16
Afrika > Tunisko > Tunisko (10.8. - 17.8.2022)

10. 8. 2022 - středa - Přelet z Prahy do Enfidha a hotel

Z Prahy odlétáme na letiště Enfidha, které leží v severní části Tuniska. Let trvá dvě a půl hodiny. Letiště je prakticky v poušti a autobus nás do hotelu TUI Oceana suites ve městě Yasmine Hammamet veze necelou hodinu. Ihned nás ubytovávají a můžeme rovnou vyrazit na obhlídku. Jsou tu tři venkovní a jeden vnitřní bazén, bazénový bar i bar u pláže. Obrovské foyer s hezkým barem a posezením, posilovna atd. Prostě vše, co 5* hotel má mít. Jdeme si na chvíli zaplavat do příjemně teplého moře a v 19:00 pak na večeři, která je zde podávána formou bufetu. Jídla tu je na výběr obrovské množství. Já upřednostňuji rybí a jehněčí pokrmy. Po jídle si jdeme sednout do baru a k pití nám hraje excelentní pianista.

11. 8. 2022 - čtvrtek - Tunis, Sidi Bou Said a Kartágo

V hotelu působím trochu jako exot. V 7:00 jdu na snídani. I když má od 7:00 fungovat, tak tam ještě nebylo připraveno skoro nic. Tedy ani pečivo. Ale kdo si počká, ten se dočká a během 5 minut už kolem mne lítali. Pojedl jsem, nabalil si svačinu s sebou, a za chvíli běžím slušným tempem 6,3 km do vedlejšího města Bir Bou Regba. Je tam totiž nejbližší stanice vlaku (Garre), kterým jedu do hlavního města Tuniska, do města Tunis. Cena jízdenky na 65 km je cca 35 korun. Vlak jede docela rychle, takže jsem v Tunisu přibližně za hodinu. Z nádraží jdu rovnou do historické části města, do mediny. První kroky vedou kolem mauzolea dynastie Hussainovců Tourhet el-Bey. Proplétám se medinou, kde spousta uliček funguje zároveň jako souk (trh) a zanedlouho vidím Ez-Zitouna Mosque, tedy hlavní mešitu ve městě. Procházím kolem krámků v medině, které prodávají snad úplně všechno, od místního nádobí, přes koření, až po různé cetky z kůže či elektroniku. Procházím kolem jedné z městských bran Bab-Et-Bahr, takzvané Mořské brány, u které jsou honosné budovy a hezká fontána. Trochu mi kazí dojem těžkoodění policisté, kteří zrovna někoho zatýkají. Jdu na jih po Avenue Habib Bourguiba a na jejím začátku obdivuji velkou katedrálu Saint-Vincent-de-Paul de Tunis z roku 1886. Bohužel po roce 1963, kdy se Tunisko osamostatnilo od nadvlády Francouzů, tak křesťanství v zemi výrazně ustoupilo. Ale budova patří církvi a je stále udržována. Následně procházím kolem budovy Théatre Municipal, tedy městského divadla, které nelze přehlédnout díky květinovým a fantaskním vzorům na fasádě. Asi uprostřed avenue je dominantní hodinová věž a fontána. Na konci promenády je zastávka vlaku (místní tomu říkají metro), kde nastupuji a jedu až skoro na konečnou, na zastávku La Corniche. Odtud jdu na jih k moři, kde má být panoramatický výhled. Ten je poněkud redukován díky oparu. Ale odtud již jdu pěšky do městečka umělců Sidi Bou Said, kde většina vnějších plášťů budov má modrou a bílou barvu. Konkrétně jdu do Café des Nattes, které je světově proslulé díky zvučným jménům věhlasných fotografů. I já chci zvučet, proto jdu dovnitř a objednávám si místní kávu. V interiéru je na co koukat. Káva přichází a spolu s ní i místní zákusky. Typická past na turisty a já do ní spadl jak zelenáč. Káva totiž stojí jen 3 Dirhamy, ale za ty zákusky, které nejsou v ceníku, si řekli 20! Takže útrata za 10 minut v kavárně 23 Dirhamů, tedy asi 200 Kč. Sbíhám z kopečka dolů a pokračuji pěšky do čtvrti Carthage. Ano, kdysi to bylo město známé jako Kartágo, ale teď už je to součást předměstí Tunisu. Nejprve se jdu podívat na ruiny baziliky de Damous el Karita, kde už zůstaly jen zbytky obvodového zdiva a poničené sloupy. Tento chrámový komplex blízko hory Odeon patřil mezi nejvýznamnější střediska křesťanství ve středověku a dodnes není území, kde se pozůstatky nachází, zcela prozkoumáno. Hned vedle se rozprostírá opravdu dominantní a hezká Grande Mosque de Carthage (Velká Kartáginská mešita). Kolem té procházím a stoupám na horu Byrsa, na jejímž vrcholku je další křesťanská stavba Cathédrale Saint Luis, známá také jako Acropolium. Bohužel od roku 1964, kdy Francouzi ztratili nadvládu nad Tuniskem, většina křesťanských staveb připadla do rukou tuniského státu a dnes je z katedrály takzvané kulturní centrum. Jinými slovy, budova je nepřístupná. No, a když už jsem v Kartágu, tak si za 12 Dirhamů kupuji kombo vstupenku na místní archeologické vykopávky jako římské koloseum, Odeon a další. Ale v ceně vstupného jsou i bývalé lázně Thermes de Antonín, které jsou i na seznamu UNESCO. Antonínovy ​​nebo Kartágské lázně, které se zde nacházejí, jsou největším souborem římských termálních lázní vybudovaných na africkém kontinentu a jedním ze tří největších vybudovaných v Římské říši. Jsou největší mimo pevninskou Itálii. Pozůstatky budov a sloupoví se procházím asi 20 minut, načež se vracím na nejbližší zastávku příměstského vlaku, kterým jedu zpět do Tunisu. Tam jen nejkratší cestou přecházím na nádraží a jedu zpět do Bir Bou Rebga. Odtud si beru taxi k hotelu, kde doplňuji tekutiny a trávím zbytek dne u vody.

12. 8. 2022 - pátek - hotelové válení se

Dnešní den je odpočinkový, i když na hotelu je také docela dost aktivit, které se dají dělat. Například jíst, válet se na lehátku, plavat, hrát tenis, nebo petanque a tak podobně. No a v tomto duchu trávím den.

13. 8. 2022 - sobota - Sousse, Monastir

Vlakem před 7:00, což znamená vstávat v 5:00, a taxíkem dojet na již známé nádraží Garre Bir Bou Reghba. Vlak jede něco přes hodinu do města Sousse (Súsa). Z nádraží jdu na náměstí Place de Martyrs, kde je pískovcové sousoší jako památník mučedníků a stojí zde Grande Mosqueé de Sousse, tedy velká mešita. A hlavně je zde vstup do historické mediny. Procházím kolem Ribat de Sousse, což je pevnost z pískovcových kvádrů z roku 781, která plnila obrannou funkci města. Zajímavé je, že už tehdy měly i místnosti pro vojsko svou koupelnu a toaletu (kdy třeba Versailles postavené o 900 let později nic takového neměly ani pro panovníky). Proplétám se malebnými uličkami mediny plné krámků s kořením, koženými výrobky, látkami a vším možným jak pro turisty, tak pro místní, až se dostávám do horní části mediny, kde stojí Kasbah, opevněná brána do města, ze které se postupem času stala obranná tvrz. Celá medina je zapsána na seznam UNESCO už od roku 1986. V Kasbahu je muzeum vykopávek okolí. Odtud jdu asi 2 km na sever k Catacombes, tedy katakombám, kde pohřbívali raní křesťané své mrtvé. Odhaduje se, že jsou zde ostatky cca 15 000 lidí. Bohužel katakomby zavřeli v době Covidu a dodnes je neotevřeli. Takže je vidět pouze vchod do podzemí. Vracím se zpět do mediny a jdu kolem přístavu, kde kotví převážně lodě pro turisty v pirátském stylu, ale ty mne nezajímají. Já hledám autentická místa. Jdu na Garre Sousse Bab Jedid, tedy jižní nádraží. Odtud jezdí moderní klimatizované vlaky až na jih do města Mahdia, ale tak daleko já nejedu. Koleje vedou kolem slaného jezera, na kterém jsou stovky plameňáků a volavek. Je zvláštní, že tohle ptačí jezero je prakticky vedle letiště. No, my odtud, naštěstí, neletíme. Vystupuji ve městě Monastir. Z nádraží jdu kolem Mosquée de Bourighba, kolem pevnůstky Ribat Sidi Dhoubib až k Le Ribat stojícímu přímo u moře. Velká pískovcová pevnost, ve které je muzeum islámského umění. Hned napravo od Le Ribat stojí u pobřeží další mešita Grande Mosquée de Monastir. Mezi těmito dvěma stavbami procházím až k moři, k velkému nápisu pro turisty I love Monastir. A odtud vede cesta kolem hřbitova až k honosnému Mausolée de Habib Bourighba, tedy mauzoleu prvního prezidenta Tuniska, který se zasloužil o nezávislost na Francii, rozvoj turistického ruchu v zemi, zrušil mnohoženství a dal práva i ženám. Prostě pokrokový státník. Mauzoleum bylo vystavěno už za života tohoto prezidenta. Od této tečky za mou návštěvou města se vracím na nádraží a s přestupem v Sousse a následném využití taxi jedu zpět do hotelu.

14. 8. 2022 - neděle - hotel a podvečerní Hammamet

Do 17:00 trávíme čas v hotelovém komplexu hraním petanque, jídlem, válením se na plážových lehátkách a v bazénu či v moři. Odpoledne jdeme k hlavní ulici, stopujeme si taxi a jedeme do staré části města Hammamet. Taxi nás vysazuje u Fort de Hammamet, což je pevnost, která chránila celou medinu před případnými nájezdníky z moře i ze souše. Proplétáme se uličkami mediny, která má obdélníkový tvar a v každém rohu je nějaká zajímavost. Uličky s krámky jsou čisté a často jsou na zdech hezké malby. Když člověk vyjde za hradby k moři, vidí spousty místních ve vodě nebo se jen tak promenádovat po nábřeží. Prostě idylka. Z druhé strany hradeb je památník umučených. Vše procházíme a prohlížíme si až do západu slunce, který pozorujeme při pobřeží. Po západu si chytáme taxi zpět do hotelu.
Autor:
Publikováno:
18. 8. 2022
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Tunisko
Rozloha:
163 610 km2
Počet obyvatel:
10 486 339 (64 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Tunis
Nejvyšší bod:
Jebel ech Chambi (1 544 m)
Používaný jazyk:
Arabština, Francouzština
Náboženství:
sunnitský islám 98%, křesťanství 1%, judaismus a jiné 1%
Měna:
tuniský dinár (TND)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
136
Počet publikací celkem:
182
Nejnavštěvovanější země: