Normanské ostrovy (anglicky Channel Islands) se nacházejí v Lamanšském průlivu nedaleko francouzského pobřeží poloostrova Cotentin.
JERSEY
31.5.2023 - středa - Jersey, Saint Helier a trajekt na Guernsey
Já přilétám na letiště v Saint Helier na ostrově Jersey z Londýna v 15:00. Autobusem z letiště jedu do centra na Liberation Station. To je jednak celkem blízko k přístavu a pak je to místo odkud jezdí všechny autobusy různě po ostrově. Nikam dál se dnes autobusem cestovat nechystám, ale pro další dny je dobré vědět, kde ta centrální autobusová zastávka je. Jdu nejprve přímo do přístavu a u společnosti Condor Ferries zjišťuji, že dnes trajekt odplouvá až v 19:05. Spousta času na to si projít alespoň Saint Helier.
Toto přístavní městečko (všechna města jsou v porovnání s kontinentální Evropou velmi malá), je velmi malebné, jednájk je lemuje pobřeží se spoustou kotvících lodí, a pak je velmi hezky udržované, je zde plno soch i parčíků. Takže začínám prohlídku u nejznámější sochy a fontány zároveň Liberation statue, která představuje zdejších 12 farností (Parishes), na které je tento ostrov rozdělen. U nás by se to dalo přirovnat k rozdělení na kraje. Jen přes cestu směrem k přístavu jsou parní hodiny Steam clock. Které mají i svůj vlastní komín. Na dohled je socha stromu svobody Freedom tree, který je vykován z mosazi a stojí úplně při pobřeží u přístavu Elizabeth marina. V blízkém parřícu ční rozměrná socha královny Viktorie Queen Victoria statue. Skoro v centru města St. Hellier je na žulovém sloupu, který kdysi sloužil jako pranýř socha žáby Jersey Crapaud. Procházím zajímavě dekorovanou ulicí Pitt Street, která má pruhovanou černobílou dlažbu až ke kostelu Saint Thomas Church. Obloukem kolem sochy kozy to beru k dalšímu kostelu Saint Pauls Church. Pak už to beru rychlým krokem kolem budovy Rivoli, na které je instalován místní orloj a vracím se na Liberation square a jdou zpět do přístavu abych nastoupil na trajekt Condor ferries na Guernsey.
Plavba pohodlným trajektem trvá jen dvě hodiny a já si během plavby dávám na večeři fish and chips, které mají na lodi výtečné.
GUERNSEY
Ve 21:00 loď vplouvá do historického přístavu a většina lidí, včetně mě tohle pozoruje z horní paluby. Historický kamenný přístav s obranným hradem v zapadajícím slunci je něco, co se v našich končinách nevidí. Po zakotvení v přístavu Saint Peter Port jdu hned najít zdejší první geocache a pokračuji tmavnoucí historickou ulicí High Street městečkem Saint Peter Port (ano stejně jako přístav se jmenuje celé městečko) a hledám, kde bych dnes postavil svůj stan. Jdu asi kilometr mimo město do kopce směrem k majáku Belvedere Light a je 23:00, když u kamenné zdi na pěšince, což je jediné rovné místo, stavím stan. Spím ani ne hodinu, když najednou venku hluk a světlo a policie se mnou chce mluvit. Prý já problém nemám, ale ztratila se v okolí nějaká žena, tak prý jestli jsem ji neviděl nebo kdybych ji viděl, že mám hned volat na policii. Jasně, jasně. Odchází a já spím dál. Asi za hodinu opět rachot a jeden policista vážil cestu mi sdělit, že ženská se našla a můžu klidně spát. to jsou hodní. Tak jsem poslech jeho radu a spal až do rána.
1.6.2023 - čtvrtek - Guernsey
Vstávám v 6:00, abych toho stihl co nejvíce. Balím svůj nano stan, kouknu na přístav shora a dojdu se konečně podívat na ten maják Belvedere Light u kterého jsem prakticky spal. Guernsey je celkem kopcovité a já jdu po hřebeni podívat se na vojenský hřbitov Fort George Millitary Cemetery. I na tomto ostrově je dělení na farnosti. Přecházím do farnosti Saint Martin a rovnou se jdu podívat na farní kostel Saint Martin Parish Church. U něj je velmi zajímavá nenápadná socha La Gran'mére du Chimqiuére. Ta má velmi zajímavou minulost. Je totiž tesaná na dvakrát. Poprvé z žulového mengihu byla vytesaná socha ženy už cca 2500 před našim letopočtem. Podruhé ji byl vytesán obličej v době římské říše. Tak staré sochy jsou vidět jen vzácně. Pokračuji kolem hřbitova k pobřeží Moulin Huet, kde vede takzvaná Renoirova stezka. Tento významný malíř tu totiž v roce 1883 nakreslil několik jeho slavných obrazů a ty jsou přímo na stezce vystaveny (bohužel jen kopie). Tohle pobřeží je velmi scénické a není divu, že jej Renoir kreslil. I já fotím drsná skaliska, které obklopuje zeleň a divoká hladina drsného moře jako divý. Po pěšince se stezka mění v takzvanou útesovou stezku Cliff path. Tou se dostávám až k obranné kamenné věži Petit Bot Tower 13.
Člověk si tady, mezi dvěma mocnostmi Francií a Anglií uvědomí jak je svět propojený. Díky americké válce severu proti jihu, kdy každá mocnost stála na jiné straně museli i tady narychlo vybudovat obranné prvky, protože hrozilo, že konflikt se přeleje i do Evropy. Pokračuji dál a zde stojí obranné prvky z mnohem pozdější doby. Z Druhé světové války a z něj je muzeum německé okupace: German Ocupation Museum WWII.
Šlapu po silnici Route des Laurens kolem hezky zdobené historické pumpy až ke kostelu Saint Philippe Torteval. Pak pokračuji kolem pobřeží k betonovému monstru, které je vidět z velké dálky. Je to německá pozorovací věž German Naval Observation Tower MP3, která je pořádně vysoká. Samozřejmě jsou kolem věže i další bunkry a vojenské budovy.
Pokračuji kolem pobřeží Portelet a jdu se podívat na pevnost v moři Fort Grey. Díky tomu, že je zrovna odliv se dá dojít až k pevnosti. Pak procházím kolem velmi zeleného zálivu Cobo Bay až k pláži Grandes Rocques. Pak to beru přes Saumarez park s rozáriem, kde je to tak fotogenické, že to bez lidí prakticky vyfotit nelze a konečně se dostávám k miniaturní kapli Little Chapel. Je to jedna z nejnavštěvovanějších atrakcí ostrova a rozhodně stojí za to tuto velkou miniaturu navštívit.
Okolo 18:00 se vracím do Saint Peter Port a jdu kolem věže Victoria Commemorative tower. Dnes nemám od věže klíče, ale já se vrátím. Takže ještě k městskému kostelu Town Church a rychle do hospody na pivo a trochu dobít telefon. Nakonec v hospodě odpočívám asi hodinu.
Na sever ostrova, kde chci dnes přespat je to dost daleko a už jsem uťapkaný, tak sedám do autobusu a jedu do místa, kde začíná naučná okružní stezka okolo velmi hlubokého lomu Les Vardes Quarry Nature Walk. Je to tu moc hezké a nikde ani noha. Slunce pomalu zapadá a na několika zastaveních jsou vyřezávané postavičky z pohádek. Původní plán spát v blízkém campu měním na to, že budu prostě spát tady přímo na vyhlídce s posezením. Rozdělávám si stan, pozoruji měsíc, hvězdy a přírodu kolem a před půlnocí ulehám.
2.6.2023 - pátek - Guernsey a Sark
Vstávám až po sedmé ráno. Vylézám ze stanu a zrovna kolem prochází první ranní pejskař. Takže posnídám, sbalím stan a pokračuji ve zkoumání ostrova Guernsey. Procházím jednou z nespočet ulic, které mají kamenné zdi až k domu London house. Je to vyhlášená místní restaurace a pivovar v historické budově. Procházím kolem dalšího farního kostela Saint Sampson Parish Church. Je odtud vyhlídka na nedaleký přístav Saint Sampson Marina se zaparkovanými motorovými čluny.
Stoupám k hradu Vale Castle. Přes celkem rozlehlý Delancey park se vzrostlými stromy a abstraktním uměním s přírodních hrubě tesaných kamenných bloků jdu k pobřeží do zátoky Bellegreve Bay. Tady, přímo u pobřeží, mě překvapuje, kolik toho všude kvete. Na vyhlídce se směrovou růžicí L'Hyvreuse Viewpoint se otáčím a jdu už do města Saint Peters Port. Procházím si moc krásně udržovanou botanickou zahradu Candie Gardens a tady v parku stojí socha spisovatele Victora Huga. Do muzea ve stejném parku si jdu vystát frontu na klíč. Ano na klíč, který jsem včera neměl a to do věže Victoria Commemorative Tower. Vstup na vyhlídkový ochoz je bezplatný a může nahoru vždy jen ten, kdo má klíč. Takže mám na přidělenou hodinu klíč jen sám pro sebe. Zajímavý pocit v této historické budově za sebou zamknout a stoupat po točitém schodišti vzhůru. Nahoře je hezký výhled do okolí. Vracím klíče, jdu opět kolem sochy královny Victorie a kolem kostela Town church až k nábřeží a díky odlivu mohu dojít na vodní hrad Castle Cornet. Krom hradních zdí jsou tu i nějaké sochy a výhled na moře. Nakonec se vracím kolem přístavu Victoria Marina, kde lodě leží většinou na dně moře bez vody, protože je zrovna ten odliv.
SARK
Nasedám na celkem malou loď, která funguje jako trajekt a spojení mezi ostrovy Guernsey a Sark. Plavba po velmi drsném moři, kdy žaludky spousty cestujících nemohou vydržet to brutální houpání a kdy vlny občas přelévají celou loď, trvá skoro dvě hodiny. Loď díky velkým vlnám nemůže zakotvit ve svém obvyklém přístavu a musí vjet do úzkého otvoru chráněného přístavu pro menší lodě. Kapitán sice loď trochu o betonové molo odřel, ale je to i tak frajer. Většina lidí se z lodi vypotácí bledá jak stěny. Já, překvapivě problémy nemám a rovnou z přístavu stoupám po útesové stezce Cliff path. Odtud jsou krásné výhledy na rozbouřené moře a na přístav. Pro většinu pasažérů z trajektu tady přijíždí traktor s vlečkou a lidé na něj nakládají svá zavazadla, nebo dokonce i sebe. Traktor je totiž na tomto ostrově jediné povolené motorizované vozidlo. Jinak se tu chodí pěšky nebo jezdí na kole.
Ostrov Sark se mi osobně z navštívených tří ostrovů líbí nejvíc, protože si člověk najednou připadá, že není v tak uspěchané době, ostrov je zelený a pobřeží je dramatické, skalnaté a všude všechno kvete. Lidé, které náhodou potkáte, s úsměvem zdraví.
Na severní straně ostrova občas potkávám nějaká děla z minulých válek nebo prostě jen jako obranné prvky, ale jinak je to tu hlavně o přírodě a úchvatných výhledech. Kolem pobřeží, pak po štěrkové cestě kolem nejstaršího obchodu na ostrově přicházím k památníku Giles Pilcher Monument, odkud je moc hezký výhled na záliv a v něm kotvící plachetnici. Pak přicházím k zajímavému místu, kdy se ostrov zužuje jen na úzkou cestičku vysoko ve skalách a tomuto úzkému hrdlu se říká La Coupée a spojuje tak Sark z částí ostrova s názvem Little Sark. Cesta se svažuje tak, že i cyklista musí z kola. To je pro mne poslední místo, kde dnes jdu, pak se vracím kolem kostela Saint Peters Church do jednoho ze dvou kempů na ostrovu, stavím si stan a po sprše hned usínám.
3.6.2023 - sobota - Sark, Guernsey a Jersey za jeden den
Vstávám opět okolo 6:00, nechávám si stan na místě a polehku jdu přímo k místu La Coupée, kde jsem včera skončil. Dnes už pokračuji dál a přecházím na Little Sark. Na této části ostrova se kdysi těžilo stříbro a pozůstatky šachet, tavící pece s komínem i polorozbořené důlní stavby jsou tu vidět na několika místech. Scházím až k Venus pool, což je velmi hezký přírodní bazének za odlivu v moři. Vracím se těžařskou stezkou kolem pobřeží a koukám, mají tu XXXL velkou růžovou židli zasazenou do krajiny. Asi opět nějaký umělec. No co, přes La Coupée jdu zpět a kolem historické, ale stále funkční čokoládovny Caragh Chocolates, do campu. Balím si věci a pomalu se vracím kolem pobřeží k přístavu, kde v 11:30 připlouvá loď zpět na ostrov Guernsey.GUERNSEY
Ve 13:30 už šlapu po ostrově Guernsey. Nejprve jdu po historických kamenných schodech Park Lane Steps a jdu kolem pobřeží kolem mořských bazénů, které vznikají za odlivu. Nejprve míjím La Valette Gentlemans Pool, ale i když se tu koupat dá, tak pokračuji dál k mnohem lépe vybavenému La Valette Ladies Pool. Tento bazén má totiž i bezplatné zázemí jako sprchy, převlékárny a šatny. Samo sebou se převlékám do plavek a jdu si zaplavat do moře. Po této osvěžující koupeli, kde místní se tu cachtají, jako by voda měla minimálně teplotu vody ve vaně, stoupám serpentinami k bývalé vojenské pevnosti Clarence Battery, kde je jednak hezký výhled, ale i staré kasárna a rozmístěná historická děla. Tohle je poslední navštívené místo na ostrově před návratem do přístavu a odplutím na ostrov Jersey. JERSEY
Do přístavu v Jersey připlouvám těsně před setměním, takže jdu jen do nedalekého parčíku West Park, kde si přímo na vyhlídce na Elizabeth Castle, který stojí v moři, rozkládám bivak. Ani stan nestavím, jen jej rozprostírám pod sebe a spím volně s výhledem na moře, hvězdy a světla města v pozadí.
4.6.2023 - neděle - Jersey
Den začínám v 6:00 a hned tak morbidně. Navštěvuji totiž dva hřbitovy za sebou. Nejprve Mont a L'Abbe Cemetery a v zápětí Mont a L'Abbe Cemetery. Hřbitovy mám rád, protože hodně vypovídají o kultuře, lidech a jejich úctě k mrtvým. Pak pokračuji do muzea motorů a páry Pallot Steam and Motor Museum. Je tu i železniční trať či reznoucí parní lokomotiva.
V mapě si všímám nenápadného bodu v geometrickém středu ostrova. Tam musím. Takže asi za 30 minut usedám na kámen Center stone značící toto místo. Pak už jen hodinu ostré chůze na sever ostrova do zátoky Giffard Bay. Jdu najít nejstarší geocache v Jersey a ta je právě zde na pobřeží porostlém obrovským kapradím. Jdu kolem západního pobřeží ostrova k jihu kolem kostela Trinity Church. Pak, protože začíná odliv, jdu kolem přístavu Gorey Harbour, kde opět zmizela voda a lodě leží na dně. Blížím se k hradu Mont Orgueil Castle, který je na kopci a tedy je vidět již z dálky. Přímo pod hradem je přístav a promenáda, kterou si procházím. Na stěně je zajímavá plaketa upomínající den, kdy teprve devatenáctiletá holka odtud obeplavala celý ostrov za nějakých 19 hodin. A délka, kterou musela v moři uplavat? Úctyhodných 69 km!. Tak tohle ani zkoušet nebudu. I když, je to výzva.
