Dobrodruh

Evropa > Španělsko, Rakousko > Alicante - Španělsko (11.1. - 14.1.2020)

Přelet z Vídně do Alicante, Laguna Rosa, Palmový háj Elche, Santa Pola a Faro de Cabo a Alicante

11.1.2020 – sobota
Vyjíždíme těsně po půlnoci z Ostravy ve složení já, Franta a Tuxík do Vídně. Parkujeme už ve 3:00 na parkovišti Parktiger, které je 7 km od letiště. První vlak jede až ve 4:37, ale my na něj nečekáme a jdeme na letiště pešky. Procházíme kolem obrovské rafinerie OMV, hledáme několik cachí a na letišti jsme před 5:00. V 6:05 nám to letí Wizz Airem do Alicante. Let je naprosto v klidu a vidíme krásné svítání s červánky.
Po přistání si jdeme vyzvednout zapůjčené auto a hned jedeme kolem pobřeží kousek na jih. Ve městě Elche se stavujeme do Lidlu na nákup a už se konečně můžeme věnovat tomu, proč jsme sem přiletěli. To je poznávání tohoto kousku světa se vším všudy, co to obnáší. No, a když se občas najde i nějaká cache, tak to je fajn.
První krátkou zastávku děláme u jednoho pomerančového háje, který je náhodou kousek od přírodní rezervace Salinas de Torrevieja. Většina stromů je sklizených, ale na pár pomerančů zapomněli. Ty si obíráme my. Je totiž období jejich sklizně a jsou neuvěřitelně šťavnaté a sladké. Pak se snažíme najít Laguna Salada De Torrevieja a na ní je část s názvem Laguna Rosa je to poněkud zapeklité, protože ony ty laguny jsou tu dvě vedle sebe a jen na jednom místě je voda díky mikroorganizmům zabarvena do ruda, někdy až do růžova. Nakonec se daří a nad lagunou, kde se těží obrovské množství mořské soli, i létáme s dronem. Z laguny jedeme kolem pobřeží na sever a zastavujeme na chvíli u moře u kostelíku Ermita de Nuestra Señora del Rosario v městečku Santa Pola. Přímo nad námi ční útes na kterém je na vrcholku maják Faro de Cabo a udělané vyhlídkové vzdušné chodníky, které na dvou místech vybíhají až nad hranu útesu. Jmenuje se Mirador del Cabo de Santa Pola. Na obě místa se jdeme podívat. Ale tentokrát to nejdeme zespodu nahoru, ale útes objíždíme autem. Procházka je to pak trochu kratší, ale cestou fotíme zajímavé květy.
Přejíždíme opět do města Elche do El Palmeral (Palmový háj) parkujeme kousek od kamenné věže Torre de Vaillo a jdeme se projít jedním z největších palmových hájů v Evropě. V oblasti Elche se nachází okolo 300 000 palem datlových, které zde byly vysázeny již za dob Maurů a od roku 2000 je na seznamu UNESCO. Datle jsou na některých palmách zralé, takže je volně ochutnáváme. Parkem se dostáváme až k hradu Palacio de Altamira, ale obcházíme jej jen kolem hradní zdi zvenčí. Přes park se vracíme k autu, míjíme historický zděný holubník plný holubů a několik staveb připomínající tureckou architekturu.
Jedeme se na 17:00 ubytovat prakticky do centra Alicante, kde máme pronajatý 3 pokojový byt. Ve městě je možné parkovat zadarmo, ale je tu víc aut, než parkovacích míst. Proto jedeme zaparkovat auto až skoro pod hrad Castillo de Santa Barbara, který se tyčí nad městem a pěšky jdeme na ubytování odložit věci a následně do nedaleké Mercadony nakoupit velkého platýze (ryba žijící u dna, proto je placatá) a zeleninu na salát. No, a několik lahví vína. Z nakoupených surovin si děláme výbornou večeři a následuje vinný večírek.

Hora Puig Campana, vesnice Guadalest, pláž Platja Racó Del Conil a večírek v restauraci BoKao

12.1.2020 – neděle
Vstáváme v 5:00, protože máme v plánu dlouhou a náročnou túru. Nejprve, ještě za tmy, jdeme pro auto, které stojí pod hradem Castillo de Santa Barbara. Hrad je celou noc hezky nasvícen, takže je jej vidět z velké dálky. Jedeme asi 40 km severně do vesnice Finestrat. Parkujeme prakticky přímo u fontány Font del Molí. Je to poněkud netradiční fontána, jelikož je poháněna a napájena vodou z horského potoka. Odtud začínáme stoupat do kopce po žluté turistické značce až na vrchol Puig Campana (1408 m). Není to žádní sranda, protože auto jsme zaparkovali v nadmořské výšce pouhých 346 m. Tahle hora je vidět z velké dálky a vrchní partie je prakticky jen skalisko. Cestou i létáme s dronem a na dvojvrcholu jdeme nejprve na ten oficiální, ale je tu hodně turistů, tak přecházíme i na druhý vrchol, kde jsme zcela sami a máme možnost se kochat krásnými výhledy a létat. Zpět k autu to bereme oficiální stezkou, která se jmenuje Horizontal. A je to opravdu prakticky kolmo dolů žlebem plným suti. Nohy dostávají zabrat, ale je to rychlejší. František jde poněkud pomaleji, proto s Petrem ještě obcházíme vesnici Finestrat, která je velmi malebná a všude kolem kvetou rostliny jako na jaře. A nejhezčí jsou rozkvetlé mandloně. Ty zároveň kvetou a zároveň mají plody.
František nás autem přibírá a jedeme do vesnice, která získala i titul nejmalebnější vesnice Španělska a o rok později i světa. Vesnice Guadalest je malá, ale nad ní se tyčí El Castell de Guadalest. Se svými nádvořími, kdy se do hradu vstupuje po schodišti vedoucími skrze otvor vytesaný ve skále a s nádherným výhledem do údolí, kde se nachází jezero Embalse de Guadalest. Věřím, že to mohlo tu soutěž mezi vesnicemi vyhrát. Ještě se cestou zastavujeme na malebné pláži Platja Racó Del Conil, která je v létě vyhlášenou nudistickou pláží. Dnes tu není nikdo, kdo by se koupal. Je to malá zátoka a pláž nemá písek, ale jemný štěrk a skaliska vybíhající do vody ze kterých by se dalo skákat. Nikomu z nás se do vody nechce, protože fouká studený vítr. Cestou do Alicante děláme ještě jednu malou zastávku u města Bemidorm. Je to město s nejvíce mrakodrapy ve Španělsku a vypadá tak trochu jako z budoucnosti. Vracíme se na ubytování a chvíli odpočíváme, abychom následně mohli jít do centra Alicante do restaurace Bokao, kde si dáváme typické španělské jídlo palella, ale v trochu jiné úpravě. Jednu máme s humrem, kterého nám nejprve přinášejí ukázat, že je opravdu čerstvý a druhou s mořskými plody. Jako předkrm artyčoky v houbové omáčce a k tomu místní výborné víno.

El Castell de Guadalest, hora Cabeçó d'Or a rybí hostina

13.1.2020 – pondělí
Po včerejším večírku vstáváme trochu později. Nejprve jdeme na hrad El Castell de Guadalest a fotíme výhledy na moře, přístav i Alicante a teprve pak jedeme opět k severu k jeskyni Cova del Canelobre. Přímo u jeskyně parkujeme a jdeme po schodech za budovou ke skále. Na ní je lezecká via ferrata Infantil. Tedy dětská via ferrata. Nemáme sice žádné lezení, ale i tak se do 30 metrů vysoké lezecké cesty pouštíme. Nakonec zdolávám vrchol jen já a Tuxík. František zůstal dole fotit. Po chvíli sledování výhledů musíme stejnou cestou dolů.
Prohlídku jeskyně, bohužel, nezvládáme, jelikož je dnes zavřená. Co se dá dělat. Vydáváme se zleva po žluté turistické značce a jdeme na horu Cabeçó d'Or (1209 m). Už z názvu je jasné, že je zde zlato. Cestou se stavujeme podívat k několika štolám, kde se v minulosti dobývalo zlato. Opět je to docela krpál, když vycházíme z nadmořské výšky 519 m. Cestou jsou hezké výhledy na místní hory. Na vrcholu docela fouká, ale i tak vypouštíme dron a chvíli létáme. Dolů, stejně jako včera, jdeme nejkratší cestou přes šotolinu.
V Alicante jdeme opět nakoupit do Mercadony a kupujeme si spoustu čerstvých ryb. Na ubytování je pak kuchám a dělám na česneku. K tomu zeleninový salát a víno a hostina je na světě.