme do parku ʻŌroŋo (čti Orongo), kde předkládám dlouhý výklad o tom, jak zdejší kmeny každoročně zápasily o to, kdo bude král ostrova na následující jednoleté období. Zápas spočíval v tom, že silní muži z celkem 33 kmenů (vesnic) žijících na ostrově muselo slézt skálu, přeplavat na ostrůvek Motu Nui, který je právě odtud vidět, tam najít vejce nějakého ptáka a ten, komu se podařilo nerozbité vejce dostat bezpečně na břeh byl zvolen králem na další období a muži z kmene nastoleného krále se přestěhovali právě do ʻŌroŋo do nízkých kamenných domů, které tu můžeme vidět a rok žili právě zde.
Pokračujeme k hraně zatopeného kráteru, kde vidíme asi 100 metrů pod námi vodní plochu sladké vody a jen přes hranu kráteru vidíme Tichý oceán.
Pokračujeme po východní straně ostrova na sever a zastavujeme pod dalším vulkánem Rano Raraku. Už z dálky vidíme na svahu spousty soch moai. Tady se totiž sochy vyráběly ve zdejším lomu. Lidé, kteří zde pracovalo byli prakticky otroky. Sochy reprezentují pouze krále a jsou tu vidět všechny rádia výroby i všechny generace soch. V první generaci se vyráběly sochy okolo 40 centimetrů vysoké, ve druhé do 2 metrů a ve třetí už byly sochy mohutné. Nejvyšší má 22 metrů. Na ostrově je rozmístěno okolo 600 soch, ale tady je jich přes 200. Procházíme se mezi nimi a plní se nám dětský sen jedou se podívat na toto odlehlé místo na naší planetě a vidět moai na vlastní oči. Díky tomu, že nejbližší trvale osídlené místo je přes 3500 km, je toto považováno za nejodlehlejší místo naší planety. Nikde jinde není vzdálenost tak velká. Sochy tu stojí, leží, jsou celé, nebo rozbité. U jedné takové nám průvodce vysvětluje, že pokud řemeslník (otrok) při práci sochu poškodil, byl ihned zabit a jeho tělo bylo snědeno. Protože tady bylo jídlo vzácné a ničím se neplýtvalo. Takže tito lidé byli vlastně kanibalové. Je krásné počasí a my fotíme jak diví. Po prohlídce se přesouváme jen kousek na sever k sochám Ahu Toŋariki. Je to 15 soch třetí generace, tedy velkých a kamenná platforma měřící 220 metrů je největší na celém ostrově. V pozadí za zády soch je vidět moře. Sochy si obcházíme kolem dokola a jedeme úplně na sever ostrova na zdejší nejhezčí pláž Anakena. V ceně výletu máme i lehký oběd, který jíme ve stínu palem, které tady dovezli v roce 1960 z Tahiti. Po jídle máme dost času se projít po písčité pláži z jemného světle žlutého písku a koupat se v příjemné vodě oceánu. Nad pláží stojí další série moai Ahu Ŋau Ŋau a je zajímavý pocit koupat se a koukat na tyto úchvatné sochy.
V 15:00 pokračujeme v prohlídce a jedeme středem ostrova na další bývalý vulkán Puna Pau. Sochy, totiž mají tělo vyrobené z jednoho druhu kamene, ale na hlavách mají něco jako červené sombrero. To jsou ve skutečnosti vlasy králů, protože to si nikdy neměli vlasy během života ostříhat a tak měli na hlavách takové obří drdoly. No, a oči se pak dělaly z dalších 2 druhů kamene.
A na poslední místo naší cesty se vydáváme k sochám Ahu a Kivi. To jsou jediné sochy na ostrově, které jsou otočné čelem k moři. Ve skutečnosti ještě před mořem stála vesnice a sochy se dívaly na ni, stejně jako všude jinde na ostrově. Jak jsem již zmínil, každá socha reprezentovala krále a byla po jeho smrti vztyčena u vesnice, že které král pocházel. Obyvatelé věřili, že jakmile zasadí oči do očních jamek soch, bude socha chránit svou vesnici. Po posledních fotografiích se vracíme zpět na ubytování. Po večeři na hotelu běžíme 4 kilometry celkem do místa, kde je vidět hezký západ slunce. Dnes už nespíme v hotelovém pokoji, ale stavíme si stan. V něm jsou nakonec přes noc jen batohy a my spíme pod nádhernou hvězdnou oblohou.

23.11.2023 - čtvrtek - půjčeným autem po ostrově

Včera jsme se na výletě domluvili s dalšími dvěma účastníky, že si společně půjčíme auto a pojedeme se podívat na svítání u soch Ahu Toŋariki. Musíme proto vstávat už v 5:50 abychom vyjeli v 6:00. Cesty tu nejsou moc kvalitní, proto nám těch 20 km trvá skoro 30 minut. Přímo do ohrazené části k sochám nás bez průvodce nepustí, proto jdeme ke zdi, kde už čeká určitě více, než 100 dalších lidí s foťáky. Všichni čekáme, až se z oceánu přímo za sochami objeví první sluneční paprsky. Nejprve je obloha dramaticky červená a najednou se objevuje slunce a velkou rychlostí stoupá. Nádherná podívaná.
Po tomto zážitku jedeme zpět do kempu, kde si děláme snídani a po jídle jdeme opět ke kráteru Rano Kau na jihu ostrova. Dnes je hezčí počasí a i pohled na zatopený kráter dnes hýří více barvami. Pak se zkoušíme zastavit v kanceláři letecké společnosti LATAM, kde se snažíme si přesunout náš odlet z ostrova na co nejdřívější datum. Na dnešní den to nejde, protože je plné letadlo, ale paní napřed říká, že můžeme letět v pátek. Asi půl hodiny telefonuje z kanceláří v Santiago, aby nám sdělila, že to nejde. Smíření, že se budeme další dva dny jen opalovat odcházíme z kanceláře.
Jedeme středem ostrova na pláž Tongariki, kde relaxujeme, koupeme se a ve stínu palem přežíváme největší vedro. Teprve okolo 16:00 jedeme opět kolem pobřeží pomalu na jih. Děláme spoustu zastávek, ale nejzajímavější je rozhodně malinká pláž Ovahe, ke které se jde dobrodružným chodníkem pod skálou a cestou vidíme velké stádo koní. Někteří dokonce postávají ve vodě oceánu. Naposledy fotíme i sochy Ahu Toŋariki opět v jiném světle.
Jedeme k ležícím velkým moai Ahu One Makihi, tyto dvě sochy mají nejlépe vyvedené detaily tváře a nosu. Naposledy fotíme i sochy Ahu Toŋariki opět v jiném světle a vracíme se do města. Tím, že máme auto k dispozici až do večera, můžeme si zajet nakoupit do centra a nemusíme to tahat v rukou. Po návratu do kempu se mi stahují maily do telefonu a vidím, že tam je i email od společnosti LATAM, že nám nakonec ten let na zítra přesunuli. Sláva! My okamžitě začínáme plánovat uvolněnou sobotu. A jak jsme ji využili se můžete dočíst ve článku Chile na DOBRODRUH.cz. K tomu popíjíme láhev chilského Merlotu a do spacáků opět jen bivakovat jdeme až okolo půlnoci.

24.11.2023 - pátek - koupání s mořskými želvami a odlet z ostrova

Vstáváme v 6:00, protože potřebujeme ještě dořešit některé věci na internetu a ten tady funguje jen, když ještě ostatní lidé v hotelu a kempu spí. V 11:00, už kompletně sbalení, odcházíme k moři na želví pláž Pea, kde tentokrát jdeme i do vody. Želvy se vůbec nebojí a naopak jsou celkem zvědavé, plavou kolem nás v těsné blízkosti a nechají se v klidu fotografovat. Pro nás to je takové hezké rozloučení před odletem z ostrova. Jen co trochu oschneme na břehu, jdeme na letiště a v 15:00 odlétáme do Santiago de Chile, kde máme další program.