Následně procházím kolem sochy Harry Vardon u velmi starého golfového hřiště. U pobřeží ještě míjím další obrannou věž mezi Angličany a Francouzi (viz válka sever proti jihu) Grouville #2 tower. A díky skvělému časování a plánování přicházím na kraj moře na jihozápadě ostrova v okamžiku, kdy je odliv největší. To totiž potřebuji. Musím po mořském dně ujít do moře, bezmála 3 kilometry. Je to zvláštní pocit. Možná takový měl i Ježíš, když kráčel po rozestoupeném moři. Na dně jsou vidět mořské řasy a živočichové, kteří na prudký úbytek vody nestihli zareagovat, nebo ti, kterým to pár hodin bez vody nevadí. Jdu totiž k věži Seymour tower. Ta jako jediná v okolí má čtvercový půdorys. Jiné věže jsou zde kulaté. A byla to strážní věž, která pomocí svíček signalizovala, co se děje na moři rovnou na hrad. Cestou zpět na pevninu už tak nespěchám, už tuším, že mě moře nezalije a nezemřu bídnou smrtí. Mám čas podívat se i na novou kovovou věž v polovině cesty, kterou tu vztyčili právě pro ty, co by se za přílivu nestačili vrátit. Je docela vysoká a podle chaluh na horních příčkách je mi jasné, že moře tady má obrovské rozdíly mezi odlivem a přílivem. Naštěstí nemusím použít a po pár následujících minutách jsem opět, suchou nohou, na pevném břehu. Ještě chvíli obdivuji křesťanský kříž, který kovář vyrobil tak, že prostě svařil oka kotevního řetězu k sobě. Ještě procházím kolem další kulaté věže Grouville 2 a přicházím k mořskému bazénu se zázemím Havre des Pas Pool. Právě akorát. Jdu si zaplavat do moře, dávím si sprchu, procházím opět kolem parních hodin Steam Clock a vracím se do osvědčeného West Park na mé nocležiště. Není třeba nic měnit a spím stejně jako minulou noc. Jen pod širákem.
5.6.2023 - pondělí - Jersey a odlet do Londýna a domů
Opět vyrážím brzy, mám přeci jen poslední den na to prozkoumat, co jsem ještě nestihl na ostrově Jersey. Trochu dnes podvádím, protože ráno scházím na autobus, který mě bere na sever, abych tak ušetřil čas přecházením ostrova, kde už jsem byl. Hned první zajímavost, kterou navštěvuji jsou historické a udržované vojenské baráky Greve de Lecq Barracks. Pár metrů za nimi je i pevnost Le Catel Fort, ale až k ní se nedostanu, protože je obehnaná kamennou zdí. Alespoň je odtud hezký výhled na moře. Dnes procházím severem na východní pobřeží a míjím tak další bunkr z WW2 bunker OBS 3. Pak se dostávám k uměleckému dílu, kdy ze spousty, opravdu spousty drátů jsou vyrobeni dva obří kovoví papuchálci Metal Puffins. Oni totiž tito ptáci na ostrově Jersey hnízdí a tuto počest byla tahle mega socha v roce 2022 odhalena. Už procházím jen kolem zátoky Piemont Bay k zřícenině hradu Grosnez Castle. Od moře hrozně fouká a já jsem na hradě úplně sám. Z hradu toho moc nezbylo. Vlastně jen jedna vstupní brána, ale je to moc hezké místo. Od hradu pokračuji kolem pobřeží kolem spousty vojenských objektů z WWII, ale i ze starších válek. Opět tu stojí pozorovací věž německá MP3 tower, v zemi je protilodní zbraň Molike Naval Gun a ze starších válet tu stojí kamenná Lewis tower.
Tahle věž už je na samém okraji parku Coastal National Park. Písečné duny kolem pobřeží jsou porostlé rostlinou s dužinatými listy a ta zrovna kvete a vytváří tak fialové koberce. Prostě podívaná k nezaplacení. Kolem této krásy procházím a v moři vidím další věž La Rocco tower, k té nejdu. Nevím totiž, jestli bych k ní nemusel plavat. Zato k majáku La Corbière lighthouse jdu opět díky tomu, že je odliv. Historický maják na skaliscích nedaleko pevniny je to po vybetonované cestičce na mořském dně pohodlná procházka. Jen je třeba dávat si pozor na mušle přichycené na povrchu.
A poslední stavba v moři, kterou mohu navštívit jen díky odlivu je Saint Aubins fort. To už je od břehu asi jen kilometr. Stará pevnost, která je volně přístupná a má pár zajímavých výhledů na moře, které hodně ustoupilo je poslední tečkou před mým návratem na letiště, odkud mi večer letí letadlo do Londýna s přípojem domů.
