6.5.2022 - pátek - přejezd do BerlínaV 17:30 vjíždíme z Ostravy do polských Katovic, odkud nám v 19:15 vyjíždí noční Flixbus přímo na letiště v německém Berlíně. Cestou nás na německých hranicích zastavují celníci a služebním psem prohledávají autobus, jestli někdo nepašuje drogy. Díky tomu jsme dojeli na letiště o 40 minut později.
7.5.2022 - sobota - přelet na ostrov Svatý Tomáš přes Lisabon Ve 3:30 jsme na letišti v Berlíně, ale na to, že to je tak velké a nové letiště, tak otvírají vstup k odletovým branám až ve 4:00. Těch 30 minut nám nezbývá nic jiného, než si sednout na zem. Prostě nejsou tu místa na sednutí. Po otevření jdeme na menší snídani a v 6:00 odlétáme do Lisabonu. Tady jdeme do lounge na Portské víno a nějakou svačinku. Odtud nám v 11:25 letí letadlo TAP Portugal na ostrov Sao Tomé. Na tomto ostrově je o 2 hodiny méně, než v ČR a přistáváme v 17:00 místního času. Skoro hodinu zabírá projít všemi kontrolami a vycházíme před malé letiště do 30°C a hrozného vlhka. Venku už nás čeká řidič s cedulí s našim jménem a veze nás do centra města do ubytování Residencial DES. Jen si odkládáme věci a jdeme do 500 metrů vzdálené restaurace Papa Figo na místní pivo. Do hospody se musíme doslova probrodit vodou, protože ráno tu byla vydatná průtrž mračen. Z hospody pak už jdeme vodou raději bez bot.
8.5.2022 - neděle - sever ostrova kolem pobřeží Vstáváme v 7:30 a od 8:00 čekáme na přistavení našeho pronajatého auta. V 8:30, kdy už je venku horko jako v pekle a vlhko jak v prádelně a auto stále nikde, Majitelka ubytování volá našemu řidiči, který říká, že dojede až v 9:00. Proto nečekáme a jdeme se projít k nedaleké pevnosti Forte de São Sebastião, která v dnešní době slouží jako národní muzeum, tedy pokud je zrovna otevřená. U pevnosti je zajímavé využití starých hlavní z kanónů, prostě je zarazili jako sloupy do země. Po chvíli se vracíme k hotelu a auto už je na místě. Neleníme a hned vyrážíme k největší katedrále na ostrově Catedral de São Tomé a po chvíli do Supermercado, obchodu, kde si kupujeme vodu, tankujeme a chvíli bloudíme v hliněných a bahnitých uličkách, než najdeme náš hotel pro zbytek pobytu - Casa Luis. Tady si jen necháváme věci a pokračujeme na sever ostrova. Jedeme k pláži Ponta Fernao Diaz, kde je zároveň pomník osvobození z roku 1953 Memorial Dos Herois Da Liberdade. Te si připomínají vždy v únoru tradičním pochodem. Dnes tu není ani noha. Jen na nedaleké pláži se koupe pár turistů a v moři je jedna potopená loď. Jedeme dále do bývalého honosného sídla Roça Agostinho Neto obklopeného na svou dobu velmi moderní farmou, kde dokonce měli i úzkokolejnou trať. Nyní je toto obří, bývalé sídlo jen připomínkou koloniální velkoleposti a kdysi udržované a vznosné budovy se rozpadají. I přesto v nich žijí místní chudí obyvatelé, kteří se sem nastěhovali a ve volných prostranstvích si postavili jakési primitivní příbytky ze dřeva a vlnitého plechu.
V městečku Guadaloupe se zastavujeme u kaple Igreja de Nossa Senhora de Guadalupe. Tento kostelík je sice zavřený, ale přes cestu ve skrovné místnosti probíhá černošská křesťanská bohoslužba, tedy rytmické zpěvy za doprovodu bubnů. Své domky si lidé malují tím, co je levné a tady u kostela asi někdo našel na svůj dům růžovou barvu. Zajíždíme k moři do Morro Peixe, kde je Museu do Mar, což je muzeum moře. Na břehu je vyskládáno as 20 lodí, které jsou vyrobené vytesáním z jednoho kmene. Cestou si všímáme, že u každého potůčku nebo dolíku se sladkou vodou lidé perou prádlo. Prostě celý ostrov v neděli pere tak, jak se to dělávalo za dávných časů u nás. V potoce mlácením mokrého oblečení o kámen, neo ti movitější mají valchy. A vyprané prádlo jen rozloží na slunci na trávu a překvapivě všichni chodí v čistém a voňavém a dokonce i v bílých košilích.
Přejíždíme k jedné z nejhezčích pláží ostrova k Lagoa Azul (Modrá laguna). Jedná se o malou lagunu se žlutým pískem obklopenou černými vulkanickými kameny a po jedné straně s malým kopcem na kterém je postavený farol (maják). K němu se nejprve vydáváme, abychom si vychutnali pohled na okolí a pak se jdeme koupat. Máme představu, že se v vodě osvěžíme, ale ta představa je naprosto mylná. Voda je skoro stejně teplá jako vzduch. Ale koupání je příjemné. Za chvíli pokračujeme v cestě kolem obrovských baobabů, Projíždíme kolem pobřeží a pozorujeme místní život. Děti dovádějí v moři, dospělí většinou perou prádlo. Zastavujeme u jednoho starého a už pobořeného kamenného mola. Tady mají lidé příbytky postavené z desek a většinou na nožičkách, aby místní záplavy měly co nejmenší dopad. Odbočujeme k moři v Padrão dos Descobrimentos, což je památník objevů, ale cesta tam už je trochu dobrodružná. Velká voda strhla most a my se musíme přebrodit přes řeku. Naštěstí už ne rozvodněnou. Na místě je malý kruhový památník postavený Portugalci, ale na sopečné pláži dovádí asi dvacet malých dětí. Jakmile nás uvidí, jsou hrozně zvědaví a předvádí se co umí. O kousek dál je farma Roca Diogo Vaz, kde jednak pěstují kakaovníky, ale jsou zde ještě hezké koloniální budovy. Obvykle je tu někdo, kdo farmou a produkcí kakaa provede. Dnes mají zavřeno. I tak stojí za to podívat se zdejší architekturu a sušárna kakaových bobů je vidět přímo z cesty.
Pobřežní cesta, kterou celou dobu jedeme, projíždí v jednom místě fotogenických tunelem ve skále. Stačí tunel projet, otočit a jet zpět. My jeli tedy ještě kousek jižněji, až do městečka Praia Santa Catarina, ale cestou již nic moc zajímavého není. Cestou zpět se ještě jednou jdeme okoupat do Lagoa Azul a jedeme do naší oblíbené restaurace Papa Figo na večeři a na pivo.
9.5.2022 - pondělí - do středu ostrova a vodopád São Nicolau V 7:30 nám na hotelu servírují snídani a v 7:45 nám přivážejí nové auto z půjčovny. Dokonce má, na rozdíl od minulého, i nějaký vzorek na pneumatikách. Hned také vyjíždíme přes město Trindade do vesnice a zároveň farmy na pěstování kávy v pralese Monte Cafe. Tady parkujeme auto a jdeme na menší túru džunglí do vesničky Novo Destino. Cestou sledujeme že tady jsou lidé a prales v symbióze. Rostliny rostou volně, žádné plantáže ani pesticidy ani hnojení. Například vidíme kávovníky rostoucí pod banánovníky a mezi tím zraje papája a okolo jsou normální pralesní stromy. Jdeme několik kilometrů až do úplně primitivní vesničky, kde se zastavil čas. Lidé nikam nespěchají, nemají žádné ambice a žijí ze dne na den. Kolem dětí běhají vyhublí psi a poletují slepice, občas proběhne prasátko nebo koza. Zpět jdeme stejnou cestou a z džungle vychází několik domorodek, které byly sbírat búzio-d'Obô, což jsou endemičtí šneci obrovští. Mají jich několik kyblíků a bez problémů je přesvědčujeme k focení.
Přejíždíme až k vodopádu Cascata de São Nicolau. Krásný velký vodopád, ke kterému se z příjezdové cesty dá dostat po dřevěných schodech. V horkém dni je fén z vodní mlhy pod vodopádem velmi osvěžující. Děláme pár fotek a jedeme do Bom Sucesso, kde u vchodu do místní botanické zahrady necháváme auto a jdeme na túru do džungle. Už, když vystupujeme z auta, je jasné, že bude pršet. Obloha je olověná a jsou slyšet hromy. Ale to se v deštném pralese dá očekávat. Jdeme vzhůru po zarůstající pěšince skrze džungli, kde se střídají fíkusy s jejich parizitickými škrtiči s místy, kde je vidět zásah lidské ruky (například fazolové políčko) a prales houstne, obloha tmavne, až člověk neví, jestli prší, nebo se jen sráží na listech vlhkost. Náš původní cíl je dojít k vysychajícímu jezeru v bývalém sopečném kráteru Lagoa Amelia. Tam jsme za necelou hodinku. Boty máme promočené a stejně tak i triko, které je mokré jak z vzdušné vlhkosti, tak z našeho potu. Ale protože na hodinkách je teprve 13:30, máme nápad pokusit se odtud dojít až na nejvyšší horu ostrova na Pico Sao Tomé.
Podle mapy by to mělo jít a je to už jen 6 km a asi 700 metrů převýšení. První 2 km jdou celkem dobře, pomineme-li několik traverz po bahenním poli, kde stačí chybný krok a člověk se zřítí několik set metrů do kolmé propasti. Jak hluboko by člověk padal jsme nezjistili, jelikož na dno nebylo, díky mlze, vidět. Bohužel se nám v jednom místě cestička ztrácí a hustý déšť nás nutí pokus o výstup ukončit. Vracíme se zpět, ale bahnitá cestička je jako skluzavka a každou chvíli končím na zemi. než se stihneme vrátit k botanické zahradě, mají zavřeno. Nevadí. Jedeme terénní cestou (ještě, že máme 4x4 auto) dolů a u jedné holčiny si kupujeme asi 3 kg čerstvého tuňáka. Tak tyto ryby nosí, stejně jako všichni všechno, na hlavě. Ještě se stavujeme do supermercado koupit nějaké víno a olej. Do našeho hotelu přijíždíme v 17:00. Dáváme si rychlou sprchu a jdeme si zaplavat do skvělého bazénu. Mezi tím jde pán domácí koupit dřevěné uhlí a rozdělává nám gril na kterém si následně koupenou rybu připravujeme k večeři. K tomu čerstvou housku koupenou z pekárny a víno a jsme maximálně spokojeni.
10.5.2022 - úterý - na nejvyšší kopec Pico São Tomé a nečekané komplikace Vstáváme v 5:30 a na 6:30 máme domluvenou snídani. To znamená, že v 7:00 vyjíždíme na sever ostrova. Cestou se zastavujeme podívat na zrající kakaové lusky. Poslední tři kilometry na výchozí bod dnešní nejdelší a nejextrémnější túry v tomto státě, jsou jak dělané pro naše půjčené terénní auto. Projíždíme vesnicí Ponta Figo a parkujeme u výchozího bodu na túru k vodopádu Cascata Nazaré - Ponta Figo a zároveň k výchozímu bodu na nejvyšší horu ostrova Pico do Sao Tomé měřící 2025 metrů. Nejprve jdeme za hochy s mačetami, kteří vyráží do práce do džungle. Pak jdeme za sběračkami šneků búzio-d'Obô, ale nakonec jdeme sami. Vycházíme zhruba z nadmořské výšky 400 m a stoupáme po sotva viditelném chodníčku do místa, kde na stezkou vede aquaduct. Po něm jdeme a následně se brodíme vodním tunelem asi 400 metrů. Jakmile vyjdeme z podzemí, naskýtá se nám dechberoucí pohled na vodopád Nazaré, nebo také nazývaný Cascata Ponta Figo. Voda, která dopadá z vodopádu je ihned jímána do vodních kanálů vedoucích přes tunely v hoře. Do závějí padající vody se opírá slunce. Za chvíli se brodíme tunelem zpět a pokračujeme vzhůru do kopce. Je horko a dusno. V deštném pralese to ani jinak nejde. Postupně zdoláváme neskutečné převýšení 1600 metrů. Já jdu v Crocsech a Petr má tenisky se stejnou podrážkou jako já. Takže žádnou. Jsou tu místa, kdy to jinak než po čtyřech nejde, zdoláváme potoky, hromady bahna, v jednu chvíli zažíváme tropickou bouřku a jdeme dál. Chvílemi je mlha tak hustá, že to v poledne vypadá, jako by zapadalo slunce. Totálně vyčerpaní vycházíme ke kempu, který je těsně pod vrcholem a dáváme si z vlastních zásob oběd. Rozuměj dva banány a jednu housku. Pak pokračujeme dále a podle navigace už jsme vrchol přešli. Koukáme na jiné navigace a každá ukazuje vrchol trochu jinde. Ale v té husté mlze je těch pár metrů asi jedno. Hlavně si počítáme to, že dolů budeme muset skoro běžet, abychom nezatměli. Prostě jsme na vrcholu Pico do Sao Tomé a hotovo. Cesta zpět je mnohem náročnější, než cesta vzhůru. Tím, že chvíli pršelo, se už tak blátivá stezka ještě více podmáčí a my spíše sklouzáváme, než že scházíme zpět. Samosebou často kloužeme i po zadku. U auta jsme v 17:45 a dnes slunce zapadlo v 17:38. Takže přicházíme s posledními zbytky slunečního svitu k autu. Ta terénní jízda jen za svitu světel z auta směrem dolů, kdy z cesty je místy bahnitý potok je adrenalin sám o sobě. A co teprve, když přijíždíme k místu, kde ráno byl most a teď už není! Most prostě vymlela velká voda. Koukáme, co budou dělat místní, ale ti ani nepřibržďují, rovnou jedou do proudu vody vedle mostu a prostě daný úsek přebrodí. Totéž nakonec činíme i my. Přijíždíme do města Sao Tomé, jdeme si opět koupit zásobu vína a velkou rybu na dnešní večeři. Na hotelu opět lezu do sprchy ze vším, co mám na sobě, protože ta spousta bahna nejde jinak odstranit.
11.5.2022 - středa - turistika po ostrově Principé (Princův ostrov) V 6:30 máme opět nachystanou snídani a chvíli po 7:00 jedeme autem k letišti. Odbavujeme se k odletu letadélkem společnosti Sevenair a v 9:00 startujeme ve vrtulovém úzkotrupém letadle pro 12 pasažérů. Celou dobu je vidět na piloty a 150 km dlouhý let na Princův ostrov trvá 30 minut. Vystupujeme na malém letišti a rovnou se vydáváme na 5,5 km procházku na nejsevernější část ostrova. Po cestě kolem které opět roste spousta kakaovníků, banánovníků a dalších tropických stromů přicházíme k rezortu Bom Bom odkud se dalo chodit po dřevěném mostě na malý ostrůvek, ale jak rezort, tak ostrov je zavřený a vypadá, že ještě dlouho bude. Ale na pláž, která patří k velmi malebným se dostat dá. Z pláže je i hezky vidět vedlejší kamenný ostrov Bom Bom. Stejnou cestou se vracíme zpět až k letišti, ale pak odbočujeme až do největšího městečka na tomto malém ostrově do Santo António. Tady máme totiž objednané ubytování. Jen si odkládáme věci a jdeme na oběd do nedaleké restaurace. Ta je kousek od hlavního náměstí, což je vlastně parčík obklopen koloniálními budovami, které jsou, bohužel, ve velmi zchátralém stavu a jsou prázdné. Oběd je vynikající. Skvělá zeleninová polévka, ryba na grilu a jako příloha smažené banány a rýže. K tomu místní pivo Rosema. Totálně nacpaní jdeme na další túru do Bello Monte. Když už dnes máme v nohách přes 20 km, daří se nám 2 km od hotelu stopnout auto, které nás do tohoto nádherného bývalého koloniálního sídla veze. Nejprve odtud jdeme asi 1 km na pláž Praia Banana, která je prý nejhezčí pláží tohoto státu. Cestou je vyhlídka odkud už vidíme pláž a její tvar, jež opravdu připomíná banán. Bohužel odpoledne je pláž ve stínu, ale v tom horku to stejně nevadí a klesáme až k pláži. Tady je pod palmami rozmístěno několik vkusných altánků s plážovými lehátky a dokonce i bar s pitím. Okamžitě se převlékáme do plavek a jdeme do příjemně teplého a čistého moře. Pláž se žlutým pískem obklopená palmami a po stranách pláže černými sopečnými balvany hodně připomíná pláže na Seychelách. Prostě ráj na zemi. Mimo nás a barmana je tu ještě jeden pár, který je ubytován v Belo Monte. Což je pro nás výhoda, jelikož, když se máme vydat zpět do kopce k hotelu, přijíždí stejné auto, které nám už jednou zastavilo a opět nás veze do hotelu. Tady si užíváme západ slunce na dechberoucí terase hotelu a dáváme si zde pivo. Po tomto příjemném relaxu se vydáváme na cestu zpět, ale kousek za hotelovou branou chytáme jeep, který nás veze zhruba polovinu cesty. V okamžiku, kdy nás má vysadit, projíždí kolem jiný jeep. Náš řidič na něj z okýnka zavolá a my vlastně jen přesedáme z jednoho auta do druhého a jedeme prakticky až k našemu hotelu. To nám vyšlo skvěle. Těch 7 km se nám totiž už opravdu jít nechtělo. Na hotelu se osprchujeme a jdeme do stejné restaurace, kde jsme byli na oběd. Dáváme si opět jejich skvělou polévku a několik Rosem. Po místním pivu se totiž dobře usíná.
12.5.2022 - čtvrtek - Přelet na Sao Tomé, Boca do Inferno, Praia das Sete Ondas, Roça Água-Izé Cca od 4:00 začalo pršet. A to opravdu vydatně. Naštěstí do 7:00, kdy vycházíme z hotelu se počasí trochu umoudřilo. Procházíme opět přes zelené náměstí a při stoupání do kopce nám po chvíli zastavuje stejné auto, co už nás vezlo včera a veze nás skoro až na letiště. Tím nám řidič ušetřil hodinu chůze a my tak máme čas si v lokálním baru (rozuměj, dřevěné budce ve které je lednice a stůl) dát pivo. To je totiž v tomhle horku lepší než jen voda. Malé letadlo, kterým jsme včera přiletěli je nachystané a my jsme nastoupení rychleji, takže se tady nedrží letového řádu, ale prostě, když je vše na palubě, tak se letí. Díky tomu jsme zpět na ostrově Sao Tomé o půl hodiny rychleji. Tedy už v 10:30. Naše auto je tam, kde jsme jej včera nechali, takže jedeme hned do Casa Luis, kde nám milý pán domácí chystá pozdní snídani. V poledne jedeme na východní stranu ostrova k přírodní zajímavosti Boca do Inferno. Jedná se o čedičový útvar v moři, kdy každá vlna projíždí jakoby tunelem a vytváří tak vodní gejzír. Zajímavá podívaná na kterou se člověk vydrží dívat delší dobu. Okolo stojí místní stánkaři prodávající dřevěné umění a je z čeho vybírat. Kousek výš je vyhlídková restaurace Complexo Mirador, kde si dopřáváme relax s pivem a výhledem. Jedeme ještě trochu na jih na pláž Praia das Sete Ondas, kde je i bar a je to pláž hlavně pro surfaře, protože tu jsou vlny tak akorát na to se naučit surfovat. Ale na plavání to moc není. Proto se jen zastavujeme na pár fotek, protože místo je to hezké a jedeme až na pláž Praia Micondó. Tady byl i zajímavý příjezd. Ale nic, co by náš 4x4 auťák nezvládl. Jen bahno, brod přes potok a pak jízda po písku k pláži. Jsme na této malebné pláži úplně sami a jdeme se koupat to příjemného moře obklopeného plamami. Jedeme opět na sever abychom se podívali na starou plantáž Aqua Ize. Je to bývalá koloniální továrna na kakao, se spoustou domů a dvěma bývalými nemocnicemi z let 1920. Vše je vybydlené (a znovu zabydlené místními squattery. Zastavuje nás místní mladík, který nám následně dělá průvodce tímto velkým komplexem budov a plantáží. Bez něj bychom toho neviděli zdaleka tolik. Dokonce nám ukazuje, které kakaové lusky na stromech jsou zralé a to, že se dá jednoduše klepnutím o zem tento lusk rozpůlit a semena (boby) jsou obalené bílou dužninou, která se i s tím bobem dají do pusy a ožužlá stejně jako třeba lichi. A i tak podobně chutná. V tomto komplexu jsme skoro hodinu, procházíme se po chodbách starých nemocnic, mezi kakaovníky a banánovníky a kolem nás se proplétají nadšené děti.
Cestou na náš hotel se u pobřeží zastavujeme usmlouvat si k večeři největšího tuňáka, co mají na prodej a tuhle velkou rybu si pak u bazénu grilujeme a spolu s vínem máme opulentní hody.
13.5.2022 - pátek - Jih ostrova a ostrůvek Rolas Opět vstáváme brzy. Po snídani jedeme kolem pobřeží až na úplný jih ostrova. I přesto, že se snažíme jet fakt rychle, tak jsme tam až za dvě hodiny. A to je jen 80 km. Cesta je až na pár terénních úseků celkem sjízdná, jen se pořád klikatí. Necháváme auto ve vesnici Porto Alegre a malou motorovou lodí jsme převezeni 5 km daleko na ostrov Ilheu Das Rolas. Loď s námi přeskakuje vlny, ale počasí na malém ostrůvku je úplně jiné, než na Sao Tomé. Přitom je to jen 5 km. Vystupujeme na písčité pláži a už z nás teče pot. Procházíme kolem stánků se suvenýry a po mírně svažité cestě vesnicí a lesem stoupáme až k Monumento a Gago Coutinho e Sacadura Cabral - Linga do Ecuator, neboli k památníku rovníkové čáry. Je to celkem velká mozajková mapa na zemi s betonovým podstavcem a zeměkoulí umístěnou jako šachová figurka přesně v místě, kde se nachází ostrov Rolas, kterým rovník prochází. Takže složitá věc jednoduše, právě stojíme na rovníku v totální sluneční výhni. Rychle děláme nějaké záběry a jdeme zpět k pláži, kde nás vysadila loď. U pláže je malá restaurace a za předražené peníze si dáváme pivo a kocháme se pohledem na dovádějící děti ve vlnách.
Na ostrově trávíme skoro 3 hodiny, než nás náš kapitán veze zpět do Porto Alegre. Autem pak drkotáme po příšerné cestě po pobřeží k pláži Praia Piscina. Jedná se o odlehlou malebnou pláž která je proti vlnám chráněná přírodními lávovými kameny. A máme ji jen pro sebe. relaxujeme, koupeme se a sluníme asi hodinu, načež vyjíždíme opět na dlouhou cestu zpět na sever. Cestou se zastavujeme ještě jednou podívat na staré nemocnice Aqua Ize a dnes, těsně před setměním tady máme čas proletět i dron. Opět si cestou kupujeme velkou rybu a děláme si ji na grilu.
14.5.2022 - sobota - Cascata Bombaím a odlet domů Dnes vstáváme poprvé o trochu později. Snídat jdeme až na 7:30 a poté si všechno musíme sbalit. Batohy si naštěstí v hotelu můžeme nechat. Jedeme opět skoro do středu ostrova, jen s tím, že opět jedeme jinou cestou. Máme to jen 24 km, ale jízda po terénech nám zabírá přesně hodinu, než parkujeme skoro až u nádherného vodopádu Bombaím. Je to asi 20 metrů vysoký vodopád, kde voda padá do krásného jezírka. Trávíme tu skoro 2 hodiny. V jezeře je průzračná voda a na rozdíl od moře, je alespoň o stupeň chladnější, takže i příjemně ochladí. Taky tu pozorujeme obří šneky ve svém přirozeném prostředí. Vodopád určitě stojí za to vidět. Okoupaní jedeme zpět a ještě si kupujeme poslední rybu, kterou si děláme u bazénu na grilu. Popíjíme víno, plaveme v bazénu a relaxujeme až do 19:00, než se přemístíme na letiště odkud nám ve 22:00 odlétá letadlo do Lisabonu.