16
Evropa > Francie, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Rakousko, Itálie, Monako > Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Francie... (12.4. - 20.4.2019)

Nákup v Primark Víděn a přejezd do Taxenbach, Tyrolské Alpy, Rakousko

12.4.2019 - pátek
V poledne vyjíždíme naloženým autem do Tyrolských Alp v Rakousku. Cestou se zastavujeme na nákupní povinnou zastávku do Primarku. Já si během nákupů ženských projíždím na koloběžce (ano, vezeme koloběžky) okolní cache. Do města Taxenbach přijíždíme ve 21:30 a ubytováváme se v Gasthof zur Post.

Koloběžkou po Taxenbachu, Lichtenštejnsko - Vaduz, Švýcarsko – vodopády Rýnský vodopád, přejezd do Francie

13.4.2019 - sobota
V 7:00 vstávám a jedu se projet po horském městečku, ve kterém jsme nocovali – po Taxenbachu. Malebné domečky, kostel Pfaffkirche, zbytky hradní zdi Schlossberg a dojel jsem až k dravé řece Salzbach, která tudy protéká. Vracím se na vydatnou snídani, balíme a projíždíme hory, které jsou v mlze až do Lichtenštejnska.
V Lichtenštejnsku zastavujeme u hradu Vaduz, který je nad stejnojmenným hlavním městem. Hrad si prohlížíme jen zvenčí, jelikož je jinak nepřístupný. Pak sjíždíme do centra Vaduz a jdeme se podívat na radnici a kostel a také na sochu prince Ferdinanda I a jeho ženy, kteří během Druhé světové války nevtáhli Lichtenštejnsko do konfliktu. Hory jsou, bohužel, v mracích, takže ani fotky nejsou nic moc.
Za chvíli už zase jedeme do Švýcarska a jedeme až k Rýnskému vodopádu Rheinfell. Mohutná masa vody valící se v korytě 150 metrů širokého Rýna, která se valí 23 metrů dolů. Vstup k vodopádu je placený. Ale cena rozhodně stojí za to. Člověk se dostává na vyhlídky v těsné blízkosti vody a jedna plošina je dokonce vystavěna přímo nad valící se vodou. Prý je to nejmohutnější Evropský vodopád s výškou 23 metrů. Od vodopádu jedeme již na jih po dálnici kolem Ženevského jezera a Ženevy.
Přejíždíme do Francie a hledáme nějaké ubytování na internetu. Jediné rozumné je při krátké zajížďce v městečku Poncin. Ubytováváme se ve 23:00 v hotelu De La Croisee.

Přejezd do Vallon Pont D‘Arc, Châteauneuf-du-Pape, Avignon, akvadukt Pont du Gard

14.4.2019 - neděle
Vstáváme před 9:00 a jedeme na jih nějakých 250 km na naši první zastávku u vesnice Vallon - Pont D‘Arc. Je to přírodní skalní most nad řekou. Oblíbené místo pro vodáky. I dnes, kdy ještě není nijak teplo (13°C) jich tu proplouvá požehnaně. Most si prohlížíme z obou stran a pokračujeme směrem na jih do Châteauneuf-du-Pape. Vyhlášené vinařské oblasti. Nejprve se jdeme podívat na zbytky papežského zámku na kopci. Ten nechal postavit papež Jan XXII. Ten nesídlil v Římě, ale ve francouzském Avignonu. A proslavil zdejší kraj vínem. Nejprve se jmenovalo Papežské víno, pak jej již prodávali pod názvem Châteauneuf-du-Pape. Papežské sídlo rozebrali skoro na kámen v pozdějších letech místní. Dnes je vidět jen torzo.
Kupujeme si láhev zdejšího vína a jedeme právě do papežského města Avignonu. Parkujeme v podzemních garážích, ze kterých se dostáváme na povrch přímo na náměstí pod Cathedrale Notre-Dame-des-Doms a Cour d'Honneur du Palais des Papes, neboli k Avignonské katedrále a Papežskému paláci. Nádherné stavby ze světlého kamene a nad nimi zahrady s fontánou a sochami. Scházíme úzkými uličkami a jdeme se podívat a Avignonský most (Pont de Avignon), což je vlastně jen polovina mostu.
Je podvečer a my ještě jedeme do vesnice Vers-Pont-du-Gard, kde se nachází dvoupatrový akvadukt přes řeku Pont du Gard. Z jedné strany řeky je vstup i parkoviště zavřený, ale my se nedáme a objíždíme asi 5 km na druhou stranu řeky. Tady je nejenže otevřeno, ale tak k večeru dokonce zadarmo! Takže se jdeme na akvadukt postavený Římany již v 1. století před našim letopočtem (kdy byla Provence římskou součástí) při zapadajícím slunci podívat.
Ubytováváme se v Ibis hotelu v Caissargues a jedeme do sousedního města Nîmes na dobrou večeři v restauraci Le Petit Baobab. Zkoušíme výborné jehněčí, hovězí a kuřecí jídla.

Aigues-Mortes, plameňáci u Pont de Gau, Saintes-Maries-de-la-Mer, Les Baux-de-Provence, Saint-Rémy-de-Provence,

15.4.2019 - pondělí
Ráno se jedu projet do parčíku na koloběžce a následně si jedeme nakoupit do obchodu zásoby jídla a pití na den. Jedeme do historického opevněného města Aigues-Mortes. Hradby obíhají celou historickou část města, které si procházíme, zkoušíme místní levandulovou zmrzlinu a jdeme se podívat na saliniště, tedy místo kde se z moře odpařováním vyrábí mořská sůl. Je to největší saliniště u Středozemního moře. Přejíždíme k nedalekému Ornitologickému parku Pont de Gau, kde platíme vstupné a jdeme se podívat na hejna růžově zbarvených plameňáků (prý je jich tu až 15 000 párů. A opravdu je jich tu hodně. Asi hodinu pozorujeme zdejší ptactvo a jednu vydru ve vodě a sjíždíme asi 4 km na jih až k moři.
V městečku Saintes-Maries-de-la-Mer parkujeme u promenády kolem pobřeží a po ní jdeme do historického centra. Velkou zajímavostí je vyjít si na střechu kostela Église Notre-Dame-de-la-Mer, po které se chodí. Je šikmá a kamenná a zespodu to vypadá nebezpečně. Ze střechy je výhled na město a soustavu kostelních zvonů. Ještě máme dost času, proto přejíždíme do jedné z nejhezčích starobylých vesnic ve Francii do Les Baux-de-Provence. Parkujeme pod vesnicí a po schodech stoupáme stále vzhůru až do vesnice. I ta je celá ze strmých uliček klikátících se stále vzhůru až k zřícenině hradu. Všude jsou výhledy do údolí, které je tvořeno z vápencových masivů, takže i okolí je malebné. Vesnicí procházíme, každou chvíli se z nějakého krámku line vůně levandule, nebo jiné vůně.
Jedeme do města Saint-Rémy-de-Provence a po stezce Van Gogha si procházíme historické centrum. Van Gogh tu přes rok žil v exilu a namaloval mnoho, dnes již slavných, obrazů. Prohlídku města zakončujeme u kaple Chapelle Notre-Dame-de-Pitié.
A trochu se po vlastní ose vracíme, protože ubytování máme v městě Arles. Zastavujeme se hned za Saint-Rémy, kde jsou historické pozůstatky budov, jako Vítězný oblouk (Arc de Triomphe), což je součástí archeologického naleziště Glanum a pak u dalšího akvaduktu, který vede vodu nad cestou. Při příjezdu do města Arles jedeme kus kolem již nefungujícího římského akvaduktu. Parkujeme opět pod kopcem, na kterém je historické jádro města a jdeme se podívat na místní koloseum a na náměstí. Koloseum je obrovské. Do dnes se v něm konají akce jako býčí zápasy. Je po 20.00 a je čas jet do hotelu Premiere classe, který je naštěstí jen asi 2 km od centra.

Arles, Cavaillon, Ménerbes, Oppède, Gordes, Abbaye Notre-Dame de Sénanque, Rousillon a Le Colorado Provencal

16.4.2019 - úterý
Venku je zataženo a občas spadne kapka, proto ani nijak nespěcháme s odjezdem. Z hotelu se odhlašujeme v 10:00 a jedeme se podívat na dřevěný zvedací most, který nakreslil i Vincent van Gogh, proto se mu říká Pont Van Gogh.
Jedeme opět kolem St-Rémy do města Cavaillon. Parkujeme úplně v centru a stoupáme po schodech a pěšině stále vzhůru na skalní masiv až nad město k vyhlídce u kříže a ke kapli. Škoda, že nemáme ferratové sety, protože tady nad městem mají nataženou via ferratu. Stejnou cestou se vracíme do města a jdeme se ještě podívat kolem zbytků Římského oblouku na kostel Cathédrale Notre-Dame-et-Saint-Véran de Cavaillon. Který je jedním z historických monumentů Francie.
Klikatícími cestičkami přijíždíme do městečka Ménerbes a jdeme se podívat na jeho vrchol na Citadelu. Kamenné městečko na kopečku s 995 obyvateli leží ve vinařské oblasti Luberon a vinice jsou všude kolem.
Jen o několik serpentin dále je vesnice Oppède le Vieux, na kterou se také jedeme podívat. Doslova. Je zde vyhlídka na kterou jdeme lesem a odtud je vesnice na kopci jako na dlani.
Přejíždíme do dalšího středověkého města Gordes. Opět je na kopci a už z dálky je vidět, jak domečky obepínají kužel kopce a na vrcholku je dominantní hrad Château de Gordes. Autem jedeme až k hradu (francouzsky je to zámek, ale vypadá to jako středověká tvrz).
Pokračujeme k zachovalému cisterciáckému klášteru Abbaye Notre-Dame de Sénanque z roku 1148, který je obklopen levandulovými poli. V době našeho cestování ještě levandule nekvetou.
Jedeme do jednoho z nejkrásnějších městeček Francie do Rousillonu, které leží na ložisku okru – červeného kaolínu, který využívali kdysi Římané k barvení. Celé město i okolní horniny jsou zbarveny do sytě rudé barvy. U městečka je i možno navštívit bývalý povrchový důl na okru. A protože červená je fajn, jedeme do oblasti Le Colorado Provencal u městečka Rustrel, kde se nachází rudě zbarvené kaolíny i malá rudá poušť. Jdeme zde asi 2 km dlouhý okruh a sledujeme různé odstíny barev. Ještě poslední přejezd k Marseille, kde se ubytováváme v Ibis Budget Marseille Est Saint-Menet La Valentine těsně před 21:00.

Marseille a přejezd k Saint-Tropez

17.4.2019 - středa
V 8:00 vyjíždíme co centra Marseille. Parkujeme u stadionu Velodrome a jdeme 3 km pěšky nejprve k Citadele odkud je výhled na celé město, přístav i ostrovy. Chceme jet na ostrov If lodí, proto se koukáme z vrchu, jak to tam bude vypadat. Ostrov je známý tím, že odtamtud utekl Hrabě Monte Christo. V citadele je i krypta a krásně zdobený interiér. Na moři kotví několik zaoceánských lodí a všude je plno lidí.
Scházíme ke Starému přístavu a jdeme se postavit do nekonečné fronty na lodní lístky. Asi po hodině je máme koupeny a čekáme ve druhé frontě na nalodění, když v tom hlásí, že na ostrov If nejedou z důvodu silného větru a velkých vln. Takže opět lístky vracíme a jdeme zpět k autu. Musíme si zajet koupit povlečení na postele pro naše dnešní ubytování a cestou máme příhodně Ikea, kde i obědváme.
Přes město Toulon jen projíždíme bez zastavení, protože se chceme dostat do Saint-Tropez. Docela často jsou zácpy na silnicích a navigace nás proto vede po vedlejších silničkách. Ubytováváme se v 5* kempu v mobilním domě přímo na pláži Grimaud jen 4 km od Saint-Tropez v Mobil Homes Vacances. Bereme koloběžky a jedeme na písečnou pláž, kde se i koupu v moři a kupodivu není až tak studené. Osvěžený nasedám na koloběžku a pokračujeme do malebného přístavu, kde jsou obchůdky, malinké restaurace, mosty a všude vodní kanály a samo sebou zaparkované lodě a jachty. Do našeho ubytování přijíždíme až při západu slunce.

Saint-Tropez, Grand Canyon du Verdon a Cannes

18.4.2019 – čtvrtek
Ráno musíme nejprve dát ubytování do původního stavu, tedy uklidit, než můžeme vyrazit. Auto parkujeme 5 km od centra Saint-Tropez a po pobřeží po cyklo stezce jedeme na koloběžkách zbývající kilometry.
Saint-Tropez začínáme prohlídku u asi nejznámější četnické stanice, kde se natáčel i Četník ze Saint-Tropez s Louis de Funèsem v hlavní roli. Dnes je z této stanice muzeum filmu a četnictva. Pokračujeme kolem pobřeží pod úpatí kopce na kterém stojí citadela. Do kopce to jde trochu hůř, protože máme stále ty koloběžky. Vracíme se zpět do centra, ale já pak pokračuji na vedlejší kopec ke kapli Chapelle Sainte-Anne, která byla použita i při natáčení filmů o Četnících. Malá kaple na kopci s nádherným výhledem na město a záliv s udržovanou zahradou. Je vidět, že v kapli jsou i obytné části a dodnes v ní někdo bydlí.
Pak jedu na koloběžce zpět pro auto a vyzvedávám ženské a jedeme serpentinami ke Grand canyon du Verdon. Vzdálenost není nijak velká, ale díky převýšení (jedeme od moře a pohybujeme se i nad 1100 metrů) a mnoha serpentinám cesta k začátku jízdy kolem kaňonu trvá přes dvě hodiny. Kaňon je jeden z nejhlubších v Evropě, kdy hloubka je místy až 700 metrů. Zastavujeme na mnoha foto zastávkách. Některé výhledy jsou dech beroucí. Hluboko pod námi se jako stuha klikatí řeka Verdon, která tento kaňon vyhloubila. Serpentinami, kličkující cestou kolem strmých stěn kaňonu, přes tunely a brutální most přijíždíme až k vodní nádrži Lac de Sainte-Croix. Jak v řece, tak v nádrži je voda stejně sytě modrozelená.
Od vodní nádrže už jedeme přímou cestou do města Cannes. Parkujeme v podzemních garážích u centra a jdeme se ubytovat do hotelu L'Esterel. Leží asi 200 metrů od slavného Palais des Festivals, kde se každoročně koná filmový festival. Fotíme se na červeném koberci a procházíme uličkou slavných, kde jsou v dlažbě odlitky otisků dlaní slavných osobností, které festival navštívily. Také se chvíli procházíme po promenádě Boulevard de la Croissette a jdeme do starého města Le Suquet. Uličkami, kde je jedna malá hospůdka vedle druhé jdeme na vrchol kopce nad městem, kde je i kostel a hlavně světelný nápis CANNES. Je odtud hezký výhled na město a přístav. Scházíme dolů do uličky s restauracemi a v jedné z nich si dáváme dobrou večeři. Do hotelu se vracíme kolem nasvětlené městské radnice a kolem pobřeží.

Nice, MONAKO a přejezd do Itálie

19.4.2019 - pátek
Ráno jdeme i s kufry na cca 600 metrů vzdálené parkoviště a jedeme kolem hezkého pobřeží do města Nice. Parkujeme až na parkovišti u přístavu. Bereme koloběžky a jedeme nejprve pod schody, po kterých musíme vystoupat 90 výškových metrů až na nejvyšší bod na tomto prudkém kopci na vyhlídkovou terasu Terrasse Nietsche. Odtud je krásný výhled na záliv, pláže, promenádu Promenade des Anglais i na celé staré město. O jednu terasu níže je umělý vodopád, který tu je již přes 100 let. Z kopce jedeme na koloběžkách přes hezky upravený židovský hřbitov a sjíždíme až do centra. U barokního kostela Basilique-Cathédrale Sainte-Réparate si dáváme místní palačinku a jdeme se podívat i do kostela, který je bohatě zdoben a jeden oltář je úplně celý vyzdobený květinami. Protože jsou Velikonoce.
Vracíme se k autu a jedeme do druhého nejmenšího státu světa, do Monaka. Město na Francouzské riviéře je celé v prudkém skalnatém masivu. Protože má celý stát jen 2 km čtvereční, šetří se tu místem. Podzemní garáže jsou pod úrovní moře několik pater pod zemí. V jednom takovém parkujeme kousek od Palais Princier de Monaco. Sice kousek, ale pořádně do kopce. Tato luxusní rezidence Monackého prince ze 13. století je totiž na kopci. Cestou jdeme kolem chystaných tribun na Grand Prix, které se zde jede v květnu.
Po výšlapu na kopec obdivujeme architekturu celého návrší, protože jsou zde hezké i ostatní domy kromě paláce a výhled na okolí rozhodně stojí za tu vydanou energii. Scházíme dolů a pomalu projíždíme celým Monakem. Tou stavbou okruhu pro závody je zde hodně omezený provoz a to znamená málo místa na parkování a zácpy. I díky tomu kolem slavného kasína Monte Carlo jen projíždíme (dokonce 2x, protože prostě nemůžeme najít místa k parkování. Ani u pláže ve městě se nám nedaří najít místo, proto město opouštíme mnoha serpentinami vzhůru, najíždíme na dálnici a jedeme do Itálie.
Jedeme skoro 500 kilometrů, až do večera a ubytováváme se v hezkém, novém penzionu Garnì Fobbie ve výšce 1000 metrů v pohoří Dolomiti di Brenta. Milá paní domácí nám nabízí večeři, kterou si dáváme před spaním rádi.


Autor:
Publikováno:
21. 4. 2019
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Francie
Lichtenštejnsko
Švýcarsko
Rakousko
Itálie
Monako
Rozloha:
543 965 km2
Počet obyvatel:
65 436 552 (120 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Paříž
Nejvyšší bod:
Mont Blanc (4 807 m)
Používaný jazyk:
Francouzština
Náboženství:
římskokatolické 83–88%, islám 5–10%, protestanství 2%, judaismus 1%
Měna:
euro (EUR)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
130
Počet publikací celkem:
133
Nejnavštěvovanější země: