5.7.2025 – sobota – přelet do Kišiněva, Kišiněv a vinařství Cricova

Autobusem RegioJet z Ostravy v 1:30 ráno na letiště Katovice (příjezd 3:00). Chvíli čekám na otevření letištního salónku, protože otvírá až ve 4:00, ale i tak mám dost času se dobře nasnídat.
V 6:35 mi odlétá letadlo Wizzair do hlavního města Moldavska – Kišiněva. Po přistání měním ve směnárně u východu (druhá vlevo má nejlepší kurz) pár dolarů na místní lei a před letištěm nastupuji do trolejbusu č. 30, který jede do centra. Už v trolejbuse je totiž třeba mít místní měnu, lístek se platí hotově paní přímo ve voze – jízdenka stojí 6 lei (8 Kč) a za 25 minut jsem v centru. Počasí se chová podle své fantazie – předpověď slibovala jasno a 30 stupňů, ale cestou dokonce chvíli prší.
Trolejbus míjí hezký nápis KIŠINĚV a za zbývajících 30 minut vystupuji v samotném centru. První hezká budova, kterou míjím, je Národní divadlo Teatrul National Mihai Eminescu. Hned vedle se tyčí Varhaní sál – Sala cu Orgă, kde se pořádají varhanní koncerty; varhany v něm pocházejí z roku 1978 a byly vyrobeny u nás v Krnově. O pár kroků dál je historická městská radnice a okolo ní poutavý ukazatel vzdálenosti do partnerských měst.
Jak se blížím do centra, míjím park, který začíná u budovy vlády Guvernul a postupuje k Vítěznému oblouku Arcul de Triumf. Původně byl tento oblouk postaven na zavěšení 3,5t těžkého zvonu – mini kopie pařížského vzoru, avšak s výškou pouhých 13 metrů. Ve středu parku se rozprostírá impozantní Metropolitní katedrála – Catidrala Mitropolitana se samostatně postavenou zvonicí. Jelikož se jedná o pravoslavnou ortodoxní církev, v interiéru najdu zlaté ikony, a právě zde probíhá křest.
Ještě v parku, hned vedle katedrály, si dávám kávu ve velmi vytíženém stánku Bonjour Café. Po krátkém odpočinku pokračuji městskou promenádou kolem dvou bronzových soch Monument of Lovers až k sovětskému památníku komsomolců Geroâm-Komsomolʹcam – to je nejdál, kam jsem až došel. U památníku se pomalu otáčím a mířím vzhůru k památníku židovského ghetta – Monument of the victims of the Jewish ghetto in Chișinău. Následuje roh dalšího parku, zvaného Scuarul Europei (Evropských sculptur), který je doslova přeplněný bustami státníků. V tomto parku se nachází i Stephen the Great Monument – státník, jehož podoba je dokonce vyobrazena na každé zdejší bankovce. Nemůže chybět ani další hezká fontána, která zpestří atmosféru místa.
Už jen kousek a jsem u budovy národního divadla a opery Teatrul National de Operă și Balet Maria Bieasu, před kterou se tyčí velký nápis I Love Chinisau – ideální místo pro krátkou fotku na památku, kterou mi dělají jiní turisté o které tu není nouze. Potkávám tu hlavně Poláky, ale i Čechy na elektrokolech.

Odpoledne a večer – Kišiněv, Cricova a střešní bazén Klassik Hotelu

Po osvěžujícím odpočinku v centru města se vydávám k další neodmyslitelné zastávce dne: vinařství Cricova Winery. Z centra města jedu kousek na sever, opět městskou dopravou, která tu jezdí velmi spolehlivě, až se ocitnu v podzemním labyrintu, který mě ohromí svou rozsáhlostí – více než 120 km chodeb, kde se víno skladuje při ideální teplotě 12 °C. Pokud člověk nemá zaplacenou předraženou prohlídku, stačí přijít a říct, že chci jen do magazinu (do obchodu), který je ovšem také hluboko v podzemí ve skále. Projíždím tunelem velkým elektrickým vozítkem, kde názvy ulic nahrazují štítky s odrůdami: Cabernet, Merlot, Pinot. Celé místo má jedinečnou atmosféru. Aby byl zážitek ještě výraznější, v Cricově si pořizuji dvě láhve sektu – červený a světlý. jednu otevřu hned na místě, druhou nechám na pozdější večerní procházku městem. Degustace místního sektu, především podkladem červeného „Codru“ a šumivého vína připomínajícího francouzské champagne, je zážitkem, který mě nechává s hlavou lehce ovíněnou a srdcem naplněným. Takto se s lahví vracím do autobusu a mám trochu strach, jestli to bude OK, ale hned prodavačka jízdenek se mne ptá, jak mi chutná a že to je naprosto v pohodě, že můžu klidně pít i v autobuse/trolejbuse.
Následuje návrat do Kišiněva. Ve městě se setkávám s nečekaným uměním na ulicích – graffiti, která dodávají městu moderní a zároveň revoluční šarm. Zastavím se u sochy dětí, symbolu nevinnosti, než se vydám do místního Brother’s Pub. Tam, je vidět, že tu je spousta místních a dávám si místní skvělé pivo a hamburger. Při zpáteční cestě si všímám nádherné výzdoby fasády klasického hotelu, který mi připomíná Art Deco z Tbilisi. Jakmile dorazím do Klassik Hotelu, nemohu odolat – mířím přímo na střechu, kde mě čeká osvobozující střešní bazén. Je 22:00, kolem panuje ticho a nad hlavou bliká měsíc. V bazénu se koupu a z druhé láhve cricovského sektu upíjím přímo z láhve – stylově a bez kompromisů.

6.7.2025 – neděle – sektové dopoledne a loučení s Kišiněvem

Ráno začínám zostra – v 7:00 podávají snídani a já už stepuji u dveří pro jistotu v 6:55. Rychle se najím, nabalím něco na cestu a skoro běžím kolem hezké budovy vojenského muzea (Military History Museum), kde se setkávají sochy, tanky a stopy válek. Musím stihnout trolejbus č. 30 na letiště. Naštěstí jede načas. Cestou na letiště si ještě fotím sochu „Echipajul“, symbolické pocty moldavskému letectví. Nakonec dojdu k duty free v Kišiněvu – tentokrát si odvážím láhev silného dezertního vína portského stylu s názvem Stradivarius ve stylové láhvi ve tvaru houslí. Cenově dostupná vína prodávají až v posledním obchodě kousek u odletové brány číslo 1. V 9:20 mi odlétá letadlo zpět do Katovic.