V 19:00 mne nabírá Tuxík a jedeme na Slovensko do Valašské Dubové. Jelikož nemáme ani českou ani slovenskou dálniční známku, proplétáme se bočními cestami a v Dubové jsme ve 22:00. Už dole je -2°C a dost sněhu. Je jasná obloha a začínáme stoupat po modré turistické značce s plným vybavením na zimní přechody do kopce. Jdeme přes Jánošíkov stol, Strednů Polanu, kde se nachází salaš ve které se dá přespat zadarmo a má jméno Hotel Choč, ale uvnitř je docela dost lidí a další přicházejí.

A my nepotřebujeme střechu nad hlavou, když je tak nádherná noc. Pokračujeme až na vrchol (1611 m) po zelené turistické značce, kde jsme asi v 1:30 ráno. Tuxík si staví stan, který trochu zakopává do sněhu a já potřebuji otestovat nový péřový spacák, proto si jen nafukuji karimatku a vytahují žďárský pytel a spím přímo venku. V 6:00 ráno je podle meteorologů -17°C, ale spacák je asi kvalitní, protože to přežívám.

Místo slíbeného jasného počasí ráno je ještě zataženo, fouká, ale na pár vteřin se vždy ukáže slunce. To využíváme k focení. Bohužel úplně jasno se dělá, až když sestupujeme dolů k autu. Proti nám jdou doslova davy lidí. První nedočkavci nás vzbudili na vrcholu už v 5:30 ráno. Snídáme teprve u Hotelu Choč a odtud mírným klusem běžíme k autu.

Máme nápad zajet si do vesnice Kalameny, kde je přírodní termální koupaliště. Vlastně takové jezírko, kde uprostřed pramení termální voda. Všude kolem sníh a ve vodě jen pár lidí. Na chvíli se jdeme taky vykoupat a prohřát, ale za chvíli už jedeme do salaše Krajinka na oběd a pak domů.