23.3.2023 - pátek - přelet z Prahy na ostrov Boa Vista v Kapverdách

V 9:00 se potkávám s bratrancem Markem v letištním salónku na letišti Václava Havla v Praze. Máme chvíli před odletem letadla Smartwings čas a dáváme si něco na zub a k pití. Já ještě před tím odbavil objemný vak ušitý z modrých Ikea tašek. Chvíli po 11:00 nám to odlétá

27.6.2023 - úterý - pláž Santa María, poušť Viana, vrak lodi Santa María a kostelík de Nuestra Fátima

Před snídaní vyjíždíme na našich skládacích koloběžkách do hlavního města ostrova Sal Rei. První 3 kilometry jsou perné, protože jedeme po žulových kostkách a po nezpevněné prašné cestě, ale zbytek je po novém asfaltu. Projíždíme kolem letiště a jedeme přímo k auto půjčovně, kde máme zamluvené auto a máme tu být po osmé hodině ranní. To sice jsme, ale půjčovna je zavřená. Čekáme do 8:30, než dorazí první pracovnice. Přece tu platí pravidlo No Stress. Během chvilky vyřizujeme byrokracii a odjíždíme přiděleným Suzuki Jimmy. Jedeme na hotel dát si snídani.
Po jídle sedáme do auta, že pojedeme na jih ostrova, ale auto ani neškytne. Prostě umřelo. Voláme do půjčovny a překvapivě rychle (asi během 20minut) přijíždí chlápek s náhradním autem. Naštěstí taky Jimmy. Konečně můžeme jet objevovat ostrov.
Cestou na jih ostrova se zastavujeme na malém náměstíčku nejstaršího města na ostrově Povoação Velha. Je to pár domečků, ale mají tu radnici, školku a domy jsou vesele barevné. Tohle město je položeno na úpatí hory Santo António, která je atypická tím, že vrchol připomíná hradby. Je to pozůstatek magmatického komína, který zvětrává pomaleji, než okolní hornina.
Sjíždíme úplně na jih ostrova a poslední 3 kilometry jedeme off road terénem cestičkou, která vede korytem vyschlé řeky a následně po pláži kolem salinišť až na Praia de Santa Mónica, což je údajně nejhezčí pláž na ostrově. Jako, jo, je hezká. Je tady malá restaurace u které parkujeme a jdeme se trochu ochladit do mořských vln. Ale opět je to taková pouštní pláž. Skoro bez lidí a jen moře a následně písek a trocha skal.
Je čas vrátit se na oběd do hotelu. Pak jedeme k místní poušti Deserto de Viana. Je přibližně 5 km dlouhá a písek pochází ze Sahary. Je bílý a vytváří tady hezké panorama dun. S Markem si bereme vodu a jdeme do této pouště něco přes kilometr. Za chvíli mizí cesty i lidé a člověk zapomene, že k civilizaci je to jen kousek. Panorama písku, který tu vytváří krásnou podívanou je opravdu nádherné. Kocháme se touto krásou, ale je horko, proto se vracíme k našemu autu a jedeme si dát oběd do hotelu.
Po jídle jedeme na sever a jsme rádi, že máme náhon na všechna kola. Tady totiž přestává sranda, když jedeme pískem k severnímu pobřeží, kde se kousek od břehu nachází vrak lodi Santa Maria. Polední kilometr a půl k vraku už jdeme pěšky. Díky silnému větru se vytváří ostré vlny, které neúprosně naráží na zrezivělé zbytky lodi asi 20 metrů od břeku. Vracíme se zpět po písčitých pěšinkách a občas hrozí, že zůstaneme v písku. Naštěstí se tak nestalo a pouští přejíždíme nejkratší cestou ke kostelíku Nossa Senhora de Fátima. Jelikož je přímo na západ od nás, sledujeme jak slunce za kostelíkem zapadá a vytváří tak kontrastní podívanou. U tohoto malého kostela takto v podvečer, kdy již sluneční paprsky nepálí, místní lidé chodí cvičit. Kostelík stojí pod 130 metrů vysokou horou Rochinha. Tu musíme objet, když se chceme vrátit na hotel.

28.6.2023 - středa - Sal Rei a běh z města na hotel po pláži

Po snídani jedeme vrátit auto do města. No, a když už jsme tu, tak se jdu projít k nábřeží. Chvíli si vykládám s místním rybářem o tom, že loví humry a pak si zapínám hodinky a běžím podél pobřeží zpět na hotel. Po písku to je něco přes 7 km. Zbytek dovolené trávíme aktivním sportem okolo nebo na hotelu (tenis, běh, ping-pong, plavání)