Pohoří Hochschwab (Hochschwabgruppe) se nachází v Rakousku ve spolkové republice Štýrsko. Jedná se o mohutný masiv z bílého vápence, který se vypíná vysoko nad okolní krajinu. Nejvyšší hora Hochschwab 2 277 m n. m. se nachází zhruba uprostřed hlavního hřebene. Obvykle, pokud se dělá přechod, tak se právě na hlavním hřebeni, nebo před či za ním bivakuje. Samotný hřeben tvoří krásné a v tomto období nádherně rozkvetlé alpské louky, které strmě spadají do hlubokých údolí. Pokud je člověk na hřebeni, připadá si jako by byl na náhorní planině. O faunu zde také není nouze. Pokud se pohybujete tiše, můžete vidět sviště. A ať se pohybujete jakkoli hlučně, pravděpodobně zde potkáte nejednoho kozorožce či kamzíka. Ti se lidí vůbec nebojí a klidně vám zapózují do objektivu.

A teď už k samotné cestě. V pátek večer ještě nemám program na víkend, tak mne napadá otestovat své nové elektro auto na delší trasu. Samozřejmě je třeba počítat s časy na nabíjení. Proto Ve 3:00 vyjíždím a lehkou nohou jedu až do Vídně. Tady musím poprvé dobíjet (což zabere skoro 2 hodiny). Alespoň mám čas si trochu odpočinout. Další trasou mimo dálnice a přes městečka a hory jedu do Kapfenbergu, kde dobíjím auto do plna, abych byl připraven na cestu zpět. Odtud k parkovišti a výchozímu bodu obvykle dvoudenního přechodu je to posledních 26 km autem. Parkuji na bezplatném parkovišti Turnau u městečka Seewiesen. Meru si bath s plnou výbavou (tedy včetně spacák, ferratového vybavení) a samozřejmě vodu. Ta je naštěstí možná doplňovat i cestou, takže není třeba tahat tolik. Dva litry v tomhle vedru zcela postačí. Je 15:15 hodina a já teprve vycházím na túru. Ale je krásně. Slunce svítí, je skoro 30°C. Jdu (většinou alespoň tu první údolní etapu běžím) po značené trase Steirischer Landesrundwanderweg. Prašná cesta, která se postupně mění v pěšinu prochází krásně zeleným údolím a začínají se po stranách objevovat vápencové masivy. Tady je v tuto dobu teprve jaro. Všechno kvete, všude plno motýlů a příroda voní. Prvních 7 km k chatě Voisthaler Hütte, kterou jsme kdysi využili jako zimní útočiště přicházím za necelou hodinu. Odtud pokračuji po stejné trase až k turistickému rozcestníku, který říká, že na Hochswab mám odbočit doprava. Ne, ne. Já pokračuji rovně po trase Wanderweg 851 až k dalšímu rozcestníku. Tady doporučuji odbočit asi 50 metrů doleva ke studánce G'hackte Brunn a doplnit vodu, protože další úsek, který vypadá v mapě jako nic je nejvýživnější část túry.

Od studánky pokračuji vzhůru po trase Wanderweg 839, která se záhy mění v dlouhý spojený ocelový žebřík a člověk tak velmi rychle nabírá výšku. Všude kolem už jsou skály a začínají být vidět vrcholy hor. Docela fyzicky náročný výšlap, kde už rozhodně neběžím, protože na hodně krátké vzdálenosti je třeba vystoupat přes 400 výškových metrů. Jakmile se člověk dostane nad skály, mění se trasa opět v normální turistický chodník. Já z této trasy na chvíli odbočuji, abych si vylezl nejprve na vrchol G'hacktkogel (2213 m). Je z něj totiž nádherný výhled na všechny strany a je už odtud i vidět vrcholový kříž nejvyšší hory Hochschwab.

Vracím se na stezku a u útulny Fleischer-Biwak, kde je další možnost spaní i v zimě, se napojuji opět na trasu Steirischer Landesrundwanderweg. No a za pár minut stojím u vrcholového kříže na vrcholu hory Hochschwab (2277 m). Je 19:00, slunce svítí, je krásně a já se rozhoduji pokračovat dále po hřebeni. Jen pár vrcholových fotek, svačinka, asi 20 minut pauza, kdy se kochám výhledy a krásnou krajinou okolo a následně sestupuji kolem horské chaty Schiestlhaus k dalšímu vrcholku, kde má chata antény Eismauer (2194 m). Pak už to je taková příjemná procházka po loukách s mírným převýšením nahoru a dolů. U rozcestníku Rotgangboden odbočuji vlevo a jdu po trase Wanderweg 852.

Po pěšince stoupám na vrcholek Hutkogel (2035 m) a cestou potkávám první kozorožce horské. Nejprve mám respekt, protože se na mě koukají a nechtějí moc uhnout ze stezky po které chci jít, ale pak už se vzájemně respektujeme a já je cestou mohu pozorovat v přirozeném prostředí. Fakt se vůbec nebojí a jsem od nich jen pár metrů. Další vrcholek, na kterém na samotném vršku pózuje kozorožec je Ringkarwand (2041 m). Tady jsem ve 21:00 a to je okamžik, kdy zapadá slunce.

Jen o 20 minut později přecházím přes vrcholek Severinkogel (2038 m), který má na vrcholku malou kamennou mohylu. Už se šeří, ale vidět je ještě další hodinu chůze. V rychlém sledu následují dva vrcholky Brandlmauer (2020 m) a Mittelkuppe (1982 m). Oba jsou kousek od turistické stezky a na obou jsou stáda kozorožců. Bohužel už je skoro tma. Jdu po této náhorní stezce ještě asi další 2 km a následně odbočuji na stezku Gammsteig. Na není nijak moc značená a ani na odbočce není rozcestník. Jen malá mohyla z kamení. Nasazuji čelovku a jen za svitu hvězd a čelovky sestupuji prudkou cestičkou stále dolů. Podle malých světýlek hluboko pode mnou je mi jasné, že to bude pořádný sešup. A taky že jo. Musím sejít přes 1000 výškových metrů. Cestou mám jeden pramen Bruchtal Quelle s výbornou vodou. A uťapkaný ve 23:00 přicházím po 30 km a 2100 metry nastoupanými a zase sejitými v nohou.

Vychází i měsíc a já si dávám kafe a energetický drink a jedu ještě několik hodin nocí, než si udělám provizorní nocležiště abych se alespoň pár hodin prospal.

Tohle je lepší mapa trasy s možností exportu do GPX: https://mapy.cz/s/dorokofele