18.4.2025 – pátek - přelet na Kypr do Larnaky, túra kolem Salt Lake

Vstávám ve 1 ráno! Bohužel. Musím dojet na nádraží a následně nočním vlakem do Prahy. Už při výjezdu z Ostravy vlak hlásí zpoždění 10 minut. To zas budou nervy, jestli stihnu letadlo. Naštěstí stíhám – a dokonce mám čas i na snídani v letištním salónku. V 9:10 odlétá letadlo společnosti Wizz Air do Larnaky na Kypru.
Po přistání už mám 3 km od letiště v nohách. Jdu podél známého Larnaca Salt Lake, rozsáhlého slaného jezera, které se v létě téměř úplně vypaří a zanechá po sobě silnou, křupavou krustu soli. V zimě je jezero domovem tisícovek plameňáků, ale v dubnu už je spíš vyprahlé a pusté.
V Tekke Forest, malém háji poblíž jezera, si dávám svačinu ze zásob z letiště. Pak si už musím obléct dlouhé nohavice – chystám se totiž navštívit Hala Sultan Tekke, významnou muslimskou svatyni, mešitu a hrobku přímo u jezera. Je to jedno z nejposvátnějších míst islámu mimo Mekku a Medínu. Podle tradice je zde pohřbena Umm Haram, údajná příbuzná proroka Mohameda, která zde tragicky zahynula při pádu z mezka během arabských výprav na Kypr v 7. století.
Procházím si malý parčík kolem mešity, nahlížím dovnitř a navštěvuji i samotnou hrobku Umm Haram. Celé místo má klidnou, až mystickou atmosféru, s výhledem na lesklou slanou pláň.
Pak pokračuju na sever, dál podél Salt Lake. Po pravé straně sleduji jezero, jdu dokonce na dvě vyhlídky, ale plameňáci v tuto dobu už jezero opustili. I tak je to hezká příroda. Konečně se dostávám až k severní hraně jezera, kde jsou pozůstatky Kamares aqueduct. Akvaduktu jaký člověk zná z například z území ovládané Římany. Po opačné straně jezera scházím na jih po stezce Aphrodite’s Path. Tahle stezka vede více zelenou částí. A celkově se mi líbí víc. Po dalších několika kilometrech přicházím konečně do města Larnaca. První zastávkou je moc hezký pravoslavný kostel Panagia Ferenomeni New Church. Protože je Velký pátek, kostel je otevřený a probíhá bohoslužba a já se jdu na chvíli podívat i dovnitř. Kněz vede kázání v řečtině, proto vydržím jen chvíli. Raději jdu dál, protože se blíží 19:00, kdy mám check-in na ubytování. Proto jen rychle procházím kolem nádherného kostela Agios Lazaros Church a kolem pláže Phinikoudes Beach přicházím do přístavu Larnaca Marina kde už mě čeká zřízenec. Mám totiž na následující noci objednáno ubytování na nádherné dřevěné jachtě. Je to největší zakotvená loď v této části přístavu a taky jediná dřevěná, tudíž není problém ji kdykoli najít. Mám pohodlnou kajutu s několika okny a vlastní koupelnou. Je tu k dispozici i kuchyňka a mám celou loď k dispozici. Jediná nevýhoda je, že ve sprše teče pouze studená voda a v noci je tu dost komárů, ale to asi v Larnace všude, proto je žádoucí mít s sebou repelent. Jakmile se ubytuji, vyrážím zpět do historické části města ke kostelu Agios Lazaros Church. je tu spousta lidí a v kostele opět probíhá bohoslužba. Kostel je velmi hezky vyzdoben živými květy a v tuto chvíli mám co dělat abych se do kostela vešel, kolik tu je věřících. Nasávám Velikonoční atmosféru a dostávám hlad. Podle Tripadvisor je tu nejlepší taverna za rozumnou cenu s názvem Cyprus Tavern . Jdu ji vyzkoušet. Velmi milá obsluha mě vřele vítá a hned si objednávám řecké točené pivo Keo a jehněčí na grilu. Přináší i předkrm a spoustu zeleniny. Po výborném jídle se ještě chvíli procházím městem před návratem na loď až někdy kolem půlnoci.

19.4.2025 – sobota - výlet do Nicosie/Lefkosa, do Severního Kypru

Vstávám v 7:30 místního času (na Kypru je o hodinu méně než v ČR). Venku už je docela horko a obloha jako vymetená. Vyrážím z přístavu na autobusový terminál, ale tam mi vysvětlují, že autobus do Nikósie staví jinde – na začátku pláže, u občerstvení Distretto. Přicházím právě včas, abych si u řidiče koupil lístek za 5 € a už sedím v pohodlném autobuse Intercity Buses směr Nicosia.
Jelikož se jede celou dobu po dálnici, cesta netrvá ani hodinu. Vystupuji na konečné stanici, jen pár kroků od radnice Town Hall. Doplňuji si vodu z veřejného pítka a vyrážím do Old Town, starého města. Proplétám se úzkými uličkami až na Aristokyprou Street, kde si v kavárně Coffee Therapy dávám výborné ledové frappé za směšný peníz. Majitel je navíc velmi milý – rozhodně doporučuju tohle místo navštívit.
Odtud pokračuju křivolakými uličkami ke krásné Cathedral of the Apostle Barnabas, moderní katedrále zasvěcené jednomu z patronů Kypru. Hned vedle stojí majestátní Archbishop’s Palace (Arcibiskupský palác) a hned vedle něj i National Library, národní knihovna s výraznou skulpturou obří knihy před vchodem.
Asi o půl kilometru dál dorážím k Famagusta Gate, jedné ze tří původních vstupních bran do opevněného města z benátského období. Dnes už brána nepůsobí nijak mohutně, ale historicky je velmi významná. O kousek dál se zastavuji u Liberty Monument – památníku Svobody. Na bílém podstavci jsou realistické bronzové sochy v životní velikosti, některé prostřílené, připomínající období bojů za nezávislost a následné rozdělení ostrova. Všude kolem rostou palmy a zářící keře v květu.
Pokračuju městem až na hlavní pěší zónu Ledra Street, kterou mířím na sever. Začíná mi kručet v břiše, a tak podle internetu vybírám tavernu To Anamma. Procházím kolem nenápadného vchodu a dostávám se do útulného dvorku plného zeleně, stínu a pohodové atmosféry. V rohu hraje na kytaru a zpívá jeden postarší pán – vypadá to, že tady vystupuje často. Jeho hlas zapadá do prostředí jako víno k obědu. Objednávám si karafu bílého a grilované jehněčí – a nemůžu si to vynachválit. Výborné jídlo, skvělé víno a k tomu ta atmosféra. fakt doporučuju!
Po jídle pokračuju dál po Ledra Street až k místu, kde končí řecká část města. Ano, přímo uprostřed metropole se nachází skutečná hranice. Severní Kypr byl v roce 1974 vojensky obsazen Tureckem a od té doby funguje jako de facto samostatný stát – Severokyperská turecká republika, kterou však uznává pouze Turecko. Přechod připomíná běžnou státní hranici – musím ukázat pas dvakrát, jednou při opuštění řecké části a pak při vstupu na tureckou.
A rázem se ocitám v Lefkoşe, jak zní turecký název pro severní část Nikósie. Atmosféra se mění doslova na pár metrech – jiné písmo, jiná měna (platí se tu tureckou lirou), na budovách vlají červené vlajky s bílým půlměsícem a hvězdou. Všude je cítit turecký vliv – od kaváren, přes vůni koření až po hlasy z minaretů. Úplně jiný svět – a přitom pořád v tom samém městě.
Uličkami lemovanými tureckými cukrárnami, kavárnami a obchůdky se suvenýry se dostávám až k Büyük Han – jedné z nejvýznamnějších památek v severní části města. Tato krásně zachovaná stavba z roku 1572, původně karavanseráj, tedy ubytovna pro poutníky a obchodníky, dnes slouží jako galerie, tržiště a kavárna. Vcházím na jeho klidné kamenné nádvoří, kde mě okamžitě oslovuje číšník ze zdejší restaurace. Jelikož jsem pořád ještě sytý z oběda v řecké části města, odmítám a druhou stranou vycházím zpět do ulice.
Pokračuju až k Venetian Column – benátský sloup přímo na náměstí Atatürk. Byl sem přenesen z ruin římského Salamis a původně nesl sochu benátského lva. Dnes už je nahoře jen kovová koule. Je to jasná připomínka éry, kdy Kypr patřil Benátské republice.
Dál míjím Walled City Museum, jehož fasáda je zdobená sochami v nadživotní velikosti, a mířím až k Girne Kapisi – původní městské bráně, která kdysi vedla směrem k severokyperskému přístavu Kyrenia. Je to další připomínka středověkých hradeb, kterými byla Nikósie obehnána.
Ještě se na chvíli zastavím v parku Mücahitler Aile Parkı – malém, klidném parku s fontánami, lavičkami a stínem stromů, ideálním na krátký odpočinek. Potom se vracím zpět do Büyük Han, kde už podlehnu vábení restaurace. Objednávám si čepované pivo Efes – půllitr za 200 tureckých lir. Je třeba ochutnat i místní pivo.
Cestou si všímám i několika opravdu hezky provedených graffiti – od portrétů po barevné abstrakce. Umění ve veřejném prostoru tady rozhodně žije. Vrátím se zpátky přes hranici do řecké části města a mířím nejkratší cestou zpět do kavárny Coffee Therapy. Mám chuť na jejich karamelové frappé, které si tentokrát beru s sebou. Do odjezdu autobusu do Larnacy zbývá ještě chvíle, a tak se jdu projít do Nicosia Municipal Gardens. k soše Mahatmy Gandhího
V Larnace vystupuji v 19:00 u mariny. Slunce pomalu zapadá, vzduch se ochlazuje a já se ještě vydávám na podvečerní procházku po promenádě u pláže Finikoudes. Dýchá to tu pohodou – palmy, moře, ruch restaurací. Nakonec se vracím do přístavu, na palubu pronajaté jachty Panormitis. Sprcha, chvíle odpočinku a večeře ze zásob na lodi, pak se ještě jdu projít kolem pláže k hradu Larnaca Castle, vedle kterého stojí mešita a kostel. Blíží se půlnoc a jdu zpět na loď.

20.4.2025 – neděle - Túra Oroklini Nature Trail

Přístav, kde bydlím, je velmi blízko autobusového stanoviště ze kterého jezdí autobusy do blízkých vesnic. Autobusem v 9 ráno jedu asi 12 km do vesnice Oroklini, kde vystupuji u kostela Archangelos Michail Church. Kostel je otevřený, takže logicky nakukuji dovnitř před výšlapem na nedaleký hřeben. Nejprve stoupám po modré turistické značce na výhled na Prophet Elias Chapel Hill, které je oblíbeným výletním místem místních. Skoro všechny lavičky a altánky jsou obsazeny rodinami, které zde na dřevěném uhlí grilují většinou jehněčí nebo kůzlečí maso. Já si tu dávám snídani ze zásob, která obsahuje i místní vino. Tady navazuje modrá turistická značka Oroklini Nature Trail, která obchází celé místní pohoří. Cestou jsou hezké výhledy a příroda je taková vyprahlá, skoro jako nějaká polopoušť. Přicházím na nejvyšší bod pohoří do výšky 208 metrů na kterém se nachází i vojenský bunkr. Dávám si opět víno přímo z láhve, chvíli se pokochám výhledem a pomalu druhou stranou pohoří sestupuji dolů. Na jednom místě, stále ještě dost vysoko v horách (rozuměj na místní poměry, takže někde nad sto výškových metrů) se nachází dřevěná plachetnice dost podobná té, na které bydlím. Až na to, že na této se už podepsal zub času a má zlomený stěžeň a pomalu se rozpadající palubu. Ale tady v horách bych takovou loď nečekal.
Už jen pár kilometrů a jsem opět u kostela. Protože autobus jede až v 15:00, mám ještě chvíli čas si projít místní poklidné městečko. Cena jízdenky je jednotná. 2,40€ a je jedno jestli člověk jede jen jednu zastávku nebo celou trasu autobusu. Po návratu do Larnaca se jdu najíst do Cyprus Tavern, kde si dávám výborné jehněčí a ještě chvíli se toulám uličkami města.

21.4.2025 – pondělí – Velikonoční pondělí v Larnaca a Oroklini

Dnes si dopřávám trochu delší spánek, venku je totiž ráno zataženo. Z lodi odcházím až v 9:30 a jdu se projít městem procházím kolem hezké staré budovy Peridova muzea, které je nejstarším soukromým muzeem na Kypru. Jdu přes ulice plné obchodů a v jednom si kupuji mou sběratelkou úchylku – sněžítko z Kypru. Přicházím na náměstí Zouhouri Square, kde je v rámci městského velikonočního programu mají velkou výstavu z doby ledové. Lidská obydlí, veliké makety tehdejších zvířat jako mamuti, bobři obrovští, šavlozubí tygři a další zvířata. Vše je včetně popisků, tudíž je výstava i poučná. Náměstí má název podle zde stojící hezké mešity Zouhouri Mosque.
Pokračuji k náměstí na kterém stojí kostel Saint Lazaros Church, ale těsně u náměstí s výhledem na kostel je v prvním patře restaurace Watar Ziryab. Výhled přímo od stolu na nasluněné náměstí na kterém stojí kostel a u něj fialově kvetoucí strom je jak z pohádky. K tomu si dávám jehněčí kotlety a k obědu tu dávají pivo zdarma. Co si víc člověk může přát!
Po vynikajícím jídle se jdu opět podívat do kostela Svatého Lazara, protože teď tu není žádná mše a já si tak mohu po schodech zajít pod kostel k hrobce samotného Lazara. Jeho ostatky (lebka a kosti) jsou vystaveny přímo v kostelní lodi. Zajímavý pocit stát na tak významném místě křesťanských dějin.
Z kostela jdu rovnou na pláž Phinikoudes a poprvé lezu do moře. Voda je tak akorát. Ze začátku se tváří studeně, ale pak si člověk zvykne a chvíli si mohu zaplavat. V 17:20 mi jede autobus opět do vesnice Oroklini. Před kostelem je totiž velikonoční akce, kde vystupují tanečníci na místní hudbu, dávají zdarma barvená vajíčka a speciální pečivo flaounes – náplň je s mátou, sultánkami a speciálním místním sýrem a taky štamprle místní pálenky. To všechno ochutnávám a koukám na program. Po skončení vystoupení se zde pořádají tradiční hry pro děti i dospělé jako skákání v pytli, přetahování provazu, kde se zúčastní snad celá vesnice a nebo běh s vejcem na lžíci. Protože mi autobus zpět do Larnaky jede až v 19:50, jdu kus cesty pěšky. Venku se mezitím setmělo.
Po příjezdu do Larnaky se jdu ještě projít k Helenistickému lisu na olivy, ale je, bohužel za zavřenou bránou muzea, takže jej vidím jen zdálky. Jelikož je už dost hodin, vracím se na loď.

22.4.2025 – úterý – ranní koupání v moři, túra kolem jezera na letiště a odlet do Katovic

Vstávám v 6:00, balím si všechny své věci a jdu kolem pobřeží kolem Larnaca Castle až na pláž Kastella. Už je hezky teplo, proto se svlékám do plavek a jdu si zaplavat do moře. Asi po 20 minutách pokračuji v chůzi kolem Salt Lake až na letiště. V nohách mám něco přes osm kilometrů a na hodinkách čas 9:15. Akorát čas projít kontrolou a zajít do velmi hezkého a skvěle vybaveného letištního salónku na snídani. V salónku čekám na odlet letadla Wizzair do Katovic. Samozřejmě v příjemné společnosti dobrého jídla a pití. Letadlo odlétá v poledne a let domů trvá tři hodiny.