16
Jižní Amerika > Brazílie, Paraguay, Argentina > Brazílie, Argentina, Paraguay (2.12. - 17.12.2012)
2.12.2012 - neděle - Přesun do Sao Paulo
Po přistání v Rio de Janeiro by člověk čekal, že na nejrušnějším brazilském letišti nebude problém sehnat fungující bankomat. Nám to trvalo asi hodinu, než se povedlo vybrat. Další čas jsme ztratili hledáním autobusu jedoucího někam k centru. Nakonec se povedlo a dojeli jsme na Nuevo Terminal. Kupujeme lístky na autobus a už v 11:30 vyjíždíme do města Sao Paulo. Autobus po 3 hodinách jízdy zastavuje u "per kilo" hospody. Velmi rozšířená forma jídla v Brazílii. Člověk si na talíř z bufetu nabere na co má chuť, u pokladny mu to zváží a platí podle toho jak to bylo těžké. Zatím Brazílie nic levného. Pro zjednodušení počítej, že jeden brazilský Real je 10Kč. Lístek z Ria do S.Paula vyšel na 77 reálů a takový oběd vychází okolo 20. Cesta autobusem vede i přes hory krásně zeleně porostlé tropickými stromy. Jen podle teploměru na autobuse vidíme, že je venku 33 stupňů, zato uvnitř je děsná zima z klimatizace. Do Sao Paula přijíždíme okolo 19:00 a metrem přejíždíme do centra. Jelikož začíná pršet, hledáme ubytování. Naštěstí po cestě vidíme nějaké vystoupení hudebníků a tanečníků oblečených asi jako by šli na únorový karneval. Chvíli koukáme a pak pokračujeme přes naše první dvě cache v Brazílii do hotelu Pueblo. Zničení po celodenním cestování jen dáváme sprchu a okamžitě usínáme.

3.12.2012 - pondělí - cesta za pralesem
Asi se ptáte, proč jsme jeli do Sao Paula, když je to jen industriální město. No, tím, že hrajeme Geocaching a v Brazílii se asi 200km na jih od Sao Paula nachází národní park Intervales (zachovalý deštný prales) ve kterém je poslední fungující cache z projektu APE (Planeta opic). Najít tuto legendární cache je asi jako pro někoho vyhrát třeba Olympiádu. V 6:00 vstáváme abychom stihli metrem dojet na správný autobusák Barra Funda. Kupujeme jízdenky do městečka Capao Bonito, něco na snídani a v 7:30 vyrážíme. V 11:00 vystupujeme na malinkém autobusovém nádraží a posledních 40 kilometrů do pralesa Intervales musíme dojet taxi. Jedeme po nezpevněné cestě a obdělaná zem pomalu ustupuje divokému lesu. Je tu začátek léta a spousta stromů nádherně kvete. Něco po poledni přijíždíme ke vstupu do parku, ale nikdo po nás nic nechce, a tak se vydáváme po cestičkách pod zelení pralesa. Našim průvodcem jsou zde cache, kterých park rangeři nachystali 14. Vylézáme i na místní nejvyšší horu. Přes cestu se nám jednou líně přeplazil korálovec obojkový (had) a přeskákala megavelká černobílá žába. Ale náš hlavní cíl - poslední fungující APE cache na světě na sebe také nedala dlouho čekat. Nejtěžší bylo najít tu správnou lesní cestičku. Jednou jsme to netrefili a obkroužili horu prakticky celou dokola. Na podruhé už to vyšlo a v 17:00 logujeme do legendární pralesní cache. Po tomto úspěchu se vracíme ke vstupu do parku a využíváme bazénu napouštěného vodou z jezera. Vůbec nám nevadí, že krapet smrdí rybinou. Hlavně, že se můžeme po tom dusnu, co je v pralese opláchnout. Necháváme si zavolat taxi, které nás sem přivezlo a čas, než přijede využíváme k odpočinku. Taxi za necelou hodinu přijíždí a veze nás po hrbolaté cestě zpět na autobusák do města Capao Bonito. Hned po příjezdu si kupujeme jízdenky na autobus v 1:30 v noci do města Curitiba. Máme štěstí, protože mají poslední tři. Jdeme do centra města s tím, že se chceme najíst. Zrovna končí mše v kostele a před vchodem je postaven velký stan, kde prodávají různé jídlo. Nám zachutnalo jehněčí na špejli. Po jídle si jdeme dát pivo na zapití. Objednávám dvě velká piva a na stůl nesou dvě litrovky. Tomu říkáme velké pivo! Po jídle a pití se přemísťujeme na autobusák, ale pod jedním domem mi vyskakuje otevřená WiFi a prakticky až do odjezdu pracujeme.

4.12.2012 - úterý - Curitiba a vlakem z Morretes
V 9:30 přijíždíme do města Curitiba, nacházíme nedalekou cache a jdeme si koupit něco na jídlo. Ve 12:00 odjíždíme do podhorského městečka Morretes, kde jedeme jen proto, abychom se odtud vrátili zpět do Curitiby, ale tentokrát vlakem. Jedná se o velmi scénickou úzkokolejnou trať, která se kroutí mezi horami a pralesem. Vláček vyjíždí v 15:00. Pro nás tři připojují samostatný vagón. Chceme jet nejnižší třídou a tu v soupravě neměli. Vlak má nakonec 15 vagónů, které jsou plné studentů. Bezmála čryři hodiny přijíždíme strmými horami porostlými hustým pralesem. Vlak totiž jen zřídka překračuje 20km/h. Scenérie za oknem našeho privátního vagónu je úchvatná. Do Curitiby přijíždíme chvíli před setměním. Stíháme si jen koupit lístek na další autobus a zajít na večeři. Ve 21:00 vyjíždíme do města Foz Iguacu.

5.12.2012 - středa - vodopády Iguacu v Argentině a Ciudad del Este v Paraguay
Po celonoční jízdě autobusem prakticky až na Paraguayské hranice vystupujeme ve městě Foz Iguacu. Odtud musíme přejet na jiný autobusák, odkud jezdí místní autobusy do Argentiny. Musíme vystoupit asi po 10 kilometrech na hranici pro razítko do pasu a nastupujeme hned do dalšího autobusu, který už nás veze do Argentinského příhraničního městečka Poz de Iguazu. Posledním autobusem se dostáváme konečně do Iguazu Cataratas, což je místo, kde jsou nádherné mohutné vodopády. Rozlohou připomínají Niagara falls, ale jsou obrostlé vegetací, takže jsou velmi malebné. Koupili jsme si i projížďku v motorovém člunu pod vodopády. Stíháme projít takzvaný spodní okruh kolem vodopádů a jdeme na stanovený čas na loď. Překvapení nastalo, když nám vysvětlili, že je tu o hodinu méně než v Brazílii a tudíž nám loď jede až za hodinu. Nevadí, jdeme se projít k další části vodopádů a svačíme mango, které Pavel porval že stromu, když jsme překračovali hranice. V 11:20 nasedáme do člunu, který nás vozí pod závoje vod z vodopádů. To znamená, že máme přírodní sprchu zadarmo. Po projížďce procházíme zbytek spodních i část horních vodopádů a nasedáme do mikro vláčku, který nás vyváží ještě kousek proti proudu a po sestavě můstků vedoucích přes ostrůvky na řece přicházíme k místu, kterému se říká Hells Gate. Místo, kde se mohutné proudy vody propadají jako do trychtýře. Úchvatná podívaná! Nám nezbývá, než sednout na vláček a nechat se odvézt ke vstupu do parku a následně autobusem do města. Protože jsme v Argentině, zase, musíme si dát místní steak. Po jídle nasedáme do autobusu do města Ciudad de Este. Abyste to neměli tak jednoduché, tak tohle město se pro změnu nachází v Paraguayi. Autobus nás bez zastávky prováží Brazilskými vstupními i výstupními celními kontrolami, tudíž se nezdržujeme formalitami a vystupujeme si až na Paraguayské hranici pro razítko do pasu. Autobus nám stihl ujet, ale Ciudad del Este je prakticky hned u hranic. Podle typu cest, špíny na ulicích a spoustě pokoutných individuí snažících se vyměnit peníze je nám jasné, že Paraguay je o něco (dost) zaostalejší než Brazílie. U jednoho takového měniče si vyměníme něco peněz a nasedáme do autobusu, který nás veze do nedalekého města Hernandarias. Chceme se jít podívat na druhou největší hydroelektrárnu na světě. Bohužel je už dost pozdě, tak jedeme do centra a nacházíme si asi jediný hotel zde. Mikro pokojíčky, zásuvka a sprcha je vše, co nyní můžeme potřebovat. Venku se strhla tropická bouře a trvala asi dvě hodiny. Po dešti si jdeme venku koupit vynikající hamburgery na večeři a v obchodě si v přepočtu za 10 korun kupujeme plaskačku vynikajícího třtinového alkoholu.

6.12.2012 - čtvrtek - přehrada Itaipu
Vstáváme v 6:30, kupujeme snídani a jedeme k Visitors centre Itaipú. Druhá největší vodní elektrárna na světě, ale s největší výrobou elektřiny na světě (14 000 mega Watt/hodina). V 8:00 v návštěvním centru začíná film o stavbě přehrady a v 8:30 nás nakládají do luxusních autobusů a vezou na prohlídku přehrady a turbín. Jo, už jsem se zmínil, že tohle vše je v v rámci propagandy zadarmo? Po prohlídce se vracíme do Ciudad del Este a lokálním autobusem se jedeme podívat na vodopády na řece Monday. Díky nočním vydatným dešťům jsou tyto vodopády plné hučící hnědé vody velmi úchvatné. Původně jsme se ovšem ve vodopádech chtěli slaňovat, ale bylo moc vody, tak to nešlo. Prohlídka shora nám musí stačit. Opět jdeme asi kilometr pěšky k nejbližší cestě, aha zapomněl jsem se zmínit, že i tam jsme museli ve výhni šlapat. Po dvou přestupech autobusy a jedné krátké zastávce u pouličního ševce, kde si nechávám opravit jednu botu, odjíždíme do města na jihu Paraguaye Trinidad. Na předměstí projíždíme nejchudší částí zvanou favela, kde lidé žijí pod plastovými přístřešky. Zde se nachází nejméně navštěvovaná památka UNESCO. Jedná se o rozpadlý jezuitský klášterní komplex. Ten si stíháme prohlédnout při zapadajícím slunci, odlovujeme jednu cache a jedeme dále do přestupního města na hranicích s Argentinou - Encarnación. Tady zjišťujeme, že autobus do Asuncionu, hlavního města Paraguay, jede až dost pozdě v noci, tak máme čas zajít si na skvělé jídlo do vyhlášené restaurace v centru města. Po jídle jdeme na autobus a celou noc jedeme na sever do Asuncionu.

7.12.2012 - pátek - Asuncion, hlavní město Paraguay
V 6:00 vystupujeme v hlavním městě Paraguaye, v Asuncionu. Je tak brzy a už slunce žhne plným výkonem. Chvíli nám trvá najít jedinou autobusovou společnost, která jezdí na severní hranici s Brazílií do města Bella Vista Norte. Jede to až ve 20:45, ale to nám výjimečně nevadí. Jedeme jen 6km autobusem do městského parku, kde se nám povedlo odlovit FTF (ten kdo to najde první po založení) na místní cachi, co je tu už skoro 2 měsíce uložená. Platíme si hotel u autobusáku až do večera, dáváme již velmi potřebnou sprchu a do 16:00 odpočíváme. Hned před hotelem je hospoda kde dělají dobré maso na grilu. Po jídle se jedeme podívat na prezidentský palác a centrum. Než to stihneme obejít, spouští se jeden slejvák za druhým. Čas dojet na hotel, pobalit věci a strávit další noc cestováním v autobuse.

8.12.2012 - sobota - Bella Vista a Bonito, Brazílie
V 6:00 vysedáme v totální díře světa Bella Vista Norte, kde není ani zpevněná cesta a pěšky jdeme na brazilské hranice. Je sobota ráno a my zjišťujeme, že na razítko do pasu bychom si museli počkat do pondělí. To nepřipadá v úvahu a svižným krokem překračujeme hranici bez jakýchkoli úředních formalit. Procházíme hraniční město a už je horko jak v pekle. Po dvou kilometrech chůze se nás zželelo jedné rodince v autě a vezou nás na autobusák. Tohle nám moc nepomáhá, protože autobus jede až ve 14:00. No co, pokračujeme pekelnou výhní další dva kilometry na hranici města kde se pokoušíme stopovat. Povedlo se! Jedeme asi 20 km naším směrem a zatáčíme k rozlehlé farmě. Řidič nás zve na snídani - domácí sýrové buchty a mango. Než dojíme přijíždí pro nás kamion a veze nás až do města Jardim. Odtud už jen dva stopy a v poledne vystupujeme v městečku Bonito. Tohle místo je přizpůsobené pro turisty. Je tu spousta cestovních agentur, jejichž služby využíváme na objednání zítřejšího programu, jdeme do jedné z mnoha restaurací ve stylu bufet, kde se dokonale přejídáme výborným masem a zeleninovými saláty a posledních sil se ubytováváme v HI hostelu. Sotva se ubytujeme, skáčeme do hotelového bazénu, dáváme si pivo a dvě hodiny se chladíme a bavíme se s místními, tedy Brazilskými turisty, kteří výjimečně umí anglicky. V podvečer přichází brutální bouřka. Původní plán zněl jasně: dát si hodinku šlofíka a pak jít na rodeo slavnost. Plán nevychází, jelikož spíme až do rána.

9.12.2012 - neděle - Burraco das Araras, řeka plná ryb Rio da Prata a cesta na sever
Vstáváme v 6:00 a snídáme manga, co přes noc napadala ze stromu přímo před naši chatku. Při vrácení klíčů teprve vidíme, že tu pro nás je přichystána regulérní snídaně. Po jídle pro nás přijíždí objednané auto, které nás celý den vozí, kam potřebujeme. Teď je to k propasti Burraco das Araras. Jedná se o největší díru do země v Jižní Americe. Hloubka je přes 100 metrů a trvá nám skoro půl hodiny jí obejít. Je na co koukat. Krom díry tu hnízdí modročervení papoušci Arara. To je druhá největší rasa papoušků na světě. Hnízdí v kolmých stěnách díry a majestátně občas nějaký páreček prokrouží kolem. Odtud nás auto veze nedaleko, k začátku našeho plavání v Rio da Prata. Máme asi dvě hodiny čas, který si příjemně krátíme obědem. Ve 12:30 fasujeme neopreny a už nás ženou do nákladního auta, které nás a asi 10 Brazilců veze do jungle. Nejprve jdeme asi 30 minut džunglí a dostáváme, vesměs portugalsky, výklad o místní floře. Nudnou procházku zachraňuje skupinka rozzuřených opic makaků, kteří po nás ze stromů hází, co jim přijde pod ruku či nohu. Nejprve jsou to větve a poté i plody, kterými se zrovna živí. Holt, jsme vetřelci v jejich teritoriu. Nikdo není zraněn a my se ocitáme na břehu neuvěřitelně čisté říčky. Fasujeme ještě šnorchlovací výbavu a naše říční cesta začíná. Voda má 24 stupňů a žije v ní nepřeberné množství různých ryb. Ty kolem nás proplouvají a my plujeme pomalu po proudu. Občas vidíme, jak se nějaká podzemní řeka vlévá do té naší, což vytváří podvodní gejzíry a víry. Naše plavba je celých 2600 metrů dlouhá, ale prakticky nic nemusíme dělat, protože proud nás hezky nese. Po plavbě nám poprvé v Brazílii není horko. Dáváme si další jídlo a auto nás veze zpět do města Bonito na autobusák. Kupujeme poslední tři volné jízdenky a jedeme do města Campo Grande. Cesta utíká rychle a o půlnoci přijíždíme na terminál. Bohužel navazující spoj do hlavního města Brasilia jede až v 8:00 ráno. Těch pár hodin nemá cenu hledat hotel a čas trávíme u filmů.

10.12.2012 - pondělí - dlouhá cesta do Brasília
V 8:00 nám vyjíždí autobus. Chtěli jsme původně letět letadlem, ale nic neletí. V autobuse budeme trávit 22 hodin.Skoro celou cestu prospím a pokud někde stojíme, tak na jídlo.

11.12.2012 - úterý - Brasília a CouchSurfing
V 8:00 vystupujeme na hlavním autobusovém nádraží ve městě Brasilia, snídáme a pěšky jdeme k první zajímavé stavbě - Chrám do tvaru pyramidy v jejímž vrcholku je zasazen největší krystal na světě. Po prohlídce interiérů procházíme skrze vojenský hřbitov, prolézáme dírou v plotě do parku, který je velice rozlehlý. Zhruba v polovině parku nás zasahuje průtrž mračen. Naštěstí to trvá asi jen 15 minut. Za tu dobu se z cest stávají potoky. Procházíme postupně architektonické skvosty Oskara Niedermaiera, který navrhl prakticky celé město. Jdeme kolem národního divadla, knihovny a podívat se do muzea, ohlížíme katedrálu vně i uvnitř, procházíme ulicí lemovanou budovami ministerstev a končíme naši 20 km pěší túru pod 100 metrů vysokým stožárem s brazilskou vlajkou. Odtud jedeme autobusem a metrem asi 17 km na západ, kde máme ve 20:00 sraz s Ildete. To je paní z CouchSurfingu, která nám nabídla ubytování. Je přesná jak hodinky. Ubytováváme se každý do svého pokoje, dáváme sprchu a všichni včetně Ildete jedeme do baru. Popíjíme caipirinha s maracujou a bavíme se asi do 23:00. V baru hraje živá hudba. Doma jsme ještě chvíli poseděli u piva, které tu mají ve 2 dl plechovkách a bavíme se o hudbě.

12.12.2012 - středa - Brasília, koupání v parku a odjezd
Vstáváme už v 7:00, na stole je již připravena snídaně. Po jídle nás Ildete vozí autem po dalších zajímavých stavbách - most přes jezero, který je zavěšen na třech betonových prstencích. Dále k prezidentskému paláci, kde bydlí jejich prezidentka a je to zároveň i první dílo Niedermayera, pak k digitální televizní věži, která byla dostavěna teprve letos. Nakonec nás Ildete vysazuje u národního parku a jede do práce. My se do 15:00 opalujeme a koupeme v příjemně chladné vodě. Pak se s přestupy dostáváme zpět do centra města a spěcháme na starou televizní věž, kde se dá vyjet výtahem na vyhlídkovou plošinu odkud je super výhled na celé město. Pár fotek a rychle na metro a autobus, který nás přes noc veze do Ouro Preto.

13.12.2012 - čtvrtek - Ouro Preto, podzemní vodopád a mnoho přestupů k Riu
7:30 přijíždíme do horského městečka Ouro Preto (Černé Zlato). Na strmých kopečcích jsou nalepeny domečky, na vrcholcích je spousta kostelů v koloniálním stylu. V tomto městě se v 18. století těžila polovina světové produkce zlata. Hezké město si procházíme i do několika kostelů zavítáme. Máme dost času a proto jedeme asi 3 kilometry směrem k jedné cachi v horách. V horku šlapeme další dva kilometry k podzemnímu vodopádu. V hoře je velký propad, kterým protéká voda do podzemí a tam padá z asi 15 metrů. Nejlepší na tom je, že do jeskyně se dá dostat a my v tomto podzemním jezírku s vodopádem můžeme plavat. Jelikož tu nikdo, krom nás není, můžeme si dovolit plavat nazí. Příjemně chladná voda nám masíruje ze včerejška spálená záda. Po koupeli se jdeme podívat na hranu terénního zlomu, odkud je dech beroucí výhled. Jdeme zpět, ale nějak nám nevychází čas a autobus do Ria nám asi o 30 minut ujel. Jdeme zpět do města dát si pořádný oběd ve stylu sněz, co můžeš. Jídlu předchází i aperitiv a po jídle digestiv. Káva a zákusky nesmějí chybět. V 17:30 odjíždíme do dalšího města, pak do dalšího a tak dále a pomalu se přesunujeme směrem k Riu.

14.12.2012 - pátek - Rio de Janeiro a večerní favela
Ve 2 ráno konečně sedíme v autobuse, jehož poslední zastávka v 9:00 ráno je Rio de Janeiro. Tam také vystupujeme a jedeme do části Copacabana. Procházíme asi 4 různé hostely, než se ubytujeme. Buď jsou plné, smradlavé, nebo předražené. Končíme v hostelu Rio Ritz, který je tak uprostřed pláže Copacabana. Do 12:00 si dáváme šlofíka a následně vyrážíme pěšky k Cukrovým homolím (Azucar). Chceme se na vrchol dostat pěšky (podle mé chytré navigace to prý jde). Procházíme hezkým parkem kolem hor. Na levé straně džungle a hory, na pravé straně skaliska a moře. Dostáváme se asi 500 metrů za konec zpevněného chodníku do prakticky lezeckého terénu a začíná pršet. Co pršet! Průtrž mračen to je. V tomhle dešti nemá cenu pokračovat a vracíme se do civilizace. Do hotelu pěšky už se nám nechce, proto promoklí nasedáme do autobusu, kde jim jede klimatizace naplno. Zmrzlí jak rampouch se jdeme převléct. Marek už zůstává na hotelu, ale my s Pavlem jdeme omrknout místní kluby. Respektive jeden klub. Ono dát 50 R$ za vstup, to si pak člověk rozmyslí kolik takových klubů navštíví (představa, že by měl dát člověk za vstup do každého klubu např. na Stodolní 500Kč, asi by šel max. do jednoho). Ještě, že tu alespoň hraje živá hudba. Po hodině a jednom drinku nás to tu přestává bavit a vyrážíme do ulic. Ocitáme se nedaleko jedné cache, která je na hranici favely (čtvrť pro chudé, neboli ghetto). Když už jsme tu, tak to trochu prozkoumáme. Hustě naplácáné domečky jsou přilepeny na úbočí prudké hory a jedinou cestou jsou tisíce schodů vinoucích se úzkými uličkami. Nejprve si v jednom místním šenku dáváme jedno pivo, ale nic se tu neděje, proto se rozhodujeme pokračovat ve zkoumání favely. Najednou se z jedné uličky line hudba a je ta i nějaké světlo. A ono to je pouliční párty. Místní jsou nejprve překvapení, že vidí bílé. Protože ti se tak hluboko do favely nikdy neodváží, ale když vidí, že chceme pařit, tak je to v pohodě. Pijeme pivo, tancujeme a místní se s námi snaží komunikovat. Zkrátka se dobře bavíme až do 4:00 do rána. Bez jakýchkoli problémů se dostáváme do hostelu.

15.12.2012 - sobota - prohlídka Ria, Sugar loaf mountains a příprava na karneval
V 11.00 vyrážíme pěšky k jezeru na kterém je postaven plovoucí vánoční strom (prý největší na světě). Odtud jedeme autobusem a následně metrem do centra do oblasti Lapa. Jdeme se podívat na schodiště, které je celé oblepeno různými starými zdobenými kachličkami. Prostě umělecké dílo. Navíc se dílo neustále mění, protože umělec kachličky přidává a pozměňuje. Dále jdeme k dvoupatrovému viaduktu, který byl původně akvaduktem, ale později jej předělali na úzkokolejný most pro trolejbusy. Jízda tímto historickým vozítkem měla být highlight Ria, ale letos provoz trolejbusů, zřejmě navždy, zrušili. Škoda, jdeme se alespoň podívat na betonovou katedrálu ve tvaru pyramidy. Chceme se dostat na horu Corcovado, kde je socha Krista vzhlížejícího na město, ale autobus ne a ne přijet, tak měníme plán a jedeme na soustavu lanovek, které nás vyvážejí na granitové homole známé anglicky jako Sugar loaf. Je odtud také super výhled na město i moře a blízké ostrůvky. Opět začíná pršet, a než si vystojíme frontu na lanovku dolů, jsme zase zmoklí jako myši. Jízda ve vymrzlém autobuse je už tady po dešti takový zvyk. Na hotelu se sušíme, odpočíváme a čekáme na 22:30, kdy pro nás přijíždí mikrobus a jedeme do jedné z vyhlášených škol samby, kde se každou sobotu koná něco jako příprava na únorový karneval. I dnes tomu není jinak. Jsou zde tanečníci v kostýmech na sambu, kapela, která hraje. Bohužel zrovna dnes je to příprava gay frakce, a proto se tu vyskytují mezi tanečníky převážně chlapi, i když je to často špatně rozeznatelné. Jsou převlečení za ženy a tančí na vysokých podpadcích jako by se s nimi narodili na nohou. Ve 3:00 nás mikrobus odváží zpět na hotel.

16.12.2012 - neděle - výšlap na Corcovado a koncert Blitz
Po snídani jdeme pěšky směr Corcovado. To znamená projít se zhruba 12 kilometrů, vyjet speciálním šikmým výtahem nad jednu favelu a vyškrábat se do masakrózního kopce po téměř neexistující stezce. Asi 200 metrů od Krista je nutné zaplatit vstupné, ale ochranka parku nás informuje, že je na vrcholku taková mlha, že není vidět ani podstavec sochy, natož celá 38 metrová socha a na výhledy na město můžeme rovnou zapomenout. Škoda, ale město jsme viděli už naštěstí včera. Pěšky scházíme zase dolů a jedeme se na hotel převléci a najíst. A konečně jdeme, na této expedici poprvé, na pláž k moři. Všude hrozné horko, tak nás ve snu nenapadlo, že voda bude tak ledová. Po tomto osvěžujícím zážitku jedeme do Ipanemy, kde je na stagi na pláži koncert slavné brazilské kapely Blitz. Dobrá hudba, tisíce fanoušků a mezi diváky roznášejí dobrou caipirinhu. Posloucháme do 22:00 a pak se jdeme podívat k jezeru na nasvětlený plovoucí Vánoční strom.

17.12.2012 - pondělí - poslední hodiny v Riu a odlet do Říma
Poslední snídaně v hostelu a jdeme se projít po pláži a ve 12:00 nasedáme do autobusu na letiště. V 16:00 nás naprosto bez problémů nechávají odletět.
Autor:
Publikováno:
16. 11. 2015
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Brazílie
Paraguay
Argentina
Rozloha:
8 511 965 km2
Počet obyvatel:
191 908 598 (23 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Brasília
Nejvyšší bod:
Pico da Neblina (2 994 m)
Používaný jazyk:
Portugalština
Náboženství:
římští katolíci 74,5%, protestansti 15,4%
Měna:
brazilský real (BRL)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
168
Počet publikací celkem:
229
Nejnavštěvovanější země: