16
Evropa > Ukrajina, Moldavsko > Ukrajina, Moldavsko a Podněstří (23.1. - 28.1.2020)

Přelet z Katovic do Oděsy a Oděsa

23.1.2020 - čtvrtek
Vstávám ve 3:00 a Tuxík pro mne přijíždí svým autem. Jedeme na letiště do polských Katovic (Pyrzowice), kde necháváme auto a společností Ryanair v 7:05 odlétáme na Ukrajinu do Oděsy. Let trvá 90 minut a na Ukrajině je o hodinu víc, než u nás, takže přistáváme kolem 10:00. Protože cestujeme jen s malými batůžky, nezdržujeme se čekáním na nějaká zavazadla a jdeme rovnou na imigrační a poté se přesunujeme do centra města pomocí autobusu 117, který stojí vpravo po východu z letiště. Vystupujeme u hlavního vlakového nádraží a vydáváme se na skoro 30 km dlouhé chození po městě.
Jdeme se podívat přímo na nádraží, protože budova je postavena v budovatelském stylu a na fasádě je stále vidět V. I. Lenina. Dále se zastavujeme u kláštera St. Panteleimon Monastery. Ten je zasazen do řady domů. Jdeme se podívat i dovnitř, ale pro návštěvy je pouze pravoslavně vyzdobená hlavní chodba, kde chodí věřící zapalovat svíčky. Pokračujeme k pravoslavné katedrále Holy Assumption Cathedral, která má modré a zlaté kupole. Procházíme kolem katedrály Spaso-Preobrazhenskiy Cathedral, která je, pro změnu, římskokatolická. Ve městě je docela dost soch a my vidíme sochu Leonid Utěsova sedícího na lavičce a jdeme se vyfotit na další soše se jménem Pocta dvanácté židli (Monument to the 12th Chair). Jak jinak, než, že si na ni sedneme.
Po chvíli chůze jsme u Centrální pošty (Central post office) a jdeme dovnitř. Nejzajímavější je zastřešené nádvoří se zdobenými fasádami. Podobně zastřešená a zdobená je i Pasáž, kterou navštěvujeme následně. Přes Řecké náměstí jdeme do obchodního domu Evropa, kde v 6. patře je samoobslužná hospoda Pužata Chata. Zde si dáváme dobrý oběd za rozumné peníze. To už jsme na známé ulici Derybasivska, kde se nachází spousta klubů a hospod. Jdeme kolem mosazného skřítka na lavičce na náměstí Teatralnaya, tedy Divadelní. Stojí zde velké kulaté divadlo a od něj na východ vede Chodník slávy podobný tomu v Hollywoodu. Po obou stranách chodníku jsou dvě velké námořní kotvy. Kolem muzea jdeme k Ukazateli směru. Prakticky takový rozcestník ukazující vzdušné vzdálenosti do mnoha měst. Ten stojí hned vedle městské radnice (Dumy). Za radnicí je pak velké lodní dělo z Tygří fregaty. Přes Stambulský park jdeme na náměstí Kateřiny 2., Která zde má i svou sochu a konečně se dostáváme k proslaveným Potěmkinovým schodům. Široké a dlouhé schodiště klesá až na bulvár Primorsky.
V silném a ledovém větru jdeme do přístavu až na konec mola, kde se nachází socha Námořníkova žena. Tato socha hledí směrem na moře a na maják Voronostov. Z přístavu a po Potěmkinových schodech jdeme k takzvanému Placatému domu (Flat house-wall). Dům má půdorys kosočtverce, proto, když se člověk postaví z určitého úhlu, vypadá to, jako by měl dům pouze přední stěnu.
Posledním zastavením je Ugolok Staroy Oděsy, což je zákoutí s klenutým mostem, kašnou a studnou. Jdeme pak na autobusové nádraží koupit si jízdenky na zítřejší den a pak na objednané ubytování několik dalších kilometrů. Tohle ubytování je ovšem tak strašné, že nezůstáváme a jdeme se raději najíst dobrých šašliků do restaurace Alaturka. Během jídla si rezervujeme náhradní ubytování přímo na Řecké ulici, tedy v samém centru. Dáváme si věci na útulný pokoj a jdeme opět do Pužata Chata na pivo a kvas. A večer končíme v baru Corvin pub kde čepují hodně druhů piv a my končíme u německého.

Přejezd do Moldávie a hlavní město Kišiněv

24.1.2020 - pátek
V 5:00 vstáváme a jdeme na 3 km vzdálené autobusové nádraží. Odtud jedeme takovým menším autobusem do Moldávie. Na hranici probíhá jen zběžná kontrola, takže asi za 20 minut jedeme dále rovnou do Kišiněva. V 11:00 vystupujeme na autobusovém nádraží a jdeme 1 km daleko na nádraží vlakové. Tady stojí barevná lokomotiva z roku 1950. Ale důvod, proč jsme sem zašli je ten, že chceme zjistit možnosti dopravy zpět na Ukrajinu. Nic pořádného nám nejede, proto už vyrážíme na naši plánovanou trasu. Dnes nás čeká 30 km chůze. Procházíme parkem, kde je vidět, že místní mají rádi sport. Spousta prolézaček, hřišť a sportovišť. Přicházíme k první katedrále episcopală Sf. Teodor Tiron. Je zde společně s klášterem a tvoří velmi hezký komplex. Nejprve děláme několik letů dronem a následně sejdeme podívat i do katedrály.
Pak skoro běžíme o kilometr dále k památníku Eternalite. Věčný oheň, který hoří uprostřed několika pilířů vytvářejících obrovský jehlan nad ohněm. Každý pilíř znázorňuje rok Druhé světové války. I zde pořizujeme záběry ze vzduchu. Pak po velkých schodech, které mi trochu připomínají ty včerejší Potěmkinovy, stoupáme parkem vzhůru k bývalé vodárenské věži, která nyní slouží jako muzeum historie - Muzeul de Istorie al Orașului Chișinău. Jinými schody Scara Cascadelor pod panoramatickým altánem jdeme pro změnu dolů k soše skateboardistů na nábřeží jezera Valea Morilor. Bohužel ty schody musíme zase vyšlapat nahoru, abychom se dostali k Muzeu národní etnografie. Tato budova vypadá jako odněkud z arabského světa. Následně procházíme kolem budovy moldavského parlamentu, která je opravdu velká. Asi zde kvete byrokracie stejně jako jinde. Najednou vidím mnou známou a milou značku Pijana Višňa, což je jedno druhová nálevna. Rozlévají zde pouze něco jako griotku a do ní dávají višně, které jsou taky alkoholické. Velmi příjemné pití na tuto zimu. Naproti této nálevny stojí Národní divadlo, které je opravdu ošklivé a nese prvky omšelého funkcionalismu. Ale je zde klasický nápis, který se rozmáhá po celém světě "I love Kišiněv".
Procházíme přes park k Vítěznému oblouku. Je o trochu menší, než ten v Paříži, ale i tak stojí za vidění. Navíc je od něj přímo vidět poslední dnešní námi navštívená katedrála Mitropolitană Ortodoxă Nașterea Domnului din Chișinău. Poté jdeme do samotného centra, kde na pěší zóně stojí hezká Socha milenců. Dobíhající dívka a hoch koukající na hodinky s kytkou v ruce. Na ulici, kterou jsme si interně přejmenovali na Bankovní se jdeme podívat na památník 1 Ban, tedy mince, kterou stáhli z oběhu v roce 1999 a zde této minci udělali kopii v nadživotní velikosti. Kdyby touto mincí chtěl někdo zaplatit, tak má hodnotu asi jako 1 haléř. A poslední zastávkou je dům Alexandra Puškina. Od něj jdeme přímo do restaurace Vdrova Pub, kde si dáváme skvělé jídlo a místní, také výborné, pivo. A po třech kouscích jdeme na hotel. Dáváme si čaj a chvíli odpočíváme, abychom mohli později vyrazit na skleničku vína do místního klubu Kira's Club, kde se sice platí malé vstupné, ale je tu dobrá atmosféra, hudbu pouští DJ a je tu levné a dobré víno, takže se zde několik hodin bavíme.

