Asie > Seychely > Seychely (19.11. - 25.11.2015)

Předmluva:

Na Seychely lidé většinou létají za líbánkami nebo za potápěním. My sem letíme, abychom ostrovy poznali i po turistické stránce a podívali se pod povrch vnější fasády, kterou běžný dovolenkář málokdy prokoukne. Samostatná republika Seychely vznikla teprve od osamostatněním od britské nadvlády v roce 1976. A to tak, že pravice byla pro to zůstat pod Británií, ale levice přesvědčila tehdejšího guvernéra, že pokud se osamostatní, tak z guvernéra bude prezident. Zkrátka se oddělili a na ostrovech nyní vládne levice, která je velmi podobná například kubánskému komunizmu včetně znárodnění hotelů a podobně. Také svoboda slova pro místní občany není samozřejmostí, ale v prosinci 2015 se konají veřejné volby, tak snad se to zlepší.

TIP: Pokud hledáte letenky a není Vám jedno, kolik co stojí, tak doporučujeme se podívat na odlety z Berlína. Ceny jsou o několik tisíc nižší, než z Prahy, nebo Vídně. Také dojezdnost zvlášť pro ty, co bydlí na Moravě je díky nové polské dálnici do pěti hodin jízdy. Letenky jsme kupovali přímo u letecké společnosti Air Seychelles jen týden před odletem za relativně malé peníze.

Přes Berlín do Abu Dhabi

19.11.2015
čtvrtek
Budík mám nastavený na 2:00 ráno. Zvláštní, že nezvoní. Budí mě teprve Pavel telefonátem ve 3:00. Přesně za 10 minut čekám připravený u firmy, odkud jedeme bez jakýchkoli problémů přes Polsko do Berlína. Dokonce přijíždíme zbytečně brzy. Letadlo do Abu Dhabi odlétá až v 11:30, takže máme dost času na příjemnou procházku k letišti, při které najdeme i jednu kešku. Pokračujeme k odbavení do haly, kde nás čeká novinka. Pro navazující let máme totiž stejnou palubní vstupenku, jako pro ten první. Takže by ji člověk neměl ztratit. Let do Emirátů trvá 5,5 hodiny, ale při příletu je díky časovému posunu už 21:00. Na letišti testujeme nový fotoaparát a zabíjíme čas na přípojný let.

Těžké se dostat na Seychely, pláž a večeře u kamarádky s velmi zajímavým koncem

20.11.2015
pátek
Přilétáme na Mahe v 7:30 a snažíme se projít přes imigrační oddělení. Pracovnici za přepážkou se ale nelíbí, že máme zabookované ubytování pouze na jednu noc a proto nás málem nepustí do země. Jsme poslední cestující z letadla a stále čekáme. Nakonec nám prochází všechny věci včetně obsahu peněženky, kde kontrolují, zdali máme dostatek peněz pro pobyt na ostrovech. Propouštějí nás pod podmínkou, že ohlásíme ubytování pro následující noc. Před letištěm nastupujeme do autobusu směr centrum hlavního města Victoria. Autobusy jsou na Seychelách velmi frekventované a také skutečně levné (10 Kč/jízda).

Chvilkami sice zaprší, nicméně horka přetrvávají. Jdeme se podívat na repliku Clock tower z Londýna, symbolizující zde spíše nezávislost. Zanedlouho zjistíme, že se nám zde firmu založit nepodaří. Postupně navštěvujeme dvě úřední budovy, vzdálené od sebe zhruba několik kilometrů. Druhá z budov sídlí u obchodního centra, kde si dáváme první místní jídlo a čerstvý džus. Obojí je vynikající.

Vracíme se do centra a po krátké průtrži mračen dorazíme k historickému hřbitovu Bel Air. Starobylé hrobky zasazené do pralesní scenérie vypadají po dešti doslova mysticky. Odtud už ale chytáme autobus na pláž Beau Vallon, nacházející se na druhé straně ostrova. Celé odpoledne zaplníme pospáváním, koupáním, případně joggingem.

Dále pokračujeme kolem buddhistického chrámu Arul Mihu Navasakthi Vinayagar Temple (Tempio hindu) autobusem na Eden Island, kde se setkáváme s kamarádkou Andy a jejím přítelem Johnem, kteří nás zvou na večeři. John vaří typické chilské jídlo palelu, ke kterému popíjíme sangriu a později i víno. Před 23:00 John navrhuje, že půjdeme na místní diskotéku. Strávíme tam ale pouze něco kolem hodiny. Po hádce hostitelů přicházíme i o ubytování, což je na Seychelách problém. Takto v noci si neobjednáme ani taxi, autobusy nejezdí a pokoj v hotelu se už nedá zabookovat. Pavel si dává 20 minut šlofíka na kamenném stole, přes den užívaném pro prodej ryb. Nakonec máme štěstí, protože okolo projede auto, které nás vezme k pláži a my se ubytujeme 80 metrů od místa, kde jsme strávili celé dopoledne. Nutno podotknout, že jsou 4:00 ráno.

Relax u bazénu, moře a zase bazén

21.11.2015
sobota
V 9:00 nás z vedlejšího pokoje probouzejí velice zajímavé zvuky, které rozhodně nemají nic společného s násilím. Spíše naopak! Ostrovy jsou vyhledávány více páry než jednotlivci. Do 10:00 se nasnídáme a jdeme si lehnout k hotelovému bazénu, kde opět lehce relaxujeme. Ve 12:00 máme hotel opustit, což se nám vinou vadného zámku nejprve nedaří. A to je tu cena za ubytování neúměrně vysoká. Prostranství před hotelem tvoří výběh pro želvy. Pro obrovské suchozemské želvy. Na jednom krunýři se dokonce plazí šnek, aniž by to želva postřehla. Kouzelné.

Taxíkem přejíždíme opět k Eden Island, kde máme přes Booking.com rezervován apartmán na další noc. Odtud nás nejdříve posílají na procházku asi 1,5 km dlouhou, v jemném dešti a ve 100% vlhku. Bohužel špatným směrem. Cestou se nám daří koupit za 100 rupií (cca 200 Kč) 6 ryb, které musíme nést celou cestu s sebou.

Opět se vracíme na Eden Island, kde najdeme správnou recepci. Majitel tohoto ubytování je momentálně mimo, takže zbytečně ztrácíme čas čekáním. V 15:00 proto objednám náhradní pokoj v Reef Apartments, vzdáleném okolo 10 km. Přejíždíme taxíkem mezi hotely a konečně se ubytujeme. Najdeme tu dokonce i gril, takže si můžeme naše výborné ryby upéct. Naneštěstí je tu i mnoho komárů, před kterými se ukrýváme v hotelovém bazénu. Po jídle jdeme k moři se šnorchlovací výbavou. Z mini pláže plaveme v moři, které má konstantní hloubku maximálně po pás. A to plaveme asi 1 km směrem od pobřeží. Občas natrefíme na korálové útesy se spoustou barevných ryb. Dokonce vidíme i jednu karetu, rejnoka či hvězdice. Moře má příjemnou teplotu. Na břeh se dostáváme těsně před setměním. Večer trávíme nejprve na terase pokoje a později v bazénu.

Pláž Fairyland, přejezd na ostrov Praslin, Vallée de Mai a pláž Anse Lazio

22.11.2015
neděle
Ráno snídáme z vlastních zásob a co nejdříve jedeme místním autobusem na jih k vyhlášené pláži Fairyland (Fairyland beach). Kousek před pláží leží i maličký ostrůvek Île Souris, ke kterému se snažíme se šnorchovací výbavou doplavat. Moc se nám nedaří, protože zastihneme odliv a v moři je docela silný proud. Ale i tak vidíme nějaké rybky, hvězdice a mořské hady.

Při nástupu do autobusu v 9:50 se loučíme s Andreou, která se vrací na hotel. Jedeme rovnou do Viktorie do přístavu. V 10:55 kupujeme předražené jízdenky rychlolodí na 50 km vzdálený ostrov Praslin (65€/osoba) a za pět minut odplouváme. Po hodině jízdy, kterou prakticky celou prospíme, kotvíme na Praslinu. Připlouvá ještě jedna loď plná fanatiků v červeném, kteří sem přijeli dělat agitaci před volbami místního prezidenta. To je všude zpěvu, řevu a vlajek! Průvod naštěstí táhne jiným směrem než my. Máme totiž namířeno k pláži Grande Anse.

Autobus to bere poněkud jinudy, než bych čekal, takže místo u hotelu nejprve vystupujeme u přírodní rezervace zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – Vallée de Mai (Květnové údolí). Jedná se o prales, ve kterém jsou zbudovány naučné chodníčky vedoucí okolo endemické palmy Coco de Mer (Lodoicea Maldivica). Endemické znamená, že se vyskytuje výlučně na jednom specifickém místě. Tyto palmy dorůstají obvykle výšky 15 metrů a žijí 200-400 let. Zvláštnost, kterou tyto stromy přitahovaly a přitahují pozornost, tvoří na první pohled zřejmý rozdíl mezi samčí a samičí rostlinou. Samčí tyčinky připomínají mužský pohlavní úd. Tvar plodu, který je zapsán v Guinessově knize rekordů jakožto nejtěžší semeno světa, se zase velmi realisticky podobá ženskému klínu. Díky tomu stromy podpořily vznik legend o milostných aktech prováděných během seychelských večerů a o afrodiziakálních účincích semen Coco de Mer. Ořech je možné zakoupit pouze na státem regulovaném trhu za cenu 200€/kus, díky čemuž se staly hlavním symbolem Seychel, čehož si ostatně všimnete ihned po vstupu do země, protože vám v pasu přistane razítko ve tvaru právě tohoto ořechu.

Koruny stromů propouští jen minimum slunečního světla, takže téměř celou stezku absolvujeme v pološeru a ve stínu obrovských listů palem Coco de Mer. Vlivem enormní vlhkosti asi po hodině nasedáme na autobus do hotelu C’est Mon Choix u pláže Grand Anse. V tomto ročním období pláž pokrývá silná vrstva chaluh, což nám ale nevadí, jelikož máme v plánu prozkoumat údajně jednu z deseti nejhezčích pláží světa Anse Lazio. Autobusem se přemisťujeme až na konečnou. Pokud jedete kterýmkoli směrem a dojedete na konečnou, vystoupíte pravděpodobně v blízkosti této pláže, případně přímo na ní. My vystupovali na zastávce Mont Plaisir, odkud je pláž vzdálená okolo 2,3 km. Nejprve jdeme přes vyšlapanou cestičku prudce nahoru a pak je třeba sejít až k moři. Není ale čeho litovat. Odměnou Vám jsou dechberoucí přírodní scenérie.

Počasí se lehce kazí, ale teplo zůstává pořád. Přímo nad pláží pak vidíme nádhernou duhu. Také zde rostou divoké ananasy. Pláž Anse Lazio zdobí jemný písek a i místy žulové monolity. V protékajícím sladkovodním potoce se můžete po koupeli v moři opláchnout od soli. K tomu ladí úchvatně modře zbarvené moře a vlny tak akorát, aby se na nich dal provozovat body boarding, případně plavání. Protože poslední autobusy na ostrově vyjíždí z počátečních stanic v 18:00, máme naspěch, abychom se dostali přes kopec zpět k zastávce. Příroda nám to neulehčí a spouští na nás jeden z tropických lijáků, takže do autobusu nastupujeme naprosto promoklí. V hotelovém bazénu si ještě zaplaveme a jdeme si koupit něco rychlého na večeři do nedaleké restaurace.

Túra přes ostrov Praslin a ostrov La Digue na kole

23.11.2015
pondělí
Vstáváme 8:00 a po snídani vyrážíme na túru z jihu na sever ostrova skrz hory, džungli a vyhlídky Pasquiére track. Po 6 km stezky dorazíme k severnímu pobřeží ostrova. Pavel mi vyleze na záda, odkud trhá dva obrovské kokosové ořechy, které si bereme na cestu do La Digue. Ve chvilce volna vybíhám k bývalému majáku, odkud je krásný výhled na celý záliv. Opět se spouští prudký déšť. Autobusem jedeme do přístavu a nastupujeme na trajekt na 3. největší ze 105 ostrovů Seychel, La Digue.

Vyrážíme v 11:00, přičemž plavba trvá jen 20 minut. Dokonce na chvíli vysvitne slunce. Privátní ubytování si zajistíme přes airbnb.com. V přístavu si půjčíme kola a rovnou si jedeme odložit věci na pokoj. Bereme si plavky a na kolech jedeme skrz ostrov nejprve na nejfotogeničtější pláž Anse Source d’Argent. Na bílém písku jsou zasazeny žulové útvary přetvořené léty působení přírodních živlů. Spolu s nádhernými palmami pak vytváří dokonalý obraz.

Cestou sem projíždíme kolem základů sídla prvního guvernéra a také kolem velké kolonie želv obrovských, které můžeme i nakrmit. Na pláži trávíme asi hodinu, ale plánujeme prozkoumat celý ostrov, takže pokračujeme kolem vanilkové plantáže na další krásnou pláž Petite Anse, ke které musíme přebrodit mangrovníkový močál a projít džunglí. Na pláži jsme skoro sami. Z důvodu silných mořských proudů se tu nedoporučuje plavat, což nám na pobřeží nevadí. Jelikož začíná pršet, vracíme se na Grand Anse a celý až kýčovitý výhled navíc dokresluje duha.

Když už máme ta kola, jedeme se projet okolo ostrova na sever až na místo, kde cesta končí. Potkáváme dokonce jednu volně žijící želvu obrovskou. Opět máme možnost želvu nakrmit a ta s chutí spořádá vše, co jí podáme. Vracíme se kolem přístavu, kde si kupujeme večeři a pivo a jedeme zpět k našemu ubytování. Opět začíná pršet. Paní domácí nám půjčí nářadí, abychom narazili kokosové ořechy, které si vezeme z Praslinu.

Túra na ostrově Mahé

24.11.2015
úterý
Loď vyplouvá už v 8:15 ráno. Jedeme tedy na kolech do přístavu, kde je vracíme a s přestupem na Praslinu dorazíme v 10:00 opět na Mahé, sice s lehce rozhoupaným žaludkem, ale úspěšně. Dnes jsou totiž vlny extra velké a ne všichni pasažéři to zvládají bez problémů. Vystupujeme do deště a pokračujeme rovnou na autobusové nádraží ve Victorii. První autobus nás dováží na začátek trailu Trois Freres (Tři bratři). Opět bohužel prší a k tomu se drží i mlha, ale výšlap je to hezký. Za příznivého počasí odtud můžete vidět dokonce ostrov St. Anne, ale dnes rozhodně ne.

Autobusem pokračujeme až do Port Launay, vydáme se k vodopádu Sauzier, ale brána, kterou vede klasická cesta, je zavřená. Naštěstí nám jeden z místních ukáže, že se dá přebrodit bahnem v mangrovnících k potoku a potom lézt po kamenech proti proudu až k hezkému vodopádu s jezírkem, které přímo vyzývá k tomu, si zaplavat. Zpět už to bereme přes zeď u brány, abychom se vyhnuli bahnu a jdeme se projít k pláži Ansedes Anglais. Ta je přístupná jen nepatrným chodníčkem okolo pobřeží přes džungli a chvílemi se dokonce musíme kvůli přílivu brodit mořem. Nedaleko pláže ční skála Ros Lepa, ve které vidíme díky rozdílné textuře kamene obří schody. V 18:00 jsme domluveni s jedním místním na schůzce v Port Glaud, kde si dáváme k večeři výborné grilované ryby. Do 22:00 se bavíme v místních poměrech, které rozhodně nejsou tak růžové, jak se na první pohled zdají. Vládne tu totiž levice, která používá stejné metody jako u nás za komunismu.