21.5.2021 - pátek - noční let do Alicante a cesta do města Teruel
Letadlo mi letí z Pardubic až po 20:00, tudíž přílet na letiště Alicante je až ve 23:00. Hned si jdu vyzvednout pronajaté auto, ale jaké je mé překvapení, když si autopůjčovna účtuje ještě extra 40€ za off hours. Tedy vyzvednutí po 23:00. No, co už. Auto, malý model Hyundai i10, voní novotou a na tachometru nemá ani 10 km. Za chvíli jsem na výpadovce na sever. Jedu několik hodin až do 2:30. Parkuji kousek před městem Teruel na odstavném parkovišti, vytahuji spacák a nocuji v autě.
22.5.2021 - sobota - Teruel - Albarracín - Zaragoza - Huesca
V 6:00 se budím, snídám ze zásob, které mám ještě z ČR a jedu do centra města Teruel. Při vjezdu do města mě vítá docela hezké graffiti na zdi. Parkuji na centrálním parkovišti, která se u některých španělských městech vyskytují a jdu k nádherným schodům Escalinata de Óvalo, kterými jdu do historické části města. Procházím si náměstí i historické vstupy přes věže (Torre). Pak jdu na protější kopeček odkud je vidět město a zbytky akvaduktu Acueducto de los Arcos. Ty dnes slouží jako lávka pro pěší. Vracím se k autu a pokračuji do malého středověkého městečka Albarracín. To je obehnáno mohutnou kamennou zdí a všechny domy si drží svou načervenalou barvu a červené střechy. Nejprve jdu po turistické trase Paseo fluvial na protější kopec, odkud je hezky vidět celé město, pak přecházím přes visutý most a jdu až nahoru k hradbám. Prostředí je tak autentické, že už jen čekám, že se proti mě vyřítí rytíři na koních. Po této prohlídce přejíždím do města Zaragoza. Toto krásné město s více, než 600 tisíci obyvateli ležící u soutoku řek má nejedno lákadlo pro oko turisty. Jdu ke kamennému mostu Puente de Piedra přes řeku Ebro, odkud je vidět Basílica de Nuestra Señora del Pilar (Bazilika Panny Marie na Sloupu). Velmi fotogenická monumentální stavba. Ještě to procházím kolem Goyova muzea a už jedu až do města Huesca.
23.5.2021 - neděle - Huesca - Pamplona - Logroño - Briones - San Sebastián
V 7:00 vycházím do historické části města Huesca. Procházím kolem středověké katedrály, opět obdivuji umění některých sprejerů, kteří hezky pomalovali stěny k tomu určené, procházím hlavní náměstí Plaza Mayor a jedu dále města Pamplona. Nejprve si procházím obrovskou vojenskou tvrz ze 17. století Ciudadela de Pamplona, která slouží jako park a procházka zde mi zabírá asi 30 minut. Pak jdu opět do centra a nejvíc mne zaujala historická budova radnice Ayuntamiento. Nakonec se jdu projít do hezkých zahrad Jardines de la Taconera. Za dvě hodiny jízdy autem přijíždím do města Logroño, které je v oblasti La Rioja, která je vyhlášená pro svá kvalitní vína. Jdu se podívat ke kostelu Sao Bartolomé, který má fasádu zdobenou pískovcovými sochami. Opět si procházím náměstí a jedu ještě do středověké vinařské vesnice Briones. Ta je posazena na kopci. Vinařství jsou ještě z důvodu Covid zavřená, proto si jen procházím historickou část a následně až do večera jedu so města San Sebastián.
24.5.2021 - pondělí - San Sebastián - Bilbao - Picos de Europa
Vstávám v 5:30 a jdu k pobřeží San Sebastián. Zdejší příměstské pláže patří k těm nejhezčím ve Španělsku. A opravdu. Čistý písek, hezký výhled na ostrůvek a poloostrov a pláž je má tvar srpu. Jdu chvíli po promenádě kolem vody směrem na poloostrov, ale po chvíli mi to nedá a scházím až k vodě a bos jdu po písčité pláži a chvilku se brouzdám vodou. Zdejší vody Atlantiku jsou dost studené a navíc teď ráno má vzduch jen 10°C. Já do vody nejdu, ale vidím místní, kteří si jdou zaplavat. Někteří jen v plavkách, jiní mají neopreny. Po promenádě na nábřeží i takto brzo ráno běhá hodně lidí a kavárničky už se otevírají. Místní jsou zvyklí si dát před prací nějakou kávu a k tomu třeba churros (sladké pečivo). Na poloostrově, který je vlastně kopec kónického tvaru je na vrcholku velká socha Ježíše, skoro jako v Riu. Procházím kolem historických budov, starého kolotoče a samozřejmě kolem několika kostelů a katedrál. U auta musím být do 9:00, protože od toho času začíná být parkoviště všude ve městě placené. Stíhám to akorát.
Jedu do hlavního města Baskicka do Bilbao. Cestou pořádně prší. Po příjezdu do Bilbaa se počasí trochu zlepšuje a já se pouštím do zkoumání zajímavostí tohoto města. Asi nejhezčí je jít to kolem řeky proti proudu, koukat na zajímavé mosty, sochy staré i moderní a prohlížet si fasády budov v koloniálním stylu. Pro mě nejzajímavější stavba v tomto městě je Guggenheimovo muzeum. Stavba ve tvaru vykvetlé růže z nerezi, kolem moderní plastiky a i vchodu 14 metrů vysoká kvetoucí socha ve tvaru štěněte. Kolem muzea se obracím a jdou historickou částí města zpět k autu.
Pro dnešek mám měst až nad hlavu, a proto vypouštím původně plánovanou návštěvu města Santander a jedu rovnou do NP Picos de Europa. Už, když se blížím, vidím z dálky ostré dolomitové kopce, úzké soutěsky a silnice se klikatí jak had. Po nesčetných serpentinách stoupám s autem k jezerům Lagos de Covadonga. Cestou zastavují na vyhlídce Mirador de la Reina odkud je dech beroucí výhled do údolí a na okolní kopce. Nakonec auto nechávám nahoře u jezera Lago Enol a jdu na delší trasu po žluté značce okolo jezer. Cesta vede přes několik vyhlídek a skrze starý důl, kde je zachován i kus kolejí a dva důlní vozíky. Trasa prochází i vyraženou štolou. Pak pokračuji krásnou přírodou, každou chvíli musím obcházet krávy a telata. Ta jsou mírumilovná, ale asi úplně blbá, protože mi nechtějí uhnout z cesty. Všude to cinká, protože každá kráva má na krku zvonec. Dostávám se i na vyhlídku, kde vidím obě jezera Enol i Ercina najednou. Kolem obou ta má šestikilometrová trasa vede. Autem pak skoro hodinu sjíždím dolů a přespávám v autě na začátku výchozího bodu mé zítřejší trasy Ruta del Cares. Je to přímo u horského potoka ve kterém se dá spáchat hygiena.
25.5.2021 - úterý - túry v Picos de Europa - Oviedo - San Cibrao
V 6:40 vycházím na první dnešní túru po trase Ruta del Cares. Tato trasa patří k nejzajímavějším v Picos de Europa. Trasa jedním směrem měří 12 km a prochází kolem řeky, která v měkké hornině během let vyhloubila opravdu hluboký a strmý kaňon. Stezka vede přibližně v polovině výšky stěny kaňonu, takže je propast pode mnou a vysoké štíty hor nade mnou. Navíc kolem trasy vede akvadukt a stezka je místy zasekaná i do skalních tunelů. K dovršení zážitků přes údolí 2x přecházím přes most, který je vysoko nad hladinou. Výhledy na tyto přírodní krásy jsou překrásné. Poslední metry vedou kolem vodní elektrárny rovnou do malebné vesničky Ceres s několika domky. Ty většinou fungují jako občerstvení nebo ubytovny. Z Ceres se vracím stejnou trasou zpět k autu. Nevadí mi to. I v tomto směru jsou výhledy úžasné. V autě jsem ve 13:00. Dávám si oběd a po něm stoupá na druhou stranu údolí do srázu po další oblíbené trase do další horské vesničky Bulnes. Jezdí sem sice podzemní lanovka z Poncebos, ale vyjít si ty serpentýny má své kouzlo. Nahoře je sice vyhlídka, ale výhledy, které jsou cestou jsou mnohem hezčí. Stejnou trasou scházím k autu a přejíždím do hlavního města provincie Asturia do Oviedo. Tohle město se chlubí tím, že položili základy Svatojakubské cesty (Camino de Compostela) a stezka i ubytovna pro poutníky je velmi dobře značená. Jdu po její trase do centra a ke katedrále Catedral de San Salvador de Oviedo. Na náměstí před katedrálou hraje týpek na trumpetu a dá se to poslouchat. Procházím si i další části historického centra a po 5 km se vracím k autu a kolem severního pobřeží, které je velmi pohledné, jedu až do noci do malého městečka San Cibrao, kde na poloostrově, který obklopuje skoro že všech stran Atlantik spím kousek od majáku Faro de Punta Atalaia.
26.5.2021 - středa - San Cibrao - Viviero - Bares - A Coruña - Santiago de Compostela - Ponferrada
Budím se až v 7:00. Z auta pozoruji východ slunce a mám to jen 50 kroků přes písčitou pláž na miniaturní poloostrov s pozůstatky římské manufaktury na výrobu soli z mořské vody. Dodnes jsou viditelné solné komory. Jedu asi 20 km do vesničky Viviero a tady až na vyhlídkový kopec Monte Faro. Malebné městečko obklopené ostrými zálivy moře je jako na dlani. Jedu po klikatící se silnici kolem severního pobřeží až do místa Bares, kde ještě kus za majákem Faro de Bares vybíhá úzká nudle poloostrova do Atlantického oceánu. Je to nejsevernější výběžek Galicie i celého Španělska. Jsem vysoko. Dole pode mnou se tříští vlny o kolmá skaliska. Všímám si, že přímo u nohou mají horolezci ve skále namontované jistící kruhy. Leze se tu ve Španělsku opravdu všude. Dále přejíždím do města A Coruña, které je vlastně úplným cílem Svatojakubské cesty (Camino de Santiago). Ti kdo mají málo, když dojdou k hrobu Sv. Jakuba v Santiago, pokračují po značené trase až sem ke kostelů Iglesia Santiago. V A Coruña začínám v parku Scupltur a jehož dominanta Torre de Hercules (Herkulova věž) je vidět už z velké dálky. Je to vlastně historický maják a dnes i vyhlídková věž. Kolem pobřeží jdou až k věži a následně si procházím i historickou část města. V 15:00 jedu do mého pomyslného cíle cesty do města Santiago de Compostela. Auto nechávám skoro v centru a jdu hned ke katedrále. Ta je hezky nasluněná a chvíli mi trvá, než najdu i vchod, protože je umístěn ze zadní strany katedrály. Kontrola, zda nemám u sebe něco, co bych u sebe mít neměl, trvá jen chviličku a už si prohlížím hlavní loď kostela. Ten je bohatě zdoben, oltář se leskne zlatem a sochy a sousoší jsou prakticky všude. Mě ovšem zajímá úzký a prakticky neznačený vstup do podzemní krypty, kde po pár schodech vidím za mřížemi zdobený hrob ve kterém jsou údajně ostatky Sv. Jakuba. Po chvíli jsem opět v centru a procházím se několik hodin. Tohle město má opravdu atmosféru, každou chvíli přichází nějaký poutník (ti se poznají podle batůžků a holí v ruce lehce). Ve 20:00 před katedrálu přijíždí nějaká místní zřejmě radní, přestřihnout pásku pro zahájení hudebního festivalu a začíná hrát velký orchestr. Chvíli poslouchám hudbu, ale čeká mě ještě 200 km za volantem. Přejíždím do města Ponferrada, kde skoro o půlnoci parkuji na centrálním parkovišti a nocuji v autě.
27.5.2021 - čtvrtek - Ponferrada - Zamora - Toro - Valladolid
V 8:00 jdu do města Ponferrada rovnou na radniční náměstí Plaza del Ayuntamiento de Ponferrada. Krom hezké radnice tu stojí i socha letce v horkovzdušném balónu. Procházím pod hodinovou věží Torre del Reloj a koukám na sochu templářského rytíře před templářským kostelem Sociedad Del Apostolado Católico Palotinos. No a hned vedle stojí templářský hrad Castillo de los Templarios.
Následně jedu až do města Zamora. Opět historické město s velkou a hezkou katedrálou. Procházím kolem několika kostelů, jdu se podívat dovnitř na bohatou výzdobu do kostela Iglesia de San Pedro y San Ildefonso a nevynechávám ani katedrálu. Z hradu je vyhlídka na kamenný most Puente de Piedra přes řeku Douro. A na této řece jsou i tři kamenné stavby vedle sebe, sloužící k lisování oleje z oliv Aceñas de Olivares. Poté sedám do auta a jedu dále.
V dalším městě Toro se jdu podívat na hodinovou věž Torre del Reloj, ke klášteru Colegiata de Santa María la Mayor a ke kamenné tvrzi Torro de Piedra, která tomuto městu dala svůj název. Odtud je skvělý výhled do krajiny, kde se pěstuje víno.
Následně jedu až do města Valladolid, kde přijíždím ve 20:00 a ubytovávám se pro jednou v pořádném hotelu. Po spáchání hygieny jdu ještě na procházku do tohoto města. Architektura, atmosféra i jídlo mne natolik zaujaly, že se na hotel vracím až těsně před půlnocí.
28.5.2021 - pátek - Ávila - El Escorial - Alicante
V hotelu jdu na velmi dobrou snídani, protože parkuji v zóně, musím odjet nejpozději v 9:00, což mi zcela vyhovuje. Jedu na východ a první zastávku mám ve středověkém městě Ávila. Parkuji na vyhlídce nad městem odkud jsou krásně vidět středověké hradby. Pak scházím do města a procházím jej někom hodin. Na každém kroku je na co koukat, protože město obehnané hradbami už v 11. století aby bo chráněno před útoky maurů a obsahuje velké množství kostelů, klášterů a dalších sakrálních staveb, jelikož zde působila Terezie Ježíšova. Po jejích stopách a místech působení mé kroky vedou především. Prohlídka města mi zabírá několik hodin.
Další zastávku mám ve městě El Escorial. Město položené jen 45 km severně od Madridu. Nejprve jdu na 8 km dlouhou túru do hor Sierra de Guadarrama. Trasa vede velmi starým borovicovým lesem a pod mohutnými stromy všude kvetou keře. Vypadá to jako v botanické zahradě, ale přitom je to volná příroda. Hlavní lákadlo El Escorial je Monasterio y Real Sitio de San Lorenzo de El Escorial, což je monumentální stavba, která sloužila jako královské sídlo a klášter, zasvěcený sv. Vavřinci z Escorialu na paměť vítězství Španělska nad Francií v bitvě u St. Quentinu (10. srpna 1557). Nechal jej postavit španělský král Filip II. Jedná se o opravdu monumentální stavbu čtvercového půdorysu. Obcházím ji kolem dokola a koukám na upravené klášterní zahrady. No a pak už jedu 450 km až do Alicante. V 1:00 parkuji na malém parkovišti pod hradem Santa Barbara a spím v autě.
29.5.2021 - sobota - Sierra de Los Platos, Alicante
Ráno je hrad ještě zavřený, tak jedu asi 15 km na sever pohoří Los Platos. Mám tu naplánovanou docela dlouhou túru, ale se zvyšující se teplotou to zkracuji jen na 8 km. Vyprahlá kopcovitá polopoušť že které v údolí vidím několik obřích fóliovníků (asi kilometr krát kilometr) ve kterých Španělé pěstují zeleninu. Vracím se autem na parkoviště pod Santa Barbara a jdu nahoru na hrad. Procházím si jednotlivá nádvoří a z toho nejvyššího je parádní výhled na přístav i celé město. Pak jdu dolů do města a procházím si zdejší zajímavosti jako třeba ulici, kde jsou asi tří metrové muchomůrky jako umělecká díla. Odpoledne jdu na pláž, která je hned vedle promenády. Voda je teplá a lidí je tu tolik, že člověk snadno zapomene, že tu řadí nějaký covid. Spím u hradu.
30.5.2021 - neděle - Sierra de Santa Pola - pláž a letiště
Budím se až v 7:30. Trochu si balím věci, přeci jen odlet se blíží a po posledních pohledech na hrad Santa Bárbara jedu asi 15 km na jih do mého oblíbeného městečka Santa Pola. Auto nechám přibližně uprostřed přírodního parku Sierra de Santa Pola a vydávám se na 23 km dlouhou túru tímto parkem. Jdu více, než 6 hodin a užívám si okolní přírody, slunce a výhledů. Park je totiž na náhorní plošině, která končí na jihu skalním útesem. Tady u vyhlídkového mola vybíhajícího se skály do volného prostoru, obvykle krouží paraglidisti, ale dnes ani noha. K autu se vracím kolem majáku Faro de Santa Pola. Ještě, že jsem si dal pití ráno v autě do spacáku protože si myslím, že by se mi jinak za těch 6 hodin v autě stojícím na slunci, uvařilo. Sjíždím pod útes dolů a jdu na pláž. Moře je teplé a čisté a písek jemný a hřejivý. Na pláži jsem až do večera.
Video ve vysokém rozlišení je možno si pustit zde: https://youtu.be/PmwdsSNT0cE