Podněstří a zpět do Kišiněva

25.1.2020 – sobota
Původní plán vstát už v 6:00 poněkud nevychází, ale v 8:00 už jsme z hostelu venku a jdeme na autobusové nádraží. Rychle vybíráme peníze z bankomatu a naskakujeme do minibusu do města Benderi. Projíždíme regulérní hranicí do státu, který není uznán do Podněstří. Dostáváme tranzitní vízum, protože se dnes budeme vracet a vystupujeme asi po hodině jízdy v druhém největším městě této autonomní oblasti. Nejprve se jdeme podívat na kostel Vojenské církve Alexandra Něvského. Ta je cestou k Pevnosti Benderi. Víceméně jde o velký upravovaný park ve kterém stojí obě stavby. Pevnost je nad řekou Dněstr.
Přecházíme k vlakovému nádraží a krom megalomanské nádražní budovy fotíme i zajímavou parní lokomotivu s vagóny, které jsou předělány jako muzeum (dnes bohužel zavřené). Architektura ve městě je socialistická. Tento stát dělá vše pro to, aby se nic nezměnilo. Stát je podporovaný Ruskem, která zde má svou armádu. Každou chvíli na ulici někdo něco prodává, ale vypadá to spíš, jako bleší trhy. Jdeme kolem sochy V. I. Lenina, kterých v této zemi mají dostatek.
Zjišťujeme, jak se dostat do města Tiraspol, což se ukazuje jako jednoduché. Mezi městy jezdí trolejbus. Do jednoho nastupujeme, abychom se dozvěděli, že Moldavská měna se zde nepoužívá. Mají zde i vlastní měnu (Rubl). To my nemáme a prodavač lístků je z toho tak zmatený a ani neví, jaký je směnný kurz mezi jejich a oficiální měnou. Ale nakonec to nějak zvládl za pomocí jiných pasažérů. Přitom lístek stojí pouhé 3 Rubly (tedy asi 3 Kč).
Vystupujeme u tanku T-34, u kterého se, Bůh ví z jakého důvodu, fotí nějaká nevěsta a jdeme kolem vojenských náhrobků s věčným ohněm a hrobem neznámého vojína k sídlu místního prezidenta. Před touto velkou budovou stojí opět socha Lenina. Ale je obrovská.
Pokračujeme kolem místní tržnice, kde se nám chlápek snaží prodat nějaké zbraně a výbušniny (jak jsem si poté přečetl, tahle země je obrovský prodejce těchto věcí, protože jen Ruská armáda jim tam nechala přes 40 tisíc tun munice). A míjíme ortodoxní kostel Narození páně.
Je vidět, že tady by byli všichni nejraději součástí Ruska (i jejich poslední referendum říká, že by to chtělo 97% voličů) a je zde obrovský a nádherný Dům Sovětů. Od něj jdeme k Divadlu dramatu a komedie, které ale nevypadá nijak zázračně. V restauraci nám vysvětlili, že pokud nemáme místní hotovost, tak se nenajíme, ale alespoň nám poradili kudy na autobusové nádraží. Jdeme po Leninově třídě přes park, ve kterém stojí hezký kostelík Свято-Введенский Пахомиев женский монастырь až k vlakovému nádraží odkud jedeme maršrutkou zpět do Kišiněva.
Máme ještě chvilku času do západu slunce, proto se jdeme podívat ke kostelu Catedrala Înălțarea Domnului. Zrovna začíná bohoslužba a my se jdeme podívat dovnitř. Je to obrovský kulturní zážitek, jelikož sbor zpívá naprosto úžasně. Pravoslavný kněz chodí po vyhřátém kostele (oni tu v kostelích topí) a vykuřuje kadidlem všechno a všechny včetně nás. Zapalujeme svíčku a jdeme opět do Vdrova Pub na večeři a několik místních skvělých piv. No, a když už jsme takový kousek od Opité Višně, tak si jdeme dát pár skleniček višnovky i tam.

Butuceni Manastirea Orheiul Vechi a vinařství Cricova

26.1.2020 – neděle
V hotelu nás recepční informoval, že do Butuceni jede maršrutka z autobusáku až v 10:20. A měl pravdu. Je třeba tam být dříve, aby si člověk zajistil místo. Vesnice Butuceni leží v údolí vytvořeném přirozeným zákrutem řeky Něstr. Proto vystupujeme nad vesnicí u vinic. Procházíme kousek vinicí, abychom se dostali na hranu zářezu ve skále, odkud pod sebou máme jak řeku, tak vesnici s kopcem na kterém stojí skalní klášter Manastirea Orheiul Vechi. Bohužel je dost opar a záběry z dronu nejsou nic moc. Proto se po strmém srázu pouštíme dolů do vesnice, abychom přešli most a na druhé straně opět vystoupali na kopec na kterém se nachází kostel a klášter. Nejprve míjíme dva místní malé a udržované hřbitovy a přímo pod zvonicí je nenápadný kovový vstup. Když člověk otevře těžké kovové dveře a zvykne si na přítmí, které panuje uvnitř, objeví se před ním ve skále vytesaná chodba a schody klesající do nitra.
Pomalu klesáme dolů až do prostorné skalní sluje, která se dlouhodobě (mimo období komunismu, kdy byly kostely povinně zavřené) používá jako kostel. I my si kupujeme a zapalujeme u oltáře svíčku. Kostel má dva vchody. Ten druhý ovšem vede pouze na úzký skalní balkón bez zábradlí a hluboko po námi je vidět řeka. Vracíme se zpět na povrch země a kolem výrazného kamenného kříže se jdeme podívat na citadelu Vestigiile Citadelei si Sanctuarului Geto-Dace. To je klasický pravoslavný kostel a zrovna zde probíhá nějaká slavnost (že by svatba?). Mladý muž a mladá žena mají na hlavě koruny jak králové a kněz provádí nějaký rituál. Vracíme se dolů zpět do vesnice a máme hlad. Jediná restaurace, kterou náhodou vidíme je AgroPensiunea La Popas. Z venčí to vypadá jako takový malý domek, ale uvnitř je útulno. Několik stolů a dřevěné židle, velká hliněná pec a před ní kuchařka, která všechno objednané jídlo chystá čerstvé a před pohledy všech hostů. Objednáváme si litr vína a dostáváme hliněné hrnky. A po chvíli nosí jídlo, které je tak výborné a cenově příznivé, že jsme zde snad lepší jídlo nejedli.
V 15:00 nasedáme do maršrutky, která zastavuje skoro až u restaurace a necháváme se dovézt na křižovatku, kde se odbočuje do vinařské vesnice Cricova. K vinným sklepům to máme skoro 4 km, a proto zkoušíme stopovat. Hned první auto, na které jsme mávli nám zastavuje a vezou nás až před vstup ke sklepům Cricova. Původní plán jít na vine tasting tour nevyšel. Prý se to musí objednávat několik dní předem. Druhý plán, jet na prohlídku podzemních sklepů asi za 600 Kč na člověka taky vzdáváme, ale líbí se nám poslední varianta, kterou realizujeme. Nasedáme do prostornějšího elektrického golfového vozíku, kterým jsme vezeni tunely hluboko do podzemí zdejšího vinařství. Obchod s vínem mají totiž také v podzemí. Kdysi se zde těžil kámen a vzniklo zde na 120 km prostorných chodem a podzemních místností. Tyto prostory se později ukázaly jako optimální pro zrání a skladování vína a nyní je zde uskladněn poklad. Přes 1,2 milionu lahví vzácných vín. V podzemním obchodě si necháváme doporučit. Cricova je především vyhlášená výrobou šumivých vín metodou druhotného kvašení v lahvích, tedy stejnou metodou jako se vyrábí šampaňské. A ceny jsou tu tak nízké, že i za ta velmi kvalitní neplatíme víc, než 100 Kč. Bereme 4 láhve a jedeme zpět na denní světlo. Toho, ovšem, rychle ubývá. Zpět na hlavní silnici se vracíme pěšky, protože nejede nikdo, kdo by nás svezl. Asi po 10 krocích otevíráme první láhev, aby nám cesta utekla rychleji. A když člověk jde a popíjí tak skvělé šampaňské, cesta utíká velmi rychle. Po druhé láhvi jsme u hlavní cesty a akorát jede maršrutka zpět do Kišiněva. Dnes již nikam ani nejdeme.

Oděsa a Oděské katakomby

27.1.2020 - pondělí
Vstáváme před 6:00, abychom na 7:00 byli na vlakovém nádraží, kde jsem si předchozí den všimli, že má jet vlak do Oděsy. Na informacích nám paní sděluje, že žádný vlak dnes nejede, proto skoro běžíme na autobusové nádraží a jen co zaplatíme jízdenky, už jedeme maršrutkou. V 11:15 jsme v centru Oděsy a kolem auta plného citrónů u restaurace Tavernetta jdeme do našeho hotelu v centru. Naštěstí nás bez problémů ubytovávají. Musíme si na chvíli odpočinout a něco také popracovat. Proto vycházíme ve 14:00 a v restauraci Pužata Chata obědváme a a jdeme do parku Suvorivska alej u přístavu. Je zde dost velké množství soch. První je památník zemřelých námořníků, pak následuje Arkáda karantény. To je zeď, která chránila město před nákazou. Když připlula do přístavu loď, musela několik týdnů čekat aby se vidělo, že jsou všichni zdraví a nezavlekli do města nemoci. Následuje velký obelisk před kterým hoří věčný plamen. Je to památník neznámému námořníkovi a od tohoto památníku vybíhá Alej hrdinů.
Jdeme po ulici, kde je zaparkovaná spousta historických aut. Na 17:00 máme totiž objednánu exkurzi do Oděských katakomb. Sraz s průvodcem je u Mekáče u vlakového nádraží. Jsem tam přesně. Přichází průvodce a ještě jedna dvojice holek, které jdou do podzemí také. Skoro hodinu jedeme městským autobusem až do okrajové části, kde je jeden z mála volně přístupných vchodů do nejdelšího podzemního labyrintu na světě. Vznikly dlouhodobou a víceméně nahodilou těžbou kamene ze kterého je postaveno město Oděsa. Dostáváme do ruky baterky (celkem bludičky, takže jsem rád, že mám s sebou svou silnou čelovku) a pod zemí trávíme asi 3 hodiny. Výklad je zajímavý a prolézáme bludištěm podzemních chodeb. Na zdech jsou na některých místech kresby a skoro ke každé nám byl průvodce schopen něco říct. Všechno to je vápenec. Když jsme zpátky na povrchu, počasí se změnilo a začíná pršet. Vracíme se opět autobusem do centra, jdeme se na hotel převléct a ve 22:00 jdeme na posledních několik drinků v několika místních podnicích. V jednom podniku nalévají pouze cider (zkvašený jablečný mošt), ale mají tu malinový. Takže jsme si dali několik kelímků.
Autor:
Publikováno:
29. 1. 2020
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Ukrajina
Moldavsko
Rozloha:
603 700 km2
Počet obyvatel:
45 644 419 (76 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Kyjev
Nejvyšší bod:
Hora Hoverla (2 061 m)
Používaný jazyk:
Ukrajinština, Ruština, Krymská tatarština
Náboženství:
pravoslavné a řeckokatolické křesťanství
Měna:
ukrajinská hřivna (UAH)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
133
Počet publikací celkem:
141
Nejnavštěvovanější země: