16
Asie > Spojené arabské emiráty, Nepál > Himaláje 2018 (15.5. - 6.6.2018)
Himaláje 2018

1.+2. Den

Je 15. Dubna 2018.

Cesta Ostrava – Praha. Vlakem úplně v pohodě. Pak autobusem na letiště a pár hodin čekáme na letišti na odbavení.
Konečně nasedáme do letadla Praha – Dubai. Letadlo máme na můj vkus nadstandartní. V každém opěradle televize a zástrčka na usb. Na mě máme docela silné turbulence, ale jinak je cesta úplně super. Přistáváme v Dubai a máme cca 8 hodin volno. Jdeme tedy pěšky na metro, které je cca 20 minut chůze. Metrem jedeme rovnou v nejvyššímu mrakodrapu na světě – Burj Khalifa. Celou cestu obdivujeme mrakodrapy, ale jen uvidíme ten nejvyšší tak se nám zrak neupírá nikam jinam. Cesta z metra ke Khalifě vede dlouhým tunelem, z větší poloviny s eskalátory rovnou přes asi největší nákupní centrum na světě. Jen vymotat se z něj je docela nadlidský úkol.
Teď už obdivujeme obrovskou fontánu a již zmíněný mrakodrap. Je to opravdu zážitek. Bohužel cesta na vyhlídku do ani nevím jakého patra stojí majlant tak to vynecháme. Cestou zpět přes nákupní centrum hledáme nějaké jídlo. . . . cca hodinu bloudíme chodbami a míjíme obří akvárko, ze kterého přechází zrak. Nacházíme jídelní koutek ( asi velikosti standartního nákupního centra u nás ).Cestou zpátky na letiště trochu bloudíme. Jedeme metrem o zastávku dál, než jsme nastupovali, ale není to dobrý nápad. Šlapeme asi o 5 km delší trasu a v tom vedru tady je to fakt paráda. 36 stupňů ve stínu a rozpálený asfalt není pro pěší turistiku to pravé. Znovu procházíme kontrolou na letišti a čekáme na nás let do Kathmandu. Let má hodinu zpoždění. Bohužel, letadlo, kterým letíme teď už není tak pěkné. Žádné obrazovky a méně místa.
6 hodin letu a vystupujeme v Káthmandu. Víza vyřizujeme během 5 minut a teď začne boj. Odháníme od sebe překupníky a taxikáře. Vybíráme si jednoho a ten nám i doporučil hotel, kde se máme ubytovat, protože dopředu nic vybrané nemáme. Jedeme prostě na punk. Taxikář nám hnedka nabízí, že zítra ráno přijede a pomůže nám vyřídit povolení do hor a ukáže nám co, kde a jak. Koukáme na náš pokoj, a za 25 dolarů pro dva a se snídaní to není vůbec špatné. Dvě čisté postele, sprcha, wc a připojení k wifi. Takže si dávám sprchu a lehce po půlnoci jdu spát.

3. Den

Je 8:00 a zvoní mi budík. Hurá na snídani. Vajíčka, tousty a párek. Je 9:00 a je tady taxikář. Na minutu přesně. Ještě si v hotelu měníme peníze ( kurz mají stejný jako v bance ) a jedeme do města si vyřídit TIMS – Zbytečně !!! Na místě nám paní říká, že povolení si musíme vyřídit až v Lukle. Tak chceme jet koupit letenky Káthmandu – Lukla, ale taxikář nás veze zpátky do hotelu, že letenky si můžeme koupit i přes hotel. Kupodivu tady není žádná přirážka, a později se to ukáže jako nejlepší možnost.
Tak jedeme na první výlet. Staré město Pátán a pak Durbar Square. Už jen samotná cesta tam je zážitek, na cestě strašný zmatek. Každý si dělá co chce! Taxikář to nazívá Freedom. Prohlídka je rychlá, pár chrámů poničených zemětřesením v roce 2015 jinak nic. Odtud jedeme na druhé místo Durbar Square. Zde je toho mnohem více, a tak si najímáme průvodce, který nás ve finále natáhl. První chtěl 1000 a pak že určitě říkal 2000 . . . Co už . . . Zde taky zkouším jejich první pouliční jídlo. Je velice ostré. Průvodce nám toho říká poměrně hodně, a taky nám dává tip na další výlet. Takže jedeme na další výlet – Monkay Temple. Super volba !!! Klášter budhistů na kopci uprostřed Káthmandů. Je zde úžasný výhled na celé město, a nepřeberné množství opic. Drzých opic. Co bylo na zemi, jako by bylo jejich, okamžitě mají všechno v rukou a utíkají pryč. Modlitební praporky, stůpy a zelené stromy. Nádhera ! Teď už nás taxikář veze zpátky do hotelu a my vyrážíme na nákupy, protože bydlíme ve středu nákupní zóny. Chodit hodiny po obchodech a nakupovat se dá asi opravdu jen tady ! Převládá tady značka THE NORTH FACE. Já nakupuji vybavení na hory za zlomek ceny, co doma.
Pro jistotu navštěvuji i místní bankomat abych měl s sebou do hor dost peněz a nepochybělo mi.
Přebaluji batoh novými věcmi a staré nechávám v tašce na hotelu s tím, že si jí vyzvednu po návratu z hor.

4. den

Plní očekávání vstáváme ve 6:00 a v 7:00 už sedíme v taxíku směr letiště. Náš taxikář nás docela natáhnul. Za vožení si řekl 200 dolarů. To ani náhodou říkám mu. Průměrná mzda tady se pohybuje kolem 50 dolarů za měsíc . . . Dáváme mu 110 dolarů a i tak víme že je to sakra hodně ! Ale co už . . .Na letišti procházíme kontrolou, všechno v pohodě, jen musíme vyhodit bombu do vařiče, kterou jsme si v káthmandů koupili. Po odbavení a s bording pasem v ruce čekáme od 8:00 v odletové hale na náš let který má být v 9. Blíží se devátá hodina a pořád nic. Dozvídáme se, že máme hodinu opožděn let. No z jedné hodiny se vyklube hodin 7 ! Po dlouhém celodenním čekání, jestli se v Lukle zlepší počasí a začnou lítat letadla, jsou pro tento den všechny lety zrušeny. Takže zpátky pro batohy a do hotelu, přebukovat letenky. To by ovšem nesměli ztratit Martinův batoh. Asi po 15 minutách hledání batohu všude po letišti ho konečně nacházíme pohozený v jedné z chodeb. Po návratu na hotel, nám náš boss který se tu o nás stará ( hotelový zaměstnanec ) nám okamžitě přebukovává letenky na zítřek na 9 hodin. Tak vyrážíme do města, zase něco utratit a na večeři. Teď už jen sprcha a spát.

5. den

Budíček máme klasicky na 6:00 Balíme a taxíkem jedeme na letiště. Cestu známe už nazpaměť tak žádné překvapení. Na letišti v cestovce si nás pamatují ze včera. Odletová hala je nějak moc plná lidí, což nevěstí nic dobrého. Na letišti vídáme samé známe tváře ze včera. Hnedka se dozvídáme, že dneska ještě neodletělo ani jedno letadlo a nejspíš ani jedno neodletí. Čekáme cca 2 hodiny a jedeme na hotel, nemá cenu strávit zase celý den na letišti. Znovu se ubytováváme a vyrážíme pěšky do nedaleké zahrady THE GARDEN OF DREAM. Je to cca 300 metrů od hotelu, a tak si cestou dávám na ulici MO-MO – Plněná taštička masem. Moc dobré!
Z betonové říše se ocitáme v rajské zahradě obehnanou zdí. Tady uvnitř je svět úplně jinačí. Zeleň, ticho, veverky a klid. Pak se jdeme projít do města. Cestou jsem si musel koupit roušku, bolí mě každé nadechnutí z toho prachu a smogu co tady je. Ted už jedeme taxíkem k největší stůpě v Kathmandů. Je nádherná, úžasná a obrovská. Kupujeme pár suvenýrů a zase na taxík směr pohřebiště. Na začátku u vstupu si platíme průvodce, ( 10 dolarů osoba ). Způsob, jakým hinduisti odchází z tohoto světa je neuvěřitelný. Na začátku je u řeky, vodou z řeky, celé umyjí. Potom je položí na nachystanou hranici, svléknou je do naha a zapálí. Až kremace skončí, všechno se smete do řeky. V řece po proudu stojí děti a hledají jestli se nesmetlo i něco cenného. Masakr ! Zase nasedáme do taxiku a jedeme do hotelu. Dáváme si malou siestu a vyrážíme zase do města na nákupy oblečení a na večeři.

6.den

Ráno rutina. V 6:00 budíček. Pak na taxík a na letiště. Zde zjišťujeme, že v Lukle je krásné počasí, že letiště přijímá, ale že tady na dráze se včera „vysypalo“ letadlo a snaží se ho dostat zpátky na ranvej. Nechtějí nás ani odbavit. Cca po hodině začínají odbavovat, ale nás posouvají na další a další let. Lidi co si platí průvodce jdou jako první, a až po nich ostatní. U checkinu narážíme na skupinku 3 čechů se kterýma máme stejný let a dokonce i kus cesty. Čekáme ve frontě na odbavení cca hodinu a podařilo se. Pak další 2 hodiny čekáme než se začne vůbec lítat. A hurá začíná se ! Jsme v pořadí čtvrté letadlo. To znamená třikrát do Lulky ( 45 minut jedna cesta ) a třikrát zpět ( 45 minut jedna cesta ). Po nekonečných sedmi hodinách čekání nasedáme do autobusu a podél ranveje si to šmarujeme k letadlu. Naše letadlo tady ještě není, tak koukáme jak odlétají jiné společnosti stejným směrem a čekáme. Asi za 15 minut přistává to naše. Vystupují cestující, vyndávají se jim bágly, a najednou vystupují i piloti. Už nikam neletíme, už se nám nechce! Takže nás autobus odváží zase zpátky do odletové haly.
Se slzami v očích a a totální depresí sedím na schodu v odletové hale a nevím co a jak dál. Najednou přichází borec, co to všechno sledoval, že nás tam vezme hnedka vrtulníkem. 200 dolarů na osobu. Chvíli čekáme a zjišťujeme jak dostat zpátky 175 dolarů za cestu letadlem. Na místě to nejde. Ale náš big boss z hotelu nás ubezpečuje, že až se vrátíme tak nám je na hotelu vrátí. Celí zoufalí to riskujeme a já Martin a naši tři noví kamarádi platíme každý 200 dolarů za cestu vrtulníkem. Takže po devíti hodinách čekání sedíme ve vrtulníku a čekáme až vzlítneme. Nějak nemůžu už ani uvěřit že se to stalo a že poprvé sedím ve vrtulníku a navíc tady ! Letíme do Lukly !! Let je úžasný i strašný! Úžasné výhledy splněný sen, ale ty turbulence a dvacetimetrové vzdušné propady byly něco na můj žaludek. 40 minut letíme a už přistáváme. Málem jsme zapomněl, těm třem našim kamarádům tady vzalo letadlo zavazadla, které tu letělo naposledy ( omylem ) takže je tu už čekají. Po příletu jdeme hned do prvního hotelu s restaurací. Ubytování vychází na 2 dolary pokud si tady dáme večeři. Pokud budeme jíst jinde tak 8 dolarů. Neváháme a objednáváme si jídlo, protože po celodenním půstu na letišti máme hlad jako vlk. Dávám si nudle s yačím masem. Je to výborné. Najedli jsme se a už usínáme ve spacáku.

7.den

Ráno se probouzím do krásného slunného dne, s výhledem pro pána boha. Dneska jsme poprvé spali ve spacáku. Zdejší ubytovny nemají topení, topí se jen ve společenské místnosti, takže uvnitř pokoje je stejná teplota jako venku. V noci bylo asi 5 stupňů, ale dobrý spacák je dobrý spacák.
Ještě před snídaní kolem 6:15 se jdeme podívat na dráhu, jak přistávají letadla. Je to docela zážitek Letadla přistávají do kopce na velice krátkou dráhu, která končí skálou nahoru.
Cestou na hotel si kupujeme bombu do vařiče, úplně bez problému za pár korun. Na snídani si dávám omeletu se sýrem, a s batohy vyrážíme. Je cca půl deváté. Po 5 minutách chůze nás zastavují policajti, a musíme si zakoupit TIMS kartu pro vstup. 20 dolarů pryč a jdeme dál. První část cesty je překvapivě z kopce, takže prvních 8 km jdeme 3 hodiny. Celou cestu pozorujeme nádherné pětitisícovky s čepičkami sněhu. Jdeme podél ledovcové řeky, kterou nesčetněkrát přecházíme po visutých mostech. Jak v protisměru, tak i našim směrem potkáváme spousty stád oslů a dokonce i 2 yaky, kteří nosí všemožné vybavení jídlo zásoby . . .
Na oběd si sedáme v příjemné restauraci na zahrádce. Je tak horko že se musíme schovávat do stínu. Po obědě nás čeká 5 km do vesnice MOJGO, cesta už stoupá vzhůru a je to znát. Těžké batohy se pronesou, navíc když je na sluníčku přes 30 stupňů. Kocháme se nádhernými pohledy na velehory, už jsou vidět i sedmitisícovky. Pořád jdeme kolem řeky a procházíme staletými borovicovými lesy. Po 3 hodinách šlapání dorážíme do vesnice MOJGA a nacházíme příjemné levné ubytování s wifi a teplou sprchou.
Ubytování 1 dolar, wifi Free a sprcha 3 dolary. Poprvé si i přes zákaz vaříme na pokoji čaj. Je 6 hodin a venku už je docela zima. Kolem 7 hodin jdeme na večeři. Dneska si dávám DAL BATH. Chvíli sedíme v teple a už šup šup do spacáku a spát.

8.den

Budíček máme dneska 5:50. Balíme se a na 6:15 máme objednanou snídani. Je půl sedmé dostáváme naši snídani. Ovesná kaše. Vyrážíme na cestu. Hnedka kupujeme litrové balení vody ( 1 dolar ). Asi po 5 minutách chůze narážíme na kontrolu a platíme vstup do národního parku (31 dolarů )
Cesta se krásně klikatí lesy podél řeky. Sem tam je nutné přejít řeku přes visutý most. Cesta stoupá a zase klesá. Už celkem dlouho jdeme po břehu řeky, až se před námi objeví dva visuté mosty nad sebou. Už když jsem je před nějakým čase viděl ve filmu EVEREST, tak jsem si říkal že po tom mostu se chci projít. A najednou na něj koukám ! Spodní most je ve špatném stavu a tak nás cesta vede k tomu více nahoře. JE to neuvěřitelný pocit. Nejdelší a nejvyšší visutý most na naší cestě do Base camp Everest. Most se doslova houpe a asi 200 metrů nad řekou to není úplně příjemné, ale i tak si to užívám. Za mostem cesta stoupá borovicovým lesem. Na „ Odpočívadle“ potkáváme partičku čechů. Ti nám říkají, že odtud je poprvé vidět samotný Everest. Nádherný podleh na hodně vzdálenou nejvyšší horu světa. Děláme pár fotek a stoupáme do Namche Bazaru ( 3440 m.n.m ) Těsně před ním je zase kontrola povolení. Bez problému. Vítá nás Namche Bazar. Nádherná veliká šerpská vesnice plná obchůdků. Zde si dáváme oběd. Dneska si dávám mo-mo. Prudkými a dlouhými schody procházíme přes vesnici a pak po vrstevnici několik kilometrů pokračujeme dál. Cesta je dlouhá a vyčerpávající. Po modrém nebi se začínají honit mraky, ale výhledy jsou pořád úžasné. Už jsme ve výšce 3600 m.n.n a pro změnu zase klesáme až téměř k řece. Hodin přibývá a tak se ubytováváme v chajdě u lesa ve výšce 3400 m.n.m. Hodně prosté pokoje kde je dost zima. Začínáme jíst jídlo z domova, protože každý gram je v batohu znát. Dneska tady nemáme sprchu, wifi ani elektřinu, takže jen pojíme a jdeme rovnou spát.

9.den

Budíček máme opět v 5:50. Balíme se při krásných pohledech z okna a utíkáme na snídani. Na terasu už svítí sluníčko, a tak v péřovkách snídáme tady. Dneska mám na snídani rýžovou kaši. S dostatkem cukru je docela dobrá. Plán je dojít pouze do Tengboče ( 3867 m.n.m ) a dát si tam odpočinkový den. Dnešní cesta začíná 130 metrovým klesáním. To zvládáme cca za 15 minut. U řeky si kupujeme vodu a čeká nás nemilosrdné stoupání. Přecházíme visutý most a začínáme stoupat. Jde mi to dneska nějak dobře, tak jdu v čele asi 5 minut před ostatníma. Je super jít takhle sám, protože na mě koukali ostatní, co jdou proti úplně jinak. Všichni si chtějí povídat. S některými prohodím 3 slova, ale s některými i 2- 3 minuty. Všichni se ptají kam jdu. Říkám jim, že nejdu sám, že ostatní jdou za mnou a že jdeme do Base Camp Everest. Nenašel se jediný člověk, který by se mi to nesnažil vymluvit. Nechoďte tam není tam co vidět. Je tam kopa stanu, a to je všechno. Běžte radši na Kalapathar. Je to hora nad Base campem a je z ní vidět Everest i base camp říkají. Cesta ubíhá parádně. Výhledy jsou k nezaplacení a krásně se při tom stoupá. U jednoho výhledu na sedmitisícovou horu se fotíme, a dokonce vidíme z ní padat obrovskou lavinu. Je to rána jako když vystřelí z děla! Asi po dvou hodinách chůze přicházíme do Tengboche ( 3867 m.n.m ) Malá vesnička s budhistickým chrámem a fantastickým výhledem na Everest. Dáváme si oběd a já mířím do místní pekárny. Chuti na čerstvé pečivo nejde odolat. Dávám si Apple pie a obyčejnou housku a dávám si k ní kus salámu který si nesu ještě z domova. Domlouváme se, co teď. Je ještě málo hodin na to tu zůstávat. Rozhodnuto, jdeme dál do vesnice PANGBOCHE (3985 m.n.m ). Je to jen 130 výškových metrů a asi 2 hodiny chůze. S každým nastoupaným metrem je to těžší a těžší. . . Hůře se dýchá a začíná nás trochu pobolívat hlava. Ovšem zase ty výhledy. Často jsou cesty strhané monzuny, a tak místy je to i dost nebezpečné. Unavení a vyčerpaní přicházíme do vesnice a bereme si první hotel co najdeme. Je 14:15 a začíná se zatahovat modré nebe které nás provází od rána. Udělala se strašná zima. S prvními příznaky výškové nemoci jdeme spát. Po dvou hodinách spánku jdeme s bolestmi hlavy dolů na večeři. Dneska sýrové a tuňákové Mo-Mo. Martin mi dává nějaký prášek, prý na výškovou nemoc. Tlaky do hlavy, brnění líc a krku a trochu jsem otekl. Piju asi litr vody a po hodině už je dobře. K večeru do společenské místnosti přišli nějací Bulhaři s kytarou a začali zpívat. Chvíli je posloucháme, nechce se nám z toho tepla ale i přes to jdeme spát.

10. den

Vstáváme jako každý den. 6:00 Vařím si čaj na pokoji a beru si ho sebou na snídani. Snídaně nám dneska moc neleze, a tak vyrážíme hladoví. NA dnešek máme naplánováno 400 výškových metrů. Ze začátku se jde docela obtížně. Překračujeme hranici 4000 m.n.m. Končí stromy a začínají už jen keříky. Dýchání v této nadmořské výšce jde trochu obtížněji, a tak jdeme pomalu a děláme častěji pauzy. Vystoupáme do 4200 m.n.m abychom mohli klesnou do 4100 m.n.m k řece. Netrvá to dlouho a jsme ve vesnici Dingboche ( 4300 m.n.m ) Ubytováváme se, a jelikož je fakt zima a mraky přišly hodně brzo, dáváme si oběd yačí stejk na zahřátí a šup do spacáku. Po probuzení lehce sněží. Jdeme dolů do společenské místnosti, kde se topí. Tady si popovídáme s majitelem ( 29 let ) který už byl 3x na vrcholku Everestu. Musel procestovat celý svět a vydělávat si jako průvodce na horách aby si našetřil na tento hotel (150.000 dolarů ) Na večeři si dávám DAL BATH jelikož mám veliký hlad, a tohohle můžete sníst kolik chcete. Dokud máte hlad tak vám přidávají. Je 9 hodin večer. Venku -5 stupňů a u nás na pokoji je téměř stejně. Voda zmrzlá, tak jdeme spát.

11.den

Probouzíme se do mrazivého rána. Všude je bílo. Vstáváme trochu později a již rozděleni na Skupinu A a B ( A vstávala v 7:00. Já, Libor a Vojta a skupina B – Martin a Jana ) Jdu na snídani. Dneska si dávám omeletu s cibulí. Tedy skupina A vyrážíme na aklimatizační výlet. Pomalu stoupáme a děláme miliony fotek. Začínají se stahovat mraky. Jsme ve 4666 m.n.m a už nám stačí, tak jdeme dolů. Chtěli jsme do 5000 m.n.m, ale to by jsme se asi zbytečně zničili. Dolů jdeme trochu jinou cestou abychom vyšli na druhé straně vesnice. Dost fouká a je zima. Takže celou cestu čepka a rukavice. Sestoupali jsme na kraj vesnice a procházíme si jí zpátky směrem k našemu hotelu. Zastavujeme se v jedné z pekáren a dáváme si jablečný koláč. Přicházím na pokoj a jdu si na chvíli lehnout, jelikož jsem utahaný jak kotě. Probouzím se s bolestí hlavy a koukám z okna na zasněžené okolí. Jeden brufen bolest řeší. Zbytek odpoledne a večera sedíme dole v místnosti kde se topí. Ubytování se docela naplnilo, doposud jsme tu byli sami a teď je tu plno. Zabalený ve spacáku jdu spát, je tu fakt zima.

12.den

Budíček v 5:50 klasika. Pobalit, nasnídat a vyrážíme do mrazivého ale slunečného rána. První lehké převýšení a pak jdeme kus cesty po vrstevnici. Jelikož vyrážíme docela brzo tak jdeme sami, nikde nikdo. Pomalu se blížíme k vesnici Dougha, ke které jsme se museli přebrodit řekou. Řeka je zasypaná kamením které se utrhlo při zemětřesení nebo ho sem smetla lavina. Z vesnice to je nechutné stoupání 200 výškových metru na pár set metrech. Stoupání je velice vyčerpávající a nekonečné. Do toho se začínají stahovat mračna a začíná být zase zima. Daří se. Vystoupali jsme a jdeme cca 2,5 km po náhorní plošině, takže téměř po rovince a do vesnice LABOUCH ( 4915 m.n.m ). Bereme hnedka první ubytování EBC LODGE. Veliká ubytovna s mnoha pokoji. Tenké stěny propouští úplně vše, a tak se i špatně spí. Odpolední spánek už byl potřeba jelikož jsme úplně vyřízení. Každé slovo, každý pohyb ve vedlejším pokoji je slyšet. S velikou bolestí hlavy spíme cele odpoledne. JE večer. Dneska si dávám jen čínskou polívku a po 5 dnech sprchu. Jdeme spát brzo protože zítra je den D. Vstává se brzo a bude toho více než dost.

13.den

Dneska je den s velkým D. Vstáváme v 3:40. Vařím si čaj a u toho se oblíkám. Vyrážíme směr Kalapathar (5643 m.n.m ). Vycházíme ven z hotelu a musíme vypnout čelovky, jelikož takovou nádheru jsem na oboze ještě nikdy neviděl. Miliony hvězd a mléčné dráze . . . úchvatné. Vycházíme správným směrem, ale cesta nejde vidět, jelikož čerstvě nasněžilo. Chvíli bloudíme po vesnici až nás vyhání psi. Najednou narážíme na cestičku. Cesta vede přes vesnici Gorakshep ( 5164 m.n.m ). Pomalu začíná svítat a nám se začínají ukazovat nádherné zasněžené hory. Za sebe musím říct, že se mi jde velice dobře. Domácí trénink se vyplatil. Jen Martinovi není dobře a bojí se, že do vesnice ani nedojde. Vycházíme na menší kopeček a ukazuje se nám vesnice. Všem se nám ulevuje. Cesta k ní je dost vyčerpávající. Po příchodu do vesnice už svítí sluníčko a začíná být i dost teplo. Odtud vidíme i to brutální stoupání na Kala Patthar. Martin i přes to že mu není vůbec dobře jde s námi, aby nepřišel o cíl naší cesty. Těžce stoupáme k vrcholu a v tom se objeví nový. Toto nebyl náš cíl. Přijde nám to jako nekonečné. Ovšem to už máme EVEREST jako na dlani a každý pohled na něj mě nabíjí energií. Pod EVERESTEM se táhne obrovský BASE CAMP, ve kterém je momentálně přes tisíc stanu. Mám pocit, že takovou únavu jsem v životě nezažil. Ani ruce, ani nohy, dokonce už ani hlava neví co dělají, jen prostě levá noha střída pravou a šlapu pořád nahoru. Už se tu těžko dýchá, a každý pohyb dá zabrat. Už 7 dní šlapeme pořád do kopce a najednou jsme tady. Jsme na vrcholku Kala Pattharu ( 5643 m.n.m ) My to opravdu zvládli. Jsem tady první a jdu úplně na špičku hory. Tady mám sakra strach, protože špička má cca 1 metr čtvereční, je pokryta sněhem a pode mnou obrovská propast. Na vrcholu se míjím s jednou Slovenkou, tak si děláme navzájem fotky. Nádherný pohled na everest a celé údolí oblasti Kumbu. Přichází Martin a Libor. V téhle výšce je pro mě problém i sníst snickers tak, abych se u toho nezadýchal. Jsme tu asi půl hodiny a začínáme klesat dolů. Začínají přicházet mraky a cesta dolů jde docela dobře. V GORAKSHEPU si dáváme DAL BATH a za sněžení se vracíme na náš hotel. Cesta je dlouhá ale ubíhá rychle. Přicházíme na pokoj, a ještě téměř oblečení padáme do postele. Najednou nás budí Vojta, že se musíme přestěhovat do jiného pokoje. Není problém. Jdeme dolů do jídelny a tam taky zjišťujeme proč to stěhování. Přijela sem výprava cca dvaceti holek z Bhutanu. Jsou tady v jídelně, celé zahalené a modlí se. Je jim z toho výstupu sem tak špatně, že dokonce některé zvrací. Poprvé jsme na pokoji 3. Já Martin a Libor který dost chrápe.

14.den

Dneska jsem se vyspal kupodivu dobře. I když Libor celou noc chrápal, tak jsem byl tak unavený, že mi to bylo i jedno. Probouzíme se do slunečného, zasněženého a mrazivého rána. Venku je cca 10 cm nového sněhu. Ono se není moc čemu divit, když spíme v 4910 m.n.m. Balíme se a loučíme se s Liborem, Vojtou a Janou, oni pokračují dále na ILEND PEAK a my vyrážíme dolů do Lukly. Všechno je tady jiné, zasněžené. . . Nasazujeme tempo a za hodinu a půl jsme ve vesnici DOUGHLA ( 4620 m.n.m ). Tak si tady dáváme snídani. Objednávám si toust se sýrem, ale nesou mi omeletu se sýrem, ale co je to jedno. Tak se do toho pustím a v tom mi přinesou ještě i můj toust se sýrem. Tak to sním všechno no. Posilněni tedy můžeme pokračovat dále. Teď musíme zase překročit řeku. Není to vůbec jednoduché, skáčeme z kamenu na kámen a přes obrovské balvany. Ještě chvíli docela prudce klesáme až najednou přicházíme do takového obrovského koryta a jdeme po vrstevnici až do vesnice Pheriche 4371 m.n.m. Od tud se cesta táhne podél řeky až do vesnice Pangboche ( 3985 m.n.m ) Tady už zase začínají růst stromy. Probíháme vesnici a míříme do Tengboche ( 3867 m.n.m ). Chvíli stoupáme a chvíli zase klesáme. Ale ten kopec před Tengboche je šílený. V podstatě 150 výškových metrů po schodech nahoru. Počasí se začíná kazit, přichází mraky ale naštěstí neprší. V Tengboche jsme kolem dvanácté hodiny a tak si tady dáváme oběd. Je ještě brzo na to se ubytovat tak jdeme dál. Čeká nás největší kopec dolů. Scházíme ho celkem rychle a už jsme u policejní kontroly pro vstup do národního parku. Když jsme sešli tak moc dolů, musíme zase zpátky nahoru. 350 výškových metru kde pak po vrstevnici šlapeme až do vesnice NAMCHE BAZAR ( 3440 m.n.m ). Tady se taky ubytováváme kolem 15 hodin. Unavení, vyčerpáni za sebou více než 20 kilometrů si kupuji sprchu. Sedáme si dolů do jídelny, kde nám majitel i zatopil už dříve než večer. Horký čaj a Mo – Mo mi zvedají náladu . Do toho přichází i dva Češi. Dva důchodci na cestě nahoru. Povídáme si, já si dávám další Mo – mo a jdeme spát. 15. den Ráno nikam nespěcháme. Víme, že do Lulky je to 19 km a že na to máme celý den. Takže jsme po snídani a po osmé hodině vyrážíme. Jen vycházíme ven z města, tak musíme projít policejní kontrolou. Dneska je už od rána pěkně škaredě a zima. Hodně klesáme až k nejvyššímu mostu přes řeku. Přecházíme most a za ním zapomínáme odbočit dolů k řece, a tak si trochu zacházíme hodně do kopce. Jsme na cestě asi hodinu a začíná pršet. Poprvé na našem treku. Hnedka to neřeším, říkám si že to za chvíli přejde, ale nepřechází a tak si nasazujeme pláštěnky. Prší hodně, cesta klouže ale my musíme jít, protože další den nám letí letadlo hnedka ráno. Cestou si dáváme oběd v jedné z restaurací a v tom přestává i pršet. Jdeme asi 10 minut zase začíná, takže pláštěnky nasadit. Cesta je nekonečná a v tom dešti se to hodně táhne. Máme klesat dolů do Lukly ale pořád jen stoupáme. Už jsem tak unavený, že každý schod na cestě proklínám, ale vím že se nesmím zastavit a pořád jít. Jdeme a jdeme a najednou brána za ní Lukla. Další policejní kontrola a za deště přicházíme k hotelu, kde jsme spali cestou nahoru. Paní domácí nás hnedka poznává a vaří nám čaj a dělá yačí stejk. Teď už jen vyřídit s našim big bossem po telefonu letenky na zítřek a do spacáku spát.

16.den

Letadlo nám má přiletět v 8:00. Tak stačí být na letišti v 7.Jak to tady bývá zvykem, všechno má zpoždění. Navíc je škaredě a sem tam i prší. Takže odbavují nás o půl 10. Hurá i za špatného počasí přistává první letadlo, a hnedka od naší společnosti. Ale to nebylo naše letadlo my měli být až čtvrtí. Přistává další letadlo a zase naší společnosti. Obě odlétají a my čekáme až se pro nás vrátí. Po hodině a půl přiletělo zase naše ale ještě né pro nás. Přilétává už naše! Je 15:00 Než všichni vystoupí a hned jak nám tam naložili věci, tak se stihlo úplně zatáhnout, že není vidět ani na ranvej. Čekáme do 17:00 než let zruší. Zrušeno. Takže my pouze v tom, v čem jsme, bez batohů se vracíme zpátky na hotel. Jdeme se podívat do IRISH PUB na zákusek a horkou čokoládu. Po příchodu zpátky na hotel prosíme paní domácí, zda by nám nepůjčila nějaké deky a peřiny. V noci je tam fakt zima. Tím že máme věci už v letadle musíme letět jako první.

17.den

První let má být v 6:00. Takže vstáváme v 5 a v 5:30 už jsme na letišti. A opět zpoždění. Je půl 7 a teprve nás odbavují. Když vidíme piloty chystat letadlo tak se nám rozsvicuje kapka naděje, že odletíme. Pořád je škaredě a nevypadá to, že by v tomto počasí měla létat letadla. Piloti, jak to vypadá chtějí domů, tak rychle, rychle do letadla a letíme. Do letadla jsem se mi daří dostat jako první abych se dostal co nejvíc k pilotům. Jsem zvědavý, jak to v takovém malém letadle vypadá. Daří se mi sedím hnedka za pilotem kde není žádná zástěna, nic. Probíhá poslední kontrola a už se rozjíždíme po ranveji dolů z kopce na plný výkon. Startujeme z nejkratší dráhy na světě, tak piloti musí zabrat. Není to pro ně žádný problém a už letíme směr Kathmandu. Letíme pořád v mracích za častých turbulencí. Letadlem trvá cesta cca 30 minut tak je to rychlovka. Z letiště naší známou cestou do hotelu a rovnou do sprchy. Zbytek dopoledne odpočíváme, pak jdeme na oběd do města a zase rychle zpátky do pokoje odpočívat. Večer jdeme zase utrácet do města, na večeři a spát.

18.den

Spíme v teple a v měkké posteli. Takže vstáváme o půl 10. Snídaně v hotelu a vyrážíme směr staré město BHAKTAPUR. Jedeme taxíkem necelou hodinu, je to asi 17 km . . . BHAKTAPUR je nesmírně poničený zemětřesením z roku 2015, ale i tak je na co koukat. Trávíme tady asi 2 hodiny a jedeme zpátky na hotel. Už jsme tady viděli snad úplně všechno, takže odpoledne zase nákupy ( ty se neomrzí ). Večer zase večeře ve městě a pak pohodička u telky na pokoji.

19.den

Ráno se probouzíme do deštivého rána. Takže hotelová snídaně a do postele k televizi. Je 11 hodin a přestává pršet tak jdeme něco zakousnout do města a samozřejmě se kouknout do obchůdků. Odpoledne zase prší ale jdeme ven i tak. Včera večer jsem si objednal tričko ať mi borec ušije, a tak jsem si ho šel vyzvednout. Borec se pochlapil a stihnul to. Dáváme si na ulici večeři a jdeme na hotel spát.

20.den

Vstáváme po 9 hodině. Posnídáme dobalíme zbytek věcí dávám si sprchu a už jen čekáme kdy nás vykopnou z pokoje. Máme téměř celý den volno, a tak necháváme batohy na hotelové recepci a jdeme se flákat do města. Utrácíme zbytky peněz, při čemž narážíme na našeho horolezce Radka Jaroše. Ten nás docela znervózňuje. Povídá, že posunuli lety domů. Všechny o 1 den. Celý nervózní, že nám uletělo letadlo hledám wifi a prohledávám mejla. Nikde nic. Tak jedeme podle původního plánu. Občerstvujeme se v místním baru a už si jedeme do hotelu pro batohy. Čekání na letišti je dlouhé, tak jak to na letištích bývá. Po odbavení jsme zase potkali Radka. Děláme si pár fotek a krátíme si čas pokecem s jeho štábem. Teď nás čeká 6 hodin letu do Dubaje.

21.den Přistáváme v Dubai někdy kolem 3 ráno. Venku je ohromné vedro (31 stupňů ). Bereme si taxíka a jedeme na pláž k hotelu co vypadá jak plachta. Přijíždíme na pláž ještě za tmy. Měkounký písek jen vybízí k tomu si ustlat a spát. A tak se taky stalo. Probouzí mě až východ slunce z poza moře. Hned jakmile sluníčko začne hřát, jdu se okoupat do moře. Netrvá to dlouho a někdy kolem desáté hodiny musíme ze sluníčka pryč. Nedá se to vydržet. Hledáme nejbližší stín nebo nějakou místnost s klimatizací. Nacházíme MC donald. Tak si něco dáme a taxíkem pokračujeme rovnou na Bur KHALIFU. Pár pohledů na nejvyšší mrakodrap na světě a metrem zpátky na letiště. Čekáme zase na letadlo a už jen 7 hodin letu a jsme v Praze. Let probíhá bez problémů, lidí bylo málo takže máme každý celou řadu pro sebe. Přistání v Praze je hladké, ale vstup do Evropy poněkud chladný. Už jen autobusem na vlakáč, tam luxusně chytáme regio jet a jedeme směr Ostrava. Ve vlaku vykupuje snad vše co se dá. 6. června kolem 03:00 jsem doma.

Michal Herda
Autor:
Publikováno:
11. 11. 2020
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Spojené arabské emiráty
Nepál
Rozloha:
83 600 km2
Počet obyvatel:
8 264 070 (99 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Abú Dhabí
Nejvyšší bod:
Jabal Yibir (1 527 m)
Používaný jazyk:
Arabština
Náboženství:
islám
Měna:
emirátský dirham (AED)
Dobrodruh
Michal Herda
Navštívené kontinenty celkem:
1
Navštívené země celkem:
2
Počet publikací celkem:
1
Nejnavštěvovanější země: