28.8.2015 - pátek - cesta z Prahy do Francie přes Německo, Rakousko a Švýcarsko
Cesta autem z Prahy do Chamonix vede prakticky celou dobu po kvalitních dálnicích a jediný poplatek je za dálniční známku v Rakousku. Jinak je průjezd bezplatný a trvá okolo 10 hodin. Je vhodné si najít ubytování na francouzské straně, pokud tedy nechcete zaplatit za ubytování cca 4x tolik.

29.8.2015 - sobota - Chamonix a výšlap přes ledovec k Refuge du Couvercle
Vstáváme v 7.00 a jedeme nejprve do údolí Chamonix. Město je totálně ucpané auty díky aktuálně probíhajícímu ultra maratonu. Ale z drzostí nejdál dojdeš. Zaparkovalo jsme na chodníku v samém středu města u infocentra. To také navštěvujeme, ale informace dávají pouze sporadické, tak se ještě jdeme přeptat v nedalekém centru horských vůdců. Sice nám informace dali, ale později se ukázalo, že taky na prd. Poradili nám jet zubačkou na zastávku Mer de Glace a tam se tak trochu poflakovat. Jedeme tam za 31.50€ na osobu. Za 3 km jízdy je člověk na začátku chodníku a vyhlídce na ledovcový splaz. Většina lidí dojede jen sem, sjede lanovkou kousek dolů k ledovci a zajde se podívat do ledové jeskyně. My to jdeme pěšky, i přesto, že lanovka je zadarmo. V uměle vytvořené ledové leskyni vyvrtané v ledovci si člověk udělá představu o síle, kvalitě a kráse ledu po kterém se nasledně bude pohybovat. V jeskyni je i nekolik ledových soch. Odtud stoupáme na chodník vedoucí ke skále po které slézáme k ledovci po soustavě kolmých dlouhých žebříků. Do kopce po ledovci chodí víceméně každý kudy se mu zlíbí a kudy mu zlomy či tekoucí voda dovolí jít. Je třeba neustále koukat pod nohy, protože v ledovci je spousta nástrah ve formě vodních tůní či prohlubní. Všudemimo ledovec je děsné vedro. Po cca 4 kilometrech máme na výběr dvě cesty. Vybíráme tu strmější a na vyšší místo. Po kolmé skalní štěně lezeme po žebřících a zajištěných úsecích az k chatě Couvercle do výšky 2763mnm. Krásné vyhledy na okolní zasněžené či skalnaté vrcholky a pohled na plazící se ledovec v údolí si vychutnáváme asi 20 minut. Stejnou cestou se vracíme k tramvaji do které nastupujeme přesně v 18:00 po 18.2km v nohách a slušném převýšení. Tramvaj nás sváží do Chamonix, kde stále pokračují závody a čeká nás naše auto. V nedalekém hotelu si vyzvedáváme od kamaráda mačky a cepíny a jedeme do hotelu, který je kousek od místa odkud jezdí Tram du Mont Blanc. Tedy kousek od Le Fayet. Jen se ubytováváme a jedeme do nedaleké vesnice na večeři, kde zkoušíme místní speciality. Jednou z nich jsou zapečené brambory s anglickou slaninou a na tom rozpuštěný sýr. K tomu pivo a víno a jedeme se do hotelu nabalit na zítřejší den.

30.8.2015 - neděle - Tram du Mont Blanc a výstup k Refuge du Gouter
Vstáváme na pohodu v 7.00. Dobalíme věci a necháváme si uvařitdo termosek horkou vodu, kterou přetváříme na čaj. Sjíždíme autem do Le Fayet k nádraží, kde je mozno bezplatně nechat na parkovišti auto a kupujeme si jizdenky na tramvaj jedoucí do nadmořské výšky 2452mnm. Tato horská cílová zastávka se jmenuje Le Nid d'Aigle. Je zde možnost využít suché WC a vyrazit s docela těžkými batohy vzhůru. Slunce peče a jdeme celou dobu v krátkém oblečení. Podle GPS náš dnešní cíl není daleko. Jen 5.5km, ale je o 1400 výškových metrů výše, než my. Kopec je stále prudčí a exponované úseky cesty jsou jištěny ocelovými lany. I tak je to místy lezecký terén. Nejdeme samozřejmě sami. Z naší tramvaje se vyrojilo dost lidí a proti nám také scházejí velké skupiny. Na vrchol vystoupá až 1000 lidí denně a roční úmrtnost je zde 100 lidí. Čímž se tato hora řadí na první místo v Evropě. Občas žlebem proletí pár kamenů, ale naštěstí je to v pohodě. Cestou potkáváme spoustu horských koz, které jsou na lidi tak zvyklé, že je může člověk skoro pohladit. U chaty Refuge du Gouter, kterou máme povinně rezervovánu předem přes internet, jinak by nás ani neubytovali, jsme za 4 hodiny a 45 minut. Fasujeme palandy v místnosti pro 24 lidí a dáváme si zasloužený odpočinek. Ani není moc z podivem, že na dalších postelích již pospávají další sportovci. I my reálně spíme do 18:00. Poté nasazujeme mačky a stoupáme po ledovci do výšky cca 4050 mnm abychom trochu nabrali výšku a tělo si začalo vyrábět červené krvinky. Stále svítí slunce a my docházíme pod čelo dnes spadlé laviny. Vracíme se v našich stopách zpět na Guter a rozhodnutí jít to zítra prakticky bez ničeho znamená přebalit si batohy. Ve 20:00 již většina lidí leží a snaží se usnout. V této nadmořské výšce se usíná velmi špatně.

31.8.2015 - pondělí - výstup na vrchol Mont Blanc, sestup do údolí a cesta k Mnichovu
Chceme vstávat až ve 2:30 ráno, ale ostatní spolunocležníci nám toto nedopřávají. Vstávají již v 1:30 v noci. Jdeme se nasnídat s vlastních zásob a oblékáme se jen střídmě, tedy jen triko, flisovou bundu a něco jako šusťákovku. Na hlavu tenkou kuklu a tenké rukavice. Bereme si jen jeden batoh, do kterého bereme další oblečení, dvě termosky z čajem a nějakou svačinku. Lezecké věci nebereme. Ve 3:00 vycházíme za svitu měsíce, který je skoro v úplňku jako všichni ostatní. Ani čelovky není třeba zapínat. Postupně předbíháme pomalé lidi a v 6:00 jsme na vrcholu Mont Blanc ve výšce 4810mnm. Zbytečně brzy. Ještě nezačalo svítat. A stát ve větru a čekat až se rozední je poněkud problém, chlad působí. Naštěstí za 25 minut svítá a my vidíme okolní hory. Pár vrcholových fotografií a kolem chaty Vallot sestupujeme opět na Guter, kde jsme v 8:00. Bereme si všechny naše věci a akorát přilétá vrtulník se zásobami. Zajímavá podívaná, protože zásoby má pověšeny na laně pod sebou a nepřistává. Poté pokračujeme v sestupu již bez maček. Nejnepříjemnější úsek je od starého Guteru, protože člověk leze po zvětralé skále prakticky kolmo dolů. Je zde třeba hodně dávat pozor, aby člověka nesestřelil letící kámen. Naštěstí se tak nestalo a v 11:20 jsme dole na zastávce Tram du Mont Blanc odkud v 11:55 jedeme dolů k autu. Jedeme se okoupat k nedalekému Ženevskému jezeru, kde je krásně čistá voda a pokračujeme autem až před Mnichov v Německu a další den dopoledne jsme doma.