Dobrodruh

Asie > Jordánsko, Izrael, Palestinská autonomie > Izrael, Palestina, Jordánsko (5.5. - 12.5.2014)

5.5.2014 – pondělí – práce a odlet do Tel Avivu (Izrael)
Vstávám v 6:30 a po snídani musím zaúkolovat zedníky, co dělají obklad domu a hlavně posekat zahradu. Zvládl jsem polovinu. Bylo potřeba se sbalit a zajet do práce. Alespoň udělat to nejdůležitější. Ve 14:00 jsme se s Pavlem nechali odvézt na nádraží a Leo Expressem jedeme do Prahy. V Porubě k nám ještě nastupuje David. V Praze jsme po 18:00 a já mám hlavní úkol: vyzvednout si nový telefon. Protože je Praha celá rozkopaná a tramvaje nejezdí jak mají, musíme na Arbes skoro celou cestu pěšky. Povedlo se. Mám nový telefon a ten instaluji při cestě na Dejvickou, kde si v naší oblíbené hospodě dáváme poslední pořádné české jídlo před cestou. Pokud člověk letí do Izraele, měl by výt na letišti opravdu brzy, protože hned po příjezdu si nás rozebírají k individuálním pohovorům a ptají se opravdu dopodrobna a dlouze. Nakonec jsme zřejmě jejich otázkami prošli a můžeme si vytisknout palubní vstupenku. Ve 22:25 letadlo odlétá z Prahy a letíme relativně krátce. Časový posun je jen hodina oproti Česku.

6.5.2014 – úterý - Jeruzalém a Betlém (Palestina)
Přistáváme v Tel Avivu ve 3 ráno místního času (u nás je o hodinu méně). Zdejší pohovor byla pouze jedna věta a pohoda. Vyzvedáváme si auto z půjčovny a rozhodnutí padlo na to zajet do Jeruzaléma. První zastávka byla u Damašské brány v arabské čtvrti si dáváme čerstvé pity a hummus. Jinde se nic koupit nedá, protože dnes mají Izraelci svátek dne nezávislosti. Máme obrovskou kliku, protože v chrámu Božího hrobu (místo, kde byla kdysi jeskyně do níž umístili tělo Ježíše sejmutého z kříže) se nám povedlo dostat se bez fronty přímo do hrobky a ještě být u bohoslužby. Je pořád velmi brzo ráno a my se jdeme podívat k Západní zdi (většinou známá jako Zeď nářků). Ve spodní části se modlí židé a nahoru vede můstek, který je velmi ostře chráněn těžkooděnými policisty, protože do horní části chodí muslimové a zde vzniká velé množství potyček. Procházíme se kolem zdi, koukáme na modlící lidi a čekáme, až se otevře ona horní lávka, abychom se podívali i tam. Dostáváme se nahoru nad zeď a tam jsou dvě mešity, do kterých nás, jako bezvěrce, nepustí. pět se proplétáme přes staré město a jinou městskou bránu k autu a jedeme za Davidovou kamarádkou Rachel. Ta nám nabídla ubytování a my přijali. Po chvíli odpočinku jedu s Pavlem přes hranici do Palestiny do města Betlém, kde je naší hlavní zastávkou kostel, který stojí na místě, kde se údajně narodil Kristus. Máme štěstí, protože se nám povede vejít jiným vchodem můžeme tak vidět pod úrovní kostela jeskyni, kde údajně Marie porodila Ježíše. Na oběd si dáváme čerstvý falafel (něco jako zeleninový karbanátek) a jedeme zpět pro Davida a Rachel Společně jedeme do Herodionu, což je bývalá sopka ve které byl vystavěn palác a pevnost v jednom. Dovnitř nás nechtějí pustit ,protože mají zavřeno. Tak to točíme a jedeme do Jeruzaléma do části Jaffa, kde po delší době nacházíme velmi příjemnou restauraci, kde si dáváme jehněčí, kuskus a další dobroty a k tomu láhev košer Izraelského vína. Trochu méně příjemný byl pak účet (800 šekelů). Jedeme domů a ještě kupujeme dvě láhve vína sebou. Máme totiž před sebou náročné plánování zbytku zdejšího pobytu. Zvládáme obojí, jak dopít láhve, tak naplánovat.

7.5.2014 – středa – Caesarea, Heifa, Nazareth, Galilejské jezero, Syrská hranice a zpět do Gila
Včerejší plánování řeklo, že se bude vstávat v 6:00, což se povedlo, ale podle českého času (takže v 7:00 místního). David zůstal u Rachel a já s Pavlem jedeme co nejrychleji (ale v těch zácpách to moc nejde) k přímořskému městu Caesarea, které obývala i římská vládkyně Helena. Přímo u moře je koloseum, kolbiště pro jízdy na koni a samozřejmě i palác. Jsou to sice jen zachovalé ruiny, ale pro představu, jak to bylo pompézní, to bylo dostačující. O kousek severněji koukáme na majestátní aquaduct, který vede kolem moře a je částečně překryt písečnými dunami. Poslední navštívenou zajímavostí Caesarey je Bird mosaic. Mozajka, kterou 5 let restaurovali a byla na podlaze domu z roku 610. Jedeme podél pobřeží na sever do města Haifa, kde nás zajímají dvě věci: přístav, kde se to jen hemží nákladními loďmi a nádherně upravená Bahaiská zahrada v kopci. Na zahradu koukáme nejprve zespod kopce, ale pak jedeme až nahoru, abychom tu krásu viděli i shora. Z pobřeží odbočujeme na východ do města Nazareth, kde se jdeme podívat na Mariinu studnu a také na zbytek domu, kde bydlela (spíš to vypadá jako jeskyně). Nad touto relikvií je vystavěn honosný kostel. Poslední rychlé zastavení je v kostele zasvěcenému Josefovi. Odsud je to už jen kousek ke Galilejskému jezeru (nebo tomu i někdo říká moře). Jezero je docela rozlehlé a část svého života zde trávil i Ježíš a někteří jeho učedníci (jako Sv. Petr atp.). Jedná se o jezero, které má hladinu ve výšce mínus 212 metrů pod hladinou moře a tímto je i nejhlouběji položeným sladkovodním jezerem naší planety. Voda je příjemná a my se zde i koupeme. Po pauze jedeme kolem jezera na sever do místa Capernaum kde právě Ježíš žil a tvořil tam i zázrak chůze po vodě a jiné. Vchod je sice zavřený, ale vše je vidět i vně plotu a hned vedle je kostel zasvěcený apoštolům, který vypadá jako pravoslavný, protože nápisy jsou v ruštině a je velmi bohatě zdoben zlatem. Hodně nás láká jet do pásma, které siřané 19 let okupovali a dodnes neuznali, že jim nepatří, takže je tam militantní pásmo. Nakonec se tam jedeme podívat a je to zajímavé. Na jednu stranu sem tam člověk potká nějaký vrak tanku uprostřed válečného pole, pak jsou tu pomníky padlým, ale také činné vojenské posádky a například cedule hlásající, že tank přejíždějící cestu má přednost, nebo že se zde střílí ostrými. Z této zóny sjíždíme dolů a zároveň na jih ke Galilejskému jezeru a vydáváme se na delší večerní přejezd zpět k Jeruzalému.

8.5.2014 – čtvrtek – Palestina – Jericho, Hora Pokušení, koupání v Mrtvém moři a cesta do Eilat
Vstali jsme až po 9:00. Davidovi stále nebylo dobře, tak jsme se domluvili, že zase pojedu sám s Pavlem a Davida vyzvedneme až při zpáteční cestě. Přejeli jsme hranice do Palestiny do pouště Wadi Al-Quelt, kde se v skalní stěně nachází klášter Sv. Jiří. Ten určitě stojí za to vidět. V rozeklané soutěsce vyhloubené říčkou je doslova na skále přilepen docela velký klášterní komplex. Normální turisté se z tohoto místa vrátí zpět na hlavní cestu a masiv objedou. My však jedeme neudržovanou cestičkou skrze horský hřeben až do města Jericho, nad kterým je hora Pokušení (Temptation mountain). Máme dvě možnosti: jet nahoru lanovkou, nebo ten kopeček vyběhnout pěšky. Jdeme pěšky a je to jen kousek. Další chrám přilepený na skalní stěně který procházíme i vnitřkem a okukujeme pravoslavnou výzdobu a posloucháme zpěv ruských jeptišek u oltáře. Také se mi zde povedlo najít FTF na cachi Temptation. Odtud jedeme na jih k Mrtvému moři, kde jdeme na první pláž. Hladina moře je -412mnm. Hladina je dost kalná a tak trochu mastná. Ale hlavně má léčivé účinky a skvěle nadnáší. Člověk si lehne na záda a nemusí dělat vůbec nic a voda jej udrží. Po hodině léčebného válení se ve vodě jedeme v další průtrži mračen pro Davida. Po 17:00 všichni tři vyjíždíme na jih a náš cíl je dojet k Rudému moři do města Eilat. Přes poušť, kterou jedeme se prohnala blesková povodeň a my musíme každou chvíli překovávat nějaké vodní, bahenní nebo kamenné překážky na cestě. Nakonec se ve 23:30 dokodrcáme do velmi hezkého a rozvinutého města u moře, nacházíme si hotel a plánujeme další postup. Možností je mnoho: Jordánsko, Egypt, nebo něco ještě tady v Izraeli.

9.5.2014 – pátek – Aquaba v Jordánsku a zpět do Eilatu
Vstáváme po 9:30 a po snídani v nedaleké hospůdce jedeme nejprve k Rudému Moři, kde jsem si myslel, že se mi povede odlovit jedna potápěčská cache. Bohužel tím, jak přes noc pršelo je voda tak hnědá, že není vidět ani na centimetr. Tak se alespoň koupeme. Za chvíli se rozhodujeme přejet hranice do Jordánska, ale hned u hranic nám je vysvětleno, že půjčeným autem se tam nedostaneme. Naštěstí je odstavné parkoviště dost velké. Přecházíme hromadu kontrol na hranicích pěšky, platíme nehoráznou výjezdní taxu a hned za hranicemi bereme taxi do centra města Aquaba. Tady je zajímavý palác, který byl pobořen při válce Turků s Araby v roce 1916 Lawrencem z Arábie a mega vlajkový stožár na počest konce Otomanské říše. Vrcholem návštěvy Jordánska je dobrý oběd. Jdeme zpět do Izraele a snažíme se přejet hranice do Egypta, abychom mohli jet za zaslouženým odpočinkem do nějakého rezortu. Jako na potvoru museli zavřít cestu protože včerejší průtrže zaplavily cestu a spousty aut. Nemáme jinou možnost, než se jet ubytovat do stejného hotelu, jako minulou noc. Alespoň je otevřený bazén, kde chvíli plaveme. Po odpoledním odpočinku se vydáváme na promenádu do města a posléze na pivo a vodní dýmku.

10.5.2014 – sobota – Eilat – pláž a noc v poušti u Masady
Vstáváme opět okolo 9:00 a jedeme zkusit hranici do Egypta. Stále neprodyšně uzavřena. Po dobré snídani se přesunujeme na pláž a ve stínu slunečníku relaxujeme cca do 15:00. Po pozdním obědě jedeme na sever k jezeru, kde jsou celoročně pelikáni. Byli, ale dost daleko. Ještě rychlá zastávka v archeologických studnách, které si prolézáme (člověk vleze do jedné a vyleze na povrch jinou) a já opět slavím úspěch na FTF cachi v jedné z těchto studen. Náš pán zní jasně: Najít beduínskou vesnici v poušti a tam přenocovat. Rozhodnutí padá na jednu blízko Násady a zároveň mrtvého moře. Ve 20:30 dojíždíme do Kfar Hanokdim, ale mají zavřeno (šabat). To rozhoduje o tom, že se vrátíme do nejbližšího města, kde děláme poměrně velký nákup: gril, maso, pivo… a jedeme do pouště. Našli jsme si hezké místo mezi zvětralými kopci a za svitu měsíce a hvězd si grilujeme maso, pijeme pivo a víno a je naprostá pohoda.

11.5.2014 – neděle – Masada, Mrtvé moře, Tel Aviv
Svítání v poušti nás probouzí. V noci prý byla zima, ale hned po rozednění teplota rapidně stoupá. Jedeme na parkoviště k Masadě a už ve sluneční výhni stoupáme na tuto dva tisíce let starou pevnost. Okolí trochu vypadá jako Grand Canyon v USA, ae je to tu ještě vyprahlejší. Na vrcholu jsou pozůstatky opevnění, paláců a jiných staveb, ale asi nejzajímavější jsou pozůstatky skalních rezervoárů vody (cisteren), které jsou opravdu obrovské. Také výhled na ustupující Mrtvé moře a okolní hory je dech beroucí. V komplexu Masada snídáme ze včerejších zásob a jedeme k Mrtvému moři na pláž. Jinou, než jsme byli poprvé. Tentokrát byla voda čistá, teplá a všude byla sůl ve formě velkých krystalů. Nejprve jsme uvažovali, že zůstaneme max 2 hodiny, ale pak si ještě 2x prodlužujeme parkování. Voda je skvěle teplá, krásně nadnáší, takže opravdový relax. V 16:00 vyjíždíme do Tel Avivu. Ubytováváme se v nějakém novém hostelu v části Jaffa. Na střeše hraje kapela decentní hudbu a je zde příjemná atmosféra.

12.5.2014 – pondělí – Tel Aviv, Jaffa a odlet domů
Vstáváme v 8:00 a jdeme na snídani, která je v ceně ubytování. Po jídle míříme na sraz u Clock Tower, kde začíná komentovaná prohlídka starého města. Procházíme kolem starého města, ve kterém mohou bydlet pouze umělci až ke starému přístavu a Andromedinu kameni (tam, kde byla přikována a Perseus ji osvobodil). Na chvíli se jdeme schladit do chrámu Sv. Petra s nevšedně udělaným prostupem světla skrze výjev slunce. Po dvou hodinách toho o městě víme hodně a jdeme si k hostelu pro auto abychom se mohli před odletem ještě naposled okoupat. Tentokrát to je ve Středozemním moři. Voda je oproti Rudému nebo Mrtvému moři mnohem studenější, ale dá se. Poslední dobrý oběd, navidogat na letiště, vrátit vůz a projít nepříjemnou hromadou kontrol. V 17:55 nám to odlétá rovnou do Prahy.