14.7.2023 - pátek - Přelet do Izmiru a přejezd do Selçuku

Letím s rodinou na týdenní válecí dovolenou, ale kdo mne zná, je mu jasné, že u hotelu fakt nevydržím.
Takže po příletu z letiště v Katovicích do Izmiru nás vyzvedává autobus cestovní kanceláře a veze nás 80 km daleko do hotelu Richmond Efesus a ubytováváme se chvíli po 21:00. Pokoje ještě nemají připravené, ale můžeme si zajít na bufetovou večeři. Nabídka jídla, ovoce i zeleniny je docela bohatá. Po jídle si odnášíme zavazadla na pokoj a jdeme ven do venkovního baru. Po chvíli začíná večerní show v hotelovém amfiteátru. Kupodivu představení jsou na úrovni a dnes se jedná o ohňovou show.

16.7.2023 - neděle - Stopem a autobusem do Izmiru a zpět

Jdu na snídani hned na 7:00, beru si velkou svačinu a hodně vody. Venku má být 40°C. Jdu před hotel na cestu a po chvilce se mi daří stopnout auto do nedalekého města Selçuk. Bohužel ani po 20 minutách se mi nedaří chytit stop dál. Tak se alespoň jdu podívat na historický aquaduct a na kopci nad městem koukám na hrad Ayasolouk. Místní minibusy stojí pár korun. Kupuji si jízdenku do města Izmir a za chvíli už jedu těchto 80 km. Bohužel mají v Turecku nedobrý zvyk, že autobusové terminály jsou celkem daleko od center měst. Ale co, vyrážím na městskou túru ze které se vyklube rovných 20 kilometrů.
Jdu spoustu kilometrů nejkratší cestou k vykopávkám Agora. Tyhle UNESCO památky ukazují římský přístav ze 400 století BC. Dovnitř se sice platí vstupné, ale je to oplocené tak, že prakticky vše zajímavé je vidět i bez placení.
Přicházím na kruhové náměstí plné holubů a je zde malá mešita Konak Camii a hlavně hodinová věž Saat Kulesi, která je výchozím bodem pro poznávání města a je i městským symbolem. Ti holubi jsou tu krmeni a dotvářejí dekoraci místa. Pak jdu k přístavu Konak a kolem nábřeží až do nejvzdálenějšího místa k ulici Dario Moreno street. Historická malebná ulička s několika sochami místních slavných, kavárničkami a na konci této ulice je historická cihlová budova výtahu Tarihi Asansör Binası. V roce 1926 jej tu nechal vybudovat bohatý mecenáš a cihly na stavbu tubusu byly dovezeny až z Francie. Výtahem se jedu podívat nahoru na vyhlídku (je to zdarma) a vracím se po nábřeží až k historické lodi Zubeyde Hanim, která mám jméno po Ataturkově matce. Dnes už slouží jen jako muzeum. Kousek od ní je velká socha Ataturka na koni. Jdu stále po nábřeží až k lodnímu terminálu Alsancak Ferry Terminal. Naproti vchodu je velký nápis IZMIR, u kterého si dělám foto. Cestou kolmo k přístavu procházím do města. Tohle je hlavní promenáda. Po 20 kilometrech v nohách nasedám na místní autobus, který mě veze na otogar (autobusový terminál).
Autobusem jedu zpět do Selçuku a odtud druhým autobusem, který mě veze přímo do hotelu.

16.7.2023 - pondělí - odpočinkový den na hotelu

Dnes trávím den na hotelu hraním tenisu, plaváním a relaxem. Není to tak jednoduché v teplotách přesahujících 40°C. Takže i odpočinkový den je třeba do programu zařadit.

17.7.2023 - úterý - Efes a sedmý div světa

Hned po snídani jdeme na silnici vedoucí kolem hotelu na mikrobus, který nás veze přímo před vstup do starodávného Efezu (česky Efez, jinak Efes). Toto starobylé město tu stálo již 2000 let před Kristem a patřilo k nejluxusnějším na světě. Bylo tu i divadlo ve své době největší na světě a vlezlo se sem až 24 000 diváků. Platíme vstupné 400 Lira a jdeme se na tyto památky podívat. Jsou tady i ráno davy turistů. Komplex není nijak velký. Ale člověk si musí představit jak to tu vypadalo, než město opustili. Údajně zde v lázních byly použity první záchody z vlastním kanalizačním systémem na světě. Nejzajímavější pro mě je zachovalá přední fasáda Celsovy knihovny. Taky tu je nejvíc lidí. O něco západněji pak procházíme ruiny chrámu Panny Marie, v kterém se r. 431 konal Efezský koncil. Tady chvíli pozorujeme archeology při práci jak opatrně odkrývají další část. Prohlídka komplexu nám zabírá asi dvě hodiny.
Pak jdeme pěšky něco přes dva kilometry přes úrodné sady k antickému sedmému divu světa Artemidinu chrámu. Bohužel z této, kdysi opravdu honosné stavby, mnoho nezbylo. Pár rozvalin a jeden jediný sloup. Kolem jsou mnohem zachovalejší lázně hammam a pak se vracíme kolem ruiny baziliky sv. Jana Evangelisty s jeho údajným hrobem. Kolem aquaductu scházíme do centra Selçuku. Procházíme místní uličky, až najdeme krámek s tureckými sladkostmi. Po nákupech jdeme na minibus, který nás veze zpět do hotelu.

19.7.2023 - čtvrtek - Túra k house of Virgin Mary

Venku je i ráno pekelné vedro. To mě neodradí od toho, abych vyrazil na túru, která ve výsledku dělá přes 22 km s celkem velkým převýšením. Můj cíl je dojít od hotelu přes místní kopečky, sady a lesy k údajnému poslednímu příbytku Panny Marie. Na zádech mám batoh plný vody a je to fakt potřeba. Teplota dosahuje 42°C ve stínu. Po několika hodinách pochodu celkem hezkou přírodou, kde za celou cestu nepotkávám ani jednoho člověka, se dostávám do poutního místa, kde je obří plné záchytné parkoviště a všude plno lidí. Který jiný blázen by v tomhle horku běhal po horách? Příjemné zjištění je, že pokud člověk dojde pěšky, vyhne se bráně a nemusí zde nic platit. Vystojím si dlouhou frontu a projdu si údajným dome. Ten samozřejmě není původní a dnes to spíše připomíná zastřešený oltář na kterém je bronzová socha panny Marie. Uvnitř je přísný zákaz fotit, takže se jen podívám a hned jsem zase venku. V areálu je ještě odkryta historická kamenná cisterna na vodu a je zde možnost dobrat pitnou vodu z pramene. To také na zpáteční cestu dělám.
Na hotel přicházím uvařený ve vlastní šťávě a odpoledne se chladím v bazénu a popíjením drinků.

Následující den odpoledne pozorujeme, jak synchronizovaně nabírají vrtulníky vodu z moře přímo před hotelem a hasí nedaleký lesní požár zhruba v místech, kde jsem včera procházel. A odpoledne již odlétáme domů z Izmiru.