16
Evropa > Norsko > Špicberky (27.8. - 30.8.2023)

27.8.2023 - neděle - let z Oslo přes Tromsø do Longyearbyen Špicberky

Odlétáme v 8:00 z Osla. Teprve na letišti se dovídáme, že naše letadlo bude mít zastávku ve městě Tromsø. To se následně ukazuje jako problém, protože nad letištěm je velký vítr a nedá se přistát. Kapitán hlásí, že paliva máme dost a dělá nám vyhlídkový let, který trvá skoro hodinu navíc oproti plánovanému mezipřistání. Pak nám hlásí, že to zkusíme, že budeme první letadlo toho dne, které na letišti přistane. To, že píšu tyto řádky svědčí o tom, že se to pilotovi povedlo. Z letadla musíme vystoupit, projít halou, kontrolou, kde se nás ptají, co chceme na ostrovech dělat a zase nastupujeme zpět abychom mohli absolvovat dalších 1000 km na sever do hlavního města ostrovů Špicberky do Longyearbyen.
Už na páse, kde přijíždí kufry stojí vycpaný lední medvěd a my doufáme, že uvidíme živého. Vycházíme před letiště do krásných 7°C, mlhy a jemného deště. Hned naproti vchodu je zajímavý rozcestník ukazující, že na severní pól to máme pouze 1309 km a hned je tu přitlučená cedule pozor lední medvědi. Správně by se bez pušky nemělo jít ani po cestě z letiště do města, ale zákaz nikde není, takže jdeme.
Abych se pořád neopakoval, tak o čemkoli tady píšu, tak je nejsevernější na naší planetě. Příklad hned u první zastávky, což je samotné letiště. Ano je nejsevernější komerční letiště na světě a naproti letiště je nejsevernější camp na světě atd. Camp je obehnán elektrickým ohradníkem proti medvědům, protože v roce 2020 medvěd vytáhl ze stanu člověka a než jiní začali střílet, tak medvěd tohoto stihl zabít. Všímáme si, že sobí paroží je tu úplně všude. V campu ho mají doslova hromadu. V campu nespíme, jen je to zajímavost a krátká zastávka. Pokračujeme kolem pobřeží směrem k městu a sledujeme místní nehostinnou krajinu. Země je permafrost, tedy trvale zmrzlá a z toho důvodu tu nerostou ani žádné stromy. Jen občas tráva mezi kamením. Před městem pak modrá budova po levé straně je pivovar (ano nejsevernější.), kde vaří 8 druhů piva Spitzbergen. Parkoviště sněžných skútrů, kterých je na ostrovech přes 3000, což je víc, než obyvatel značí, že je třeba odbočit doprava do kopce k jedinému kostelu ve městě. Jdeme se podívat do kostela a střetáváme se tu s místní zajímavostí a to, že do většiny budov se zouvá. Tedy i do kostela. K oltáři se prochází místností, která spíše připomíná kavárnu. Lidé tu sedí, popíjejí kávu a čaj, vypráví si a vládne tu příjemná atmosféra. Oltář je také moderní a výzdoba dřevěného, vytápěného kostela je opět místní. Dokonce tu je u krbu i vycpaný medvěd. I my si na chvíli sedáme a dáváme si kávu stylem "pán Bůh zaplať".
Kousek za kostelem stojí pár dřevěných schodů, pokud člověk neví, co to je tak, si řekne "schody, no a?", ale tohle je místo, kde stála první místní nemocnice a po 4 měsících polární noci a absolutní tmy bylo toto první místo, kde v březnu vysvitlo slunce a lidé z celého města přicházeli na festival, který se tady koná dodnes. Nemocnice už není, ale schody musely zůstat.
Míjíme malý hřbitov s bílými kříži pod starou šachtou v hoře. Tady v roce 1926 vybuchl uhelný prach a okamžitě zabil 26 horníků. Oficiálně se tu nesmí pohřbívat (ano, permafrost), ale tohle je symbolický hřbitov. Stejně tak se na ostrovech oficiálně nikdo nesmí narodit. Pokračujeme korytem reky, která vlastně vytvořila celé údolí ve kterém se nachází město Longyearbyen a vidíme tu památník Johna Longyeara. Zakladatele města a prvního uhelného dolu v roce 1920. Kousek dál po cestě do svahu stojí památník horníků, kteří tady zemřeli při práci. Za tu dobu, co tady ty doly jsou jich zemřelo 124.
Jdeme stále mírně do kopce, i když je škaredě (pro nás, kteří na toto počasí nejsme zvyklí), místní omladina hraje fotbal, je na prolézačkách, nebo jezdí na koloběžkách a na kole jako u nás v létě. Ještě jdeme kolem několika dalších zavřených dolů a u několika obchodů mají zajímavé cedule s nápisem "dog parking". Psí spřežení se tu využívá docela hojně (hlavně v zimě). Ale i teď tu vidíme několik zaparkovaných husky. Domy jsou tu všechny postavené ze dřeva a na to, jak tu jsou tuhé zimy, vypadají docela nezatepleně. Všechny trubky vedou nad povrchem země, jinak by vše zamrzlo. Jen se ubytováváme v našem hostelu Gjestehusen 102 a jdeme zpět dolů do části, která by se dala nazvat centrem. Dokonce tu mají i nějakou městskou výzdobu v podobě soch. Buď to jsou horníci, nebo psi, případně hodně oblečení lidé. Údolím kolem fjordu pokračujeme vpravo až k vodní ploše, která vypadá jako jezero. Ve skutečnosti se jedná o rezervoár pitné vody a voda sem přitéká z ledovce. Samozřejmě i tady jdeme kolem dřevěných sloupů staré lanovky na uhlí. Tento výlet podnikáme proto, že jen o pár metrů výš nad našimi hlavami jsou těžké mraky, které zahalují všechny kopce, proto na hory to dnes není.
Vracíme se do centra města a jdeme do stylové a vyhlášené restaurace Kroa. Poté, co nám číšnice přináší jídelní lístek, tak jedna z položek je catch of the day, neboli úlovek dne. No a dnes chytili velrybu a nabízí velrybí steaky. Takže neváháme a objednáváme. K tomu docela dobré čepované pivo Mack, které se na internetu chlubí tím, že je nejsevernější pivovar na zeměkouli. To už není pravda, protože od roku 2015 je nejsevernější pivovar právě v tomto městě, kde se vaří pivo Spitzbergen. Jídlo je vynikající. Cena už tak ne, ale kde jinde si dá člověk velrybu, když většina států lov velryb zakazuje?
Najezení a po několika pivech se vydáváme opět do kopce a ty poslední 2 kilometry k hostelu se zdají nějaké dlouhé. Je 23:00 a venku stále světlo jak v pravé poledne. Takže vtipy o tom, že musíme pohnout abychom nepřišli za tmy tady moc nefungují.

28.8.2023 - pondělí - město, důlní díla, North Pole Expedition Museum, exkurze do dolu Gruve 3, hora Sukkertoppen a místní gastronomie

V hostelu ráno podávají překvapivě dobrou snídani. Ta nám dává energii vyrazit dále do kopce směrem na ledovec. Přicházíme až k dalšímu bývalému dolu a v zavalené šachtě vidíme, že je překvapivě hodně sněhu. Stejnou cestou se vracíme dolů k moři a cestou potkáváme soba polárního. Ten si nás moc nevšímá a my jej tak nerušeně pozorovat a fotit. Scházíme až dolů ke kostelu a za ním se dáváme doleva k nejzachovalejší části lanovky, dokonce tu visí i vozíky a je tu zachovalá výsypka. Ještě se jdeme vyfotit k nerezovému polárnímu medvědovi a jdeme navštívit muzeum věnované expedicím k severnímu pólu - a vracíme se zpět na ubytování.
Ve 14:00 pro nás totiž přijíždí minibus a jedeme skoro až k letišti k bývalému uhelnému dolu Gruve-3. Ten totiž horníci opustili tak jak byl a tím jsou zachovány všechny těžební stroje, vzpěry, sloje i šachty. Převlékáme se do hornické uniformy, fasujeme přilbu a svítilnu a jdeme na komentovanou prohlídku. Procházíme dílnami, kolem důlních lokomotiv a 800 metrů dlouhou chodbou až na čelo ražby. Tedy tam kde se uhlí doopravdy dobývalo. Všechny sloje tu měly mocnost do 90 centimetrů, takže se vše dobývalo ručně a plazením. I my se touto úzkou ražbou plazíme. Zajímavý zážitek. Tato prohlídka trvá tři hodiny a pod zemí je dost velká zima. Ono ta ražba probíhala v permafrostu a i tady v chodbách je vidět ledové krystalky. Cestou zpět na chvíli zastavujeme u vchodu do novodobé Archy. Skladují se tady pod zemí semena rostlin pod stálou teplotou a měly by vydržet až 100 let, pokud by se něco stalo.
Na hotelu se moc nezdržujeme a rovnou jdeme přes město, kde potkáváme dalšího soba a drápeme se do 400 metrové výšky nad město na kopec Sukkertoppen. Cestou jdeme kolem obrovských sněhových zábran, které chrání město před lavinami. Dnes už jsou mraky nad kopci a my tak máme hezký výhled na fjord i na město. Scházíme dolů a dnes jdeme do Mary-Ann restaurant. Další doporučená restaurace, kde pro změnu podávají steaky z toho soba, kterého jsme viděli a taky z mrože. Dáváme si obojí. Obojí je skvělé a málokde na planetě si tohle člověk může vyzkoušet. Po jídle se přemísťujeme na jedno do baru Svalbar. Tady konečně dávají místní pivo Spitzbergen, takže můžeme říct, že jsme pili opravdu nejseverněji uvařené pivo. Protože atmosféra tohoto klubu nic moc a ceny piva moc, tak jdeme ještě na jedno do včera vyzkoušené restaurace Kroa. Ani dnes neodcházíme ha hostel zklamaní.

29.8.2023 - úterý - lodní výlet do Pyramiden

V 8:30, po snídani pro nás přijíždí regulérní autobus. Zastavujeme ještě u několika hotelů a postupně je autobus úplně plný. Ten nás veze do přístavu a nasedáme na ledoborec Billefjord. Náš průvodce je vypravěč a prakticky celou cestu vypráví zajímavé místní příběhy. To by ale vydalo na knihu, pokud bych to měl psát i sem. Takže se budu držet popisu dne. Loď s námi vyplouvá na sever do dlouhého fjordu. Plujeme po západní straně a pozorujeme krajinu a vodní hladinu. Snažíme se najít velryby. Nejprve se nám daří najít hned největší ze všech a to plejtváka obrovského (Blue whale). Velryba se i celkem předvádí a naše přítomnost ji zřejmě vůbec nevadí. Pak nám na lodi chystají výborný oběd. Grilují maso a místní lososy, k tomu přílohy a saláty. Připlouváme až k ledovci ze kterého se odlamují kusy ledu do moře. Jeden takový lovíme a dáváme si whisky on the rocks. Tedy na ledu z ledovce.
S plnými břichy připlouváme k molu bývalého ruského důlního město Pyramiden, které ze dne na den opustilo veškeré obyvatelstvo, takže město zůstalo jako skanzen komunizmu. Dnes tu provází několik Rusek, které umí dobře anglicky. Je tu Leninova třída s bustou Lenina, kulturní dům a knihovna s několika tisíci knih, sál s kinem, kde mají přes 1000 filmů, dva bazény hotel a budovy. Prostě vše. Ovšem funguje jen něco a těch 8 lidí, co tu teď žije jsou vesměs dobrovolníci. Prohlídka trvá dvě hodiny a v místním bufetu si dáváme vodka Pyramida. Chutná stejně jako jiné, ale je to stylové.
Po prohlídce nasedáme na loď a pomalu plujeme zpět na jih. Cestou potkáváme další velrybu Keporkak (Humpback whale). Taky ji můžeme hezky pozorovat. Bohužel za celou plavbu nevidíme ani jednoho ledního medvěda, na které jsme se těšili. Do přístavu se vracíme ve 20:00. Autobus nás veze na ubytování ve kterém už dnes zůstáváme.

30.8.2023 - středa - poslední procházka přes město a přelet přes Oslo domů

Po snídani se vydávíme na poslední túru po ostrově. Cestou se k nám přidává jeden sob a kus cesty jde s námi. Přes město a kolem pobřeží se jdeme podívat na bývalý uhelný nakladač na lodě. Protože začíná dost pršet, už se nám nikam nechce a jdeme na letiště, kde čekáme na náš popolední let přímo do Osla. Tady má druhé letadlo zpoždění, takže se do Katovic dostáváme až skoro ve 3 ráno.
Autor:
Publikováno:
4. 9. 2023
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Norsko
Rozloha:
385 199 km2
Počet obyvatel:
4 691 849 (12 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Oslo
Nejvyšší bod:
Galdhøpiggen (2 469 m)
Používaný jazyk:
Norština, Sámština
Náboženství:
luteráni 85,7%,římští katolíci 1%,další křesťané 3,4%,muslimové 1,8%
Měna:
norská koruna (NOK)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
156
Počet publikací celkem:
206
Nejnavštěvovanější země: