10.11.2005 - čtvrtek - Praha - Casablanca - Marakkech
Vstáváme v 5.00 a jedeme na letiště. Vyřizujeme formality a malým letadlem Alitalia letíme do Milána. Jelikož je mlha, má letadlo zpoždění. Druhý let už probíhá v poklidu i s pěknými výhledy na krajinu. V Casablance jsme ve 14.15 místního času (posun oproti ČR -1h). Letiště je poměrně vzdálené od města, proto musíme použít vlak. Ten právě odjíždí a za 30min jsme ve městě. Vlaky jsou moderní, rychlé, čisté a dokonce vybaveny telefonními automaty. Máme hodinu času na další přestup a proto vyrážíme do ulic. U zelináře si Petr kupuje maxi granátové jablko. Za chvíli už sedíme ve vlaku řítícím se pouští do Marrakeche. Cesta trvá skoro 3h. Přijíždíme už za tmy a hledáme dopravu do Mediny. Chvíli to trvá, ale nakonec u hlavní cesty sedáme na autobus č.14, který nás tam veze za 3h. Centrum Marrakeche je obrovský zážitek. Je to údajně nejživější náměstí světa. Všude jsou kejklíři, šamani a místní vyprávěči. Spousty lidí korzují náměstím a pojídají jídlo, které se připravuje přímo před očima. Dělají zde i pomerančový a mandarinkový džus, čerstvě mačkaný. Taky si jej dáváme, pak jehněčí maso a vařené šneky. Jdeme se ubytovat a jelikož jsme už unaveni, jdeme brzo spát.

11.11.2005 - pátek - Marrakech - Toubkal
Vstáváme v 7.00. Dáváme si juice a neúspěšně hledáme stanoviště taxíků. Naštěstí nám cestu mimo hradby ukázali nějací místňáci. Procházíme kolem královského paláce a daleko za městem sedáme na minibus do města Asni. Tady jen přesedáme do taxíku, ve kterém nás do města Imlil jede 8 (4 vepředu, 4 vzadu). Kupujeme nealko a vyrážíme přes ořechový sad a vyschlé koryto řeky nahoru směrem Jebel Toubkal. Po 4h chůze do základního tábora (3.207m) jsme si u chaty Toubkal řekli, že to zkusíme stihnout až na vrchol ve stejný den. Odkládáme batohy a míříme vzhůru. Hora je prudší a prudší, přibývá sníh a teplota prudce klesá (už jste někdy zažili, že se dotknete sněhu a ten vám okamžitě přimrzne k ruce?). Kousek od vrcholu to vzdáváme, protože to hodně klouže. Dolů jedeme mezi skálami po zadku, jinak to ani nejde a jelikož nemáme rukavice, tak nám u sjezdu skoro umrzly ruce. Vracíme se za soumraku na chatu, kde zjišťujeme, že jsme lezli na jinou čtyřtisícovku. To rozhodlo o tom, že přespíme v chatě za 130D/osoba. Dáváme si čaj, na večeři hrachovou polévku a kuskus s jehněčím masem. Celí promrzlí jdeme spát.

12.11.2005 - sobota - Jebel Toubkal - Marrakech
Vstáváme v 7.00 a instruováni správcem chaty vyrážíme již na správný vrchol. Fouká silný vítr, že se chvílemi nedá jít, na ledu to klouže. Na vrcholu Jebel Toubkal (4.167m) jsme za necelé 2h. Výstup stál kvůli nádhernému výhledu zato, i když jsme opět trochu promrzli. Dolů doslova běžíme (Pavel si jedním pádem narazil rozkrok a Petr málem zlomil ruku). Po 3,5h jsme zpět na chatě a správce si zase myslí, že jsme lezli jinam, neboť má cesta trvat minimálně 6h. Vysvětlujeme, že jsme rychlí, za což nám dává slevu. Místo 130D platíme za ubytování na osobu "jen" 100D. Je trochu zklamaný, jelikož mu ráno někdo odešel bez placení. Bereme z chaty batohy a míříme zpět do Imlilu (1.740m). Sluníčko krásně svítí a nad hlavami nám krouží 3 paraglidisté. Taxíkem jedeme do Asni. Tam mají kartel, tak musíme platit do Marrakeche 20D. Dáváme si džus u stánku 44, kde nám za věrnost nalévá vždy půl sklenky navíc a k večeři Tájin (jídlo připravované v hliněné nádobě s kuželovitým víkem: dušené maso s brambory, zeleninou a kořením). Jdeme s Petrem prozkoumat tržiště (súky), kde je živo jak v mraveništi. Po 2h bloudění úzkými uličkami konečně nacházíme náš hotel. Docela dobrý zážitek.

13.11.2005 - neděle - Ait Benhaddou - Ouarzazante
Ráno jedeme taxíkem na autobusák, odtamtud 3,5h busem na křižovatku a pak opět taxíkem do Ait Ben Haddou. Je to nejlépe zachovaný marocký keshab (hlíněné město), kde se točilo i několik známých filmů (např. Ježíš Nazaretský). Po prohlídce, která nás stála pár bonbónů dětem u vstupu, jedeme po delší době čekání stejným taxíkem zpět na hlavní cestu. Dalším taxíkem pak směr Ouarzazate. Podle mapy vypadá, že jsou cestou Atlas Studios. Říkáme řidiči, ať nám tam pak zastaví. Kýval, že jo, ale stejně jsme ho museli zastavit my (je to po levé straně v poušti). V těchto filmových studiích se natáčel např. Legionář, Gladiátor, Asterix, Obelix a mise Kleopatra i Kundun. Asi po hodinové prohlídce s výkladem jdeme na vlastní pěst skoro 1km do pouště ke kulisám filmu Království nebeské, kde se prohlídky normálně nekonají. Silný vítr nám fouká písek přímo do obličeje. Chceme ukecat hlídače, ať nás pustí dovnitř, ale jelikož tam stavěli kulisy na další film, mohli jsme je jen obejít. Vše staví jen tak, jak to budou snímat kamery a zbytek tvoří lešení. Po obhlídce jdeme zpět k cestě a místním autobusem jedeme do Ouarzazate. Hledáme hotel a dáváme si jídlo.

14.11.2005 - pondělí - Kalaat - Boumalne - Dades
V 7.00 pochodujeme na autobusák. Bus ale jede později, proto nasedáme do grande taxi a projíždíme údolím Dades (přezdívá se mu Údolí tisíce kashabů) do 90km vzdáleného Kalaat M´gouna. Při relaxaci na jednom z obřích šutrů s nádhernou vyhlídkou na čerstvě zasněžené pohoří Atlasu Pavel zjistil, že mu chybí mobil. Voláme proto do hotelu, ale nerozumí. Pavel hledá někoho, kdo mluví anglicky. Volají s policistou opět do hotelu, kde nic na pokoji nenašli, tak nezbývá než ho uctít minutou ticha a smířit se se ztrátou. Vidíme poštu, proto se okamžitě rozhodujeme poslat pohledy, ať to nedopadne jako na posledních expedicích, kdy jsme to z různých důvodů nestihli. Sedáme do taxíku, kam do kufru nakládají živou ovci a jedeme do Boumalne. Cestou nás místňák přesvědčuje, abychom se jeli podívat do soutěsky Dades. Pracuje v hotelu Chems a nabízí nám místo běžné ceny 250D, pokoj za 100D. Pronajímáme taxíka a jedeme do soutěsky. Slunce už je nízko a barví skály do ruda. Vidíme zajímavý skalní útvar, kterému se říká Monkey fingers (opičí prsty). Do města se vracíme za tmy. Jdeme na tajín, pak internet a okolo 20.00 zaléháme do postelí.

15.11.2005 - úterý - Rissani - Erg Chebbi
Ráno nám hoteliér zastavuje autobus přímo před hotelem a jedeme 4h pouští Sahara do města Erfoud. V autobuse nás oslovují místní s nabídkou levného ubytování a pronájmu lyží zdarma. Necháváme se zlákat. Vystupujeme dříve, asi aby nás neodchytla konkurence. Taxíkem pak jedeme do Rissani, odkud 4x4 džípem pouští do Hotel Kasbah Bivouac Lahmada. Je to jeden z hotelů poblíž písečných dun Erg Chebbi. Tvrdě smlouváme třídenní výlet do pouště na velbloudech (dromedárech) z 1200D na 600D/osoba, ale stejně jsme to asi přeplatili. Podvečer putujeme v karavaně do vysokých dun (až 300m), kam přijíždíme za tmy. Ubytováváme se v berberském stanu a průvodci nám jdou vařit tajín. Má to trvat 2h, tak jdeme čas využít ježděním na sandboardu, který jsme si půjčili v hotelu. Světla je dost, jelikož je skoro úplněk. Na prudké duně to pěkně sviští a až na to, že na tom stojíme poprvé, není to nejhorší. Po večeři (kuřecí tájin a čaj) se jdeme zabalit do dek, protože správně tušíme, že v noci teplota klesne k nule. Petr chytil střevní problémy a zbytek noci tráví venku aby nemusel pořád běhat. Umožňuje mu to vidět napřed západ měsíce a pak i východ slunce nad dunami.

16.11.2005 - středa - Erg Chebbi
Ráno postupně všichni vstávají a rozmrzají. Snídame (mimo Petra). Karavana odjíždí a zůstáváme jen my a domorodec. Do 12.00 pak sjíždíme duny na sandboardu - prkně, které se podobá snowboardu, navrženém ale pro písek. Původně jsme si chtěli z hotelu půjčit lyže, na které nás nalákali, jak se ale ukázalo, neměli přeskáče ani tyčky. Když jsme chtěli vědět, jak se bez toho dá lyžovat, snažili se do vázání nacvaknout sandály a tvářili se u toho, že nebude problém. Sandboard byl ale nakonec taky super. Nejhorší vždy bylo dostat se na dunu, jelikož v prudkém svahu člověk ujížděl i s jemným pískem dolů. V poledne nám domorodec přichystal oběd (zeleninový salát s tuňákem a ovoce) a po jídle si dáváme hodinový spánek. Pak sedláme naše dromedáry a vyrážíme přes duny směrem Black Sahara k jedné berberské rodině. Putujeme až do 17.00, pak do setmění trávíme čas luštěním sudoku. Místní obyvatelé nám mezitím upekli berberpizza (plněná velká placka něčím podobným leču pečená na horkém kameni). Škoda, že byla dost od písku, jinak chutnala docela dobře. Po jídle se jdeme opět zabalit do několika dek.

17.11.2005 - čtvrtek - Erg Chebbi - Merzouga - Rissani
Ráno snídáme chleba, margarín, marmeládu a čaj. Kousek od nás profrčelo obrovskou rychlostí závodní auto. Dakar sice ještě nezačal, ale jeho trasa vede nedaleko odsud. Po jídle vyrážíme na velbloudech zpět k hotelu, kam přijíždíme v 10.00. Rozhodujeme se jít do města přes poušť pěšky. Po hodině nás dohání džíp z hotelu, že jdeme špatně. Řidič se zlobí, že za nás mají odpovědnost. Ukazujeme, že máme dostatek vody na pochod. Radí nám správný směr a odjíždí. Když už máme odšlapáno 8km, zastavuje stejný džíp s jiným řidičem. Jede do města a chce za každého 20D. Nesouhlasíme, odjíždí, ale vrací se a bere nás posledních 6km do Rissani zdarma. Autobus jede v 18.00. Jdeme se najíst do restaurace. Tam se nás snaží taxíkář přesvědčit, že bus nejede a máme jet s ním. Ovšem 2x dráž. Cestou na autobusák se k nám připojuje malý kluk, který se delegoval na průvodce a chodí s námi jako ocásek až do našeho odjezdu. Kupujeme jízdenky a jdeme zpět do města. Chvíli pak s místními kluky hrajeme fotbal, z čehož jsou nadšeni. Maročané totiž fotbal milují, v televizi se vysílají i zápasy české reprezentace. Celou noc (13h) jedeme autobusem na sever do Tangieru.

18.11.2005 - pátek - Tangier - Ceuta - Chechaouen
Ráno přijíždíme rozlámaní do města Tangier. Místní linkou č. 16 jedeme do Malabaty, mysu s velmi starým majákem, rezavými kanóny mířícími na moře a úchvatným výhledem na Gibraltarskou úžinu. Evropa je na dohled. Vracíme se do města, odkud pokračujeme s grande taxi do města Fnideq. 3km vzdálené město Ceuta leží sice na africkém kontinentu, ale nepatří Maroku, ale Španělsku. Musíme proto projít dobře střežené hranice. Celníkovi se nezdáme, tak si nás bere bokem. Po 10min nás pouští. Z hranice jedeme městským autobusem za 0.6€/osoba (platí se zde eury) do centra. Procházíme pár bezcelních krámků s elektronikou, navštěvujeme MCdonald a pak si prohlížíme staré opevnění. Vracíme se zpět do marockého Fnideq, odkud grande taxi do Tetuánu. Zde nás chtějí natáhnout, když tvrdí, že už nejede autobus a máme jet solo taxíkem. Cena je ale závratná a nakonec se ukazuje, že bus přece jen jede v 19.30. Máme asi hodinu, tak se jdeme najíst do bagetárny, kde dělali strašně dobré plněné bagety vším možným. Do Chechaouen přijíždíme ve 22.00. V bludišti úzkých klikatých uliček pracně hledáme hotel a unaveni jdeme spát.

19.11.2005 - sobota - Chechaouen - Fés
Chechaouen je malebné městečko (všechny zdi i ulice jsou natřeny na modro) s klikatými uličkami. Hotel Al Kashab, ve kterém jsme strávili noc byl nejmalebnější za celou dobu v Maroku. Na stěnách v pokoji viseli perské koberce a měli i teplou vodu. Ráno snídáme na náměstíčku. Za 20D nabízí omeletu, pečené bagety, máslo, nutelu, olivový olej, kakao, džus a čaj či kafe. Při placení nás chtějí natáhnout. Tvrdí, že mají špatně vytisknuté jídelníčky a k snídani jsou jen dva pití (což byla lež). Tak jsme se samozřejmě nedali a zaplatili jen to, co jsme měli. Pak procházíme křivolakými uličkami tohoto modrého městečka a je to dost příjemné, zvláště pokud člověk zvolí směr na kopec a zpět. Všude nám nabízí marihuanu nebo hašiš (což jsme odmítali), jelikož je okolní oblast jedním z největších světových producentů hašiše a není problém se dostat přímo do výrobny. V 15.00 sedáme na autobus CTM do Fésu, kam přijíždíme za tmy. MHD Linkou č.9 se pak přesunujeme do staré části města (docela vzdálené od té nové) až k bráně Mediny. Našli jsme si pro změnu nejškaredější hotel za dovolenou, ubytovali se a pak se šli ještě na chvíli projít po Medině.

20.11.2005 - neděle - Fés - Meknes
Ráno jsme vyrazili do labyrintu křivolakých uliček, kterých je zde 9400. Medina ve Fésu je jedním z největších funkčních středověkých měst na světě. Při hledání barvířského súku (trhu) se nám podařilo zabloudit, ale s tím jsme tak trochu počítali. Po 2h chození se ocitáme na súku s hennou. Nikdo nemluví česky ani anglicky, a my zase nemluvíme arabsky nebo francouzsky. Chceme si koupit pohlednici s koželužnami, abychom se pak na ně mohli snadněji dotázat. Máme ale štěstí, protože si Petr všiml oslů naložených kůžemi. Vydáváme se za nimi a najednou se ocitáme uprostřed koželužen mezi barvířemi, káděmi a v neuvěřitelném puchu. Postup vydělávání ovčí a kozí kůže se od středověku nezměnil. Vše si pozorně prohlížíme a po tomto nezapomenutelném zážitku bloudíme zpět. Chceme ještě navštívit hammán (veřejné lázně), ale přes den byl jen pro ženy, a tak se přesunujeme na autobusák, odkud do Meknesu. MHD č.10 nás veze do mediny, kde hledáme hotel. Po krátkém odpočinku míříme do malého hammánu, kde nás skvěle vydrhli, až jsme měli někdy pocit, že nás stahují z kůže. Horká voda a masáž těla nás dokonale zrelaxovala. Doporučujeme.

21.11.2005 - pondělí - Volubilis - Meknes - Casablanca
Ráno procházíme prázdnými ulicemi Meknesu na stanoviště taxíků, kde si jedno grande bereme, abychom se dostali do města Muláj Idrís, odkud pěšky k Volubilis. Procházíme sad, kde zrovna sklízí olivy a za necelou hodinu jsme na místě. Ruiny jsou vidět z dálky a čím blíže jsme, tím více začínáme být zklamáni. U brány se ujišťujeme, že jsou to opravdu ony a shodujeme se, že nám nestojí za prohlídku. Cestou zpět si stopujeme taxi do Muláje. Tam máme trochu problém s odjezdem, protože vždy když přijede prázdné taxi nahrnou se do něj místní a na nás nezbývá místo. Několikrát se to opakuje, tak přestáváme brát ohledy. Konečně odjíždíme. V Meknesu navštěvujeme sultánovy sýpky Heri es-Souani, které jsou sice zajímavé, ale taky jsme čekali trochu víc. Vracíme se zpět pěšky přes město kolem starobylých hradeb s desítkami čapích hnízd. Před odjezdem jdeme ještě omrknout tržiště. Je to zážitek. Všude to voní kořením, stánky nazdobené, ovoce krásně naskládané do pyramidek, několik druhů datlí vystavených v bedničkách. Odpoledne se luxusním autobusem přesunujeme do Casablanky, kam přijíždíme v 22.00. Hledáme hotel, na ulici si dáváme grilované kuře a jdeme na kutě.

22.11.2005 - úterý - Casablanca - Milan - Praha
Vstáváme brzo, abychom stihli prohlídku mešity Hasana II., která se tyčí nad Atlantikem a je třetí největší náboženskou stavbou na světě. Taxíkem přijíždíme už v 8.00, ale stejně musíme čekat do 9.00, kdy se mešita otevírá. Náměstí před svatostánkem je úplně prázdné, jen údržba s košťátkama pečlivě uklízí. Kupujeme studentské vstupné (100D/osoba) a s anglicky mluvícím průvodcem začínáme prohlídku. U vstupu fasujeme tašky na boty, které si musíme sundat. Do mešity, která byla postavena v roce 1993, se vejde 25.000 věřících (nevypadá to) a 210m vysoký minaret je nejvyšší na světě. K vymoženostem také patří např. vyhřívaná podlaha či posuvná střecha. Po prohlídce jdeme do Mediny. Procházíme chudinskou čtvrtí, kde plechové domečky sotva drží pohromadě, zato jsou všechny vybaveny satelity. Hledáme ještě nějaké obchůdky se suvenýry. Nakonec jsme je sice našli, ale ceny byly 2x vyšší než jinde a vůbec se nedalo smlouvat. Přesunujeme se na nádraží Casa-Port, abychom se dostali vlakem na letiště. V duty free mají levný alkohol, ale nelze platit dirhamy, takže je dobré zbytek peněz vyměnit před odbavením. Let přes Miláno do Prahy probíhá bez problémů.