16
Evropa > Portugalsko > Madeira (Portugalsko) (6.6. - 16.6.2021)

6.6.2021 - neděle - přelet do Lisabonu

Z předchozí akce na Jižní Moravě se vracím do Ostravy v 10:00 a mám přesně 90 minut na to si nabalit malý příruční batůžek do kterého si beru věci na 10 dní v horách. Poté jedu na kole do práce, kde si musím vytisknout spoustu papírů, které jsou v dnešní době pro cestování potřebné. Z práce jdu pěšky na hlavní nádraží, odkud má jet vlak ve 12:45 do Prahy. Na nástupišti potkávám Tuxika, který se mnou následujících 10 dní bude sdílet zážitky. Vlak nakonec jede z 30 minutovým zpožděním a je úplně plný. Obsluha nestíhá a vodu nám přináší až skoro u Pardubic. Co se jídla týče, to vyjedli už Slováci, protože vlak vyjížděl z Košic. V Praze jedeme metrem a autobusem 119 na letiště. Procházíme kontrolami a v 19:20 odlétáme do Portugalska do města Lisabon společností TAP Portugal. Ve 22:00 místního času (je tam o hodinu méně, než u nás) přistáváme a jedeme metrem, které jezdí přímo z letiště, do centra. Snažíme se najít něco k snědku, ale vše je zavřené, nebo na objednávku předem. Tak se zase vracíme na letiště, u zavřeného fast foodu si vytahujeme spacáky a v pohodě spíme až do 5:00 do rána.

7.6.2021 - pondělí - přílet na Madeiru a trek PR8 - Vereda da Ponta de São Lourenço

Odlétáme v 7:00 let je bezproblémový až do okamžiku, kdy se přibližujeme ostrovu Madeira. Zdejší letiště patří mezi jedny z nejtěžších na světě. Pilot musí letadlo navést nízko nad město Funchal a od hor neustále vane silný turbulentní vítr. Pak se musí trefit na 45 metrů širokou dráhu, která je vesměs na betonových pilířích ve výšce 59 metrů nad hladinou moře. Vítr si s letadlem pohazoval všemi směry, a když už to vypadalo, že pilot dosedne na runway, tak si to nakonec rozmyslel, prudce zrychlil a obkroužil s námi kolečko, aby se o přistání pokusil znovu. Při druhém pokusu jsme na začátku dráhy byli zase moc vysoko. Povedlo se přistát až na třetí pokus, což pasažéři kvitovali bouřlivým potleskem. Procházíme nezbytnými kontrolami, vyzvedáváme si auto z půjčovny a jedeme kousek za letiště do supermarketu nakoupit nějaké zásoby jídla. Již vybaveni jedeme na východní stranu ostrova, kde začíná oblíbená turistická trasa PR8 - Vereda da Ponta de São Lourenço. Po úzkém skalnatém výběžku sopečného původu jdeme přes 3 kilometry. Výhledy na moře a útesy, které jsou zbarvené od černé po rudou barvu jsou opravdu dech beroucí. Před tím, než vystoupáme na poslední místo Pico do Furado, kde vede stezka si jdeme na malou plážičku kousek pod Casa do Sardinha, kterou místní přezdívají oáza, zaplavat. Poslední stoupání a pak už jen rozhled na všechny strany. V dálce vidíme maják, který je přístupný pouze z vody. Vracíme se stejnou trasou zpět k autu a jedeme na sever ostrova, kde máme na dnešní noc zajištěno ubytování. Před tím se ještě zastavujeme u Miradouro do Guindaste, což je velmi kolmá skalní stěna padající do moře u městečka Faial. Únava z cesty se dostavila a my se jedeme ubytovat a pro dnešní den již nic nepodnikáme.

8.6.2021 - úterý - PR10 - Levada do Furado a Levada do Poço do Bezerra, PR11 - Vereda dos Balcões, Levada do Castelejo a nocleh v Santana

V 7:30 nám servírují v hotelu lehkou snídani. Poté jedeme do vesničky v horách Ribeiro Frio odkud jdeme na první dnešní túru. Nejprve jdeme po trase PR10 - Levada do Furado. Levády jsou umělé vodní přivaděče, které zde budovali a dodnes udržují a na Madeiře jich je přes 3000 km. Kolem levád jsou chodníčky, pěšinky a někdy i cesty, aby se daly opravovat a udržovat. No a ty povětšinou slouží jako turistický cíl. První část kolem levády je velmi příjemná. Velmi pozvolna klesající pěšinka pod hustou zelení místního pralesa. Jdeme asi 5 km do místa, které bylo od levády asi 100 metrů. V pozadí padá asi 15 metrů vysoký vodopád a pod námi úzký kaňon, prostě magické místo. Pak už je cesta horší, protože musíme vystoupat asi 250 výškových metrů. Jdeme kolem staré levady Levada do Poço, která je bez vody a její koryto je celé porostlé mechem. Tato trasa nás vede zpět k autu. Je vidět, že ty levády nebyla žádná sranda postavit. U auta si jen dáváme svačinku a pokračujeme trasou PR11 - Vereda dos Balcões na nádhernou vyhlídku hluboké údolí a příkré svahy okolních kopců. Vše je zelené a tohle místo je i dobré na pozorování ptáků, protože jim sem nosí krmivo. Stejnou cestou se pak vracíme k autu a přejíždíme k začátku další strasy kolem levády na Levada do Castelejo. Tohle je trasa, kterou jdeme tam i zpět stejným směrem. Začátek vede kolem místních zahrad a vše nádherně kvete. Pak se dostává vodní anál na hranu hlubokého údolí a na protější straně je vidět v džungli vysoký vodopád. Přicházíme až k většímu a hlubokému jezírku, kde se jdeme vykoupat. Stejnou trasu absolvujeme zpět a jedeme si nakoupit zásoby do městečka Santana, kde se i ubytováváme.

9.6.2021 - středa - Nejvyšší hora Pico Ruvio - Ilha - Levady Caldeirão Verde, Caldeirão do Inferno - Vereda Achada do Teixeira Queimadas

V 8:00 jdeme v našem hotelu na snídani, která zahrnuje i místní výborné banány a jahody. Najedeni sedáme do auta a stoupáme autem serpentinami až do výšky 1588 m na parkoviště u vyhlídky Achada do Teixeria. Tady necháváme auto a jdeme po trase PR2 na nejvyšší horu Madeiry na Pico Ruvio. Cestou sbíráme cache a po celkem upravením chodníku se jde dobře. Výhledy jsou cestou i na vrcholu parádní. Na jednom místě odbočujeme na skoro neznatelnou pěšinku a lezeme na bezejmenný kopec, kde ve vrcholové partii je exponované místo zajištěno řetězy. Výhled za tu námahu stál za to. Nakonec kolem horské chaty Casa do Ruvio stoupáme až na samotný vrchol Pico Ruvio (1862 m).
Po chvíli kochání se sestupujeme až k rozcestníku s trasou PR1.1 - Ilha, a i když je u směrovníku cedule, že je trasa zavřená, stejně po ní jdeme. Celou cestu z těch 1862 m klesáme až na 960 m. Tady se napojujeme na PR9 - Levada do Caldeirão Verde, Caldeirão do Inferno. Podle mnohých je tohle asi nej leváda na Madeiře. Je vybudována už v 18. století a voda vede v kanálku, který dost často protéká skálou nebo po skalní římse, kde pod námi je i několik set metrů hloubka. V tunelech je celkem nízký strop a je třeba si dávat bacha na hlavu. Z říms je zase úchvatný výhled na místní hory a floru. Část levady vede původním vavřínovým lesem. Prostě zážitek celou cestu. Od levady je značená odbočka do Caldeirão Verde, kde po 100 metrech objevujeme nádherný vodopád, jehož voda padá ce stometrové výšky do přírodního bazénku. Dá se zde i koupat. Po chvíli pokračujeme do "pekla" Caldeirão do Inferno. Opět spousta průchodů ve skále, vodopády přímo u levády a závěrečné stoupání až k skoro vyschlém vodopádu, kde jen po mechové stěně prokapává voda. I tak je to hezký zážitek. Ty 4 kilometry se vracíme stejnou cestou, ale pak pokračujeme dále podél levady až ke spodnímu parkovišti u Parque das Queimadas. Tady si dáváme odpolední svačinu, protože jsme v nadmořské výšce 887 m a musíme jít po trase PR1.2 - Vereda Achada do Teixeira Queimadas do výšky 1592 m, kde máme auto. Cesta vede původním pralesem a vzduch je vlhký a voňavý po místních rostlinách. U auta se koukáme na ušlou vzdálenost a ta nám ukazuje 29 km a je 18:30.
Sjíždíme autem do Santana, nakupujeme si potraviny na večeři a na další den a jedeme se ubytovat do Rural de Sanroque, kde jsme spali předevčírem.

10.6.2021 – čtvrtek – tradiční domy v Santana – Ruínas de São Jorge – Levada do Rei - Ribeira da Janela - Porto Moníz - O Farol

Po snídani v hotelu jedeme nejprve do blízkého města Santana. Auto necháváme na parkovišti přímo u radnice Camara municipal de Santana a hned po pravé straně stojí několik tradičních madeirských domků. Ty mají rákosovou sedlovou střechu až k zemi, bílé zdi a barevné dveře a okenice. Jedeme po severní straně ostrova do vesnice São Jorge, kde necháváme auto na parkovišti u restaurace Cabo Aéreo a jdeme asi sto výškových metrů dolů k pobřeží k ruinám kostela Calhau de São Jorge. Z kostela zbylo víceméně jen kamenné průčelí vedoucí na kamennou pláž Praia de São Jorge. Pak pokračujeme kolem pobřeží zavřenou stezkou (Portugalci velmi často raději stezku uzavřou, než aby ji museli znovu opravovat, ale většinou to je tak, že jde spíše o to jak se zříci zodpovědnosti za případný úraz) Stezka vede kolem strmé skály, která se zřejmě občas drolí. Chybí zde jakékoli zábradlí a je vidět, že opravovaná už velmi dlouho nebyla. My chceme dojít až do Ponta de São Jorge, což je velmi adrenalinový zážitek. Nejprve se musíme spustit po zteřelém laně o pár metrů níž, abychom se dostali na staré dřevěné schůdky, které už drží jen silou vůle a některé schody chybí. Mezerami v podlážce je asi 8 metrů dolů vidět hrozivě vyhlížející skalisko. Takže případný pád by dost bolel. Tyto schůdky navazují na římsu zavěšenou na skále. No římsu, spíš takové torzo, které nemá už žádné zábradlí, pokud je část dřevěná, je vidět, že spousta podlážek chybí, nebo jsou už těsně před rozpadnutím. Opatrně našlapujeme na místa, kde je pod podlážkou trám, aby se podlážka nepropadla a spíše spoléháme na ruce visíme rukama na skále. Postupně se tímto skoro lezeckým způsobem posouváme směrem na skalní mys. Dřevěná lávka pomalu stoupající nad skálu a nad moře se mění v betonovou. I tady není vyhráno. Beton je na mnoha místech děravý a důvěru také moc nevzbuzuje. Proto i zde stejná technika lezení. Konečně se dostáváme na skalní římsu a na samotný výběžek. Moře naráží do čedičové skály a vytváří zpěněné kotle, do kterých spadnout je jistá smrt. Nejhorší je, že se musíme vrátit stejnou cestou.
Povedlo se! Vracíme se k autu, a protože je fakt horko a ještě je to umocněno právě prožitým zážitkem, dáváme si v hospodě přímo u auta pivo. Jedeme na další levádu PR18 -Levada do Rei. Opět procházka kolem umělého vodního toku, ale oproti včerejší, je to fakt jen procházka. Jediný zážitek na celé trase je to, že v jednom úseku je třeba proběhnout vodopád, který padá přímo přes levádu. Je to osvěžující, ale naší technice se to moc nelíbí. Leváda končí u potůčku v pralese, který vytváří tůňky. V jedné takové se koupeme. Stejnou cestou se vracíme k autu. Trasa má 4,3km v jednom směru. Pak už autem pokračujeme podél dramatického severního pobřeží s občasnou zastávkou na vyhlídce např. Boaventura, kolem surfařské pláže Baia dos Juncos až k pláži s černým sopečným pískem Praia do Porto do Seixal. Jelikož je to snad jediná písčitá pláž na severním pobřeží, je tu dost lidí. Ale i tak se převlékáme do plavek a jdeme si na chvíli zaplavat. Ještě, že tu jsou i sprchy, jinak bych ten jemný černý písek měl na sobě snad ještě dnes.
Přijíždíme do místa Ribeira da Janela. V moři stojí tenký a vysoký skalní jehlan a ještě jeden skalní ostrůvek Ilhéu da Ribeira da Janela. Ale k této vyhlídce se jde kolem vyvřelého čedičového masivu ve kterém je zasazena socha panny Marie. Velmi fotogenické místo. Ještě před odjezdem si procházíme starý a již nepoužívaný cca 200 metrů dlouhý tunel. Místo, které by člověk neměl minout je Porto Moniz. Zastavujeme se zde i my. Auto necháváme na sběrném parkovišti a jdeme kolem místního mořského akvária a přicházíme k nádherným přírodním bazénkům Piscinas Naturais do Porto Moniz obklopeným černými skalními útvary. Bohužel je trochu pod mrakem a do vody nejdeme. Ještě se jdeme podívat trochu po městečku a pak už jedeme do námi objednaného krásného ubytování, které je nejzápadnější na ostrově Madeira. V našem ubytování „O Farol“ máme i bazén, který hned využíváme Na západním pobřeží je totiž naprosto bez mráčku. Do západu slunce ještě zbývá skoro hodina. Po večeři jdeme na úplně nejzápadnější místo ostrova k majáku (Farol) a zde, stejně jako asi dalších 20 lidí, čekáme na západ slunce.

11.6.2021 - pátek – Teleférico das Achadas da Cruz - Piscinas Naturais do Porto Moniz - Levada das 25 Fontes a Levada do Ricso - a bloudění na ubytování

Vyjíždíme na naše poměry pozdě. Až po 9:00. Je to způsobeni tím, že naprosto nečekaně máme k ubytování i snídani. Kdyby jen tak obyčejnou, ale dostáváme luxusní džusy, domácí plněnou mramorovanou bábovku, spoustu ovoce a další laskominy. Nejprve parkujeme u horní stanice lanovky Teleférico das Achadas da Cruz. Což je mimochodem nejprudší lanovka v Evropě. Ale my lanovkou nejedeme a z nadmořské výšky 460 m klesáme až k moři po vlastních nohách. Stezka to je příkrá a samá serpenina. Když už jsme u Achadas da Cruz, je to povětšinou několik opuštěných políček, protože pod strmým skalním masivem se místní snaží obdělávat políčka. Jdeme se projít kolem pobřeží a nabíráme si vodu v místních pramenech. Po této procházce Bohem zapomenutého místa jsme se rozhodli, že nahoru se nám pěšky nechce, takže si sedáme do lanovky (teleférico), voníme na obsluhu a za pár vteřin už stoupáme skoro vertikálně vzhůru. Nahoře nás sice kasírují 3€ na osobu, ale za ten ušetřený čas to stojí. Jedeme totiž zpět do Porto Moniz k přírodním koupacím bazénkům Piscinas Naturais do Porto Moniz. Dnes je krásně a horko, proto netrvá ani minutu od příchodu a už plaveme v mírně slané vodě s výhledy na moře a vyvřelá skaliska obklopijící bazénky. Asi po hodině koupání jdeme na oběd do mísntí restaurace přímo u bazénků. Dáváme si různé ryby a jídlo je vynikající. I místní pivo není špatné.
Po jídle jedeme k nástupu na Levada das 25 Fontes. Cestou se jen zastavujeme k jedné historické pozorovací věží na kterou lezeme až nahoru. V dáli se pasou krávy, ale svahy jsou poseté rozkvetlými květinami. Od parkoviště po nástup na levadu je to skoro 2 km po asfaltu. Jezdí tady za peníze i minibusy, ale my jdeme po svých. Levada je nov vybetonovaná a vede pod korunami kapraďovitých stromů a pod vavříny (bobkovými listy). Na konci 4 km dlouhé levady je hezké jezírko do kterého po strmých skalních stěnách obrostlými mechem stéká v mnoha pramíncích voda. Chvíli se kocháme touto přírodní nádherou a jdeme zpět trošku jinou trasou. Nejprve se dereme do svahu na trasu na Levada do Risco. Touto levadou se dostáváme až pod nádherný vodopád Risco. Po kolmé skále ve třech kaskádách padá úzký pruh vody. K autu se vracíme nejkratší a nejstrmější stezkou.
Nejdříve si jedeme nakoupit do obchodu v Ponta do Sol pak se trochu vracíme na západ do města Calheta, kde máme objednáno ubytování.

12.6.2021 - sobota – Levadas da Lombada (Molinho a Nova) - magický les Fanal - Funchal

Po snídani jedeme ke kostelu Iglejada Lombada da Ponta do Sol. Máme tam sraz s kamarády, kteří přiletěli teprve nyní na Madeiru. Jdeme společně na okruh po Levadas da Lombada, což zahrnuje nejprve levadu Molinho, která nás vede až k řece, kde je vytvořen piknikový prostor a je zde i menší vodopád. A zpět se vracíme po levada Nova. Ta vede hezkým údolím, musíme projít skrze vodopád a skalní tunely. Příroda kolem je okouzlující. Spousta toho kvete žlutými barvami. K autu a ke kostelu přicházíme v poledne po 10 km v nohou.
Po svačině jedem trochu severněji do mlžného lesa Fanal. Při příjezdu na parkoviště svítí slunce, ale, když jdeme na místní stezky mezi staré stromy na této náhorní plošině, během chvíle se přes kopec přežene mrak a už se válí mezi větvemi magických stromů. Tohle místo má své kouzlo. Na jednom místě čekáme na to, až se mlha trochu zvedne tak, že se nám podaří usnout. Pak procházíme kolem jezírka, které je vlastně bývalý sopečný kráter a vracíme se k autu.
Jedeme do města Funchal, kde máme objednáno ubytování na dvě noci. Ubytováváme se a pěšky jdeme do centra 3 kilometry. Stoupáme na pevnost Fortaleza do Pico odkud je vidět celý Funchal včetně přístavu. Do toho se jdeme podívat hned poté. Křižujeme historickou část města skoro do tmy a na hotel se vracíme až ve 22:00.

13.6.2021 - neděle – Porto da Cruz - Vereda da Boca do Risco-Caniçal a kousek levada do Caniçal

Po velmi dobré snídani na hotelu přejíždíme na severovýchod ostrova do městečka Porto da Cruz. Než přijede druhé auto s kamarády, máme 20 minut na to si tohle malé a malebné městečko projít. Je zde továrna na rum North, staré muzeum s nejstarším parním lisem na cukrovou třtinu, hezký kostelík a dramatické pobřeží. Přesně v 10:00 si do našeho auta přesedají kamarádi a jedeme na parkoviště u hřbitova v městečku Caniçal. Tady začíná trasa Vereda da Boca do Risco-Caniçal. Je to 12 km dlouhá trasa po krkolomné pěšince, která prochází po 380 vysokých útesech. Je to docela náročná trasa, jelikož pořád stoupáme nebo klesáme. Ale za ty dramatické výhledy ta námaha stojí. Před městem Porto da Cruz stezka schází až k moři. Je zde i malinká písčitá pláž a jdeme se na chvíli i okoupat do moře. Jsou to ale dost brutální vlny, takže na plavání to není. Následně přicházíme k autu od kamarádů a ti nás vezou zpět k našemu vozidlu. Zde se pro dnešek loučíme a my jedeme ještě nad město Caniçal, abychom si prošli 1 km levady do Caniçal. Ta je na některých místech obrostlá hezkými květinami.
Pak už jen nakoupit a jedeme zpět na hotel.

14.6.2021 - pondělí - okruh po horách přes Pico Grande

V hotelu si dáváme snídani, balíme si věci a jedeme prakticky do středu ostrova na parkoviště v sedle Encumenada. Vystupujeme do silného větru, mlhy a mrholení. Tedy podmínky pro horskou túru nic moc. Spíš tedy nic, než moc. Nejprve jdeme na Pico Grande, což je třetí nejvyšší hora Madeiry (1654 m). To stoupání je na některých místech dost úmorné a nejprudší je asi posledních 20 výškových metrů, kde se prakticky leze na skálu. Po obědě na vrcholku, kde jsme sice stále v mracích, ale skrze ně slunce stejně opaluje jdeme přes málo chozenou trasu Verada do Crrais, trasa se vlní nejprve prudce dolů, pak zase nahoru a takto několikrát až se napojuje na další trasu Vereda do Encumenada. Tou se vracíme zpět k autu. Tento odstavec je dost krátký, ale trasa byla přes 18 km dlouhá a nastoupali a naklesali jsme přes 1000 výškových metrů v každém směru. Unaveni jedeme směrem do Funchalu. Cestou bereme stopaře, kteří shodou okolností bydlí ve vedlejším hotelu než my. Taky se zastavujeme do Continente pro zásoby a jedeme na hotel.

15.6.2021 - úterý - Pico do Arieiro - Pico Ruvio

Po velmi opulentní snídani v našem čtyřhvězdičkovém hotelu jedeme až do výšky 1818 m na parkoviště těsně pod Pico do Arieiro. Nahoře je mlha, 10°C a prší. K tomu docela fouká vítr. Místní radar ve tvaru obrovského žampionu je sotva vidět. Jakmile začneme klesat po úzkém hřebeni po trase PR1, kde je z každé strany příkrý sráz, ale stezka je velmi dobře zabezpečena, mlha se rozpouští a máme i hezké výhledy. Nakonec se rozhodneme dojít opět až na Pico Ruvio, kde jsme byli hned na začátku této výpravy, ale je to úplně jiné, na Ruvio je totiž pro změnu mlha a není nic vidět, ale zase tu nejsou davy lidí jako minule.
Zpět se rozhodujeme jít trochu dobrodružnější trasou. Stezka už v nových mapách ani není značená, ale Tuxik jí v mapě má. Ze začátku se stezka zdá v pohodě, ale pak přicházíme do místa, kde je kompletně přerostlá rostlinou, které zde říkají Madeira broom, takže se chvílemi vojenským způsobem plazíme pod větvemi, jindy zase lezeme po větvích. V jednom úseku se nám chodník ztrácí zcela a musíme vylézt po holé skále o pár desítek výškových metrů výše, abychom se napojili. Navíc je hodně dusno a občas spadne pár kapek, takže všechny ty rostliny jsou nacucané vodou a za chvíli jsme vodou nacucaní i my. Nejtěžší úsek je v místě, kde chodník i se svahem asi v padesátimetrové délce zmizel úplně a my musíme po skoro kolmém svahu přelézt a jistíme se jen o rostliny, které už zde stačily vyrůst. Když se o několik hodin napojujeme na normální chodník, máme radost, že jsme to zvládli a přežili. Vracíme se opravdu unaveni k autu a jedeme rovnou na hotel.

16.6.2021 - středa - Funchal - Santa Cruz a odlet

Ráno balíme všechny věci, jdeme na snídani a jedeme auto zaparkovat k pevnosti nad Funchalem Fortaleza de São João do Pico. Odtud procházíme městem, převážně starou čtvrtí (Zona velha), fotíme si malované dveře (Puertas Pintadas), kterých je zde opravdu hodně. Jdeme i k moři a na farmářskou tržnici (Mercardo dos Lavradores) z roku 1940, kde se prodává hlavně exotické ovoce a koření. I my něco kupujeme a pak jdeme přes několik parků a po 10 km v nohách se vracíme k autu.
Jedeme do města Santa Cruz. Tady si procházíme místní kostelíky a i zdejší prťavé mercado (tržnici), ale hlavně se jdeme podívat na vyhlídku, odkud vidíme přistávat i vzlétat letadla na zdejší nebezpečnou runway. V 17:30 vracíme auto u letiště a jdeme se odbavit do letadla směrem domů.
Autor:
Publikováno:
17. 6. 2021
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Portugalsko
Rozloha:
92 391 km2
Počet obyvatel:
10 708 692 (116 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Lisabon
Nejvyšší bod:
Ponta do Pico on Pico Island in the Azores (2 351 m)
Používaný jazyk:
Portugalština
Náboženství:
katolické 93% protestantské 3%
Měna:
euro (EUR)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
133
Počet publikací celkem:
153
Nejnavštěvovanější země: