24.4.2025 - čtvrtek - cesta do Abú Dhabí přes Vídeň

Bohužel na dnešní den byly letenky z mých okolních letišť vyprodané, proto musím už ve 2:00 ráno nastoupit na autobus jedoucí na letiště ve Vídni. Autobus přijíždí dost brzo vůči mému odletu, ale jiný spoj prostě nebyl. Je hezky a já se jdu alespoň projít kolem letiště a nachodit tak několik kilometrů. Nasedím se pak ještě dost.
Po procházce projdu kontrolami a jdu na výbornou snídani do letištního salónku. Také si zde dávám sprchu, abych doletěl svěží. Letím společností Wizzair, jako v poslední době skoro vždy. Ve 20:00 místního času přistávám v Abú Dhabí a tak už mne čeká otec s autem. Po 40 minutách jízdy jsme v blízkosti promenády Corniche u otce doma. Dáváme si večeři a připravíme plán na prodloužený víkend.

25.4.2025 - pátek - muzeum teamLab Phenomena Abu Dhabi, hora Jebel Hafeet a Fujairah

V Abú Dhabí se otevřelo nové muzeum interaktivního současného umění teamLab Phenomena Abu Dhabi. Expozice je otevřená přesně deset dní a je o ni velký zájem. Máme rezervované vstupenky na 10:00. Takto ráno je nejjednodušší na výstavu dojet taxi. Muzeum je kousek od Louvre na Al Saadiyat Island. Bílá vlnitá střecha připomíná nějakou přerostlou houbu. Po vstupu dovnitř nám vysvětlují, že je výstava rozdělena na suchou a mokrou část. Začínáme prohlídkou suché části. Prostory jsou impozantně veliké a rovné plochy tu člověk moc nenajde. Evidentně i budova je součást umění. Vcházíme do první expozice s názvem Butterfly garden. Jsou to obří sloupy a celý prostor vypadá jako z jiné planety. Na všechny povrchy kolem nás je videomapping s volně se pobybujícími obrazy a zvuky. Obrazy jsou proměnlivé a člověk si má v každé sekci umění navnímat jak dlouho chce. Další část výstavy je samotná je chodba, která vypadá spíš jako by člověk procházel dírou v sýru ementál, ale v surrealistických barvách. V další části je například vznášející se obří balón, který má povrch z nejčernější černé, takže to vypadá jako by se nad námi vznášela černá díra. Pro mne nejzajímavější sekcí je kruhová místnost, kde nad námi je kolem dokola několik set barevných laserů a ty uprostřed vytvářejí zajímavé obrazce.
V muzeu člověk v pohodě stráví i přes tři hodiny. Po suché části jdeme do mokré, kde v některých místnostech pracují s vodou která stoupá a klesá a může dosáhnout výšky až po kolena. A v obří skleněné místnosti jsou pomocí pěny vytvořené doslova pěnové mraky. Ty se válí jak po zemi, tak poletují ve vzduchu. Do místnosti vcházíme a tato dynamická expozice nás okamžitě vtahuje do lepkavé pěny. Zajímavý zážitek. Po východu se můžeme omýt a dostáváme k dispozici i ručníky. Určitě jsem spoustu interaktivních místností nezmínil, jako třeba ta, kde na zem kolem nás promítají i zvířata jako krokodýly, žáby či hady a pokud člověk na zvíře šlápne, rozstříknou se kolem barevné cákance. Ale toto umění je třeba si zažít na vlastní kůži. Žádný text to nemůže obsáhnout.
Vracíme se domů na oběd, po kterém sedáme do auta a jedeme k městu Al Ain nad kterým se tyčí vyprahlá hora Jebel Hafeet. Na tuto horu stoupáme serpentinami a každou chvíli zastavujeme na hezkých vyhlídkách. Na samotném vrcholu je aktuálně nepřístupné staveniště, ale těsně pod ním je velké parkoviště, kde necháváme auto a jdeme se tady trochu projít. Stejnou cestou jedeme pod horu do malé oázy předělané na park Green Mubazzarah. Tady mi to přijde zajímavější, než na samotném vrcholu, je zde totiž termální pramen a říčka, ve které se koupou místní a tráva tu je tak svěží a zelená, že to doslova láká si na chvíli posedět. Velký kontrast oproti vyprahlým žlutým horám okolo.
Už za tmy přijíždíme k pobřeží na severovýchodě UAE do města Fujairah. Ubytováváme se v hotelu City Hotel a jdeme do vedlejší budovy do tradiční Íránské restaurace Shahrazad Palace. Objednáváme si každý něco jiného, abychom ochutnali co nejvíce. Musím konstatovat, že maso na grilu Íránci umí dobře. Sezení je tady tak, že každý stůl je oddělený závěsy, aby si muslimské ženy mohly odložit své pokrývky hlavy.
Po jídle se před půlnocí jdu ještě projít k velké nasvětlené mešitě Sheikh Zayed Mosque Fujairah obklopené omamně kvetoucími stromy ylang-ylang. Tahle mešita má 6 minaretů a jsem tu tak pozdě v noci jediný. Na hotelový pokoj se vracím pár minut před půlnocí.

26.4.2025 - sobota – Fujairah - fort, Umbrella beach, Resistance monument, Al Rafisah Dam, město Khorfakkan – Amphitheatre, Pakistan restaurant, Traditional Crafts Museum, Al Bidya Mosque a fort, Snoopy Island s únikem ropy, Madha (Omán) a Nahwa (UAE), býčí zápasy Bull Butting v Khorfakkan a nocleh ve Four Points v Al Ain

Vstáváme v 6:00. Po hotelové snídani, kde mají jen místní jídlo, jedeme k nedaleké pevnosti Fujairah Fort. Tato pevnost stojí na kopečku a je obklopená většími horami, tudíž je velmi fotogenická. Také tu je malá Herritage village, vesnička s několika opravenými původními domky. Takto ráno tu jsme jediní návštěvníci. Odtud jedeme k nedaleké pláži Umbrella beach. Dostala název po obřích kovových slunečnících ve tvaru deštníků kolem promenády. Původní plán si tady zaplavat nevyšel. Aktuálně tu zřejmě z nějakého vrtu unikla ropa a na písku jsou čerstvě vyplavené mrtvé ryby.
Kolem pobřeží jedeme kousek severně. Zastavujeme u památníku Resistance monument, který tady nechal postavit šejk jako připomínku odboje, místních v roce 1507, kde se postavili proti Portugalské invazi. Odbočujeme kousek do hor k přehradě Al Rafisah Dam u které stojí malebná (už nefunkční) kamenná vesnička. Samotná přehrada nabízí možnost projížděk na kajaku, ale jinak je to přírodní rezervace. Vodní plocha je obklopena horami a my tu jen děláme pár fotek a jedeme do města Khorfakkan. V tomto městě parkujeme u napodobeniny římského divadla Khorfakkan Amphitheatre v blízkosti promenády Corniche.
Divadlo vypadá jako by jej tu Římané postavili teprve nedávno, ale ono to tu stavěli spíš Pákistánci nebo jiná levná pracovní síla. Vlevo po skále teče umělý vodopád nad kterým je prosklená vyhlídková terasa Pákistánské luxusní restaurace. Procházíme tunelem ve skále k recepci a odtud výtahem do této restaurace. Dáváme si tu výbornou snídani. Vodopád padá za okny restaurace. Po jídle se jdeme ještě pokochat vyhlídkou z terasy.
Vracíme se k autu a přejíždíme asi 2 km do centra Khorfakkanu, kde je dovedně upravené staré tržiště na Khorfakkan Traditional Crafts Museum. Jednotlivé obchůdky jsou upraveny na malá muzea tradičních řemesel, nebo prodejců. Lidé už tu nejsou, vše je naaranžováno a kde to jde, pomáhá vizuální technika. Vstup je zdarma a je tu i příjemný chládek. Venku už je totiž přes 41°C.
Po přibližně 30 minutách jízdy přijíždíme k druhé nejstarší mešitě v zemi Al-Bidya Mosque. Do roku 2018 se mělo za to, že je úplně nejstarší, ale pak byly objeveny ruiny 1000 let staré mešity pocházející z islámského zlatého věku, poblíž mešity Sheikh Khalifa Bin Zayed Al Nahyan ve městě Al Ain. Malinká opravená mešita v původním stylu, tedy omítnutá hlínou stojí pod kopečkem na který si vybíhám. Je na něm totiž malá pevnost Al-Bidya Fort a shora hezký výhled do kopcovité krajiny.
Protože je dost horko a v autě vozíme věci na šnorchlování, jedeme na pláž u ostrůvku Snoopy island. Už jsme v plavkách a jdeme k vodě, ale najednou si všímáme, že na nohách máme nalepené černé skvrny z ropy. Zřejmě z nějakého vrtu okolo unikla do moře ropa, která se teď dostala na jinak hezkou pláž. Takže místo koupání jedeme koupit vlhčené ubrousky s alkoholem, které jediné umí tu ropu z těla dostat.
Místo koupání jedeme do hor k vyschlé přehradě As Saruj Dam. Odtud je hezký výhled na hranice zajímavého území, které patří Ománu. Cestou skrz kopce východních Emirátů jsme nečekaně překročili hranici… a pak znovu… a pak ještě jednou. Vítejte v geopolitickém rébusu jménem Madha a Nahwa, který působí jako mapa vystřižená z učebnice diplomacie – nebo z herní mapy Risku.Madha je exkláva Ománu – kousek jeho území obklopený ze všech stran Spojenými arabskými emiráty. Její příběh sahá do 30. let 20. století, kdy místní kmeny svobodně deklarovaly věrnost sultánovi z Ománu, zatímco okolní oblasti zůstaly věrné šejkům Emirátů. A teď přichází to nejlepší: uvnitř Madhy se nachází Nahwa, miniaturní exkláva patřící emirátu Sharjah – tedy SAE uvnitř Ománu, který je uvnitř SAE. Doslova donutová diplomacie. Přechody mezi těmito oblastmi neprovází žádné hraniční kontroly, jen změny asfaltu, značek a občas pocit, že jste uprostřed mapového žertíku, kterému rozumí jen kartografové. V Nahwě najdete pár domů, školu a hlavně ticho a hory kolem. Pokud vás baví podivnosti světa, tohle místo je pro vás jako dělané. A pokud ne, stejně ho projedete, aniž byste si toho všimli – což je možná ten nejzábavnější paradox celého místa.
Na těchto podivných hranicích si dělám fotku a koukám, že dokonce tady je pouze signál Ománského operátora. Cesta lemovaná vyschlými horami a wádí. Stejnou cestou se vracíme zpět k pobřeží. Původně chceme jet do al Ain, ale u pobřeží narážíme na srocení lidí. Hned nám je jasné o co se jedná.
Když se v pátek nebo soboru odpoledne začne kolem písečné plochy v Khor Fakkan shlukovat dav, nečekejte kolotoče ani zpěváky. Přichází čas bull buttingu – tradičních býčích zápasů, které nemají s krvavou corridou nic společného, a přesto budí respekt.
Dva mohutní býci se postaví čelem k sobě. Nejsou rozzuření, neútočí bezhlavě – jen do sebe tvrdohlavě narážejí hlavami, silou a vůlí. Kdo ustoupí, prohrává. Kdo vydrží, získává slávu. Jejich majitelé stojí poblíž, připravení kdykoli zasáhnout, pokud by souboj přerostl únosnou mez. V těchto zápasech nejde o krev, ale o čest. Bull butting je víc než sport – je to společenská událost, neoficiální svátek místních komunit. Rodiny sedí na dekách, děti sledují zblízka a staříci pokyvují hlavami: tenhle býk má dobré kosti. Chov býků je tu věcí prestiže, a vítězství na písku se nepočítá jen v aplause, ale v úctě. Nejživější atmosféra panuje v zimních měsících, kdy slunce pálí mírněji a býci jsou ve formě. Kromě Khor Fakkanu se podobné zápasy konají i ve Fudžajře nebo Kalbě – často jen na jednoduché písčité ploše, ohraničené provazem, ale se zápalem, který nezná hranic. Pokud zrovna tou dobou cestujete kolem, nenechte si to ujít. Není to show pro turisty. Je to pohled do duše Východního pobřeží Emirátů – hrubý, ryzí a fascinující. Dokonce během sledování zápasů vidíme jak se jeden býk uvolnil a vběhl mezi přihlížející dav. Naštěstí se nikomu nic nestalo, protože trénovaní pečovatelé býků tohoto zběha rychle dohnali a opět uvázali na vodící lano.
Zápasy nekončí, ale asi po hodině podívané toho máme dost a jedeme rovnou až do města Al Ain, kde se ubytujeme v 5* hotelu Four Points by Sheraton. Vedle hotelu jdeme do typické restaurace, kde je každý stůl oddělený záclonou a dáváme si několik druhů jídel abychom ochutnali. Po jídle si jdeme v hotelu zaplavat do střešního bazénu a já jdu i do sauny a páry.

27.4.2025 - neděle – Al Ain Souq, Al Ain Oasis, Al Jimmi Oasis, Sheikh Zayed Mosque a cesta do Abu Dhabi na Fish market

Vstávám před 6:00. Jdu do páry a zaplavat si do bazénu. Následně jdeme na velmi dobrou snídani. Po jídle jedeme na trh s živými zvířaty Al Ain Souq. Napřed se jdeme podívat do ohrad s kozami a ovcemi. Je vidět, že zvířata jsou v dobré kondici a vidíme i jak si místní kupuje kozu. Ani nemusí vystupovat z auta. Kozu mu prodávající mu nese až k autu. V dalších ohradách jsou velbloudi na prodej. Z jiných velbloudích tržišť už vím, že jsou rovnou velbloudi rozděleni na ty, co se prodávají na maso a ti, co jsou na chov. Zrovna jim uteklo jedno mládě a samice ho chtěla mermomocí následovat.
Z trhu jedeme do Al Ain Oasis. Je to asi nejznámější oáza s palmami datlovými. Ale v horu přes 40 stupňů a člověk může jít jen po dlážděné cestě a k palmám se skoro ani nedostane mi to připadlo dost o ničem. Taky proto se vracíme k autu a jedeme raději do měně známé, ale mnohem zajímavější oázy Al Jimmi Oasis. Je sice menší, ale člověk si tu může zajít až k palmám a podívat se na důmyslný zavlažovací systém. Taky jsou tu v oáze zbytky původních stavem i jedné tvrze. A hlavně tu není ani noha.
Před odjezdem z Al Ain se ještě zastavujeme podívat na obří mešitu se zlacenou kupolí Sheikh Zayed Mosque. Bohužel jsme tu ve špatný čas a nepustí nás z důvodu modlitby dovnitř.
Následně jedeme až do 15:00 zpět do Abu Dhabi, kde se jdu na chvíli projít kolem budovy UAE Pavillion, jejíž tvar evokuje tvar mořských vln. Následně jedeme nakoupit na lokální rybí trh, kde si usmlouváme cenu za čerstvé krevety, které si doma připravujeme k večeři.

28.4.2025 - pondělí – Odlet domů

Vstáváme ve 3:00, protože musím chytit ranní letadlo. Otec mne veze na letiště a stíhám si zajít na snídani do salónku. Následně odlétám do Gruzie do města Kutaisi, kde pouze přesedám na další letadlo a letím do polských Katovic.