26.8.2022 - pátek - přílet, vodopády na ostrově Vágar a ubytování v Kvíviku
Na letišti Vágar, které je i na stejnojmenném ostrově, přistáváme ve 20:00. Venku je ještě dost světla. Pronajatým autem, které nás čeká i s klíči v zapalování na parkovišti před letištěm vyjíždíme ještě zkoumat část ostrovů. Faerské ostrovy jsou složeny z několika ostrovů, které spojují mosty, nebo podmořské tunely případně trajekt. Ten my ale nevyužíváme.
Za průjezd tunelem se platí nemalá částka, která automaticky přijde podle registrační značky majiteli vozidla. My jsme to předem nevěděli, ale díky této půjčovně jsme ušetřili spoustu peněz, protože nám nikdy za tunely vyúčtování neposlali.
Už cestou z letiště na západ na ostrov Vágar nasáváme zdejší atmosféru a koukáme na místní stavby, které mnohé mají zelené střechy. Takové domečky vidíme u vesnice Bøur kterou projíždíme, abychom navštívili vodopády Bjarnafossur falls. Sice se trochu valí mlha, ale tento vodopád na potoce s pozadím se celenými kopečky na chvilkové zastavení stojí. Dnešním hlavním cílem e ovšem nedaleký vodopád Múlafossur Waterfall. Tento vodopád totiž padá přímo do moře ze skalního útesu a z vyhlídky na dramatickém pobřeží je to úžasný pohled.
Stmívá se tu hrozně pomalu a my od vodopádu jedeme ještě kolem potoka Breida, který také vytváří hezké vodopády až k jezeru Sørvágsvatn. Přímé na vodní hladině je ohnivá socha koně vynořujícího se z pod hladiny Nykurin. Je dost pozdě a jsme unavení z cesty, proto už jedeme na ubytování do města Vestmanna, kde máme pronajatý domek ve zdejší architektuře. Vevnitř je teplo a útulno a my si ze zásob děláme večeři.
27.8.2022 - sobota - Kvivík, Kirkjubøur, Tórshávn, Fossa Vandfald
Hned po snídani projíždíme vesničkou Kvivík na vyhlídku na fjord. Na vyhlídce na fjord Kollafjørður nám pózuje jedna z mnoha místních ovcí a blížíme se k hlavnímu městu. U fjordu stojí věznice Mjørkadalur. Jelikož to je vězení, kde se teprve čeká na rozsudek, není tak přísné a slouží jako detenční centrum. Vězni s rozsudkem nad 18 měsíců jsou převáženi do Dánska. Ale místní zadržení mají moc hezké výhledy na fjord. I tyto budovy mají zelené střechy porostlé trávou. Ještě zastavujeme na vyhlídku na hlavní město Faerských ostrovů Tórshavn. Přímo u vody s přístavem je shluk několika desítek domů.
Do hlavního města ještě nejedeme, protože míříme do městečka Kirkjubøur na konci ostrova Streymoy. Cesta končí u malého kamenného hřbitova a u ruiny katedrály Kirkjubømúrurin (Magnus Cathedral), Tato bývalá sakrální stavba sice nemá střechu, ale podle místní pověsti dovnitř nikdy neprší. To bude asi tím, že i když tu obvykle prší skoro pořád, tak neprší shora ale většinou ze strany. Samozřejmě jdeme i dovnitř nejstarší budovy na Faerských ostrovech z roku 1300. Ano, do katedrály.
Vracíme se zpět konečně do hlavního města Tórshávn a prohlídku začínáme v přístavu, kde i necháváme auto. Jdeme se podívat do provizorního suchého doku, jak se opravuje větší rybářská loď. hned vedle je i přístav pro osobní malé čluny úplně v centru města. Za vidění stojí i socha Fiskakonan představující pracující ženu. U přístavu stojí také typické červené domky Faerského parlamentu. Ještě než tu stály tyto domy, bylo zde veřejné shromaždiště, kde už od 10. století probíhalo veřejné hlasování lidu. U parlamentu také stojí nejvyšší vlajkový stožár na ostrovech.
Jedeme se podívat na pevnost a maják Skansin. Pevnost byla postavena v roce 1580 Magnusem Heinasonem na ochranu před pirátskými nájezdy na město, poté, co byl sám při jednom takovém nájezdu málem chycen. Maják je pak postaven přímo na pozemku pevnosti a dodnes slouží pro lodní navigaci. Jeden z pevnostních zákopů, které jsou celkem hluboké jsem předvedl kaskadérský kousek, kdy se mi tento příkop povedlo přeskočit. Pokračujeme ke katedrále Havnar Kirkja. Moderní dřevěný kostel, který je největší na ostrovech. Jdeme se také podívat na Nordic House - Norðurlandahúsið, což je Norské kulturní centrum, kde ukazují Faerské tradice. Ještě si fotíme další sousoší těžce pracujících dělníků a jedeme kolem fjordu do vesnice Kollafjørður ke kostelu Kollafjørður kirkja. Tento hezký kostel s bílou věžičkou má zelenou střechu, tedy porostlou trávou.
Fossa Vandfald je na konci fjordu a je jedním z nejvyšších vodopádů na Faerských ostrovech a jednou z největších atrakcí v severní Streymoy. „Fossá“ ve faerském jazyce znamená „řeka s vodopády“ a na Faerském ostrově existuje několik potoků s takovým názvem. Vodopád se nachází nedaleko obce Haldarsvík. My jedeme až do obce Tjørnuvík k pláži, kde se dá i surfovat (samozřejmě v neoprénu), ale místní se tu živí sušením ryb. Ryby jsou vyvěšené na vzduchu a schnou tak přirozeně. Je to taková vesnička na konci světa, ale protože to je cíl mnoha návštěvníků, tak to tu žije. Je tu i kavárna a zrovna zde je i živá hudba.
Koupat se nám v tom ledovém větru úplně nechce, proto po chvíli jedeme kolem fjordu pomalu zpět. Kocháme se vyhlídkami na vodopád Fossa Vandfald z druhé strany fjordu u kterého jsme nedávno byli. Jedeme až na severozápadní výběžek ostrova Eysturoy do vesnice Eiði s barevnými domy posazenými u oceánu a útesů. Z jednoho útesu padá vodopád přímo do oceánu.
Další cesta nás vede kolem pruhovaných hor do města Funningur. Jedeme totiž do nedaleké vesnice Gjógv. Je to vesnice ležící na severovýchodním cípu ostrova Eysturoy a je zároveň nejsevernější obcí na ostrově Eysturoy. Vesnice získala jméno podle 200 m vysoké rokliny, která leží severně od vesnice. Gjógv v doslovném překladu znamená rokle. Na tuto rokli, která je vlastně velmi úzký zářez moře do ostrova a slouží jako přírodní přístav se jdeme podívat. I díky relativně snadnému přístupu do vody se tady často potápí potápěči. Taky tu zrovna jednu skupinku vidíme.
Pokračujeme kolem vesnice Funningur, což je pravděpodobně nejstarší osídlené místo na ostrovech. Z ostrova Eysturoy následně projíždíme podmořským tunelem Norðoyatunnilin a v nejhlubším místě je tunel 149 metrů pod hladinou moře. Tunel Norðoyatunnilin je 6 186 m a je druhý nejdelší na ostrovech. Prochází pod úžinou Leirvíksfjørður a spojuje ostrovy Eysturoy a Borðoy. V nejnižší části tunelu to bezpečně poznáte. Je tu totiž světelné umění a tunel tu hraje všemi barvami. Zajímavostí je i to, že v tomto místě se dá legálně zastavit a vystoupit z auta a tak si tunel i trochu užít (když se za průjezd platí 100DKK). My tady máme i jednu zajímavou cache.
Vyjíždíme z tunelu a jedeme do vesnice Kunoy - na stejnojmenném ostrově a dominantou je kostel Kunoyar kirkja. Zdejší dřevěné domečky se zelenou střechou porostlou trávnou a s barevnými ozdobami vypadají takřka pohádkově. Nad vesnicí je kamenný monolit Viðarlundin na který se za pomocí fixního lana dá vylézt. To samozřejmě děláme. Pokračujeme do vesnice Múli, ke jsou kamenné domky, které stavěli Vikingové. Je tady vyhlídka na hluboký zářez do ostrova ve formě úzkého fjordu hluboko pod námi.
Autem přejíždíme na poslední ostrov spojený silnicí na Viðareiði. U jediné dominantní stavby Viðareiði Kirkja, což je místní kostel Viðareiði Kirkja. Pak už jen pár útesů a nic. Ve zdejších fjordech j dost často vidět průmyslové chování ryb v obřích sádkách.
Další vesnicí, co stojí za to navštívit je vesnice Saksun. Opět typické domečky ale nad nimi skaliska ze kterých padají vodopády, takže to zde tvoří hezkou kompozici. Odtud se už vracíme po dlouhém dni na naše ubytování.
28.8.2022 - neděle - Jezero Sørvágsvatn, vodopád Bøsdalafossur a útesy Trælanípa
Ráno jedeme opět k jezeru Sørvágsvatn a soše koně ve vodě Nykurin. Je to dáno tím, že dnešním hlavním cílem je právě toto jezero. Jedeme nejprve k oficiálnímu vstupu, na stezku vedoucí k útesům, ale jednak již tudy proudí davy lidí a za druhé je tu celkem drahé vstupné. Víme, že od cesty po pravé straně jezera vede stezka, která je rozhodně hezčí a zajímavější. Jsme tu úplně sami, až na pasoucí se ovce. Tohle jezero je posazeno několik desítek metrů výš, než je hladina moře a my se blížíme až k místu, kde se jezero opět zužuje v potok, který následně padá ve vodopádu z útesu přímo do moře.
V tomto místě byl ještě loni přes vodu most. Ten záměrně hodili, aby všichni museli přes pokladnu. Ale to nás neodradí. Sundáváme boty, vyhrnujeme kalhoty a v bystřině, která je poměrně studená se brodíme na druhou stranu. Povedlo se! Proud nikoho neodnesl a ani se nikdo nevykoupal celý. Z druhé stany již máme výhled na vodopád i moře, ale samozřejmě nejhezčí záběry jsou z dronu, který s sebou pro tyto účely máme. Vodopád Bøsdalafossur měří 32 metrů a to je zároveň výška hladiny jezera Sørvágsvatn. Po hraně stoupáme až k nádhernému dolomitovému útesu Trælanípa, který je spolu s jezerem zřejmě nejfotografovanější místo na ostrovech. Kocháme se zdejší nádhernou scenérií a užíváme si to tu. Zpět k autu se vracíme již po oficiálním chodníku, tak abychom mohli říct, že jsme si celé jezero obešli kolem dokola. Na jednom místě odpočívají chlupaté krávy plemene Angus a jsou tak zvyklé na lidi, že se nechají hladit. Jejich srst je překvapivě hebká.
Po návratu k autu ještě jedeme na vyhlídku na Trøllkonufingur, neboli trolí prst. Je to skalní jehla nad mořem, která opravdu připomíná pokřivený vztyčený prst nějakého skřeta. Když přijíždíme do vesnice Sandavágur vyfotit si místní kostel Sandavág kirkja se zářivě červenou střechu, je ještě naprosto modrá obloha, ale když přijíždíme na vrchol hory Sorfelli do nadmořské výšky 749 metrů, je najednou všude kolem nás totálně neprostupná mlha. A to jsme sem jeli jen proto, že nám někdo řekl, že jsou odtud nádherné výhledy! My sotva vidíme na dva metry před sebe. To nám dává signál se již vrátit na ubytování na noc.
29.8.2022 - pondělí - odlet domů
Ráno nás už čeká jen cesta na letiště, kde auto necháváme na parkovišti s klíči v zapalování a jen majiteli posíláme fotku, kde jsme zaparkovali. Letadlem se přes Dánský Billund vracíme zpět domů.
