16
Afrika > Angola > Angola (24.9. - 3.10.2022)

24.9.2022 - sobota - přílet do Luandy, botanická zahrada Jardím Horto-Botánico de Quilombo, Pietras Negras a nocleh v Melenje

Společností TAAG letíme přes noc z Madridu do hlavního města Angoly do Luandy na letiště Aeropuerto 4 de Febrero. Přistáváme v 5:30 místního času (je tu o hodinu méně, než v ČR) a autobus nás nejprve veze k hale, kde všichni cestující podstupují povinný test na Covid. My také. Na nějaké očkování se tady nehraje. Jde to naštěstí velmi rychle, protože tu mají asi 50 zaměstnanců. Pak opět nasedáme na autobus a jdeme na imigrační zaplatit 120 USD za víza. Naštěstí i tady to jde celkem rychle a je milé, že nás nechávají projít přes kontrolu pro diplomaty. Za chvíli jsme venku z letiště a jen projdeme přes parkoviště na druhou stranu do autopůjčovny. Vyřízení půjčení chvilku trvá, tak se vracíme do letištní haly a měníme u pouličního směnárníka Eura na místní měnu Kwanza. Kurz je totiž lepší, než nabízí banky. Jdeme zpět pro auto a jedeme přes přecpanou Luandu, kde jsou sice 4 pruhy, ale auta si těch pruhů dělají tolik, kolik potřebují. První zastávkou je benzínová pumpa, kde zjišťujeme, že benzín stojí pouhých 9 Kč za litr. Je zataženo a dokonce občas spadne pár kapek.
Jedeme na východ. Cesta je celkem dobrá, ale přesně po 100 kilometrech jízdy se nám daří na něčem prorazit jednu pneumatiku. Sice máme náhradní kolo, ale šrouby, které drží kolo k autu, jsou tak utažené, že nemáme šanci to s nástroji, které máme v autě, vůbec odšroubovat. Během chvilky se u nás objevuje místní kluk a snaží se pomoct. Zastavuje nám jedno auto za druhým. Řidiči nejen že zastavují, ale fakt se snaží. Problém je v tom, že většina zastavených aut má ten klíč na kolo větší, než jsou naše šrouby. Jedna posádka auta dokonce jede několik km k pouličnímu pneuservisu a veze nám půjčené nářadí, to ale taky není vhodné. Nakonec zastavujeme auto, které má vše a kolo se asi po hodině daří vyměnit. Jedeme do toho servisu, odkud bylo to nepoužitelné nářadí. Je to jen budka z vlnitého plechu v prachu u cesty a tři chlapíci. Primitivními nástroji kolo opravují, ale důležitý je výsledek. A ten je pozitivní. Konečně můžeme zase jet.
První plánovanou zastávku činíme u města N'Dalatando, kde je Jardím Horto-Botánico de Quilombo, tedy botanická zahrada. Přijíždíme k bráně, kde nám hlídač ukazuje, že od června je dekretem vlády zahrada zavřená. Ale nakonec se nás hlídači zželelo a pouští nás dovnitř. A dokonce za to nic nechce. Autem projíždíme alejí zajímavých stromů s propletenými kořeny, přes bambusový les až k místu, kde jsou stromy a keře s cedulkami s názvy jako ve správné botanické zahradě. Tady si děláme menší procházku a za chvíli už pokračujeme v cestě na východ.
Po dalších 200 kilometrech, kde je cesta občas poněkud v horším stavu a člověk musí dávat pozor, aby v nějaké díře neurval kolo, zastavujeme v místě Pungo Adongo nebo také Pietras Negras. Tato krajina, zvlášť před západem slunce, je naprosto úchvatná. Z okolní krajiny se tyčí oblé kamenné útvary, které připomínají různá zvířata. A zajímavé je, že jsou zde k vidění i zkamenělé lidské stopy.
Posledních 100 kilometrů do města Melenje už jedeme za tmy. Ve 20:00 se ubytováváme v hotelu Palanca Negra, jdeme do baru na jedno pivo a jdeme se dospat.

25.9.2022 - neděle - vodopády Calandula a Musseleji a večeře v Luandě

V 7:00 jdeme na opulentní snídani do nejvyššího patra hotelu. Podávají od polévky přes standardní snídaňové věci až ke smaženému kuřeti podobnému KFC. Přejedeni jdeme do auta, ale kolo, které jsme včera opravovali, je zase vyfouklé. Proto jedeme najít nejbližší servis, kde nám kolo opravují tentokrát opravdu pořádně. První plánovanou zastávkou na naší trase jsou vodopády Quedas de Calandula. Jsou to druhé nejvyšší vodopády v Africe a svou výškou 105 metrů a šířkou 400 metrů bych tomu i věřil. Díky ranní bouřce je i ve vodopádech voda, a proto je pohled na ně neskutečný. Když už chceme odejít, ptá se nás místní samozvaný průvodce, jestli se nechceme jít podívat i na vodopády zespodu. Protože naše mapa o žádné stezce neví, souhlasíme se službami průvodce, a jdeme po hliněné prudké stezce dolů k vodopádům. Zdola je pohled snad ještě hezčí. Bohužel ten kopec musím zase vylézt zpět. Průvodce si říká neskutečnou sumu, dáváme mu 1/4 a i tak to je hodně.
Od našeho místního hostitele víme, že jsou nedaleko ještě jedny, neprávem opomíjené vodopády Quedas de Musseleji. Je to od nás asi jen 20 kilometrů, takže jedeme. Bohužel posledních 12 kilometrů je po hliněné cestě. Tím, že ráno pršelo, je to spíš bahenní cesta. Ale my se nevzdáváme a s trochou nervů to i naším malým půjčeným autem zvládáme přejet. Poslední kilometr k vodopádům stejně jdeme pěšky. Přicházíme k rozlehlému stromu a za ním se nám otevírá pohled na hezké vodopády, které padají do jezírka. V něm se dá koupat, ale po dešti je poněkud zakalené. Po pár minutách se vracíme k autu a jedeme zpět na zpevněnou cestu. Čeká nás 450 kilometrů do Luandy. Jen si dáme věci na ubytování u našeho hostitele Felipeho, sprchu a i s Felipem jedeme jeho autem na poloostrov Ilha de Luanda Je to vlastně takový tenký pruh země vytvářející záliv u pobřeží a všude jsou restaurace a bary. I v neděli jsou plné lidí. My si jdeme sednout do baru Miami Beach a sedíme na pláži s výhledem na osvětlené moře. Zde si dáváme jak pivo, tak i večeři a sedíme cca do 22:00. Fakt celý poloostrov žije, lidé se baví a tancují. Cestou zpět na ubytování nás Felipe ještě vyváží na kopec nad pobřežím, kde je pevnost Fortaleza de São Miguel. Ta je obvykle přístupná, ale dnes tu něco natáčí televize, takže se tam nedostaneme. Ve 23:00 jsme na ubytování.

26.9.2022 - pondělí - Miradouro da Lua a 900 kilometrů autem na jih do města Lubango

V 7:00 odjíždíme směrem na jih. Nejhorší je se vymotat z města, protože už ráno jsou na silnicích zácpy. Jedeme kolem pobřeží a zastavujeme na Miradouro da Lua který je na Monte da Lua, neboli Měsíční hoře. Název je odvozen od toho, že při pohledu shora je tvar hory jako půlměsíc. Druhá polovina byla zerodována působením slaného a vlhkého větru od moře. Zvětráváním vznikly zajímavé útvary ve tvaru špičatých homolí. Díky tomu, že podloží má červenou barvu, vypadá výhled dramaticky. Na tomto místě je vidět, že už se pomalu začíná budovat infrastruktura pro turisty. Je zde i infocentrum, vyhlídková věž a čisté a moderní záchody na parkovišti, kde zrovna netekla voda a částečně byly zamčené. Na vyhlídce je dokonce udělán rám s nápisy pro focení se. Odtud pokračujeme na jih přes města Lobito a Benguela a přijíždíme až okolo 21:00 do města Lubango. Tedy přesně 900 kilometrů od našeho ranního výjezdu. Cestou jsme se stavili nakoupit v supermarketu ve městě Benguela, dali jsme si tam i teplé jídlo. Takže večer, kdy se ubytováváme kousek před centrem města v jedné z mnoha hospedarií (penzionů), už jíme ze zásob a popíjíme portugalské víno. Cesta byla většinou dobrá, ale člověk musí být neustále ve střehu, protože se sem tam vyskytne v asfaltu hluboká jáma tak akorát na utržení kola.

27.9.2022 - úterý - serpentiny v Serra da Leba, přejezd pouští a duny, Colinas do Curoca, Lagoa dos Arcos a soutěska Fenda da Tundavala

V 6:00 vyjíždíme na západ. Protože jsme ve výšce 1800 m, je třeba se nějak dostat na úroveň moře. Tady to je po cestě, která je samá serpentina. Patří to mezi nejfotografovanější místa v této části Angoly. Serpentiny klesají v Serra da Leba a dostáváme se až na úroveň moře ve městě Mocamedes. Zde nám chvíli trvá najít správného veksláka, který by nám směnil Eura, ale nakonec se to daří. Nejvýhodnější je totiž měnit na ulici na černém trhu, protože je mnohem výhodnější kurz než v bance. S místní měnou pokračujeme kolem pobřeží na jih. Krajina se drasticky mění, protože jedeme pouští Namibe. Ta na některých místech vypadá, jako by tu řádil velký krtek, ale ty krtince jsou ve skutečnosti malé duny. Tahle poušť je totiž kamenitá a vítr s těmi kameny velikosti štěrku moc nehne. Ale přeci jen je dokáže upravit do takových hromádek. V poušti vidíme docela dost rostlin Welwichia Mirabis, což jsou pouštní rostliny, které mají kmen pod pískem a na povrchu se plazí i několikametrové zelené listy, nebo spíše jehlice. Ty rostou jako vlasy, pořád dál a dál, a teprve na samém konci schnou. Zvláštností je to, že tato rostlina je příbuzná s naší borovicí, ač na první pohled nevypadá ani jako jehličnan. Jedeme dále pouští a musím podotknout, že zdejší cesta je zatím nejkvalitnější, po které jsme jeli. Bohužel z této skoro dálnice musíme odbočit na nezpevněnou cestu. No cestu, spíše vyjete koleje v písku a štěrku, protože se jedeme podívat na Colinas do Curoca. To jsou takové cca 16 metrů vysoké pískovcové sloupy z rudého písku. Všude okolo je bíložluté podloží, takže to působí jako někde na jiné planetě. Poslední kilometr k těmto útvarům musíme stejně pěšky, protože naše auto není stavěné jezdit po měkkém písku. Procházíme se i mezi těmito sloupy a mezi nimi je pravá duna z bílého písku. Ten je sem ale navátý a není původní.
Vracíme se k autu a opět na zpevněnou silnici, abychom se dostali ještě kousek na jih k další odbočce do pouště na Lagoa dos Arcos. Tady je to se sjízdností ještě horší. Takže nakonec jdeme pouští k tomuto bývalému jezeru přes 2 kilometry. Je vidět, že v podzemí voda ještě je, protože je tady taková malá zelená oáza. Kvůli zeleni tu ovšem nejsme. Jdeme se podívat na skalní bránu, která zvětráváním pískovce vznikla. Ony jsou to ve skutečnosti hned vedle sebe brány dvě. Děláme pár fotek a míříme přes poušť zpět k autu a snažíme se dojet co nejrychleji zpět do města Lubango. To jen projedeme a asi 20 kilometrů nad ním je Fenda da Tundavala. Zde totiž končí Centrální plošina Angoly a kolmo padá více než 1000 metrů dolů. Tvoří zde úchvatné výhledy do soutěsky i na plató pod námi. A k tomu nám ještě svítí paprsky zapadajícího slunce. Prostě nádhera! Je zde několik vyhlídek, takže, než je všechny projdeme, slunce zapadá a my jedeme do centra města. Jedeme si nakoupit do supermarketu a dáváme si večeři, kterou servírují formou bufetu v Restaurant O Freitas. Člověk si nabere na talíř co chce a ten mu pak zváží. Podle váhy se platí. Ubytovat se jdeme do stejné hospedarie jako minulou noc.

28.9.2022 - středa - Cristo Rei nad městem Lubango, přejezd do města Benguela

Opět odjíždíme v 6:00. Nejprve stoupáme nad město k velké soše Cristo Rei (Krista Krále). Tedy podobně rozpřažená velká socha jako v Rio de Janeiro. Je odtud pohled na celé město pod námi. Na tomto místě si dáváme i snídani a jedeme bez větších zastávek až do vesničky Caotinha. Posledních 700 metrů k stejnojmenné pláži musíme jít pěšky, protože písek neumožňuje našemu autu pokračovat. Ale ta procházka, výhled na liduprázdnou pláž obehnanou útesem a následný sestup k vodě stojí za to. Dokonce si jdeme do moře zaplavat. Po koupeli a chvilkovém zevlování si tento poloostrov obcházíme a vidíme ve vodě vrak velké lodi. Jinak ve vesnici je většina domů vybydlených a připomíná to město duchů. Následně pokračujeme asi 20 kilometrů do města Benguela. Nejdříve si jdeme nakoupit zásoby do nám známého obchodu Kero a jdeme se najíst do jejich teplého bufetu. Dáváme si místní specialitu, výborné rizoto s chorizo salámem. Následně se jedeme podívat do centra na koloniální architekturu a máme za úkol na černém trhu vyměnit peníze. To se daří během chvilky a dostáváme zatím nejlepší kurz. S plnými kapsami místní měny jedeme dále na sever do 40 kilometrů vzdáleného města Lobito. Tady je zajímavý poloostrov, které se u Angoly tvoří na několika místech a říkají tomu Restinga, Tady konkrétně Restinga do Lobito, neboli tenká špice vybíhající do moře, tvořená převážně pískem, jež měří na délku několik kilometrů. Kolem pláží jsou bary, hotely, ale najdeme zde i hodně vybydlených a poničených koloniálních domů. Za pár let, až se vše opraví, tak to tu bude pulzovat. My se ubytováváme v hotelu Executive.

29.9.2022 - čtvrtek - rumová destilerie Caxaramba ve městě Lobito a 500 kilometrů do Luandy

V 7:00 jedeme do nejvyššího patra našeho hotelu, kde na střeše podávají velmi dobrou snídani. Konečně ochutnáváme místní specialitu, salám chorizo, na teplý způsob se zeleninou a míchaná vejce a jako zákusek čerstvou a šťavnatou papaju a ananas. Po jídle jedeme jen kousek od hotelu k laguně, na které pozorujeme stovky plameňáků. Odtud je to do nedávno otevřené destilerie Caxaramba jen kousek. Je ve velké hale, která kdysi sloužila jako továrna na výrobu ananasového vína. Umístěno je zde přes 150 dubových sudů, ve kterých zraje výborný rum. Nejstarší sud je z roku 2018 a z něj nám do skleniček pomocí koštýře natahuje tento lahodný nápoj samotný majitel Ricardo. Ten nás přes hodinu provází po své továrně, kde se dělá nejen rum, ale i gin a zrovna začíná experimentovat s vodkou. Poutavý výklad a ochutnávka. Na závěr odcházíme s pár lahvinkami na další dny. Je po 10:00 ráno a návštěva destilerie nám rozhodně zlepšila den. Zbytek dne trávíme v autě cestou do města Luanda. Přijíždíme do města před 19:00 a máme chvíli čas, protože náš hostitel ještě domů nedojel. Jedeme se tedy opět podívat na pevnost Fortaleza de São Miguel. Koukáme shora na záliv a přístav. Poté se jedeme ubytovat. Rodina, u které bydlíme, nám dokonce připravila večeři, takže úplný komfort.

30.9.2022 - pátek - Praia do California, promenáda kolem pobřeží ve městě Luanda, Fortaleza de São Miguel, Mausoleo do Augostino Neto a Muzeum otroctví

V 7:00 vyjíždíme na sever z města a po 30 kilometrech sjíždíme z asfaltové silnice na hrbolatou písčitou cestu na pláž Praia do California, nebo také Shipwreck beach. Poslední kilometr musíme pěšky, protože cesta končí a začínají salinas, tedy místo, kde místní odpařováním mořské vody získávají sůl. Tu přecházíme. Máme štěstí, že se to teď dá suchou nohou, protože když jsou nádrže napuštěné, občas se k samotné pláži musí brodit. Pláž je zajímavá, neboť zde asi každých 50 metrů leží vraky lodí. Některé už mají jen zbytky zrezivělého trupu, jiné jsou ještě celé. Když nějaká loď v okolí doslouží, odtáhnou ji na toto místo, na tento hřbitov lodí. U pláže si dáváme oběd ze zásob a vracíme se zpět do Luandy. Parkujeme kousek od přístavu a jdeme se projít po pobřežní promenádě, kupodivu velkoryse prostorné a upravené. Jdeme asi 2,5 kilometru opět na pevnost Fortaleza de São Miguel. Pevnost totiž slouží i jako muzeum vojenské techniky a za denního světla je toho vidět o dost víc. Jsou tu desítky vojenských děl z různých období, různá vojenská auta a dokonce i letadla. Platíme symbolické vstupné a jdeme do pevnosti na vnitřní nádvoří, kde jsou další stroje a nějaké sochy.
Po prohlídce této rozlehlé pevnosti se vracíme k autu a jedeme k monumentálnímu mauzoleu prvního prezidenta Angoly Augustina Neta - Mausoleo do Agostino Neto. Vysoký kovaný plot obíhá upravený park a za ním se do nebe tyčí samotný památník. Je ve tvaru tmavého obelisku. Tahle zastávka zabere pár minut na několik fotek a jedeme opět na jih do Muzea otroctví. Takový hezký název pro takovou ztrátu času! Platíme za parkování a pak i za samotné vstupné. Malá bílá budova na skále vypadá hezky, ale muzeum je pro člověka bez znalostí portugalštiny naprostá ztráta času. Není tam skoro nic k vidění. Rozhodně nic originálního. I řetězy jako ukázka jsou moderní. Po této prohlídce se vracíme zpět, už za tmy, do Luandy na ubytování, kde po večeři otevíráme lahev rumu, který jsme před pár dny dostali.

1.10.2022 - sobota - pláž Praia dos Surfistas a lokální autentická večeře

Vstáváme trochu později, když je ten víkend. Ale v 8:00 se loučíme s naším hostitelem Jorgem a přejíždíme k Felipovi, u kterého jsme spali minulou neděli. Ten bere své terénní auto a společně jedeme na jih na vyhlášenou pláž Praia dos Surfistas, tedy surfařskou pláž. Je tady totiž skalní hrana, o kterou se tvoří pravidelné dlouhé vlny, na kterých mohou jezdit, a také hojně jezdí, surfaři. Jelikož je to náš poslední den, bereme to tak, že si zasloužíme dovolenou a tři hodiny se sluníme a plaveme v moři.
Cestou zpět do Luandy se zastavujeme v místní restauraci, která je mimo cestu, kde si z chladících boxů vybíráme čerstvou velkou rybu. K tomu nám chystají fazole, maniok, vařený banán a sladké brambory. Hotová hostina za zlomek ceny, co by to stálo v Luandě. S plnými žaludky jedeme k Felipovi domů, kde dopíjíme náš rum a testujeme gin. A Felipe nám na závěr nalil portské víno, které má přes 40 let. Myslím, že lepší portské už asi pít nebudu. Vše je vypito a Luanda se v sobotu večer baví. Proto i my sedáme do taxi a jedeme na začátek Restingy, kde je spousta klubů. Několik jich procházíme, popíjíme pivo a vychutnáváme si tu atmosféru. Domů se vracíme až okolo 3:00.

2.10.2022 - neděle - odlet do Lisabonu

Dospáváme včerejší večírek až do 8:00. Přišel čas se sbalit, vyměnit rezervní kolo za normální a uklidit auto. Půjčovna totiž požaduje vrátit auto v čistém stavu. Cestou na letiště ještě za poslední drobné tankujeme benzín, vracíme auto a jdeme se odbavit na 7 hodinový let.
Autor:
Publikováno:
3. 10. 2022
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Angola
Rozloha:
1 246 700 km2
Počet obyvatel:
17 024 000 (14 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Luanda
Nejvyšší bod:
Morro de Moco (2 620 m)
Používaný jazyk:
Portugalština, Bantuské jazyky
Náboženství:
křesťanství 89%, animismus 11%
Měna:
angolská kwanza (AOA)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
142
Počet publikací celkem:
187
Nejnavštěvovanější země: