Drážďany jsou zemské hlavní město Svobodného státu Sasko. Město, v němž žije přibližně 555 tisíc obyvatel a jsou tak druhým největším městem Saska po Lipsku. Sídlí zde státní vláda, zemský sněm a další úřady.

Do Drážďan přijíždíme těsně po setmění, hned u nádraží je velké odstavné parkoviště, kde se po 19:00 dá parkovat úplně zadarmo. Tam necháváme auto, jdeme se ubytovat do hotelu Meininger, který je taky u nádraží a hned vyrážíme prozkoumat Altstadt, neboli Staré město.
I když je tma, město je dobře nasvětlené a jdeme po hlavní ulici/promenádě Prager Straße směrem na sever. Cestou míjíme hezkou fontánu a spoustu restaurací a kaváren. Náměstí Altmarkt je, bohužel, v rekonstrukci, tak jdeme dál. Procházíme velmi zdobným domem z ranné renesance ve kterém je brána vévody Jiřího Bradatého Georgenbau. Tato 30 metrů vysoká budova byla kdysi součástí mostu a měla před sebou i padací část mostu. Dnes Pohodlně projdeme skrz až ke Cathedrale ss. Trinitatis, která je tak dominantní, že kolem ní v průběhu večera projdeme ještě několikrát. Obchízíme také nepřehlédnutelný [bRezidenzschloss. Zámek Drážďany neboli Královský palác je jednou z nejstarších budov v německých Drážďanech. Téměř 400 let byl sídlem saských kurfiřtů a králů z albertinského rodu Wettinů i polských králů. Je známý pro různé použité architektonické styly, od baroka po novorenesanci.
Skoro u nábřeží řeky Labe (Elbe) stojí budova s kruhovým půdorysem Semperoper. Zajímavostí je, že tato budova se začala stavět v roce 1838, ale otevřena byla až v roce 1985 jako opera a balet.
Snad každý, kdo je v Altstadtu v Drážďanech se jde podívat na most Augustusbrücke. Po pravé straně na začátku mostu je nenápadná kovová žlutá schránka, která je ovšem původní poštovní schránkou, která je zde již více, než 100 let. Z mostu pod námi proudí řeka Labe a v ní se odráží světla a budovy starého města.
Vracíme se zpět do města kolem nepřehlédnutelné sochy Friedrich August der Gerechte a jdeme kolem plastické zdi Historische stadtmauer znázorňující dějiny města.
V jedné z mnoha pouličních hospůdek Bistro Ecke Frauenkirche, které mají předzahrádky se necháváme zlákat na místní pšeničné pivo. Popíjíme a koukáme na stále příjemně rušné uličky města a to je přitom 23:00.
Na hotel se vracíme stejnou cestou a druhý den ráno jedeme na místní letiště, odkud letíme vstříc dalším dobrodružstvím.