Dobrodružná
cesta z Ostravy k Gibraltaru
6.6.2019
– čtvrtek
Ve
12:15 má jet vlak z Ostravy hl. n. Jede až ve 12:30 a hlásí,
že na trase jsou další výluky. Ve Svinově ke mně přistupuje
František a jedeme do Prahy. Kousek před Prahou vlak
zastavuje a nabíráme další zpoždění. Už začínáme být
notně nervózní. Po příjezdu na hlavní nádraží v Praze jdeme
rovnou na autobus AE, protože podle jízdního řádu má být o
dost rychlejší, než to jet metrem a pak 119. Autobus jede
prakticky hned, ale Praha je zasekaná dopravní špičkou. I tak nám
řidič s jistotou v hlase říká, že do 17:05 (v 17:15 máme
mít už nástup do letadla) na letišti budeme. Takže nervózně
pokukujeme po hodinkách a když vidíme jak se kolony posunují
pomalu. Do toho přichází průtrž mračen, cesty se mění v řeky
a řidiči menších aut ještě zpomalují. Kousek za Dejvicemi se
autobus rozjíždí jako střela a stokilometrovou rychlostí rozráží
masy vody (která teče i do autobusu, protože ten moc netěsní) a
předjíždí jedno auto za druhým. Je17:00 a jsme na letišti.
Vybíháme do terminálu, probíháme odbavovací halu rovnou na
odletovou bránu, kde stejně ještě 30 minut čekáme. Ono i to
letadlo má totiž zpoždění. Pro jistotu kontroluji voucher na
pronajaté auto v cílové destinaci a nestačím se divit. Při
objednání jsem měl nastaveno neomezené kilometry, ale na voucheru
je napsáno, že máme limit 60 km denně. To nám rozhodně stačit
nebude, proto operativně objednávám u jiné společnosti jiné
auto bez limitu.
Letíme letem ČSA do španělské
Malagy. A vystupujeme z půlhodinovým zpožděním ve 22:00.
K půjčovně aut nás vezou autobusem a chvíli trvá, než si
auto přebereme a pořádně zkontrolujeme. Půjčili nám skoro nové
Fiat Tipo. S dieselovým motorem! To jsem za celou cestovatelskou
dobu nezažil, proto to zmiňuji. Jedeme 120 km na jih kousek před
hranice s Gibraltarem. Parkujeme na hezké vyhlídce Mirador del
Higuerón odkud je hezky vidět svítící Gibraltar se svým
charakteristickým skalním masivem The Rock. Na vyhlídce je
relativní klid, proto si František nafukuje karimatku, leze do
kufru auta, kde spí. Já si sklápím sedadlo spolujezdce, lezu do
spacáku a bez problémů spím až do rána.
Gibraltar
a Malága
7.6.2019
– pátek
V
8:00 balíme naše dočasné spaní, fotíme gibraltarský The
Rock, který máme jako na dlani a sjíždíme dolů. Je 9:00,
ale obchody jsou pořád zavřené, takže nám nezbývá, než
zaparkovat auto kousek od hranic s Gibraltarem a jít hladoví do
Gibraltaru pešky. Kousek před hranicemi, v zóně, která
není označena ani modrým ani žlutým pruhem, parkujeme auto,
balíme si batůžky a přes hranice přecházíme relativně rychle,
i přesto, že pěšky přes hranice přechází stovky a stovky
pěších. Kontrola probíhá tak, že člověk vytáhne v chůzi
občanku a mávne ji úředníkovi na španělské a pak i na
gibraltarské straně před nosem.
Vstup do Gibraltaru po zemi je jen
jeden, protože Gibraltar je úzký poloostrov. Gibraltar má své
vlastní letiště, kde runway museli vytvořit náspem do moře a
jediné místo je hned u hranice, takže je zde unikát, kdy člověk
přejde hranici a pak musí přejít celou letištní plochu. Když
zrovna přistává nebo vzlétá letadlo (viděli jsme obojí), tak
se jednoduše zastaví auta a chodci na obou stranách dráhy a počká
se, až letadlo provede svůj manévr.
Procházíme historickým tunelem,
který byl dlouho jediným pozemním vstupem do Gibraltaru a jdeme
rovnou do národní rezervace Upper Rock. Platí se zde vstup,
ale až od 9:30. Je chvíli po deváté. První platební brána je u
Moorish Castle, obranný hrad, který postavili ještě
muslimové už roku 711 a prošel mnoha rekonstrukcemi i bitvami.
Dokonce je vidět díra v jednom rohu věže po kouli z katapultu.
Čekáme na pokladníka a mezitím si hrad prohlížíme.
Pokladník přichází a říká, že
můžeme jít zatím bez placení. Stoupáme serpentinami na skalní
masiv, procházíme kolem vstupů do tunelů, které byly hloubeny za
Druhé světové války a první vyhlídku Princess Caroline‘s
Battery. Je odtud vidět
prakticky celý Gibraltar. Na vyhlídce stojí jedno z mnoha
vojenských děl. Pokračujeme k další vyhlídce u tunelů z doby
velkého obléhání (The Great Siege Tunnels). Ale na
vyhlídku nás nechce pustit jeden starý makak. Ale za chvíli
vyklízí pole a my můžeme sledovat přistávací dráhu doslova z
ptačí perspektivy. Pokračujeme stále vzhůru až k horní stanici
lanové dráhy. Ta je obsypaná spoustou drzých opic makaků. Člověk
si na ty prevíty musí dávat pozor. V kavárně s vyhlídkou
si dáváme kávu a čaj a trochu odpočíváme.
Když chceme jít dále po hřebeni,
jsme zastavení další výběrčí budkou a tentokráte se již
placení vstupu do parku nevyhneme. Nevadí, za těch 5 Liber to
stojí. Jo, v Gibraltaru se mluví anglicky, jezdí normálně vpravo
a platí britskou Librou, protože Gibraltar Británii patří. Jdeme
se projít po skleněné vyhlídkové lávce Skywalk, ale je
vtipné, že jedna skleněná podlážka je prasklá. Asi to taky
nevydrží všechno. Jdeme dále po hřebeni až k místu Lord
Airey‘s
Battery se dvěma obřími
kanóny, které byly funkční až do roku 1971, kdy se z nich
střílelo naposled při nějaké slavnosti. Od děla mířícího na
jih přes Gibraltarský průliv krásně vidíme Afriku a čilý
lodní ruch v průlivu. Lodí tu jezdí fakt hodně. A pod námi
vidíme ještě posledních pár kilometrů gibraltarské pevniny.
Protože chceme dojít až na úplný jih, scházíme z hřebene ke
starému, ale citlivě opravenému židovskému hřbitovu. Nad
náhrobními kameny zdánlivě naskládanými bez ladu a skladu na
stráni prudkého kopce jsou udělané vzdušné kovové chodníky.
Motáme se z parku ven a scházíme k mešitě Ibrahim-Al-Ibrahim
Mosque odkud odbočujeme k místu Europa Point. Je tu k
vidění socha a památník polského pilota.
Obracíme se zpět na sever, s tím,
že už nepůjdeme zpět vrchem přes park, ale spodem přes město.
Míjíme kostel Shrine of Our Lady of Europe a šlapeme kolem
dalších obrovských děl, které jsou ale ze starších bitev a
stojí u spodní stanice lanovky ke katedrále Svaté trojice
(Cathedral of the Holy Trinity). No, a následuje návrat do
Španělska přes hranice a k autu. GPS ukazuje nachozených 26 km!
Nejprve si jedeme nakoupit jídlo a
pití do nedalekého Lidlu a poté se vracíme kousek zpět k
hezké pláži, kde mají k dispozici i sprchy. Dáváme si pozdní
oběd na pláži, Franta jde i do moře a v 18:00 vyjíždíme na
sever. Cestou se zastavujeme u věže Torre Vigía Real. Po
celém pobřeží je tu takových věží mraky.
Jedeme
zpět až do Malagy a je třeba zajít do Decathlonu, protože
František má hodně nechutné boty a hrozilo jeho vyloučení ze
zájezdu. Hurá, má nové boty a v autě se konečně dá dýchat!
Parkujeme v historickém centru Malagy a jdeme se podívat na
katedrálu Catedrala de Santa María de la Encantración, pak
kolem Convento de Santa Ana de El Cister ke kostelu Iglesia
de San Augustín. Od kostelů se přesunujeme po zvuku hudby.
Přicházíme na hezkou, širokou ulici dlážděnou leštěným
mramorem, hraje tu duo hudebníků, za nimi je vidět historické
římské divadlo Teatro Romano a před nimi je malá skleněná
pyramidka skrz kterou jsou vidět další vykopávky. Jdeme po ulici
Calle Abrazabilla a Calle Mundo Nuevo kolem už zavřeného
paláce Nazarí stále do kopce na hrad Castilo de
Gibralfaro odkud jsou hezké vyhlídky na město. Vracíme se
zpět a k auto to bereme kolem Palacio de la Aduana.
Jedeme až do 23:00 a asi 80 km před
městem Catagena sjíždíme na vedlejší cestu a uleháme k spánku
opět do auta.
Cartagena
a Alicante
8.6.2019
– sobota
Hned po rozednění, tedy chvíli po
7:00 jedeme do Cartageny. Parkujeme auto u pevnosti
Fortaleza de Despeňaperros a jdeme kolem zavěšené stíhačky
a několika budov Universidad de Cartagena k přístavu,
kde je moderní budova námořního muzea Arqua. Pokračujeme
k dalšímu římskému divadlu Teatro Romano a zbytku
katedrály La Catedral. Proplétáme se uličkami starého
města a zajímavé je, že tady stojí spousta domů, z kterých
zůstala jen přední fasáda a zbytek prostě není. Připomíná to
Potěmkinovu vesnici. Na náměstí Plaza de San Francisco
obdivujeme gigantické fíkusy, které mohou mít obvod kmene i okolo
10 metrů. Na tomto náměstí je nejvíce vidět ty fasády domů
bez domů.
Obcházíme město a jdeme na panoramatický výtah
(Ascensor Panorámtico), který nás veze nad město do hradu
Castillo de la Concepción. Jsou zde vystaveny nějaké dobové
šaty, erby rodů a je zde hezký výhled.
Po
prohlídce hradu jdeme zpět k autu a jedeme až do Gran Alacant,
kde se nejprve jedeme ubytovat a pak jedeme na pláž Playa Elche.
Je sice horko, ale silný vítr sebou nese spoustu písku, takže
válení na pláži není dlouhodobě moc příjemné. Franta opět
leze do moře, ale za chvíli si jedeme nakoupit zásoby jídla a
pití na večer od supermarketu Mercadona. Vracíme se na
ubytování, což je sice malý byt, ale je stavěn na patra a úplně
nahoře je terasa s grilem, Na tom si děláme čerstvého lososa se
salátem, k tomu víno a máme večírek.
Túra
po Santa Pola a Alicante
9.6.2019
– neděle
Hned po snídani jdeme pěšky na
docela dlouhou túru kolem pobřeží až do města Santa Pola.
Jdeme kolem kaple Ermito de Nuestra Seňora del Rosario a v
Santa Pola odbočujeme na prašnou cestičku stoupající strmě
vzhůru až nad skály, pod kterými jsme už nějakou dobu šli. Nad
skalami jsou dvě vyhlídky Vistas de Faro de Santa Pola
(vyhlídky od majáku Santa Pola). Jedna jako vzdušný most ve tvaru
půloblouku, kdy jde člověk doslova nad propastí a druhá jako
molo, které je vysunuté ze skály. Nic pro ty, co se bojí výšek.
Zpět do Gran Alacant se vracíme vrchem po stezce vedoucí po
skalách. Míjíme maják (El Faro) a jdeme si na ubytování dát
sprchu a jedeme k pláži do místní vyhlášené restaurace na
menu. Dáváme si tradiční první chod paella (rýže s mořskými
plody) a sangríu. Jako druhý chod máme skopové a hranolky. Dnes
tolik nefouká, proto se jdeme vykoupat do moře a na chvíli se i
sluníme. Ale dlouho to nejsme schopni vydržet, proto jedeme raději
do do města Alicante.
V
Alicante parkujeme pod hradem Castillo de Santa Bárbara a v
pozdním odpoledním slunci šlapeme nahoru na hrad. Ten je hezky
opravený a dost rozlehlý. Kolem zdí hradu jsou rozmístěna děla
a z ochozů jsou hezké vyhlídky na přístav a okolí hradu.
Sjíždíme prakticky do samotného centra Alicante, proplétáme se
uličkami a přicházíme na ulici Calle San Francisco, která
je proslavená tím, že se zde nacházejí přerostlé muchomůrky
(funghis). Tedy veselé obří sochy muchomůrek, které jsou po celé
ulici. Po této ulici se dostáváme na promenádu kolem moře a pak
odbočujeme k místní radnici. Začíná se šeřit a my jedeme zpět
na ubytování, kde si grilujeme zbytky ze včerejšího dne a
dopíjíme víno.
Isla
de Tabarca a cesta na jih10.6.2019
– pondělí
Ráno se balíme a jedeme do Santa
Pola do přístavu. Parkujeme relativně kousek od mola na kterém je
několik společností a naháněčů na lodi jedoucí na 9 km
vzdálený ostrůvek Isla de Tabarca. To je náš dnešní plán.
Vybíráme si rychlou loď a za 10€ máme koupeny zpáteční
jízdenky. Loď je pro 46 pasažérů a jedeme dost rychle. I
přesto, že jsou vlny, které s lodí dost třepou. Na ostrově jsme
okolo 11:00.
Nejprve jdeme z malé zátoky, která slouží jako
přístav napravo přes něco jako náměstí a historickou bránu až
k vodě. Ta nás nezastavuje, jen se musíme zout a brodíme se na
další ostrov, kde už budovy nejsou, jen racci a polopoušť.
Děláme pár fotek a stejným způsobem se vracíme na hlavní
ostrov. Tentokrát jej procházíme až na samý konec k hřbitovu.
Cestou koukáme na další věž (torre) a maják (el faro). V této
části ostrova je to velmi malebné, proto i vytahuji dron a chvíli
natáčím. Protože první loď na pevninu jede zpět až v 16:00,
máme dost času se opalovat a dokonce i vykoupat v moři, které je
zde příjemně teplé.
V
16:00 jedeme zpět na pevninu a už si jen jedeme nakoupit něco na
cestu a jedeme skoro 400 km na jih. Spíme v autě přesně na
stejném místě, jako cestou předevčírem.
Castillo
de Salobreňa, Cueva de Nerja, Málaga, letecké muzeum a odlet domů11.6.2019
– úterý
Budíme se cca v 7:30, snídáme,
balíme si věci pácháme hygienu a jedeme dále na jih. Nejprve se
jedeme podívat na pláž Paya de Poniente, která je kousek od ptačí
a vodní rezervace Charca de Suaréz. Tam, bohužel, otvírají přes
týden až v podvečer, takže smůla. Pláž je momentálně v
úpravě, proto taky nic moc.
Pokračujeme až do městečka
Salobřeňa a stoupáme na kopec na jehož vrcholu je hrad Castillo
de Salobreňa. Za 4€ vstup si procházíme hradní věže a
nádvoří. Z věží je příjemný výhled na město pod hradem a
na mořské pobřeží, ale ve srovnání s hradem např. v Alicante,
kde navíc bylo vstupné zdarma, je tento hrad spíš ubohý.
Jedeme do městečka Nerja a cestou
se kocháme výhledem na historický několikapatrový akvadukt El
acueducto del Águila. V Nerja si kupujeme vstup do jeskyně Cueva de
Nerja.
Cueva de Nerja je obrovský jeskynní
systém, který je dokonce v Guinessově knize rekordů, protože je
zde nejdelší (a tahy obrovsky mohutný) stalagnát na světě. Měří
32 metrů. Prohlídka velmi rozlehlých a překrásně krápníkově
zdobených prostor nám trvá přes hodinu. V jeskyni je tolik místa,
že se zde koná každoročně festival hudby a baletu. Protože v
ceně vstupu máme i vstup do muzea, které je v centru města Nerja,
jedeme tam.
Muzeum Nerja je docela velké (celkem 4 patra), ale až na pár
exponátů, které se vážou k nálezům v jeskyni, nebo jaké
složité operace na lidech se zde před stovkami let prováděly je
celkový dojem z muzea spíše zklamáním.
Alespoň procházka na náměstí
Balcón de Europa je hezká. Široké náměstíčko končící
zábradlím s vyhlídkami na moře po kterém korzuje překvapivě
hodně lidí. Autem jedeme do kopců do vesnice Frigiliana
odkud jsou rozhledy do údolí.
Přejíždíme opět do města
Málaga a tentokráte si procházíme severní část města. Zaujaly
nás zejména lázně Hammam Al Ándalus Baños Árabes Málaga.
Ty jsou i zvenčí velmi hezké (a podle fotek i uvnitř, ale cena
33€ za vstup je docela vysoká). Takže pokračujeme na náměstí
Plaza de la Constitución a kolem krytého tržiště Mercado de
Atarazanas.
Auto vracíme už v 18:00 a z
půjčovny nejedeme shuttle busem, ale volíme se projít pěšky,
protože cestou je velmi hezké muzeum letectví Španělska.
Vstup je bezplatný a stojí zde dvě stará letadla, je zde původní
letiště, kde si můžeme prohlédnout i kanceláře a odbavovací
halu s exponáty, dobovou hudbou a fotografiemi. Tohle museum
rozhodně stojí za vidění a strávíme zde vlastně zbývající
čas před odletem. Po prohlídce se už jdeme odbavit na letiště a
ve 22:15 letíme do Prahy. 
