2.12.2012 - neděle - Přesun do Sao Paulo
Po přistání v Rio de Janeiro by člověk čekal, že na nejrušnějším brazilském letišti nebude problém sehnat
fungující bankomat. Nám to trvalo asi hodinu, než se povedlo vybrat.
Další čas jsme ztratili hledáním autobusu
jedoucího někam k centru. Nakonec se povedlo a
dojeli jsme na Nuevo Terminal. Kupujeme lístky na autobus a už v 11:30
vyjíždíme do města Sao Paulo. Autobus po 3 hodinách jízdy zastavuje u
"per kilo" hospody. Velmi rozšířená forma jídla v Brazílii. Člověk si na
talíř z bufetu nabere na co má chuť, u pokladny mu to zváží a platí
podle toho jak to bylo těžké. Zatím Brazílie nic levného. Pro
zjednodušení počítej, že jeden brazilský Real je 10Kč. Lístek z Ria do
S.Paula vyšel na 77 reálů a takový oběd vychází okolo 20. Cesta
autobusem vede i přes hory krásně zeleně porostlé tropickými stromy. Jen
podle teploměru na autobuse vidíme, že je venku 33 stupňů, zato uvnitř
je děsná zima z klimatizace. Do Sao Paula přijíždíme okolo 19:00 a
metrem přejíždíme do centra. Jelikož začíná pršet, hledáme ubytování.
Naštěstí po cestě vidíme nějaké vystoupení hudebníků a tanečníků
oblečených asi jako by šli na únorový karneval. Chvíli koukáme a pak
pokračujeme přes naše první dvě cache v Brazílii do hotelu Pueblo.
Zničení po celodenním cestování jen dáváme sprchu a okamžitě usínáme.
3.12.2012 - pondělí - cesta za pralesem
Asi
se ptáte, proč jsme jeli do Sao Paula, když je to jen industriální
město. No, tím, že hrajeme Geocaching a v Brazílii se asi 200km na jih
od Sao Paula nachází národní park Intervales (zachovalý
deštný prales) ve kterém je poslední fungující cache z projektu APE
(Planeta opic). Najít tuto legendární cache je asi jako pro někoho
vyhrát třeba
Olympiádu. V 6:00 vstáváme abychom stihli metrem dojet na správný
autobusák Barra Funda. Kupujeme jízdenky do městečka Capao Bonito, něco
na snídani a v 7:30 vyrážíme. V
11:00 vystupujeme na malinkém autobusovém nádraží a posledních 40
kilometrů do pralesa Intervales musíme dojet taxi. Jedeme po nezpevněné
cestě a obdělaná zem pomalu ustupuje divokému lesu. Je tu začátek léta a
spousta stromů nádherně kvete. Něco po poledni přijíždíme ke vstupu do
parku, ale nikdo po nás nic nechce, a tak se vydáváme po cestičkách pod
zelení pralesa. Našim průvodcem jsou zde cache, kterých park rangeři
nachystali 14. Vylézáme i na místní nejvyšší horu. Přes cestu se nám
jednou líně přeplazil
korálovec obojkový (had) a přeskákala megavelká černobílá žába. Ale náš
hlavní cíl - poslední fungující APE cache na světě na sebe také nedala
dlouho čekat. Nejtěžší bylo najít tu správnou lesní cestičku. Jednou
jsme to netrefili a obkroužili horu
prakticky celou dokola. Na podruhé už to vyšlo a v 17:00 logujeme do
legendární pralesní cache. Po tomto úspěchu se vracíme ke vstupu do
parku a využíváme bazénu napouštěného vodou z jezera. Vůbec nám nevadí,
že krapet smrdí rybinou. Hlavně, že se můžeme po tom dusnu, co je v
pralese opláchnout. Necháváme si zavolat taxi,
které nás sem přivezlo a čas, než přijede využíváme k odpočinku. Taxi
za necelou hodinu přijíždí a veze nás po hrbolaté cestě zpět na
autobusák do města Capao Bonito. Hned po příjezdu
si kupujeme jízdenky na autobus v 1:30 v noci do města Curitiba. Máme
štěstí, protože mají poslední tři. Jdeme do centra města s tím, že se
chceme najíst. Zrovna končí mše v kostele a před vchodem je postaven
velký stan, kde prodávají různé jídlo. Nám zachutnalo jehněčí na špejli.
Po jídle si jdeme dát pivo na zapití. Objednávám dvě velká piva a na
stůl nesou dvě litrovky. Tomu říkáme velké pivo! Po jídle a pití se
přemísťujeme na autobusák, ale pod jedním domem mi vyskakuje otevřená
WiFi a prakticky až do odjezdu pracujeme.
4.12.2012 - úterý - Curitiba a vlakem z Morretes
V
9:30 přijíždíme do města Curitiba, nacházíme nedalekou cache a jdeme si
koupit něco na jídlo. Ve 12:00 odjíždíme do podhorského městečka
Morretes, kde jedeme
jen proto, abychom se odtud vrátili zpět do Curitiby, ale tentokrát
vlakem. Jedná se o velmi scénickou úzkokolejnou trať, která se kroutí
mezi horami a pralesem. Vláček vyjíždí v 15:00. Pro nás tři připojují
samostatný vagón. Chceme
jet nejnižší třídou a tu v soupravě neměli. Vlak má nakonec 15 vagónů,
které jsou plné studentů. Bezmála čryři hodiny přijíždíme strmými horami
porostlými
hustým pralesem. Vlak totiž jen zřídka překračuje 20km/h. Scenérie za
oknem našeho privátního vagónu je úchvatná. Do Curitiby přijíždíme
chvíli před setměním. Stíháme si jen koupit lístek na další autobus a
zajít na večeři. Ve 21:00 vyjíždíme do města Foz Iguacu.
5.12.2012 - středa - vodopády Iguacu v Argentině a Ciudad del Este v Paraguay
Po
celonoční jízdě autobusem prakticky až na Paraguayské hranice
vystupujeme ve městě Foz Iguacu. Odtud musíme přejet na jiný autobusák,
odkud jezdí místní autobusy do Argentiny. Musíme
vystoupit asi po 10 kilometrech na hranici pro razítko do pasu a
nastupujeme hned do dalšího autobusu, který už nás veze do Argentinského
příhraničního městečka Poz de Iguazu. Posledním autobusem se dostáváme konečně do
Iguazu Cataratas, což je místo, kde jsou nádherné mohutné vodopády.
Rozlohou připomínají Niagara falls, ale jsou obrostlé vegetací, takže
jsou velmi malebné. Koupili
jsme si i projížďku v motorovém člunu pod vodopády. Stíháme projít
takzvaný spodní okruh kolem vodopádů a jdeme na stanovený čas na loď.
Překvapení nastalo, když nám vysvětlili, že je tu o hodinu méně než v
Brazílii a tudíž nám loď jede až za hodinu. Nevadí, jdeme se projít k
další části vodopádů a svačíme mango, které Pavel porval že stromu, když
jsme překračovali hranice. V 11:20 nasedáme do člunu, který nás vozí
pod závoje vod z vodopádů. To znamená,
že máme přírodní sprchu zadarmo. Po projížďce procházíme zbytek
spodních i část horních vodopádů a nasedáme do mikro vláčku, který nás
vyváží ještě kousek proti proudu a po sestavě můstků vedoucích přes
ostrůvky na řece přicházíme k místu, kterému se říká Hells Gate. Místo,
kde se mohutné proudy vody propadají jako do trychtýře. Úchvatná
podívaná! Nám nezbývá, než sednout na vláček a
nechat se odvézt ke vstupu do parku a následně autobusem do města.
Protože jsme v Argentině, zase, musíme si dát místní steak. Po jídle
nasedáme do autobusu do města Ciudad de Este. Abyste to neměli tak
jednoduché, tak tohle město se pro změnu nachází v Paraguayi. Autobus
nás bez zastávky prováží Brazilskými vstupními i výstupními celními
kontrolami, tudíž se nezdržujeme formalitami a vystupujeme si až na
Paraguayské hranici pro razítko do pasu. Autobus nám stihl ujet, ale
Ciudad del Este je prakticky hned u hranic. Podle typu cest, špíny na
ulicích a spoustě pokoutných individuí snažících se vyměnit peníze je
nám jasné, že Paraguay je o něco (dost) zaostalejší než Brazílie. U
jednoho takového měniče si vyměníme něco
peněz a nasedáme do autobusu, který nás veze do nedalekého města
Hernandarias. Chceme se jít podívat na druhou největší hydroelektrárnu
na světě. Bohužel je už dost pozdě, tak jedeme do centra a nacházíme si
asi jediný hotel zde. Mikro pokojíčky, zásuvka a sprcha je vše, co nyní
můžeme potřebovat. Venku se strhla tropická bouře a trvala asi dvě
hodiny. Po dešti si jdeme venku koupit vynikající hamburgery na večeři a
v obchodě si v přepočtu za 10 korun kupujeme plaskačku vynikajícího
třtinového alkoholu.
6.12.2012 - čtvrtek - přehrada Itaipu
Vstáváme
v 6:30, kupujeme snídani a jedeme k Visitors centre Itaipú. Druhá
největší vodní elektrárna na světě, ale s největší výrobou elektřiny na
světě (14 000 mega Watt/hodina). V 8:00 v návštěvním centru začíná film o
stavbě přehrady a v 8:30 nás nakládají do luxusních autobusů a vezou na
prohlídku přehrady a turbín. Jo, už jsem se zmínil, že tohle vše je v v
rámci propagandy zadarmo? Po prohlídce se vracíme do Ciudad del Este a
lokálním autobusem se jedeme podívat na vodopády
na řece Monday. Díky nočním vydatným dešťům jsou tyto vodopády plné
hučící hnědé vody velmi úchvatné. Původně jsme se ovšem ve vodopádech
chtěli slaňovat, ale bylo moc vody, tak to nešlo. Prohlídka shora nám
musí stačit. Opět jdeme asi kilometr pěšky k nejbližší cestě, aha
zapomněl jsem se zmínit, že i tam jsme museli ve výhni šlapat. Po dvou
přestupech autobusy a jedné krátké zastávce
u pouličního ševce, kde si nechávám opravit jednu botu, odjíždíme do
města na jihu Paraguaye Trinidad. Na předměstí projíždíme nejchudší částí zvanou favela, kde lidé žijí pod plastovými přístřešky. Zde se nachází nejméně navštěvovaná
památka UNESCO. Jedná se o rozpadlý jezuitský klášterní komplex. Ten si
stíháme prohlédnout při zapadajícím slunci, odlovujeme jednu cache a
jedeme dále do přestupního města na hranicích s Argentinou -
Encarnación. Tady zjišťujeme, že autobus do Asuncionu, hlavního města
Paraguay, jede
až dost pozdě v noci, tak máme čas zajít si na skvělé jídlo do
vyhlášené restaurace v centru města. Po jídle jdeme na autobus a celou
noc jedeme na sever do Asuncionu.
7.12.2012 - pátek - Asuncion, hlavní město Paraguay
V
6:00 vystupujeme v hlavním městě Paraguaye, v Asuncionu. Je tak brzy a
už slunce žhne plným výkonem. Chvíli nám trvá najít jedinou autobusovou
společnost, která jezdí na severní
hranici s Brazílií do města Bella Vista Norte. Jede to až ve 20:45, ale to
nám výjimečně nevadí. Jedeme jen 6km autobusem do městského parku, kde
se nám povedlo odlovit FTF (ten kdo to najde první po založení) na
místní cachi, co je tu už skoro 2 měsíce uložená. Platíme si hotel u
autobusáku až do večera, dáváme již velmi potřebnou sprchu a do 16:00
odpočíváme. Hned před hotelem je hospoda kde dělají dobré maso na grilu.
Po jídle se jedeme podívat na prezidentský palác a centrum. Než to
stihneme obejít, spouští se jeden slejvák za druhým. Čas dojet na hotel,
pobalit věci a strávit další noc cestováním v autobuse.
8.12.2012 - sobota - Bella Vista a Bonito, Brazílie
V
6:00 vysedáme v totální díře světa Bella Vista Norte, kde není ani zpevněná cesta a pěšky
jdeme na brazilské hranice. Je sobota ráno a my zjišťujeme, že na
razítko do pasu bychom si museli počkat do pondělí. To nepřipadá v úvahu
a svižným krokem překračujeme hranici bez jakýchkoli úředních formalit.
Procházíme hraniční město a už je horko jak v pekle. Po dvou
kilometrech chůze se nás zželelo jedné rodince v autě a vezou nás na
autobusák. Tohle nám moc nepomáhá, protože autobus jede až ve 14:00. No
co, pokračujeme pekelnou výhní další dva kilometry na hranici města kde
se pokoušíme stopovat. Povedlo se! Jedeme asi 20 km naším směrem a
zatáčíme k rozlehlé farmě. Řidič nás zve na snídani - domácí sýrové
buchty a mango. Než dojíme přijíždí pro nás kamion a veze nás až do
města Jardim. Odtud už jen dva stopy a v poledne vystupujeme v městečku
Bonito. Tohle místo je přizpůsobené pro turisty. Je tu spousta
cestovních agentur, jejichž služby využíváme na objednání zítřejšího
programu, jdeme do jedné z mnoha restaurací ve stylu bufet, kde se
dokonale přejídáme výborným masem a zeleninovými saláty a posledních sil
se ubytováváme v HI hostelu. Sotva se ubytujeme, skáčeme do hotelového
bazénu, dáváme si pivo a dvě hodiny se chladíme a bavíme se s místními,
tedy Brazilskými turisty, kteří výjimečně umí anglicky. V podvečer
přichází brutální bouřka. Původní plán zněl jasně: dát si hodinku
šlofíka a pak jít na rodeo slavnost. Plán nevychází, jelikož spíme až do
rána.
9.12.2012 - neděle - Burraco das Araras, řeka plná ryb Rio da Prata a cesta na sever
Vstáváme
v 6:00 a snídáme manga, co přes noc napadala ze stromu přímo před naši
chatku. Při vrácení klíčů teprve vidíme, že tu pro nás je přichystána
regulérní snídaně. Po jídle pro nás přijíždí objednané auto, které nás
celý den vozí, kam potřebujeme. Teď je to k propasti Burraco das Araras.
Jedná se o největší díru do země v Jižní Americe. Hloubka je přes 100
metrů a trvá nám skoro půl hodiny jí obejít. Je na co koukat. Krom díry
tu hnízdí modročervení papoušci Arara. To je druhá největší rasa
papoušků na světě. Hnízdí v kolmých stěnách díry a majestátně občas
nějaký páreček prokrouží kolem. Odtud nás auto veze nedaleko, k
začátku našeho plavání v Rio da Prata. Máme asi dvě hodiny čas, který
si příjemně krátíme obědem. Ve 12:30 fasujeme neopreny a už nás ženou do
nákladního auta,
které nás a asi 10 Brazilců veze do jungle. Nejprve jdeme asi 30 minut
džunglí a dostáváme, vesměs portugalsky, výklad o místní floře. Nudnou procházku
zachraňuje skupinka rozzuřených opic makaků, kteří po nás ze stromů
hází, co jim přijde pod ruku či nohu. Nejprve jsou to větve a poté i
plody, kterými se zrovna živí. Holt, jsme
vetřelci v jejich teritoriu. Nikdo není zraněn a my se ocitáme na břehu
neuvěřitelně čisté říčky. Fasujeme ještě šnorchlovací výbavu a naše
říční cesta začíná. Voda má 24 stupňů a žije v ní nepřeberné množství
různých ryb. Ty kolem nás proplouvají a my
plujeme pomalu po proudu. Občas vidíme, jak se nějaká podzemní řeka
vlévá do té naší, což vytváří podvodní gejzíry a víry. Naše plavba je
celých 2600 metrů dlouhá, ale prakticky nic
nemusíme dělat, protože proud nás hezky nese. Po plavbě nám poprvé v
Brazílii není horko. Dáváme si další jídlo a auto nás veze zpět do města
Bonito na autobusák. Kupujeme poslední tři volné jízdenky a jedeme do
města Campo Grande. Cesta utíká rychle a o půlnoci přijíždíme na
terminál. Bohužel navazující spoj do hlavního města Brasilia jede až v
8:00 ráno. Těch pár hodin nemá cenu hledat hotel a čas trávíme u filmů.
10.12.2012 - pondělí - dlouhá cesta do Brasília
V
8:00 nám vyjíždí autobus. Chtěli jsme původně letět letadlem, ale nic
neletí. V autobuse budeme trávit 22 hodin.Skoro celou cestu prospím a
pokud někde stojíme, tak na jídlo.
11.12.2012 - úterý - Brasília a CouchSurfing
V 8:00 vystupujeme na hlavním autobusovém nádraží ve městě Brasilia, snídáme a pěšky jdeme k první zajímavé stavbě - Chrám do tvaru pyramidy v jejímž vrcholku je zasazen největší krystal na světě. Po prohlídce interiérů procházíme skrze vojenský hřbitov, prolézáme dírou v plotě do parku, který je velice rozlehlý. Zhruba v polovině parku nás zasahuje průtrž mračen. Naštěstí to trvá asi jen 15 minut. Za tu dobu se z cest stávají potoky. Procházíme postupně architektonické skvosty Oskara Niedermaiera,
který navrhl prakticky celé město. Jdeme kolem národního divadla, knihovny a podívat se do muzea, ohlížíme katedrálu vně i uvnitř, procházíme
ulicí lemovanou budovami ministerstev a končíme naši 20 km pěší túru pod
100 metrů vysokým stožárem s brazilskou vlajkou. Odtud jedeme autobusem
a
metrem asi 17 km na západ, kde máme ve 20:00 sraz s Ildete. To je paní z
CouchSurfingu, která nám nabídla ubytování. Je přesná jak hodinky. Ubytováváme
se každý do svého pokoje, dáváme sprchu a všichni včetně Ildete jedeme
do baru. Popíjíme caipirinha s maracujou a bavíme se asi do
23:00. V baru hraje živá hudba. Doma jsme ještě chvíli poseděli u piva,
které tu mají ve 2 dl plechovkách a bavíme se o hudbě.
12.12.2012 - středa - Brasília, koupání v parku a odjezd
Vstáváme
už v 7:00, na stole je již připravena snídaně. Po jídle nás Ildete vozí
autem po dalších zajímavých stavbách - most přes jezero, který je
zavěšen na třech betonových prstencích. Dále k prezidentskému paláci, kde
bydlí jejich prezidentka a je to zároveň i první dílo Niedermayera, pak
k digitální televizní věži, která byla dostavěna teprve letos. Nakonec
nás Ildete vysazuje u národního parku a jede do práce. My se do 15:00
opalujeme a
koupeme v příjemně chladné vodě. Pak se s přestupy dostáváme zpět do
centra města a spěcháme na starou televizní věž, kde se dá vyjet výtahem
na vyhlídkovou plošinu odkud je super výhled na celé město. Pár fotek a
rychle na metro a autobus, který nás přes noc veze do Ouro Preto.
13.12.2012 - čtvrtek - Ouro Preto, podzemní vodopád a mnoho přestupů k Riu
7:30
přijíždíme do horského městečka Ouro Preto (Černé Zlato). Na strmých
kopečcích jsou nalepeny domečky, na vrcholcích je spousta kostelů v koloniálním stylu. V tomto městě
se v 18. století těžila polovina světové produkce zlata. Hezké město si
procházíme i do několika kostelů zavítáme. Máme dost času a proto
jedeme asi 3 kilometry směrem k jedné cachi v horách. V horku šlapeme
další dva kilometry k podzemnímu vodopádu.
V hoře je velký propad, kterým protéká voda do podzemí a tam padá z asi
15 metrů. Nejlepší na tom je, že do jeskyně se dá dostat a my v tomto
podzemním jezírku s vodopádem můžeme plavat. Jelikož
tu nikdo, krom nás není, můžeme si dovolit plavat nazí. Příjemně
chladná voda nám masíruje ze včerejška spálená záda. Po koupeli se jdeme
podívat na hranu terénního zlomu,
odkud je dech beroucí výhled. Jdeme zpět, ale nějak nám nevychází čas a
autobus do Ria nám asi o 30 minut ujel. Jdeme zpět do města dát si
pořádný oběd ve stylu sněz, co můžeš. Jídlu předchází i aperitiv a po
jídle digestiv. Káva a zákusky nesmějí chybět. V 17:30 odjíždíme do
dalšího města, pak do dalšího a tak dále a pomalu se přesunujeme směrem k
Riu.
14.12.2012 - pátek - Rio de Janeiro a večerní favela
Ve 2 ráno konečně sedíme v autobuse, jehož poslední zastávka v 9:00
ráno je Rio de Janeiro. Tam také vystupujeme a jedeme do části Copacabana.
Procházíme asi 4 různé hostely, než se ubytujeme. Buď jsou plné,
smradlavé, nebo předražené. Končíme v hostelu Rio Ritz, který je tak
uprostřed pláže Copacabana. Do 12:00 si dáváme šlofíka a následně
vyrážíme pěšky k Cukrovým homolím (Azucar). Chceme se na vrchol dostat
pěšky (podle mé chytré navigace to prý jde). Procházíme hezkým parkem
kolem hor. Na levé straně džungle a hory, na pravé straně skaliska a
moře. Dostáváme se asi 500 metrů za konec zpevněného chodníku do
prakticky lezeckého terénu a začíná pršet. Co pršet! Průtrž mračen to
je. V tomhle dešti nemá cenu pokračovat a vracíme se do civilizace. Do
hotelu pěšky už se nám nechce, proto promoklí nasedáme do autobusu, kde
jim jede klimatizace naplno. Zmrzlí jak rampouch se jdeme převléct.
Marek už zůstává na hotelu, ale my s Pavlem jdeme omrknout místní kluby.
Respektive jeden klub. Ono dát 50 R$ za vstup, to si pak člověk
rozmyslí kolik takových klubů navštíví (představa, že by měl dát člověk
za vstup do každého klubu např. na Stodolní 500Kč, asi by šel max. do
jednoho). Ještě, že tu alespoň hraje živá hudba. Po hodině a jednom
drinku nás to tu přestává bavit a vyrážíme do ulic. Ocitáme se nedaleko
jedné cache, která je na hranici favely (čtvrť pro chudé, neboli
ghetto). Když už jsme tu, tak to trochu prozkoumáme. Hustě naplácáné
domečky jsou přilepeny na úbočí prudké hory a jedinou cestou jsou tisíce
schodů vinoucích se úzkými uličkami. Nejprve si v jednom místním šenku
dáváme jedno pivo, ale nic se tu neděje, proto se rozhodujeme pokračovat
ve zkoumání favely. Najednou se z jedné uličky line hudba a je ta i
nějaké světlo. A ono to je pouliční párty. Místní jsou nejprve
překvapení, že vidí bílé. Protože ti se tak hluboko do favely nikdy
neodváží, ale když vidí, že chceme pařit, tak je to v pohodě. Pijeme
pivo, tancujeme a místní se s námi snaží komunikovat. Zkrátka se dobře
bavíme až do 4:00 do rána. Bez jakýchkoli problémů se dostáváme do
hostelu.
15.12.2012 - sobota - prohlídka Ria, Sugar loaf mountains a příprava na karneval
V 11.00 vyrážíme pěšky k jezeru na kterém je postaven plovoucí
vánoční strom (prý největší na světě). Odtud jedeme autobusem a následně
metrem do centra do oblasti Lapa. Jdeme se podívat na schodiště, které
je celé oblepeno různými starými zdobenými kachličkami. Prostě umělecké
dílo. Navíc se dílo neustále mění, protože umělec kachličky přidává a
pozměňuje. Dále jdeme k dvoupatrovému viaduktu, který byl původně
akvaduktem, ale později jej předělali na úzkokolejný most pro
trolejbusy. Jízda tímto historickým vozítkem měla být highlight Ria, ale
letos provoz trolejbusů, zřejmě navždy, zrušili. Škoda, jdeme se
alespoň podívat na betonovou katedrálu ve tvaru pyramidy. Chceme se
dostat na horu Corcovado, kde je socha Krista vzhlížejícího na město,
ale autobus ne a ne přijet, tak měníme plán a jedeme na soustavu
lanovek, které nás vyvážejí na granitové homole známé anglicky jako
Sugar loaf. Je odtud také super výhled na město i moře a blízké
ostrůvky. Opět začíná pršet, a než si vystojíme frontu na lanovku dolů,
jsme zase zmoklí jako myši. Jízda ve vymrzlém autobuse je už tady po
dešti takový zvyk. Na hotelu se sušíme, odpočíváme a čekáme na 22:30,
kdy pro nás přijíždí mikrobus a jedeme do jedné z vyhlášených škol
samby, kde se každou sobotu koná něco jako příprava na únorový karneval.
I dnes tomu není jinak. Jsou zde tanečníci v kostýmech na sambu,
kapela, která hraje. Bohužel zrovna dnes je to příprava gay frakce, a
proto se tu vyskytují mezi tanečníky převážně chlapi, i když je to často
špatně rozeznatelné. Jsou převlečení za ženy a tančí na vysokých
podpadcích jako by se s nimi narodili na nohou. Ve 3:00 nás mikrobus
odváží zpět na hotel.
16.12.2012 - neděle - výšlap na Corcovado a koncert Blitz
Po snídani jdeme pěšky směr Corcovado. To znamená projít se zhruba
12 kilometrů, vyjet speciálním šikmým výtahem nad jednu favelu a
vyškrábat se do masakrózního kopce po téměř neexistující stezce. Asi 200
metrů od Krista je nutné zaplatit vstupné, ale ochranka parku nás
informuje, že je na vrcholku taková mlha, že není vidět ani podstavec
sochy, natož celá 38 metrová socha a na výhledy na město můžeme rovnou
zapomenout. Škoda, ale město jsme viděli už naštěstí včera. Pěšky
scházíme zase dolů a jedeme se na hotel převléci a najíst. A konečně
jdeme, na této expedici poprvé, na pláž k moři. Všude hrozné horko, tak
nás ve snu nenapadlo, že voda bude tak ledová. Po tomto osvěžujícím
zážitku jedeme do Ipanemy, kde je na stagi na pláži koncert slavné
brazilské kapely Blitz. Dobrá hudba, tisíce fanoušků a mezi diváky
roznášejí dobrou caipirinhu. Posloucháme do 22:00 a pak se jdeme podívat
k jezeru na nasvětlený plovoucí Vánoční strom.
17.12.2012 - pondělí - poslední hodiny v Riu a odlet do Říma
Poslední snídaně v hostelu a jdeme se projít po pláži a ve 12:00
nasedáme do autobusu na letiště. V 16:00 nás naprosto bez problémů
nechávají odletět.