14.2.2024 - středa - dlouhý den s přelety a ubytování u letiště
V 6:00 nám odlétá letadlo Ryanair z Prahy do Madridu. To znamená, že musíme vstávat ve 4:10 ráno. Na letišti jsme u salónku v 5:00, kdy právě otvírají. Dáváme si snídani a opravdu letíme na čas. V Madridu je pod mrakem a máme oba dost práce, takže jdeme do zdejšího salónku a čas, který máme do odletu, tentokrát letadla Avianca, pojídáme místní dobroty, popíjíme španělské víno a čas tak ubíhá velmi rychle. Ve 14:20 nastupujeme na desetihodinový let do Kolumbijského města Medellín. Protože náš navazující let je velmi brzy, už nás čeká pracovnice letecké společnosti a vede nás koridory, kde normálně pasažéři nemají přístup, abychom se vyhnuli imigračnímu oddělení. Přivádí nás přímo na odletovou bránu našeho navazujícího letu. Ale my zjišťujeme, že máme ještě chvíli čas zajít si i zde do letištního salónku. Dáváme si quessadillu, místní víno a skvělý zákusek z passion fruitu (3 zákusky) a v letadle teprve zjišťujeme, že je dobře, že jsme se najedli. Stejná společnost Avianca a tady se to tváří, jako nízko nákladová letecká společnost.
Poslední dnešní let trvá už jen 70 minut a konečně přistáváme na letišti v Quito, hlavním městě Ekvádoru. Je chvílí před půlnocí a my si objednáváme nedaleký hotel Hostal Mariscal Sucre. Přijíždí pro nás hotelový shuttle a o půlnoci můžeme pohodlně ulehnout.
15.2.2024 - čtvrtek - letiště, Mitad del Mundo, TereferiQo, výstup na horu Rucu Pichincha a Centro Historico Quito
Ráno na hotelu dostáváme snídani na pokoj, ale dáváme si ji vemnu, kde je hezky, teplo a jsme obklopeni palmami. Po jídle nás zdarma odváží na letiště, kde na Domestic terminal jdeme vystát frontu na povolenku vycestovat na Galapágy. Platíme za to 20 USD na osobu.
Jdeme ven před mezinárodní terminál a ze zastávky Transporto público č. 3 jedeme za 2 USD na sever. Vystupujeme v Caparungo a jdeme k rondlu vpravo, kde už stojí autobus, který jede do města San Antonio de Pichincha. Ze zastávky to máme to parku Mitad del Mundo něco přes kilometr pěšky. Za 5 USD vstupné na osobu můžeme jít do rozlehlého parku, kde je celkem 9 muzeí a i venkovní exhibice. Nejprve míříme k nápisu MITAD DEL MUNDO, což česky znamená střed země. Pak se jdeme podívat na muzeum vlaků, vaření piva, zpracování kakaa. Člověk by tu mohl strávit hodně času jen v muzeích. Je hezky a máme další plány, proto se jdeme podívat na památník stojící na rovníku a my můžeme si tak stoupnout jednou nohou na jižní polokouli a druhou na severní. Do památníku se dá vejít a v jednotlivých patrech je expozice historie Ekvádoru a zdejšího lidu. Na vrcholku je vyhlídka, odkud je vidět celý park a hlavně žlutou čáru, která rozděluje zeměkouli na dvě poloviny. Čára vede až do hezkého kostelíku, kde se jdeme podívat v zápětí. Mají tu hezké okenní vitráže i oltář. Ale pro nás je nejzajímavější zvonice a cedule, že si můžeme zazvonit na kostelní zvon. To s radosti několikrát činíme. Je zajímavé, že pomník ani rovník není na správném místě. Pokud si člověk zapne GPS, vidí, že rovník je asi 100 metrů jinde. Ale tam vede rušná silnice. Takže prostě takový Fake Equator.
Autobusem jedeme na zastávku Teleférico Quito odkud mají jezdit k lanovce autobusy zdarma. Bohužel čekáme asi 10 minut a nic nejede, tak se domlouváme s místními a rozdělíme si náklady na taxi. což nás vyšlo nakonec na 1 USD. Moderní kabinková lanovka TelefériQo, která jede do výšky 3945 metrů stojí 9 USD a to je zpáteční jízdenka. Spodní stanice lanovky je asi v 3100 metrech. Jízda nahoru trvá asi 15 minut a nahoře je jen o něco málo chladněji, než dole. Rozhodně už výhledy z lanovky na bílé město Quito pod námi stojí za to. Vrchol hory, kde lanovka jede se jmenuje Cruz Loma. Nejprve se rozhodujeme, že vyjdeme nad 4000 metrů na vyhlídku, ale jde se nám tak dobře, že půjdeme na další kopec Rucu Pichincha. Trasa vede kolem houpaček. To samo sebou musíme vyzkoušet. Pomalu stoupáme až do mraků, kde se citelně ochlazuje a lezeme až do výšky 4697 metrů. Jedná se o aktivní vulkán a vrchol, kde lezeme je neaktivní. Ten aktivní je 6 km daleko. Ale dnes v mlze jej nevidíme. Horní partie jsou už jen pro dobrodružné povahy a jedná se o lehčí lezení. Úspěšně se dostáváme nahoru i dolů zpět k lanovce. Louky kolem nás jsou svěže zelené a jsou tu velmi hezky zbarvené kvetoucí bodláky.
Něco po 16:00 sjíždíme lanovkou dolů, jdeme pěšky tu trasu, co jsme předtím jeli taxíkem a autobusem se přibližujeme 2 kilometry směrem k centru. I tak to máme 1,5 km pěšky k asi nejhezčímu kostelu v Quitu a to Basílica del Voto. Dovnitř nás už nepustí, ale i zevnějšek je bohatě zdoben a pod vyobrazeným Kristovým srdcem stojí socha Jana Pavla II. Procházíme upravenou ulicí až na Plaza de la Independencia, která je doslova nádherná. Zdobený sloup uprostřed, kašny kolem dokola, historické a upravené domy kolem dokola. Bohužel je část historického centra nepřístupná a my musíme obcházet zábrany, abychom se dostali k dalšímu hezkému kostelu Iglesia de la Compañía de Jesus. Jedná se o velmi významný barokní kostel a uvnitř je bohatě zdoben zlatem.
Policie se ptáme jak se dostat z města a radí nám použít metro. To děláme. Metro tu minule, když jsem tu byl ještě neexistovalo a je na každém kroku vidět, že je úplně nové. Za 45 centů jedeme přecpaným metrem až na konečnou do Quitumbe, kde přecházíme na velký autobusový terminál, kde po chvíli doptávání čekáme na správné zastávce na autobus, který s námi jede asi 50 km směrem na letiště. Vystupujeme u hotelu, kde jsme strávili i minulou noc Hostal Mariscal Sucre a cenu smlouváme na místě.
16.2.2024 - pátek - odlet
V 4:50 ráno nás hotelové auto odváží na letiště a odlétáme na Galapágy.
Video cca 7 minut z tohoto našeho mezipřistání je k vidění ve 4K kvalitě na https://youtu.be/5zMNS5jJYwk
