23.4.2024 - úterý - Celodenní cestování přes Vídeň a Egypt

V 6:30 se scházíme v Ostravě na hlavním nádraží s Tuxikem a vlakem jedeme do Brna. Tady máme 40 minut na přestup na autobus, které využíváme k protažení a jdeme se v drobném sněžení projít k Mahenovu divadlu. Autobus nás následně veze na letiště ve Vídni. Chvíli po 12:00 vcházíme do terminálu 3 a jdeme do Sky lounge, tedy letištního salónku, kde trávíme čas rozhodně příjemněji, než běžní cestující. Dáváme si jídlo, zapíjíme to dobrým vínem a čekáme, že odletíme podle plánů společností Egypt Air v 15:30 do Káhiry. Místo toho ohlašují zpoždění, které se neustále zvyšuje. Nakonec odlétáme až v 18:20.
V Káhiře, místo abychom strávili příjemný přestup v dalším salónku, musíme doslova běžet přes pasovou kontrolu a opětovné skenování batohů abychom se dostali na další let. I ten je o 90 minut opožděn. Opět letíme Egypt air a celonoční let na jih nás bere do Jižní Afriky do města Johannesburg.

24.4.2024 - středa - Přelet z Johannesburg do Cape Town, Boulders, Cape of Good Hope (Mys Dobré Naděje) a noc v Kapském městě

Bohužel, pilot zpoždění vůbec nezkrátil a přistáváme s 90. minutovým zpožděním na terminálu B v Johannesburgu. Celou dobu po letišti běžíme jak diví. Samozřejmě až poté co nás pustili z letadla a to od přistání trvalo dalších skoro 20 minut. Musíme projít imigrační a dostat razítko do pasu a tady je je větší fronta. Když jsme za imigračním, máme posledních 15 minut do uzavření nástupu do dalšího letadla a jsme ještě hodně daleko a to musíme až na terminál A a opět projít sken batohů. Naštěstí se k nám přidal místní nosič kufrů, který přesně věděl kudy běžet, nastoupit do výtahu a podobně. Běží s námi a i když to stalo 5€, víme, že bez tohoto chlápka bychom neměli šanci stihnout letadlo vůbec.
Tři minuty do zavření gate pro nástup a před námi fronta na kontrolu zavazadel. Nedá se nic dělat. Bez mrknutí oka prakticky v běhu celou frontu předbíháme rovnou až k pásu na který nacházíme vše, proběhneme bezpečnostním rámem a bez dechu dobíháme k odletové bráně. Přesně minutu do oficiálního uzavření nástupu. Hodinky ukazují, že jsme uběhli přes 2000 kroků.
Zpocení, ale šťastní sedíme v letadle společnosti Lift Airways na cestě do Kapského města (Cape Town). Do 28°C a sluníčka přistáváme v pravé poledne. Přímo v letištní hale nacházíme první místní cache, jdeme si vyzvednout z půjčovny auto a naše Jihoafrické dobrodružství začíná.
Jedeme přímo na jih na poloostrov který končí Mysem Dobré Naděje tedy na Cape of Good Hope. Koloniální architektura, všude naprosto čisto, všechny domy vypadají velmi udržovaně a za chvíli už máme prakticky celou cestu po pravé straně oceán. Pohodová atmosféra čiší i z malých městeček, které projíždíme. V městečku St. James Town procházíme pěšky podchod pod historickou železnicí a dostáváme se na malou pláž na které stojí barevné dřevěné domečky Coloured Houses, které tu slouží už mnoho let jako veřejné převlékárny. Místo je velmi fotogenické.
Jedeme dál na jih a za městečkem Simon’s Town odbočujeme na Boulders Beach. Jdeme po chodníku ze dřeva vedoucího kolem oceánu koukáme na nádherné pláže s bílým pískem a na nich se nachází obrovské žulové balvany které daly této pláži i jméno. Pláž je opravdu hezká, ale není to úplně ten důvod tady zastavit. Hlavní důvod proč je to jeden z top míst Jižní Afriky je ten, že se tu nachází největší kolonie tučňáků afrických. Je zrovna období, kdy samičky sedí na vejcích a chodník vede těsně kolem těchto hnízd. Prostě tučňáci, kam se člověk podívá. K tomu ty nádherné pláže. Část je přístupná volně a část, kde se na kamenech na pláži sdružuje nejvíc tučňáků, je placená.
Po spoustě fotek nejen tučňáků, ale i svišťů, kteří tu žijí mezi tučňáky jedeme dál na jih až na Cape Point. Parkujeme kousek od nefunkční lanovky Funicular a už šlapeme po schodech nahoru ke starému majáku Old Lighthouse. Odtud už je vidět skalní výběžek v moři, kde africký kontinent končí. Většina turistů končí už tady, ale my ne. My pokračujeme po úzké pěšině Lighthouse Keeper's trail až na konec na vyhlídku na New Lighthouse. Krásné místo, slunce nízko nad obzorem, to jsou podmínky pro hezké fotky.
Vracíme se k autu, ale ještě nikam nejedeme. Čeká nás túra po skalnatém a dramatickém pobřeží nejprve nad pláž Diaz Beach a pak sestoupit dále až k pravému Cape of Good Hope (Mysu Dobré Naděje). Překvapivě cestou potkáváme stádo antilop a pak ještě větší stádo volně se pohybujících pštrosů. Ti jsou naprosto klidní, i když kolem nich procházíme v těsné blízkosti. Počasí se během chvilky mění a než sejdeme po skalních schodech až k moři, je kolem nás mlha. Alespoň se vyfotíme u slavné cedule udávající souřadnice a název tohoto místa a stejnou cestou kolem pštrosů se vracíme nahoru k autu.
Ubytování máme v úplném centru Cape Town. Jen si dáme sprchu a čisté oblečení a chvíli po 20:00 jdeme na ulici Long street, kde se nachází stylové bary a hospody. V barech, krom obsluhy, nikdo není, proto si jdeme sednout na balkón podniku Beer House, kde mají na čepu několik desítek druhů piva. Nakonec si objednáváme tupláky (tuplák = 1 litr) a výbornou večeři. Po dvou tuplácích se vracíme před půlnocí na hotel.

25.4.2024 - čtvrtek - Table mountain (Stolová hora), Cape Alhgunas (Střelkový mys) a přejezd do Mossel Bay

V 7:30 vstáváme a za 30 minut musíme být u auta. Parkujeme totiž v zóně, kde od 8:00 už se musí za parkování platit. Přejíždíme jen 7 km pod Table Mountain (Stolovou horu) po silnici Tafelberg road. Počasí dole vypadá skvěle. Horský masiv Lion's Head po pravé straně, Table Mountain vlevo. Původní plán jet nahoru lanovkou měníme a jdeme pěšky. To ještě netušíme, že dnes to ani jinak nejde. Nahoře totiž fouká a lanovka nejezdí. Stoupáme na hranu Stolové hory na vyhlídku Kloof Corner. Odtud je krásný výhled na Kapské Město, moře i Lion's Head. Pokračujeme dále po India Venster Path. Začíná jít do tuhého. Terén je náročnější a příkřejší. Každou chvíli musíme používat i ruce a v jednu chvíli jsou ve skále i ocelové stupy a řetězy. Celkem vzdušné lezení, které určitě není pro každého. Někdy by tady stačil jeden chybný krok a byl by to krok poslední. Navíc, čím jsme výš, tím víc fouká vítr a protože mraky foukají přímo proti nám, tak jsme za chvíli dost mokří. Máme za sebou přes 1150 nastoupaných výškových metrů a konečně se dostáváme na horní plošinu Stolové hory. Ten název není jen tak, nahoře je prakticky rovná skalní plošina a pokud jdeme kolem hrany, tak z mraků občas vykoukne i výhled na Cape Town, moře a daleké okolí. Ale, jelikož opravdu silně fouká, je to jako by se v mlze na pár vteřin udělalo okno a na pár vteřin se vytvoří obrázek nádherného pohledu. Než si člověk zapne foťák, tak pohled opět zmizí v mraku.
Dojdeme až k horní stanici lanovky, kde je plastický model stolové hory a okolí, asi nejlepší výhled dolů. Vrchol stolové hory je ve výšce 1066 metrů a Kapské město je o kilometr níž. Na sebe oblékáme vše co máme a stejně je zima. dole je 28°C a tady v tom větru, vlhku a zimě mrzneme. Rychle se vracíme po stezce Platterlip Gorge. Jsou to vlastně celou dobu kamenné schody a na sestup ideální. Hlavně v horní části, kde procházíme zářezem mezi dvěma skalami to opravdu vypadá, jakože scházíme soutěskou. Protože dole se nechceme vracet k autu po asfaltu, jdeme po hraně Stolové hory po stezce Countour Path a přicházíme až nad spodní stanici lanovky.
Po stezce pak jdeme zpět až k autu a po chvíli se vymotáváme z Kapského města a jedeme na výhod na nejjižnější bod Afriky na Cape Alghunas (Střelkový mys). Je to skoro 200 kilometrů a k tomuto místu přijíždíme těsně před západem slunce. Krom toho, že tu stojí velmi důležitý maják podle kterého se orientují námořníci už od pradávna, tak se zde slévají dva oceány: Indický a Atlantický. Taky je zde Monument Afriky. To je miniaturní, asi 20x20 metrů velký model Afriky včetně pohoří a řek. A taky je tu pomník těch dvou oceánů, kde si děláme fotky.
Protože nás čeká ještě dalších 280 km, snažíme se jet co nejdříve. Bohužel, asi 30 km před příjezdem do Mossel Bay, což je cíl naší cesty, je na silnici bouračka, která na hodinu úplně zavírá cestu a místo plánovaného příjezdu na ubytování ve 21:00, přijíždíme až ve 22:30. Ubytování máme nádherné a stylové. Večer si otvíráme láhev Jihoafrického červeného vína a k tomu zajídáme místní sýr.

26.4.2024 - pátek - Mossel Bay: pokus potápět se se žraloky bílými, nejdelší zipline nad oceánem na světě a St Blaize trail kolem pobřeží

Vstáváme v 7:30, protože máme domluven ve společnosti White Shark Africa na 8:30 odjezd lodí. Hlavní cíl je najít žraloky bílé, které proslavil hlavně horor čelisti a potápět se s nimi v kleci. Přijíždíme ke kanceláři moc brzy, proto jdeme do Infocentra hned vedle, kde mají zajímavé a poučné panely o místním moři a také hezkou cache přímo v infocentru. Jakmile vyplujeme z přístavu, vidíme opravdu zvláštní rybu Ocean sunfish (Měsíčník svítivý). tahle obří historická ryba, co vypadá, jako by neměla zadní ploutev má až 1400 kg. Je škaredě, celkem zima a každou chvíli prší. I přesto jedeme až k Díaz beach, kde loď kotví a obsluha do vody leje zbytky ryb smíchané s mořskou vodou aby přilákali žraloky. Čekáme hodinu, dvě… a žraloci nikde. Ještě, že se alespoň počasí trochu zlepšuje. Nakonec kapitán čeká až do 13:00, jestli se náhodou žraloci neobjeví. Mezitím posádka chytá na prut nějaké makrely. Bohužel, po žralocích ani vidu. Cestou do přístavu sledujeme několik desítek delfínů, kteří ve vlnách, které vytváří naše loď, vyskakují a vypadá jako by nás následovali, pak proplouváme pomalým tempem kolem Seals Island, tedy Lachtanímu ostrovu. Na této skále v moři žije okolo 3000 lachtanů. V tomto období převážně mláďata, která se tady učí plavat a lovit. Po návratu do přístavu si jdeme vyzvednout certifikáty na bezplatné zopakování plavby a vracíme se k autu.
Napřed chceme jet na sever do pštrosí farmu, ale podle internetu brzo zavírají, proto jedeme na výběžek The Point, což je konec poloostrova a na spodní stanici Zip line si domlouváme jízdu na nejdelší zipline nad oceánem na světě. Dostáváme celotělové úvazy, helmy a rukavice. Na zadku nám visí padák, který se používá pro bezpečnostní brždění a postroje mají všechny kovové části total rezavé. Tak snad nás to udrží. Paní na pokladně si nás váží a poté, co vidí čísla na váze přestává vtipkovat a posílá nás k autu, které nás vyváží přes město nahoru na horní stanici. Poslední rychloškolení a už nás zapíná na kladku na lano a svištíme dolů. Celková délka lana je 1250 metrů a pod námi burácí moře ze kterého vystupují skaliska. Skvělý, ale docela krátký zážitek. Alespoň podle subjektivního vnímání.
Odstrojení jdeme na malou túru kolem pobřeží. Trail po kterém jdeme se jmenuje St. Blaize trail a začíná u jeskyně Saint Blaize Cave, která je pod stejnojmenným majákem. Celé pobřeží nabízí na každém kroku nádherné výhledy na vysoká a kolmá skaliska do kterých s jistou pravidelností naráží velké vlny. Jdeme přibližně 3 kilometry do místa Graves (hroby). Kde se nachází na skalní římse 4 kříže za zemřelé. Odtud je asi nejhezčí vyhlídka na útesy. Ještě jsem zapomněl zmínit, že prakticky kolem celé stezky jsou doslova smečky místních svišťů. Tento hlodavec se skoro nebojí lidí a vůbec si nás nevšímá, když procházíme kolem. U křížů se otáčíme a vracíme k autu.
Cestou na ubytování se stavujeme nakoupit v místím Super Spar obchodě a krom vína a dalších nezbytností si kupujeme i syrové steaky z pštrosího masa. Na ubytování v Bayview si pak steaky děláme na pánvi z česnekem a zapíjíme je výborným červeným vínem.

27.4.2024 - sobota - Oudtshoorn Safari Ostrich Farm, přejezd malebným 4 Passes, Outeniqua Family Market, George Botanical Garden, vyhlídka Map of Africa, Half Collared Kingfisher trail a nocleh v George

Vstáváme v 7:00. Asi 400 metrů od ubytování je hezká pláž s výhledem na kterou se jedeme podívat. Následně jedeme po hezké cestě přímo na sever, asi 4 km před městem Oudsthoorm je farma se spoustou pštrosů Safari Ostrich Farm. Přijíždíme tak, abychom stihli hodinovou prohlídku začínající v 10:00. Nejprve nastupujeme na vozík tažený traktorem a projíždíme pastviny kde se kolem nás pohybují postupně všechny tři druhy pštrosů, které zde chovají. Od zimbabwských, kteří jsou největší a měří až 2,5 metrů až po pár australských. Také vidíme ohrady s různě velkými pštrosy podle stáří. Nejdéle je tady mají 14 měsíců od vylíhnutí, protože už je úplně dospělý a jde k řezníkovi na porážku. Aktuálně je na farmě 1000 zvířat, které si udržují. Po projížďce ještě jdeme mezi ohradami pěšky a fotíme se s pštrosy, kteří přes rameno užírají z kelímků, které jsme si pro tyto účely pořídili. Poslední část prohlídky vede místní líhní, ve které se automaticky zahřívají a otáčejí vejce, aby se z nich vylíhlo co nejvíce samic. To, zda to bude samec nebo samice ovlivňuje právě teplota v inkubátoru.
Po hodinové prohlídce s opravdu obšírným výkladem jsme schopni si založit vlastní farmu. To teď nedělám, teď nás čeká malebná cesta mezi horami 4 Passes (4 Průsmyky). Občas zastavujeme na dechberoucích vyhlídkách a nakonec sjedeme až do města George. Jelikož je sobota, kdy se zde koná vyhlášený trh, jedeme nejprve na Outentigua Family Market. Desítky stánků s jídlem, suvenýry a jeden stánek, kde týpek prodává ručně balené doutníky. Je to jediný prodejce a výrobce v celé Jižní Africe. Neodoláme a jeden doutník si od sympatického pána kupujeme. Taky si dáváme výborné místní jídlo.
Původní plán navštívit zdejší vyhlášené železniční muzeum nevyšel, protože zavírají brzy, proto jedeme do botanické zahrady Van Kervel Botanical Garden. Úplně nám nedošlo, že duben je tady vlastně podzim a v zahradě toho moc nekvete. Ještě, že vstupné je jen 20 Kč.
Za 20 minut máme projitou celou zahradu a jedeme se podívat na vyhlídku Map of Africa. Je to pohled na zářez řeky a ten vykrajuje tvar velmi připomínající kontinent Afrika. Po pár fotkách jedeme do města George, kde kde se jdeme ještě projít po oficiálně zavřeném, ale přístupném trailu Half Collared Kingfisher trail, který vede hezkou krajinou kolem řeky. Ubytování máme ve skromném, ale dostačujícím hotelu.

28.4.2024 - neděle - Mossel Bay, potápění v kleci se žralokem bílým a přejezd do NP Tsitsikama do vesničky Stormsriver

Musíme vstávat dřív, protože nás čeká 50 km opět ke kanceláři White Sharks Africa. Dáváme druhý pokus jet se potápět se žraloky. Dnes je krásné počasí, ale jsou mnohem větší vlny. Přijíždíme na místo, kde opět lákáme žraloky na kusy ryb a rybího oleje a čekáme. Po dvou hodinách konečně připlouvá asi 2,5 metrů dlouhý žralok bílý (Carcharodon carcharias). Posádka lodi konečně spouští do moře klec, první lidé se oblékají do neoprenu a jdou do klece. Posádka se snaží zaujmout žraloka hlavou tuňáka na provaze a ten se chvílí hlavu snaží ulovit, ale asi za 10 minut jej to přestává bavit a odplouvá. I když čekáme v ledové vodě oceánu další půlhodinu a posádka do vody hází asi 10 kilo sardinek, už se žádný žralok neobjevuje.
Vracíme se do přístavu a přes velké vlny je to pro naše žaludky velmi náročné. 250 km daleko máme objednáno ubytování v Stormsriver Village a musíme tam dojet nejpozději do 17:00 abychom od ubytování dostali klíče. Jedeme bez zastávky asi 250 km a i tak máme asi 10 minut zpoždění. Naštěstí na nás čekají a dostáváme klíče k nádhernému velkému domu, kde máme každý svou ložnici s koupelnou a využíváme i pračku a sušičku.
Protože je ještě brzy a my máme hlad, jdeme na večerní procházku po vesnici s cílem najít nějakou otevřenou restauraci. Našli jsme jednu kousek od hlavního infocentra a dáváme si skvělou pizzu a řemeslné pivo. Poprvé, co si říkáme, že je venku i po setmění teplo. Po jídle proto jdeme na ubytování oklikou, abychom se dnes alespoň trochu hýbali.

29.4.2024 - pondělí - Tsitsikama NP: The Big Tree, Paul Sauer Bridge, Otter trail: Tsikama waterfall, Storms river mouth Suspension bridge trail, pláž v Jeffreys Bay a dojezd do Port Elizabeth - Gqebertha

Ráno musíme zajet nejdříve natankovat. Cestou k čerpací stanici odbočujeme na procházku k 1000 let starému stromu Yellowood tree. Platíme vstupné a asi 50 metrů po chodníku džunglí jdeme ke stromu. Strom má hodně široký kmen a na výšku je 38 metrů. Prohlídka s procházkou nezabere ani 20 minut.
Po natankování necháváme auto na stanici a jdeme se projít na most Paul Sauer Bridge. Patří k nejvyšším mostům v JAR a jsou z něj nádherné výhledy dolů do soutěsky Storms river. Vyhlídka na most je přímo u čerpací stanice.
Jedeme k bráně národního parku Tsitsikama, platíme vstupné a auto parkujeme na začátku stezky vedoucí kolem pobřeží po nejslavnějším Jihoafrickém trailu Otter trail. Už na začátku píšou, že je to chodník jen pro zdatné. Přelézáme balvany, přeskakujeme kamenné plotny a vylézáme či slézáme různé skalky. Pobřeží je dramatické, kdy vlny naráží do ostrých skalisek. Po 3 km se dostáváme k vodopádu Tsikama waterfall. Z jedné strany je Indický oceán, z druhé je jezírko, které vytvořil vysoký vodopád nad námi. Jezero doslova láká ke koupání a za chvíli už plaveme k vodopádu. Voda je příjemně chladná a taková koupel nás baví. Pět k autu jdeme stejnou trasou.
Autem se posunujeme jen 1 km na další parkoviště odkud jdeme na Storms river Mouth Suspension bridge trail, neboli trail po visutých místech nad ústím řeky Storms river. Nejprve jdeme po pěšině vedoucí i kolem několika pláží a po laťkovém chodníku skrze džungli u pobřeží. Dostáváme se až k visutým lanovým mostům, přes které přecházíme nad řekou Storms. Před námi je vidět soutěska, kterou řeka v tvrdé hornině vytvořila a na vodě plují kajakáři. Když se člověk na mostě otočí opačným směrem, vidí už jen oceán.
Vracíme se k autu a jedeme 20 km směr na město George podívat se na nejvyšší most v JAR Bloukrans Bridge. Má 216 metrů a skáče se z něj bungee. Když jsem to v roce 2010 skákal, byl to ještě nejvyšší bungee jumping na světě. Dnes je to 5. nejvyšší. Koukáme u kávy, jak tady lidé skáčou a po chvíli jedeme opět na východ.
Říkáme si, že by bylo fajn zastavit se u moře, proto parkujeme u Dolphin beach v Jeffreys Bay. Je to vyhlášená pláž pro surfaře a i dnes je jich tady dost. Protože fouká silný studený vítr, z plánu si jít zaplavat sešlo. Jen si po pláži protáhneme nohy a jedeme až do západu slunce do města Port Elizabeth, které se zřejmě přejmenovalo na Gqebertha. Ubytujeme se kousek od centra a jdeme do vyhlášené restaurace The Beer Yard, kde mají na čepu výborná piva a také tu skvělé vaří. I prostředí je moc hezké. Dokonce je uvnitř i bazén. Chuťové pohárky spokojené a my můžeme jít zpět na hotel.

30.4.2024 - úterý - centrum Port Elizabeth, přejezd do Kimberley 825 km se zastávkou v Graaf-reinet

V 7:00 opouštíme hotel a jedeme se podívat do centra na památník Nelsona Mandely a obří mozaiku oslavující mimo jiné i to, že tohle město prosperuje z automobilového průmyslu. Scházíme do centra na hlavní náměstí a máme štěstí, že potkáváme správce muzea druhého nejstaršího domu ve městě, kde nás zdarma pouští na rychlou prohlídku. Na náměstí si prohlížíme historickou budovu radnice a veřejnou knihovnu.
Autem jedeme na sever skrze nekonečné zelené pláně. Zastávku si děláme v historickém městečku Graaf-reinet, kde si procházíme trasu po místních zajímavých kostelech nebo vidíme z kostela předělanou budovu divadla. Takhle zastávka byla hlavně na to protáhnout si nohy ať vydržíme jet až do 18:00 trasu dlouhou 825 km do města Kimberley.
V Kimberley nejprve jedeme do nejstarší hospody v zemi Star of the West, založenou roku 1870 a dáváme si zde večeři. Bohužel, po nedávné rekonstrukci už to nemá takové kouzlo, jako kdysi, ale jídlo je dobré. Ubytování máme v příjemném penzionu nedaleko.

1.5.2024 - středa - Diamantový důl The Big Hole v Kimberley, cesta do Lesotho, výstup k hrobkám králů na Thaba-Bosiu a noc v Maseru

V 7:00 dostáváme na hotelu příjemnou snídani po které jedeme do muzea bývalého diamantového dolu The Big Hole. Otevírají v 8:00, Co je čas, kdy do muzea vcházíme.
Nejprve se jdeme podívat na vyhlídkovou plošinu odkud je vidět do 247 metrů hluboké díry, která byla vykopána jen za pomoci kopat a dlát. Dnes je spodních 41 metrů zatopeno vodou. Následně procházíme část podzemní chodby, kde si dobře umíme představit jak zde probíhalo dobývání v minulosti. Je zde i interaktivní část simulující odstřel chodby. Podzemní chodbou se dostáváme do velmi dobře zpracovaného muzea, kde se člověk může dozvědět vše o vzniku diamantů, jejich těžbě i historii zdejšího dolu. Zajímavá je i návštěva trezoru, kde jsou vystaveny pravé diamanty různých barev a velikostí. Posledním bodem je zajímavý film o zdejší historii, který ukazuje dobu kolem toho roku 1870, kdy vypukla diamantová horečka.
Před muzeem je celé westernové městečko se zachovalými budovami, dobově vybavenými obchody, ordinacemi, bankou, panským domem či kočáry a auta ze začátku 20. století. Venku stojí také zachovalý parní vlak s jídelním vagónem, který jezdil až do Kapského města.
Po dvě hodiny trvající prohlídce sedáme do auta a jedeme na východ do horského království LESOTHO.
Na hranicích do státu Lesotho jde vše rychle a za chvíli jsme v hlavním městě Maseru, které je hned za hranicemi. Tankujeme palivo, které je v Lesotho levnější, než v JAR a protože je hezky a do západu slunce zbývají ještě dvě hodiny, jedeme do 25 km vzdálené vesnice Thaba-Bosiu, kde necháváme auto, platíme vstup a šlapeme nahoru na horu Thaba-Bosiu. Je to vlastně taková stolová hora. Jakmile se dostaneme po schodech nahoru, jdeme po její skalní hraně s krásnými výhledy a dostáváme se až k místu, kde se nachází hrobky králů a jejich příbuzných. Královský rod totiž pochází z této hory a ještě tu jsou pozůstatky královské vesnice.
Po prohlídce se vracíme zpět k autu a jedeme do Maseru zkusit navštívit královský palác. Bohužel nás stráž do komplexu nepustí a palác odnikud vidět není. Stmívá se a my jedeme do hotelu tady v Maseru.

2.5.2024 - čtvrtek - Dinosauří zkamenělé stopy vodopád Maletsunyane waterfall a dlouhý přejezd s výměnou kola do města Ermelo

Na hotelu s hezkým výhledem máme dobrou snídani. Po jídle jedeme asi 30 km do vesničky Roma. Cestou jsou hezké výhledy na místní hory a skalní útvary. V Roma necháváme auto a skrz vesničku stoupáme asi 2 km pěšky. Všude se pasou koně, ovce nebo dobytek a lidi, které potkáváme jsou usměvaví a velmi přátelští. Na místě, kde přicházíme jsou v pískovci viditelné zkamenělé stopy po dinosaurech. Ale okolí i výhledy cestou jsou taky moc hezké. Roste tu i obří agáve, jehož listy jsou větší než my.
Autem následně jedeme přes toto království na nebi, jak se přezdívá Lesothu na východ. Musíme zdolat několik průsmyků i ve výškách nad 2700 metrů. Posledních 7 km k parkovišti na vyhlídce na vodopád Maletsunyane waterfall je dost náročných. Kamenitá prašná cesta s jedním vodním brodem, která je určená pro terénní auta. My jedeme naším půjčeným mokro autem a s opatrností v 11:00 parkujeme na místě. Vodopád, který je suverénně největší atrakcí Lesotha, měří 192 metrů a voda padá jediným skokem dolů. Pohled na vodopád a na kaňon je dechberoucí. Většina návštěvníků si udělá fotku z vyhlídkové plošiny a jede zpět. My ne. Zjistili jsme, že se dá dostat dolů do kaňonu úplně pod vodopád. Naprosto nezřetelnou pěšinou scházíme mezi skalami 200 výškových metrů a konečně jsme u vodopádu. Když voda padá takovou výšku a do toho se opře vítr, znamená to, že jsme během chvíle mokří. Ale výhledy na vodopád, soutěsku a okolí je k nezaplacení.
Nahoru z kaňonu jdeme stejnou cestou. Do kopce je to poněkud náročnější, ale as8 za půl hodiny jsme nahoře. Tady se jdeme podívat ještě na 2 vyhlídky z různých úhlů na vodopád a u té poslední se zrovna natáčí hudební klip. Dáváme se s partou do řeči a za chvíli už tancujeme s nimi. Takže asi budeme v hudebním klipu propagujícím turismus v Lesotho.
Autem jedeme zpět do Maseru a přes stejnou hranici opět do JAR. A dnes už nás čeká jen hodně dlouhá cesta co nejdál na severovýchod. Nakonec projíždíme chvíli po 23:00 do města Ermelo. Cestou jsme zničili jedno kolo od auta, když jsme vletěli do díry v silnici.

3.5.2024 - pátek - Blyde River Canyon a dojezd do Witbank

Po snídani na hotelu jedeme do pneuservisu, kde nám během pár minut opravují včera zničené kolo. Ani zaplatit nechtějí. Samozřejmě týpkovi něco dáme a ještě skoro tři hodiny jedeme po cestách, kde musíme pořád dávat pozor, abychom nevletěli do nějaké díry. Přijíždíme do města Graskop, jde si kupujeme něco na jídlo a tankujeme a pokračujeme na sever. Mezi jídlem je i 2 litrová vanička zmrzliny. Všechny zastávky dnešního dne jsou placené a pokaždé musíme vytáhnout platební kartu a něco zaplatit.
První zastávka je The Pinnacle views. To jsou vyhlídky do kaňonu s jehlanovými skalami. Cena je 60 randů a na vyhlídce si dáváme tu koupenou zmrzlinu. Po výborné zmrzlině jedeme o kousek dál na vyhlídku God's Window. Tady chtějí za vstup dokonce 70 randů. Jo, je pod námi terénní zlom asi 700 metrů, ale všechno je to zelené a upřímně není o co stát.
Zklamání po pár minutách jedeme k Lisabon falls. Za vstup chtějí jen 29 randů a proto nic moc neočekáváme. O to víc jsme překvapení tím, co vidíme. Nejvyšší vodopády Jižní Afriky vytváří hezkou podívanou. Vody moc neteče, ale vodní závoj, který vytváří je kouzelný.
Po chvíli jedeme o pár kilometrů dál jedeme k dalšími vodopádu Berlin fall. To je jeden vodopád, který padá do jezera, ale i ten je moc hezký.
Po stále stejné silnici jedeme na sever, kde po zaplacení tučné o vstupného (největšího v celém kaňonu) jdeme na procházku přes mosty nad takzvanými Bourke’s Luck Potholes. Je to místo, kde voda v kaňonu narazila tvrdší horninu a během času vytvořila různě veliké díry ve skále. Je tady několik mostů nad soutěskou odkud jsou díry dobře vidět. Dokonce si zouváme boty a jdeme se trochu osvěžit do vody.
Jeden z nejhezčích výhledů na třetí největší kaňon na této planetě je určitě z vyhlídky Lowveld view. Řeka hluboko pod námi vykrojila do skály hluboké a ostré zářezy.
Těsně před západem slunce a tedy i v nejlepším světle přijíždíme na vyhlídku Three Rondavels tedy tři meandry. A opravdu pod námi vidíme ve skvělém světle přehradu Bltderiverpood Dam a tři oblouky řeky. Krásná vyhlídka na závěr dne.
Za tmy kličkujeme mezi díra i v cestě a jedeme až do města eMahleni (Witbank). Ubytování máme v docela škaredém hotelu. Ale je to tím, že tohle město je hornické a chudé. Na večeři jedeme do místní africké restaurace kde nám dávají do dřevěných korýtek na grilu grilované maso, polentu a dva druhy salátů. Problém je, že se to vše jí rukama. Po jídle se vracíme na ubytování.

4.5.2024 - sobota - Pretoria, ukradené batohy a Johannesburg

V 7:30 nám přináší na pokoj skromnou snídani po které jedeme po dálnici do hlavního města JAR do Pretorie. Jedeme přímo do úplného centra na náměstí Church square. Auto necháváme v boční uličce a jdeme se podívat na zdejší první budovu parlamentu. Ta se v dnešní době už nepoužívá, protože parlament se přestěhoval do Union building, ale budova je to hezká přímo za zády sochy Krugera. To je první prezident, který byl zvolen celkem 4x. Naproti je kostel podle kterého se celé náměstí jmenuje. Napřed tu stal kostel, pak budova Nordskebank a pak ostatní budovy.
Po krátké prohlídce centra jedeme k Union buildings, kde nám strážní sdělují, že komplex je otevřen jen přes týden. Když si jde Petr do kufru pro pití, zjišťuje, že nám z něj zmizely batohy. Museli nám vybrat auto během té chvíle, kdy jsme byli na náměstí. A to tak, že nic nepoškodili. Odteď už cestujeme opravdu nalehko.
Nenecháme si kazit den a pokračujeme do Botanical garden, která je vyhlášená, rozlehlá a moc hezky upravená. Teď je tady sice podzim, ale i tak stojí za to zaplatit vstupné a projít se po chodnících, které vedou džunglí kolem umělého velkého vodopádu. Dále přes sukulenty a kaktusy, přes zajímavé stromy a květiny. Prohlídku si navíc rozdělujeme na dvě části tím, že si v zahradě dáváme oběd.
Původně jsme měli jet přímo po této prohlídce do Johannesburgu, ale protože fakt nemáme nic, protože nám ukradli i všechno oblečení, musíme se stavit v nákupním centru, kde si kupujeme od batohu, přes oblečení až po boty. Teprve pak můžeme přejet těch 60 km do Johannesburgu.
Parkujeme v podzemní garáži přímo v centru města na ulici Fox Street a máme pronajaté střešní apartmá, které je opravdu hezké. Je už večer a my si jdeme do blízkého obchodu koupit večeři. Už při východu z budovy nás strážný upozorňuje, že to po setmění není vůbec bezpečná čtvrť. Totéž nám říká i prodavačka v obchodě a pochybná individua na ulici nás nakonec odrazují ještě později někam jít. Ještě, že apartmán nabízí veškerý luxus a pohodlí.

5.5.2024 - neděle - Johannesburg Golden Mile, Apartheid muzeum, Mandela house, Soweto Towers a odlet do Káhiry

Dnes nespěcháme. Bodů, které chceme navštívit není tolik, proto v klidu snídáme a v 9:00 opouštíme apartmá. Jedeme jen kousek k budově Standard bank, kde procházíme dovnitř, jedeme výtahem o 3 patra níž, tedy do podzemí. A ocitáme se v malém muzeu Mineschaft Museum, které vzniklo díky objevení nejstarší šachty v Johannesburgu. Tohle město zbohatlo tím, že tu byla velmi velká zlatá žíla. Takže takové tajné muzeum úplně zadarmo. Pak se jdeme projít po této části města, které se říká Golden Mile a jdeme kolem staré těžní věže, drtiče rudy, vagónů z dolu a přicházíme až k obřímu nakladači, kde kolo je mnohem větší, než já. Ten už je moderní, ale sem jaksi patří.
Následně jedeme k muzeu Apartheidu. Moderní stavba z litého betonu a kamene o mnoha místnostech ukazuje život před, během a po rozpadu Apartheidu. Tedy rasové segregace. Už vstup do exhibice je udělaný tak, že na vstupenkách máme přiděleno, zda jsme bílí nebo barevní. Podle toho musíme projít správným vchodem, kde je ukázáno názorně jak to fungovalo až do roku 1991. Velká část exhibice je věnována Nelsonu Mandelovi, kde je i část vězení pro představu v jak malé kobce byl tolik let vězněn. Je tu i několik sálů, kde pouští filmy, které vše vysvětlují.
Z muzea jedeme do čtvrti Soweto, ze které pochází i Nelson Mandela a je zde dům Nelsona Mandely, který slouží jako muzeum. Docela brutální vstupné a prohlídka nezabere déle jak 5 minut. Dle našeho názoru jsou to vyhozené peníze. Ale Mandela neodmyslitelně patří k místním dějinám.
V Soweto jsou dominantní dvě chladící věže bývalé elektrárny. Komplex je předělán na adrenalinové centrum. Člověk si z věže může skočit bungee, nebo base jump nebo se jen může nechat vyvézt ve strašidelně vypadající kleci na vyhlídku ve stometrové výšce. Na vyhlídku jedeme i my. Trocha adrenalinu v tomto výtahu a pak rozhled opravdu daleko. Zároveň s námi v kleci jede i jeden skokan bungee, kterého vidíme skákat shora.
Klecí jedeme opět dolů a nezbývá, než dojet posledních 50 km na letiště O R Tambo, zajít si do velmi kvalitního letištního salónku, kde si dáváme sprchu, jídlo a nějaké drinky před odletem do Káhiry.