9.3.2015 - pondělí - autem do Budapešti a přelet do Kataru
Jelikož vyjímečně neodlétáme ani z Prahy, ani z Vídně, nýbrž z Budapešti, musíme se tam nějak dostat. Nakonec, v rámci svobody a z důvodu časového, volíme auto. Vyjíždíme ve 4:30 ráno a v 9:00 parkujeme na letišti hned vedle muzea aviatiky. Máme dokonce chvíli čas kouknout na nějaká historická letadla. Následuje klasické odbavení bez zavazadel, jelikož, jako obvykle, cestujeme pouze s malými příručními batůžky. Ve 12:00 odlétáme Katarskými aerolinkami do Doha v Kataru. Bohužel tento emirát má velmi striktní pravidla pro vstup do země a my musíme 7 hodin zůstat na letišti. Prostě nás do země nepustí. Naštěstí patří letiště mezi nejlépe vybavená na světě, takže jsme nejprve prošli pár obchodů, dali si tradiční hummus k jídlu a nakonec uleháme na pohodlné sedačky v klidové místnosti.

10.3.2015 - úterý - přes Kuala Lumpur do Kota Kinabalu
V 1:35 místního času nasedáme do letadla do Kuala Lumpur. Před odletem hlásí, že si člen posádky něco provedl a budeme mít zpoždění. To se projevilo po přistání, kdy místo plánovaných tří hodin máme jen akorát čas na přesun a přestup do dalšího, dnes již posledního, letadla do Kota Kinabalu. Hlavního města provincie Sabah na Malajské části největšího ostrova na světě Borneu (v Indonésii mu říkají Kalimantan). Poslední část letíme už jen malým letadlem a po setmění v 19:00 přistáváme. Na Borneu je čas posunut o 7 hodin více oproti času v ČR. Velmi se nám oplatilo vejít do místního info centra, kde nám velmi ochotný chlapík vysvětluje co vše se zde dá dělat a jak se kde dostaneme. K tomu fasujeme hromady informačního materiálů, průvodců a map. První radu uposlechneme a vydáváme se z letiště k hlavní cestě, kde po chvíli opravdu stojí autobusový minivan, který nás veze do 8km vzdáleného centra. Po chvilce chůze nás zaujala místní, plná, hospůdka na ulici, kde připravují čerstvé ryby na grilu. Hned jsem si dvě různé objednal. K tomu gratinovanou zeleninu s rýží a mangový milk shake a byl jsem spokojen. Po prostudování možností ubytování jdeme kolem hezky nasvícené hodinové věže (Clock Tower) do backpacker hotelu North Borneo Cabin, kde si rovnou rezervujeme pokoj na dvě noci. Já se ještě jdu podívat přes Observatory Jungle trail na vyhlídku nad městem. Chodník většinou vede strmě vzhůru po dřevěných schodech. Nahoře dělám pár fotek z města a směji se tomu, že člověk už technice neuteče. I na této vyhlídce je totiž připojení k WiFi. Nezbývá, než se vrátit do hotelu.

11.3.2015 - středa - ostrovy Gaya, Sapi a Manukan v Tunku Abdul Rahman parku, ZIP line mezi ostrovy, šnorchlování a noční rybí trh v KK
Většinu věcí si necháváme v hostelu a jdeme do přístavu. Zde je asi 10 společností, které se předhánějí v tom aby nabídly stejnou službu: odvézt nás do národního parku Tunku Abdul Rahman. Usmlouváme rozumnou cenu na převoz na dva (vlastně 3) ostrovy s první zastávkou na ostrově Sapi. Po cestě sledujeme kolonie mořských cigánů bydlících v chatrčích na kůlech nad vodou. Po příjezdu na Sapi nás zaujme atrakce Zip line mezi ostrovy. Prý je to nejdelší lanová lanovka nad mořem s délkou 250 metrů. Ani se moc nemusíme přemlouvat a za chvíli už sedíme v lodi na protější ostrov Gaya. Strojí nás do celotělových sedáků, na hlavu nasazují přilby a za chvíli jsme na vyvýšené plošině, odkud není jiné cesty, než po laně, na druhý ostrov. Jízda trvá pouhých 25 vteřin a člověk vyvine rychlost až 65km/h. Pohoda. Po příjezdu na Sapi se rozhodujeme vydat pěšky okolo ostrova. Procházíme, ne moc prošlapaným chodníkem. Přeci jen je většina těch, co raději leží u vody, než se prodírají džunglí. Po příjemné procházce stejně končíme u pláže a ve vodě. Podvodní svět je zde překypující životem. V korálech se schovávají hejna barevných ryb a dokonce na mne vykoukla moréna. Ve 13:00 opět nasedáme na loď, která nás převáži na větší ostrov Manukan. Je zde i restaurace, kde obědváme. Relaxujeme u vody do doby, než mě začne něco žužlat palec u nohy. Kouknu a nestačím se divit. Je to velký ještěr. Alespoň mne to donutilo vlézt do vody a prozkoumat i zdejší vodní faunu a floru. V 16:00 jedeme do Kota Kinabalu a konečně měníme nějaké dolary na místní riggity. V hotelu platíme dluh za minulou noc a předplácíme dnešní a jdeme hledat noční trh. Ptáme se lidí. Ti nás posílají správně. Na trh, který vypadá jako vietnamská tržnice u nás. Nespecifikovali jsme totiž, že chceme trh s jídlem. Nakonec se jej podaří najít a v desítkách stánků nevíme, kterou z mnoha nabízených druhů ryb si vybrat. Povedlo se a po dobré večeři se jdeme projít k pomníku letecké katastrofy, ale jinak je to otřesná, 6km dlouhá, procházka kolem velmi rušné silnice. Na hotelu měníme zítřejší plán a nabíráme síly.

12.3.2015 - čtvrtek - termální prameny, největší květ na planetě, stezka v korunách stromů a přesun do Sandakanu
Balíme co nejdříve věci a chvíli po sedmé už nasnídaní vyrážíme na zastávku minibusů. Ty fungují tak, že se rozjedou až se naplní cestujícími, takže nemají žádný pevný jízdní řád. Naštěstí už čekáme na poslední dva pasažéry a jedeme do městečka Ranau. Po cestě vidíme goru Gunung Kinabalu, která má přes 4000mnm, ale na kterou se, díky školním prázdninám, nedostaneme. Každý den tam pouští pouze omezené množství lidí. Z Ranau se snažíme posledních 18 km dostopovat k místu Poring Hot Springs, ale řidiči nám nestaví. Nakonec se domlouváme s jedním týpkem, že nás za pár peněz odveze. Na tomto místě v části NP Gunung Kinabalu je toho hned několik věcí k vidění. Začali jsme zahradou, kde zrovna kvetly rafflesie. To jsou největší květy na naší planetě a dosahují průměru až 90 cm. O štěstí hovořím proto, že květ se rozvine jen na 8 dní a poté rychle uvadá. Zároveň se jedná o parazitickou rostlinu, která voní asi jako hnijící maso. Odtud pokračujeme přes zahradu orchideí, ale moc tu toho aktuálně nekvete. Raději jdeme na trek. Ten začínáme stylově. V korunách stromů vysoko nad roklemi plnými tropických rostlin vedou visuté lanové lávky. Ty se při každém kroku povážlivě houpou. Trasa pak pokračuje skrze džungli okolo vodopádu Kipungit až k jeskyni netopýrů. Je jich tu fakt dost a létají těsně kolem hlavy. Zpět se vracíme do termálních pramenů, pro které jsme sem primárně přijeli. Je zde soustava van, bazénků a bazénů, které jsou napouštěny geotermální vodou. Velmi příjemně strávená hodinka. Musíme se dostat zpět do Ranau a tam chytit dálkový autobus do města Sandakan. Povedlo se a až do večera cestujeme na východ. Nejprve jdeme na večeři do restaurace, kde si opět vybíráme čerstvé ryby přímo z akvárií a ubytováváme se v prvním hotelu na který natrefíme.

13.3.2015 - pátek - orangutani, kahau nosatý, medvědi a přesun do Sukau
Opět z hotelu vyrážíme v 7:00 a místním autobusem jedeme na sever na odbočku do Sepikoku. Poslední 2 km do orangutaní rezervace jdeme pěšky. Dnes peníze jen letí. Do každé rezervace chtějí nemalé vstupné. V džungli jdeme po vyvýšeném chodníku až k plošině, kde v 10:00 každé ráno krmí orangutany bornejské. Zdejší rezervace přijímá hlavně mláďata, která přišla o matku a zde jim pomohou rozvinout jejich schopnosti, naučit samostatnosti a nakonec je vypouštějí do volné přírody. Plošinu také okupují drzí makakové, kteří se snaží z jídla orangutanům něco ukrást. Po této podívané jdeme pěšky do další rezervace. Ta se tentokrát zaměřuje na medvědy malajské (Sun bear), což je druh nejmenších medvěd na světě. Většinou jsou vysoko v korunách stromů a také je tam vidíme, ale máme štěstí, že jedna rodinka se tu škádlí přímo pod stromem. Další zastávku, kterou jsme nemohli a nechtěli minout je Labuk bay proboscis monkey sancruary. Problém, jak se tam dostat, vyřešil drahý taxík, ale jinou možnost jsme neviděli. Zde se pro změnu starají o velmi netradiční opice kahau nosaté. Jejich zvláštností je nadměrně vyvinutý nos a to, že mají břicha jako balóny. To způsobuje způsob jejich trávení pomocí bakterií, takže je tu opravdu každou chvíli něco ve vzduchu. Tyto opice spolu s dalším druhem hulmanem stříbrným tu koexistují s člověkem a opice si nedělají nic z nízkého dřevěného plůtku vyhlídkového domečku a skáčou si tu po střeše, sedí na schodech a nebo se motají pod nohama. Jedna střešní opice se stala Pavlovi osudnou, když si jen tak ležel na lavici a opice jej ze střechy počůrala. V době krmení v 11:30 se džungle přihnalo snad 30 exemplářů nosatých kahau. Z této rezervace nás již odváží do centra Sandakanu minibus. Po příjezdu kupujeme jízdenky do autobusu ve směru Sukau, který odjíždí ve 14:00, čili za 30 minut. Jen stíháme dát si oběd a 2 a půl hodiny jedeme na křižovatku, kde nám autobus málem zapomněl zastavit. Zde vystupuje ještě jedna cestovatelka (naštěstí, jinak bychom to určitě přejeli) a společně smlouváme cenu na posledních 18km do Sukao. Po chvilce nacházíme ubytování za pár peněz a domlouváme si zítřejší program. Po večeři se ještě jdeme projít kolem řeky a snažíme se zahlédnout oči krokodýlů, ale vidíme jen miliony hvězd nad hlavou.

14.3.2015 - sobota - vodní safari na řece Kinabatangan přesun do Semporna a na ostrov Mabul
Vstáváme v 5:45 ráno. To je tedy dovolená! Ale pokud chce člověk vidět nějaká zvířata, je pro to třeba něco obětovat. V tomto případě spánek. Máme zamluvenou dvouhodinovou plavbu po řece Kinabatangan. Nad řekou se válí husté chuchvalce mlhy a teprve svítá. Nasedáme na motorovou pramici s průvodcem a lodivodem a vyrážíme proti proudu. V mlze začínáme rozeznávat obrysy opic na stromech okolo řeky, proplujeme kolem cca 5 metrů dlouhého krokodýla a koukáme po březích po dalších zvířatech. Máme štěstí, nejprve se ozývá pouze praskání větviček a pak už vidíme obrysy prvního slona pygmejského. To je nejmenší sloní rasa. Nakonec se těsně u vody krmí celé stádo čítající devět slonů včetně slůňat. Tyto býložravce pozorujeme pár minut a míříme dále až k odbočce do jednoho přítoku vedoucího do jezera Oxbow. Jelikož je zde období sucha, i reka a jezero mají mělko a v jezeře, které spíš připomíná bažiny na chvíli s naším motorovým člunem zůstáváme uvízlí v bahně. Naštěstí máme sebou i pádlo, takže se nás podařilo dostat na vodu a pokračovat. Už vidíme jen pár místních ptáků včetně orla hadího. V 8:00 jsme zpět v našem ubytování a jen snídáme, pobalíme a jdeme k příjezdové cestě na stop. Veřejná doprava zde nefunguje. Po chvilce nám zastavuje místní doktorka, která nás veze až k mostu přes řeku v Batu Puteh. Pak už jedeme autobusem do Lahad Datu a odtud minibusem do přímořského města Semporna. Jen co vystoupíme, jdeme hledat potápění v jednom z nejlepších potápěčských rájů této planety u ostrov Sipadan. Máme štěstí. Protože Sipadan je národní park a opět je zde možnost jen na povolenky, kterých je jen několik na den. Zároveň si platíme ubytování na vedlejším ostrově Mabul, kde nás přes docela slušně velké vlny veze motorový člun. Po 40 km skákání po vlnách jsme docela slušně vydrncaní a ubytováváme se v jednom domečku stojícím v moři na dřevěných kůlech v Uncle Sam bungallows. Večer zde hraje živá hudba a podává se v ceně ubytování i večeře.

15.3.2015 - neděle - celodenní potápění u ostrova Sipadan
V 9:00 jsme již po snídani, máme sbaleno a nachystány všechny potápěčské potřeby na celý den. Přijíždí pro nás loď a přejíždíme z ostrova Mabul na 15 km vzdálený ostrov Sipadan. Jedná se o jediný ostrov široko, daleko, který není pevninského původu (nevznikl odtržením od pevniny plující litosférickou deskou, ale sopečného původu) a je celý porostlý korály. Tím, že stojí v místě s výrazným mořským proudem, který přináší místní fauně i floře dostatek potravy, zdržují se zde obrovská hejna ryb. Při prvním ponoru se potápíme u hlubinné zdi která klesá téměř kolmo a zde se soustředíme hlavně na pozorování žraloků šedých, bílých a dokonce vidíme, asi v metrové vzdálenosti od nás, proplout majestátního žraloka leopardího. Taky tu potkáváme nadměrně přerostlou mořskou želvu. Občas propluje tuňák, barakuda nebo jiná ryba. Po prvním ponoru máme na ostrovní pláži hodinovou pauzu a svačinku. Jeden z potápěčů odpadl, protože mu nebylo dobře, takže druhý ponor již absolvujeme pouze čtyři. To se jdeme potápět k místu s názvem barakudí školka. A opravdu potkáváme obrovská hejna barakud, několik dalších želv a žraloků a jiných ryb. Po obědové pauze jedeme na třetí potápěčskou lokalitu zvanou "visuté zahrady". Obrovská diverzifikace druhů korálů, které zde mají dostatek potravy a prostoru rozvinout se do velkých rozměrů hýří všemi barvami. Kolem se prohání hejna ryb a my. Vypadá to tu jako v nějakém obřím akváriu. Člověk ani nemusí moc plavat, protože podmořský proud je místy tak silný, že se kolem nás mořský svět míhá jak za oknem autobusu. Naštěstí nás loď vždy při vynoření našla. Dnešní nejhlubší ponor byl do 33 metrů. Po posledním ponoru nás loď věze zpět na ostrov Mabul, kde si čekání na odvoz zpět do města Semporna krátíme lokální jednoduchou, ale chytlavou hrou. Na tenkém provázku je ke stropu přichycen kovový kroužek a na sloupu je našroubován háček. Pokud člověk dobře kmitně provázkem, kroužek se zavěsí na háček. V 16:00 jedeme lodí do Semporna a hned si kupujeme poslední lístky do nočního autobusu zpět do Kota Kinabalu. Ten jezdí pravidelně v 19:30. To znamená, že máme ještě čas nakoupit si ovoce, grilovanou chobotnici (která je vynikající, jen člověk musí vědět ve které části má v těle látku, která je podobná inkoustu a barví, protože když do toho kousnete, máte vymalovanou pusu na modro) a nějaké to pití. Taky je v rozpáleném odpoledni příjemné natáhnout se na hustý koberec, který mají uvnitř mešity ve městě (nedá se přehlédnout). Děti si před mešitou pouští draky a ochotně nám je půjčují. Je čas k odjezdu a velmi moderním a pohodlným autobusem, kde si nemusíme, jako obvykle, otloukat kolena o přední sedadlo projíždíme přes noc do KK.

16.3.2015 - pondělí – plavba na ostrov Labuan a stát Brunei
Pohodlný autobus, kde nás přes noc budí pouze policejní kontroly nás vyhazuje v 5:00 ve městě cca 8km od centra Kota Kinabalu, kde se potřebujeme dostat. Naštěstí je zde minibus, který nás tam odváží a poslední kilometr do přístavu absolvujeme, v rámci ranní rozcvičky, pěšky. V 6:30 otvírají přepážku, kde si kupujeme lístky na loď přes ostrov Labuan až do státu Brunei. Rychloloď v 11:30 přistává v Labuanu a my procházíme zdejší obchody, kde se vše prodává bez daně a hlavně je zde k sehnání i alkohol a boty pro Pavla. Ten to už totiž ve svých tanečních teniskách, ve kterých přiletěl, nemůže vydržet. Na Labuanu je poměrně více vlhko, než v oblastech, kde jsme byli doposud. Po dvou hodinách pauzy na další loď jsme dobře uřícení. Do pasu dostáváme výstupní víza z Malajsie a za necelou hodinu jízdy lodí dostáváme razítka nová, tentokráte Brunejská. Tato malá země, ve které vládne šejk žije z ropy a patří k nejbohatším zemím světa. Tak podle tohoto očekáváme bohatství, čisto a luxusní auta na každém kroku. Omyl. Hned z letiště jdeme chvíli pěšky, než nám zastaví autobus, který snad pamatuje Druhou světovou. Ten nás veze cca 800 metrů a čekáme na další. Taková drobnost. Na letišti nám neměli jak vyměnit peníze. Prý jim došla místní měna. Takže jsme se na jízdu nechali pozvat jedním batůžkářem z Rakouska, který sem jel také. Cesta stojí jen jeden brunejský dolar. Bandar Seri Begawan, hlavní město a náš cil dne byl po zdlouhavé jízdě docílen a my se s Pavlem rovnou vydali nejprve k molu s výhledem na Kampong Ayer, což je malajsijská největší vodní vesnice. Odhaduje se, že zde žije 20 až 40 000 lidí v domečcích na kůlech ve vodě. Tyto domky mají vše potřebné včetně kanalizace, elektřiny a tekoucí vody. Samozřejmostí jsou i školy na kůlech a mešity. Hned nás odchytává jeden vodní taxikář a po chvílí smlouvání už vyplouváme touto dřevěnou lodí proti proudu řeky. Nejprve vidíme mešity a domky na kůlech, později stavby ustupují a rozprostírá se jen příroda. Lodivod zastavuje a ukazuje do větví, kde jsou volně žijící kahau nosatí. Slunce pomalu sestupuje k obzoru a v krásně zabarveném světle vidíme z vody město. Pak míříme do všech tří části, ze kterých se Kapmong Ayer skládá. Po vodě jezdíme přes hodinu a to tahle loďka jede i 65kmh. Opět na pevné zemi jdeme kolem mešity, což nám nedá, abychom se dovnitř nepodívali. Ubytováváme se v Pusat Belia Youth hostelu, kde po nás chtějí jen 10 brunejských dolarů na osobu. Jdeme se podívat k telegrafní věži, odkud je krásně vidět nasvícené město a hlad zaháníme na nočním trhu.

17.3.2015 - úterý – Bandar Seri Begawan (Brunejské hlavní město), cesta do jungle a lov ryb
Díky tomu, že v hostelu máme pokoj sami pro sebe a můžeme si nastavit klimatizaci na příjemných 26°C, spíme o trochu déle, než obvykle. Teprve po 8:00 vycházíme na autobusovou zastávku a minibusem jedeme omrknout sultánův palác z pobřeží. Vyhazují nás u brány, ale dovnitř se nedostaneme a od cesty krom lotu není nic jiného vidět. Naštěstí jen přes cestu přelezeme svodidla a stoupáme na kopec, odkud již máme palác jako na dlani. V dobách své největší slávy v paláci pobýval i Michael Jackson. Dnes zde žije například 300 lékařů a spousty dalších služebníků v celkem 1800 pokojích, které palác skýtá. Zpět do centra se nám povedlo prakticky ihned chytit stop. Dokonce nás vezou až ke vchodu do bezplatného muzea sultánových reálií. Tedy darů, které dostal od jiných mocných. Muzeum je protkáno výjevy ze života sultána a jeho rodu a nachází se zde spousta velmi drahých předmětů a někdy i hezkých. Po prohlídce se jedeme autobusem č. 1 podívat k modré mešitě, kterou nechal sultán postavit na počest 25. let jeho vlády. Mešita je velmi hezky zdobená a celá klimatizována. Patří mezi největší na světě. Opět zpět na autobusák a snažíme dostat autobusem 57 či 58 do šesti hvězdičkového hotelu, kde by nás měli pustit i do bazénu, ale autobusy jezdí jen 3x za den. Takže tuto zastávku vypouštíme a místo toho se rozhodujeme konečně přejít na dobrodružnou notu výpravy. Po vlastní ose bez jakéhokoli zařizování přes místní agentury chceme absolvovat Headhunter’s trail. Tedy stezku lovců lebek. To je ovšem na malajské části, takže k hranicím se necháváme odvézt autobusem 44 (jede tam i 48) a přes hranice jdeme pěšky. Na přepážce je Pavel slušně upozorněn, že do Bruneje jej již nepustí, protože jednoduše už nemá ve svém pasu místo na další razítko. Hned za hranicí nám zastavuje milý řidič, který nás, zadarmo, veze až do města Limbang. Krom místního trhu a banky se tu nechceme moc zdržovat, ale nedaří se nám nikoho stopnout. Nakonec jedeme do místa, kde již končí cesta a tím i civilizace do města Medamit minibusem. V odpolední výhni vysedáme opravdu až na konci cesty u domečků zbitých z desek a se střechami z vlnitého plechu. Lidé si z nás dělají srandu, že dál se dnes nedostaneme, ale nevzdáváme to a po chvíli sedíme v úzké lodičce, která se povážlivé kývá a mezi fošnami ji prosakuje velmi kalná voda místní řeky. Jedeme proti proudu k človíčkovi, který nám nabídl střechu nad hlavou, sprchu, pití a také to, že s ním pojedeme večer klást sítě na ryby. Smlouváme i cenu na zítřejší transport do džungle. Dostali jsme se na cenu 450MR za přepravu. Vzhledem k tomu, že cestovní kanceláře nabízí pro dva lidi absolvování Headhunter’s trail za minimálně 2600MR, tak uvidíme na kolik se celkově dostaneme my. Večer skoro za tmy jedeme loďkou proti proudu a klademe celkem 4 rybářské sítě. Během toho nám paní domu udělala skvělou večeři. Dýně ala brambory, rýže, dva druhy ryb a k tomu ovoce a pití.

18.3.2015 - středa – lov ryb, plavba proti proudu a trek džunglí v NP Mulu do Kemp 5
Hostitel nás budí v 6:30 a ještě za ranní mlhy jedeme vytáhnout včera položené sítě. Hned první vytahujeme celou roztrhanou, protože se na ni v noci přišel přiživit krokodýl. V dalších již nacházíme celkem 5 ryb. Po snídani je třeba dotankovat loď, nabalit zásoby a vyrážíme proti proudu toku, který má oproti večeru o metr nižší hladinu. Žena našeho lodivoda nám na cestu chystá i oběd. I přes nízkou hladinu kličkujeme řekou, která je ze začátku kalná, ale později průzračná, projíždíme peřeje proti proudu a ve 12:00 nás lodivod vysazuje na břehu uprostřed džungle. I naše mapa mlčí, pouze bílé místo na mapě. Poslední rada na cestu je ta, že pokud na nás bude pijavice, máme ji sedřít kusem větve nebo o strom. Ony ty potvory jsou tu totiž docela častým jevem. Čeká nás 13 km pochod džunglí, kterou absolvovali muži místních kmenů za účelem zabít soupeře a donést si jako talisman jeho hlavu. Proto se této stezce říká Headhunter’s trail. Na dvou místech musíme po lanovém mostě přes řeku, jinak je to prakticky bezproblémový pochod. Jen pozor na liánu trnitou! Takové vytahování trnů bez pinzety uprostřed džungle z očního víčka, hlavy a ruky (Pavel operuje a já jsem pacient) je taky chuťovka! Ještě, že sebou taháme z Limbangu litrovku vodky! V Kemp 5 si Pavel z nohy sestřeluje jedinou pijavici, kterou potkáváme a hned nato od správce dostáváme nemilou zprávu. Nikdo další den nejde na vrchol Pinacles, což je jeden z našich cílů cesty. Jdeme se na to zchladit do řeky a v Kemp 5 zůstáváme přes noc. Člověk dostane pouze matraci v otevřené místnosti a je zde pitná voda. To je vše. Naštěstí máme jídlo, co zbylo od oběda. Plán na další den je jasný. Vykrást se tajně z Kemp 5 ve 3:30 ráno a zkusit se dostat na vrchol s převýšením 1150 výškových metrů na 2,4 km vzdálenosti nezákonně a bez průvodce.

19.3.2015 - čtvrtek – Pinnacles, jeskyně Clearwater a odlet miliónu netopýrů z jeskyně Deer
Opravdu. Daří se nám vyplížit z campu ve 3:10 v noci a z výšky 50mnm začínáme stoupat do kopce, abychom viděli místní přírodní úkaz Pinnacles. Naprostá tma, jen hvězdy na obloze a noční zvyky z džungle kolem nás. K tomu stoupání, že je zde značení každých 100 metrů a ti to nám místy připadá strašně daleko. V různých průvodcích píší, že si má člověk udělat rezervu až 4 hodiny nahoru a 5 hodin dolů. Tolik času fakt nemáme, když nám loď, která je navíc 10.5km daleko od Kemp 5 odplouvá do Mulu už v 11:00. Z tohoto důvodu kopec prakticky vybíháme a za necelé dvě hodiny, ještě za tmy, jsme na konci stezky. Posledních 400 metrů je přitom lezení po žebřících, případně jištění lany. Odpočíváme a sledujeme svítání. Pomalu se vykreslují siluety skalních jehlanů, které mají hrany ostré jako břitva. Erozí a kyselými dešti se tyto jehlany postupně zeštíhlují a tím zvyšují. V 6:30 už je dostatečné světlo na poslední fotky a sledujeme v údolí válející se mlhu. Sestup stejnou trasou nám zabírá jen 90 minut, takže v Kemp 5 jsme již v 08:00. Jdeme se rovnou koupat a asi minutu na to vychází z budovy strážce parku, kterého by ani ve snu nenapadlo, že jsme před chvíli zdolali Pinnacles. Přes tohoto rangera máme objednán lodní odvoz do městečka Mulu. K lodi ovšem musíme projít další stezkou džunglí. Oficiální značení říká, že to je 8km, ale má GPS naměřila 10.5km. V 10:58 jsme u nástupního místa a opravdu na nás čeká dřevěná štíhlá loď se dvěmi lodivody, která nás veze k ústředí národního parku. Po cestě je ovšem přesvědčujeme, že bychom byli rádi, aby nám zastavili u Clearwater cave. Což je jeskyně s největším dómem na světě s délkou 650 metrů a šířkou 450 metrů. Celý tento jeskynní systém má již přes 160km prozkoumaných chodeb. Je třeba zdolat mnoho schodů ke vstupu a místní strážce nás nejprve nechce pustit, ale stačilo mu říci, že jdeme omrknout pouze vchod do jeskyně a je to v klidu. My ovšem neleníme a šupky, dupky dolů do jeskyně. Prostory jsou to opravdu rozlehlé a jeskyní protéká řeka. V Mulu zjišťujeme informace, co vše se zde dá dělat a jdeme se také najíst a poprvé za naši cestu si dopřáváme pivo, jelikož je tato oblast obývána křesťany. K letišti to je jen 600 metrů pěšky, tak si jdeme koupit letenky na zítřejší den a po cestě se ubytováváme v jednom z několika Backpackers. Letenky jsou potřeba, protože toto město je s civilizací spojenou pouze řekou po které to trvá děsně dlouho, nebo letadlem. Do 16:00 dáváme pauzu, protože u jeskyně Deer je možné každý podvečer pozorovat jak miliony netopýrů vylétají ve formacích z jeskyně za potravou. Dnes se trochu opozdili, ale seřazení tolika zvířat musí být slušná logistika. Vylétá první formace, která na obloze vypadá jako obrovský kroutící se had. Netopýři létají v takovýchto formacích, aby zastrašily případné predátory. Zhruba každou minutu startuje jedna takováto letka. Úžasná podívaná. Zpět do Mulu přicházíme již za tmy.

20.3.2015 - pátek – Mulu a odlet do Kuchingu
V 8:00 dostáváme k snídani smažené nudle a jdu se projít do 3 km vzdáleného Royal Resort. U něj je Holly Hill – svatý kopeček na který stoupám. Z vrcholku se mi otevírají rozhledy na okolní prudké hory. Zpět mi zastavuje místní človíček na motorce. Na pokoji v backpackers nás z relaxu ruší krásný, 20cm dlouhý, škorpion. Paní domácí jej ale promptně bere do kleští na pečivo a vynáší na zahradu. Do odpoledne relaxujeme u vody a po obědě se přesunujeme na místní mini letiště odkud nám v 15:20 letí přímý spoj do hlavního města provincie Sarawak – Kuchingu. Letadlo dvou vrtulové letadlo, kde je zaplněných jen cca 10 míst nás za 90 minut letu vysazuje na letišti. Odtud nám trvá asi hodinu, než se dostaneme k hlavní cestě. Autobusy nejedou, takže bereme za vděk taxi, které nás veze do centra. V okolí ulice Green Hill kousek od čínského chrámu je velké množství ubytovacích zařízení za velmi přívětivé ceny (GPS okolo: N01°33.325, E110°20.919). Zde si necháváme batohy a jdeme nejprve do čínského chrámu Tua Pek Kong Temple. Spousta lidí, soutěž v karaoke přímo v chrámu a rozdávají zde jídlo. Ono je totiž o den později velká chrámová slavnost. Pokračujeme kolem řeky Sungai Sarawak a sledujeme hrad a další stavby nasvětlené na protějším břehu. Snažíme se podívat i do mešity Masjid Bahagian Kuching, ale už nás stráže nepustí, že je pozdě. Přes park Padang Merdeka jdeme do velmi hezky upravené oblasti s památníkem hrdinů a nasvětlenou podlouhlou kaskádovitou kašnou.

21.3.2015 - sobota – Bako NP a opět Kuching
Na autobusové stanovišťě vyrážíme docela pozdě a jedeme do národního parku Bako severně od Kuchingu. Po příjezdu je stanovišti lodí (jinak, než lodí, se do parku dostat nedá) nám sdělují, že máme tři hodiny čas, protože je odliv a lodě nejezdí. Na místní rybářské tržnici, kde prodávají například i čerstvé žraloky, si dáváme dobré místní jídlo a zabíjíme čas. Ve 14:00 konečně člun vyplouvá a my můžeme vyrazit na trek po pískovcovém podloží po chodnících podobných jako u nás v rašeliništích. Chceme vidět velmi výrazný skalní útvar, který je vzdálen 2.6km pochodu jedním směrem. Po cestě potkáváme hezkého zeleného hada, opět ve volné přírodě opice kahau nosaté a u výhledu na skálu konstatujeme, že to je vlastně docela o ničem, takže jdeme zpět, abychom stihli odjet z parku lodí v 16:00. Ještě vidíme v těsné blízkosti divoká prasata. Po přejezdu zpět do Kuchingu trávíme asi hodinu pozorováním průvodu, který jde na oslavu čínského chrámu. Je vidět, že čínská komunita je zde velmi početná. Čínští draci, alegorické vozy, hudebníci, tanečníci a různé stvůry tvoří dlouhou pestrobarevnou kolonu. Opět se ubytováváme u Green Hill a večer se jdeme projít na čepované japonské pivo Asahi a dáváme si kvalitní čínskou masáž. Tedy do masérny přicházíme o půlnoci a stále je zde klientela. Reflexiologii tady mají zmáknutou velmi dobře, a když vám dělá masáž silný číňan, tak je to opravdu zážitek.

22.3.2015 - neděle – Damai a Sarawak cultural village a opět Kuching
Daří se nám odejít z hostelu na autobus o dříve, takže stíháme bus 15A jedoucí k plážím Damai. Po hodině jízdy končíme mezi předraženými rezorty a dáváme na radu Lonely Planet jdeme do cca 200m vzdálené Sarawak Cultural Village. Platíme předražené vstupné (pro představu, za oba jsme minulou noc platili celkem 40RM za ubytování s večeří i snídaní v klimatizovaném pokoji a zde chtějí 60RM za člověka jen za vstup!) do něčeho, co vzdáleně připomíná rožnovský skanzen. Jsou zde vystaveny příbytky několika Malajských etnik a v 11:30 začíná hlavní atrakce dne: taneční show v klimatizovaném sále zdejšího divadla. Opravdu netuším, proč je toto místo mezi top destinace v průvodci LP. Nestojí to ani za ten čas, ani peníze sem jet. Ve 13:15 jedeme zpět do Kuchingu. Poslední noc si platíme v trochu lepším hotelu s bazénem, takže se jdeme nejprve ubytovat, zaplavat si, dát si sprchu a poté jdeme na večeři v místní vyhlášené restauraci. Máme štěstí, že nás mají kde posadit. Je tu obvykle tolik lidí, že je třeba se rezervovat. Dáváme si místní specialitu mangovou pečenou kachnu (přesněji půl kachny). Jako další chod máme jehněčí na hrachových luscích. Ještě si dáváme masáž ve stejné masérně jako předešlý den, s tím, že zkouším i baňkování.

23.3.2015 - pondělí – nákupy v Kuchingu a odlet domů
Dopoledne trávíme v hotelu. Venku je horko a město již máme prochozené. V poledne se svezeme do centra a na nábřeží řeky je spousta obchodů se suvenýry, které trochu připomínají vetešnictví nebo bazar použitých soch, masek, zbraní a dalšího harampádí. Zde zabíjíme čas a v 17:00 sedáme do taxi na letiště. Na panelu svítí spousta dřívějších letů, než až ve 21:30, kdy jsme měli původně letět, tak si odlet měníme na dřívější, abychom mohli trávit delší dobu v Kuala Lumpur. Stejně do centra nejedeme, protože letiště je vzdáleno 30 minut rychlovlakem a na přestup máme jen 3 hodiny.

Video z této výpravy najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=_JUeaF2M0ng