V 16:00 vyjíždíme z Ostravy do Tater plně nabaleni ve složení: Já, Tuxík, Stonefish a Rubick. První zastávku děláme u jedné T5 cache v Komjatné. Zde je přes Váh natažené ocelové lano a uprostřed visí cache. Tahle zrezivělá konstrukce dřive sloužila pro ukotvení přívozu, aby jej proud nespláchl po proudu. Začíná se stmívat a my jdeme do sedáků. Já na ocelové lano nasazuji kladku, svlékám se do spodního prádla, protože lano je proklatě blízko nad vodou a jedu ke cachi. "Žádný problém!" Hlásím a vracím se zpět. Jako druhý jede Stonefish a opět bez problému. Prakticky už za tmy ke cachi přijíždí Rubick. Najednou se ozvalo zapraskání a Rubick zmizel i s ocelovým lanem pod vodou. Kola na vodní hladině se nad ním okamžitě zavřela a my na břehu okamžitě pohotově chytili prasklý konec lana, protože jsme nevěděli jak je tam silný proud a jestli je v pořádku. Naštěstí se po chvíli vynořil a od lana se odcvakl se ztrátou kladky. Ale hlavně, že je v pořádku. Toliko o bezpečnosti a pevnosti ocelových lan. Večeři si dáváme v salaši Krajinka a jedeme až do Tatranské Štrby, kde se v privátu ubytováváme.

V sobotu v 5:50 ráno vyjíždíme na nádraží do Štrby, kde přijíždí Pavel vlakem v 6:20. V plném osazení jedeme do Tatranské Polianky, kde necháváme auto a už s plnou výbavou šlapeme po značce nahoru na Sliezský dom. Jelikož má Pavel narozeniny, dovezl nám zákusek a na Sliezskom dome si dáváme Kofolu jako přípitek. Odtud pokračujeme okolo Velického plesa (1665,5mnm) na Batizovské pleso (1884mnm) a odtud bylo třeba trefit cestu známou po názvem Žlabem na Tetmayerovo sedlo. Chodník se znenadání ztratil, ale nakonec jsme cestu k dnešnímu cíli, vrcholu Gerlachovského štítu (2665mnm), který se nám utopil v mlze, našli. Hlavně horní partie z Tetmayerova sedla na vrchol je velmi hezká. I přesto, že byla mlha, je vidět, že příkré srázy z hřebene na obě strany jsou opravdu velmi strmé. Špatný krok a člověk si může vybrat, jestli poletí dolů doleva nebo doprava. Naštěstí se nikomu nic nestalo a za chvíli již slavíme úspěch na vrcholu Gerlachu. Dolů už běžíme klasickou sestupovkou a jdeme rovnou dolů k autu. Jen pár set metrů odtud jsou Wolkerové jezírka. V jednom z nich se Rosťa i okoupal. Večeři si dáváme v kolibě a jedeme se ubytovat do privátu v Novej Lesnej. Tady taky po sprše jdeme do velmi stylového baru na pivo.

V neděli opět vstáváme brzy. Už v 6:10. Musíme stihnout na 7:30 objednané horské taxi, které nás vyváží ze stanice vlaku Popradské pleso nahoru na chatu pri Popradskom plese. Odtud jdeme po modré směr na Hincova plesa, ale kilometr před nimi odbočujeme vpravo do údolí, abychom se dostali k úpatí hory Satan. Konkrétně jsme chtěli vylézt lezeckou trasu č. 8. Již jsou zde lezci před námi a snaží se o stejnou trasu. Skála je drobivá a samá tráva. Nakonec jen já a Pavel zkoušíme nalézt do stěny, ale dopadá to tak, že po páru metrech slaňujeme. Spolu s ostatními jdeme levou stranou a zřejmě razíme novou výstupovou cestu, protože podle množství volných chytů před námi nemohl nikdo lézt. Velmi pomalu postupujeme, těžší úseky jistíme lanem, nebo natahujeme fixy pro ty, co jsou pod námi. Po šesti hodinách lezení a stresů, tedy v 15:15, se dostáváváme na vrchol Satan (2422mnm). I výhledy se dnes občas skrze mlhu proderou. Po svačině na vrcholu sestupujeme směr Vodopád skok a s Pavlem to již, v rámci tréninku, běžíme až k autu, kde jsme za 90 minut. Pro kluky jedeme do Štrbského plesa autem a řádně vysportovaní jedeme domů.