24.9.2022
- sobota - přílet do Luandy, botanická zahrada Jardím
Horto-Botánico de Quilombo, Pietras Negras a nocleh v Melenje
Společností TAAG letíme přes noc z Madridu do hlavního města
Angoly do Luandy na letiště Aeropuerto 4 de Febrero.
Přistáváme v 5:30 místního času (je tu o hodinu méně, než v
ČR) a autobus nás nejprve veze k hale, kde všichni cestující
podstupují
povinný test na Covid. My také. Na nějaké očkování se tady
nehraje. Jde to naštěstí velmi rychle, protože tu mají asi 50
zaměstnanců. Pak opět nasedáme na autobus a jdeme na imigrační
zaplatit 120 USD za víza. Naštěstí i tady to jde celkem rychle a
je milé, že nás nechávají projít přes kontrolu pro diplomaty.
Za chvíli jsme venku z letiště a jen projdeme přes parkoviště
na druhou stranu do autopůjčovny. Vyřízení půjčení chvilku
trvá, tak se vracíme do letištní haly a měníme u
pouličního směnárníka Eura na místní měnu Kwanza. Kurz je
totiž lepší, než nabízí banky. Jdeme zpět pro auto a jedeme
přes přecpanou Luandu, kde jsou sice 4 pruhy, ale auta si těch
pruhů dělají tolik,
kolik potřebují. První zastávkou je benzínová pumpa, kde
zjišťujeme, že benzín stojí pouhých 9 Kč za litr. Je zataženo
a dokonce občas spadne pár kapek.
Jedeme
na východ. Cesta je celkem dobrá, ale přesně po 100 kilometrech
jízdy se nám daří na něčem prorazit jednu pneumatiku. Sice máme
náhradní kolo, ale šrouby, které drží kolo k autu, jsou tak
utažené, že nemáme šanci to s nástroji, které máme v autě,
vůbec odšroubovat. Během chvilky se u nás objevuje místní kluk
a snaží se pomoct. Zastavuje nám jedno auto za druhým. Řidiči
nejen že zastavují, ale fakt se snaží. Problém je v tom, že
většina zastavených aut má ten klíč na kolo větší, než jsou
naše šrouby. Jedna posádka auta dokonce jede několik km k
pouličnímu pneuservisu a veze nám půjčené nářadí, to ale
taky není vhodné. Nakonec zastavujeme auto, které má vše a kolo
se asi po hodině daří vyměnit. Jedeme do toho servisu, odkud bylo
to nepoužitelné nářadí. Je to jen budka z vlnitého plechu v
prachu u cesty a tři chlapíci. Primitivními nástroji kolo
opravují, ale důležitý je výsledek. A ten je pozitivní. Konečně
můžeme zase jet.
První
plánovanou zastávku činíme u města N'Dalatando, kde je
Jardím Horto-Botánico de Quilombo, tedy
botanická zahrada. Přijíždíme k bráně, kde nám hlídač
ukazuje, že od června je dekretem vlády zahrada zavřená. Ale
nakonec se nás hlídači zželelo a pouští nás dovnitř. A
dokonce za to nic nechce. Autem projíždíme alejí zajímavých
stromů s propletenými kořeny, přes bambusový les až
k místu, kde jsou stromy a keře s cedulkami s názvy jako ve
správné botanické zahradě. Tady si děláme menší procházku a
za chvíli už pokračujeme v cestě na východ.
Po
dalších 200 kilometrech, kde je cesta občas poněkud v horším
stavu a člověk musí dávat pozor, aby v nějaké díře neurval
kolo, zastavujeme v místě Pungo Adongo nebo také Pietras
Negras. Tato krajina, zvlášť před západem slunce, je
naprosto úchvatná. Z okolní krajiny se tyčí oblé kamenné
útvary, které připomínají různá zvířata. A zajímavé je, že
jsou zde k vidění i zkamenělé lidské stopy.
Posledních
100 kilometrů
do města Melenje už jedeme za tmy. Ve 20:00 se ubytováváme
v hotelu Palanca Negra, jdeme do baru na jedno pivo a
jdeme se dospat.
25.9.2022
- neděle - vodopády Calandula a Musseleji a večeře v Luandě
V 7:00 jdeme na opulentní snídani do nejvyššího
patra hotelu. Podávají od polévky přes standardní snídaňové
věci až ke smaženému kuřeti podobnému KFC. Přejedeni jdeme do
auta, ale kolo, které jsme včera opravovali, je zase vyfouklé.
Proto
jedeme najít nejbližší servis, kde nám kolo opravují tentokrát
opravdu pořádně. První plánovanou zastávkou na naší trase
jsou vodopády Quedas de Calandula. Jsou to druhé
nejvyšší vodopády v Africe a svou výškou 105 metrů a šířkou
400 metrů
bych
tomu i věřil. Díky ranní bouřce je i ve vodopádech voda, a
proto je pohled na ně neskutečný. Když už chceme odejít, ptá
se nás místní samozvaný průvodce, jestli se nechceme jít
podívat i na vodopády zespodu. Protože naše mapa o žádné
stezce neví, souhlasíme se službami průvodce, a jdeme po
hliněné prudké stezce dolů k vodopádům. Zdola
je pohled snad ještě hezčí. Bohužel ten kopec musím zase vylézt
zpět. Průvodce si říká neskutečnou sumu, dáváme mu 1/4 a i
tak to je hodně.
Od našeho místního hostitele víme, že jsou
nedaleko ještě jedny, neprávem opomíjené vodopády Quedas
de Musseleji. Je to od nás asi jen 20 kilometrů, takže jedeme.
Bohužel posledních 12 kilometrů
je po hliněné cestě. Tím, že ráno pršelo, je to spíš bahenní
cesta. Ale my se nevzdáváme a s trochou nervů to i naším malým
půjčeným autem zvládáme přejet. Poslední kilometr k vodopádům
stejně jdeme pěšky. Přicházíme k rozlehlému stromu a za ním
se nám otevírá pohled na hezké vodopády, které padají do
jezírka. V něm se dá koupat, ale po dešti je poněkud zakalené.
Po pár minutách se vracíme k autu a jedeme zpět na zpevněnou
cestu. Čeká
nás
450 kilometrů
do Luandy. Jen si dáme věci na ubytování u našeho hostitele
Felipeho, sprchu a i s Felipem jedeme jeho autem na
poloostrov Ilha de Luanda Je to vlastně takový
tenký pruh země vytvářející záliv u pobřeží a všude jsou
restaurace a bary. I v neděli jsou
plné
lidí. My si jdeme sednout do baru Miami Beach a
sedíme na pláži s výhledem na osvětlené moře. Zde si dáváme
jak pivo, tak i večeři a sedíme cca do 22:00. Fakt celý
poloostrov žije, lidé se baví a tancují. Cestou zpět na
ubytování nás Felipe ještě vyváží na kopec nad pobřežím,
kde je pevnost Fortaleza de São Miguel. Ta je obvykle
přístupná, ale dnes tu něco natáčí televize, takže se tam
nedostaneme. Ve 23:00 jsme na ubytování.
26.9.2022
- pondělí - Miradouro da Lua a 900 kilometrů
autem na jih do města Lubango
V 7:00
odjíždíme směrem na jih. Nejhorší je se vymotat z města,
protože už ráno jsou na silnicích zácpy. Jedeme kolem pobřeží
a zastavujeme na Miradouro da Lua který je na Monte da
Lua, neboli Měsíční hoře. Název je odvozen od toho, že při
pohledu shora je tvar hory jako půlměsíc. Druhá polovina byla
zerodována působením slaného a vlhkého větru od moře.
Zvětráváním vznikly zajímavé útvary ve tvaru špičatých
homolí. Díky
tomu,
že podloží má červenou barvu, vypadá výhled
dramaticky.
Na tomto místě je vidět, že už se pomalu začíná budovat
infrastruktura pro turisty. Je zde i infocentrum, vyhlídková věž
a čisté a moderní záchody na parkovišti, kde
zrovna netekla voda a částečně byly zamčené.
Na vyhlídce je dokonce udělán rám s nápisy pro focení se. Odtud
pokračujeme na jih přes města Lobito a Benguela a
přijíždíme až okolo 21:00 do města Lubango. Tedy přesně
900 kilometrů
od našeho ranního
výjezdu.
Cestou jsme se stavili nakoupit v supermarketu ve
městě
Benguela,
dali jsme si tam i teplé jídlo. Takže večer, kdy se ubytováváme
kousek před centrem města v jedné z mnoha hospedarií
(penzionů), už jíme ze zásob a popíjíme portugalské víno.
Cesta byla většinou dobrá, ale člověk musí být neustále ve
střehu, protože se sem tam vyskytne v asfaltu hluboká jáma tak
akorát na utržení kola.
27.9.2022
- úterý - serpentiny v Serra da Leba, přejezd pouští a duny,
Colinas do Curoca, Lagoa dos Arcos a soutěska Fenda da
Tundavala
V 6:00 vyjíždíme na západ.
Protože
jsme ve výšce 1800 m, je třeba se nějak dostat na úroveň moře.
Tady to je po cestě, která je samá serpentina. Patří to mezi
nejfotografovanější místa v této části Angoly. Serpentiny
klesají v Serra da Leba a dostáváme se až na úroveň moře
ve městě Mocamedes. Zde
nám chvíli trvá najít správného veksláka, který by
nám směnil Eura, ale nakonec se to daří. Nejvýhodnější je
totiž měnit na ulici na černém trhu, protože je mnohem
výhodnější kurz než v bance. S místní měnou pokračujeme
kolem pobřeží na jih. Krajina se drasticky mění, protože jedeme
pouští Namibe. Ta na některých místech vypadá, jako by
tu řádil velký krtek, ale ty krtince jsou ve skutečnosti malé
duny. Tahle poušť je totiž kamenitá a vítr s těmi kameny
velikosti štěrku moc nehne. Ale
přeci jen je dokáže upravit do
takových hromádek. V
poušti
vidíme docela dost rostlin Welwichia Mirabis, což
jsou pouštní rostliny, které mají kmen pod pískem a na povrchu
se plazí i několikametrové zelené listy, nebo spíše jehlice. Ty
rostou jako vlasy, pořád dál a dál, a teprve na samém konci
schnou. Zvláštností je to, že tato rostlina je příbuzná s naší
borovicí, ač na první pohled nevypadá ani jako jehličnan. Jedeme
dále pouští a musím podotknout, že zdejší cesta je zatím
nejkvalitnější, po které jsme jeli. Bohužel z této skoro
dálnice musíme odbočit na nezpevněnou cestu. No
cestu, spíše vyjete koleje v písku a štěrku, protože se jedeme
podívat na Colinas do Curoca. To jsou takové cca 16 metrů
vysoké pískovcové sloupy z rudého písku. Všude okolo je
bíložluté podloží, takže to působí jako někde na jiné
planetě. Poslední kilometr k těmto útvarům musíme stejně
pěšky, protože naše auto není stavěné jezdit po měkkém
písku. Procházíme se i mezi těmito sloupy a mezi nimi je
pravá duna z bílého písku. Ten je sem ale navátý a není
původní.
Vracíme
se k autu a opět na zpevněnou silnici, abychom se dostali
ještě kousek na jih k další odbočce do pouště na Lagoa dos
Arcos. Tady je to se
sjízdností ještě horší. Takže nakonec jdeme pouští k tomuto
bývalému jezeru přes 2 kilometry.
Je vidět, že v podzemí voda ještě je, protože je tady taková
malá zelená oáza. Kvůli zeleni tu ovšem nejsme.
Jdeme se podívat na skalní bránu, která zvětráváním pískovce
vznikla. Ony jsou to ve skutečnosti hned
vedle sebe brány
dvě. Děláme pár fotek a míříme přes poušť zpět k autu a
snažíme se dojet co nejrychleji zpět do města
Lubango.
To jen projedeme a asi 20 kilometrů
nad ním je Fenda da Tundavala. Zde
totiž končí Centrální plošina Angoly a kolmo padá více než
1000 metrů dolů. Tvoří zde úchvatné výhledy do soutěsky i na
plató pod námi. A k tomu nám ještě svítí paprsky
zapadajícího slunce. Prostě nádhera! Je zde několik vyhlídek,
takže, než je všechny projdeme, slunce zapadá a my jedeme do
centra města. Jedeme si nakoupit do supermarketu a dáváme si
večeři, kterou servírují formou bufetu v Restaurant
O Freitas. Člověk si nabere na talíř co chce a ten
mu pak zváží. Podle
váhy se platí. Ubytovat se jdeme do stejné hospedarie jako minulou
noc.
28.9.2022
- středa - Cristo Rei nad městem
Lubango,
přejezd do města
Benguela
Opět odjíždíme
v 6:00. Nejprve stoupáme nad město k velké soše Cristo
Rei (Krista Krále). Tedy podobně rozpřažená velká socha
jako v Rio de Janeiro. Je odtud pohled na celé město pod námi. Na
tomto místě
si dáváme i snídani a jedeme bez větších zastávek až do
vesničky Caotinha. Posledních 700 metrů k stejnojmenné
pláži musíme jít pěšky, protože písek neumožňuje
našemu autu pokračovat. Ale
ta procházka, výhled na liduprázdnou pláž obehnanou útesem a
následný sestup k vodě stojí za to. Dokonce si jdeme do moře
zaplavat. Po koupeli a chvilkovém zevlování si tento poloostrov
obcházíme a vidíme ve vodě vrak velké lodi. Jinak ve
vesnici je většina domů vybydlených a připomíná to město
duchů. Následně pokračujeme asi 20 kilometrů
do města Benguela. Nejdříve si jdeme nakoupit zásoby do
nám známého obchodu Kero a jdeme se najíst do jejich
teplého bufetu. Dáváme si místní specialitu, výborné rizoto s
chorizo salámem. Následně
se jedeme podívat do centra na koloniální architekturu a máme za
úkol na černém trhu vyměnit peníze. To se daří během chvilky
a dostáváme zatím nejlepší kurz. S plnými kapsami místní měny
jedeme dále na sever do 40 kilometrů
vzdáleného města Lobito. Tady je zajímavý poloostrov,
které se u Angoly tvoří na několika místech a říkají tomu
Restinga, Tady konkrétně Restinga do Lobito, neboli tenká
špice vybíhající do moře, tvořená
převážně pískem, jež
měří na délku několik kilometrů. Kolem pláží jsou bary,
hotely, ale najdeme
zde
i hodně vybydlených a poničených koloniálních domů. Za
pár let, až se vše opraví, tak to tu bude pulzovat. My se
ubytováváme v hotelu Executive.
29.9.2022
- čtvrtek - rumová destilerie Caxaramba ve
městě
Lobito a 500 kilometrů
do Luandy
V 7:00 jedeme do
nejvyššího patra našeho hotelu, kde na střeše podávají velmi
dobrou snídani. Konečně ochutnáváme místní specialitu, salám
chorizo, na teplý způsob se zeleninou a míchaná vejce a jako
zákusek čerstvou a šťavnatou papaju
a ananas. Po jídle jedeme jen kousek od hotelu k laguně, na které
pozorujeme stovky plameňáků. Odtud je to do nedávno otevřené
destilerie
Caxaramba
jen kousek. Je ve
velké
hale, která kdysi sloužila jako továrna na výrobu ananasového
vína. Umístěno
je
zde přes
150 dubových sudů, ve kterých zraje výborný rum. Nejstarší sud
je z roku 2018 a z něj nám do skleniček pomocí koštýře
natahuje tento lahodný nápoj samotný majitel Ricardo. Ten nás
přes hodinu provází po své továrně, kde se dělá nejen rum,
ale i gin a zrovna začíná experimentovat s
vodkou. Poutavý výklad a
ochutnávka.
Na
závěr odcházíme s pár lahvinkami na další dny. Je po 10:00
ráno a návštěva destilerie nám rozhodně zlepšila den. Zbytek
dne trávíme v autě cestou do města
Luanda. Přijíždíme
do města před 19:00 a máme chvíli čas, protože náš hostitel
ještě domů nedojel. Jedeme
se tedy opět
podívat na pevnost Fortaleza
de São Miguel. Koukáme
shora na záliv a přístav. Poté
se
jedeme ubytovat. Rodina, u které bydlíme, nám dokonce připravila
večeři, takže úplný komfort.
30.9.2022
- pátek
- Praia
do California, promenáda kolem pobřeží ve
městě
Luanda,
Fortaleza
de São Miguel, Mausoleo
do Augostino Neto a Muzeum otroctví
V
7:00 vyjíždíme na sever z města a po 30 kilometrech
sjíždíme z asfaltové silnice na
hrbolatou písčitou cestu na pláž Praia
do California,
nebo také Shipwreck
beach.
Poslední kilometr musíme pěšky, protože cesta končí a začínají
salinas, tedy místo, kde místní odpařováním mořské vody
získávají sůl. Tu přecházíme. Máme
štěstí, že se to teď dá suchou nohou, protože když jsou
nádrže napuštěné, občas se k samotné pláži musí brodit.
Pláž je zajímavá, neboť
zde
asi každých 50 metrů leží vraky lodí. Některé už mají jen
zbytky zrezivělého trupu, jiné jsou ještě celé. Když nějaká
loď v okolí doslouží, odtáhnou ji na
toto místo, na
tento hřbitov lodí. U pláže si dáváme oběd ze zásob a vracíme
se zpět do Luandy. Parkujeme kousek od přístavu a jdeme se projít
po pobřežní promenádě, kupodivu velkoryse prostorné a upravené.
Jdeme asi 2,5 kilometru
opět na pevnost Fortaleza
de São Miguel. Pevnost
totiž slouží i jako muzeum vojenské techniky a za denního světla
je toho vidět o dost víc. Jsou tu desítky vojenských děl z
různých období, různá vojenská auta a dokonce i letadla.
Platíme
symbolické vstupné a jdeme do pevnosti na vnitřní nádvoří,
kde jsou další stroje a nějaké sochy.
Po prohlídce této
rozlehlé pevnosti se vracíme k autu a jedeme k monumentálnímu
mauzoleu prvního prezidenta Angoly Augustina Neta - Mausoleo
do Agostino Neto.
Vysoký kovaný plot obíhá upravený park a za
ním se do nebe tyčí samotný památník. Je ve tvaru tmavého
obelisku. Tahle zastávka zabere pár minut na několik fotek a
jedeme opět na jih do
Muzea
otroctví.
Takový hezký název pro takovou ztrátu času! Platíme za
parkování a
pak i za samotné vstupné. Malá bílá budova na skále vypadá
hezky, ale muzeum je pro člověka bez znalostí portugalštiny
naprostá ztráta času. Není tam skoro nic k vidění. Rozhodně
nic originálního. I řetězy jako ukázka jsou moderní. Po této
prohlídce se vracíme zpět, už
za tmy,
do
Luandy na ubytování, kde po večeři otevíráme lahev rumu, který
jsme před pár dny dostali.
1.10.2022
- sobota
- pláž
Praia dos Surfistas a lokální autentická večeře
Vstáváme
trochu později, když je ten víkend. Ale v 8:00 se loučíme s
naším hostitelem Jorgem a přejíždíme k Felipovi, u kterého
jsme spali minulou neděli. Ten bere své terénní auto a společně
jedeme na jih na vyhlášenou pláž Praia
dos Surfistas,
tedy surfařskou pláž. Je tady totiž skalní hrana, o kterou se
tvoří pravidelné dlouhé vlny, na kterých mohou jezdit, a také
hojně jezdí, surfaři. Jelikož je to náš poslední den, bereme
to tak, že si zasloužíme dovolenou a tři hodiny se sluníme a
plaveme v moři.
Cestou zpět do Luandy se zastavujeme v místní
restauraci, která je mimo cestu, kde si z chladících boxů
vybíráme čerstvou velkou rybu. K tomu nám chystají fazole,
maniok, vařený banán a sladké brambory. Hotová hostina za
zlomek ceny, co by to stálo v Luandě. S plnými žaludky jedeme k
Felipovi domů, kde dopíjíme náš rum a testujeme gin. A Felipe
nám na závěr nalil portské víno, které má přes 40 let.
Myslím, že lepší portské už asi pít nebudu. Vše je vypito a
Luanda se v sobotu večer baví. Proto i my sedáme do taxi a jedeme
na začátek Restingy,
kde je spousta klubů. Několik jich procházíme, popíjíme pivo
a vychutnáváme si tu atmosféru. Domů se vracíme až okolo
3:00.
2.10.2022
- neděle
- odlet
do Lisabonu
Dospáváme
včerejší večírek až do 8:00. Přišel čas se sbalit, vyměnit
rezervní kolo za normální a uklidit auto. Půjčovna totiž
požaduje vrátit auto v čistém stavu. Cestou na letiště ještě
za poslední drobné tankujeme benzín, vracíme auto a jdeme se
odbavit na 7 hodinový let.