16
Evropa > Španělsko > Kanárské ostrovy (8.12. - 15.12.2017)

Cesta na Tenerife a odplutí

8.12.2017 - pátek
Před 4:00 ráno nasedám na vlak do Prahy, u sebe dvě koloběžky a malý batůžek a jedu na letiště, kde se setkávám s Markem. Stavíme se do fronty na odbavení do letadla ČSA na španělský ostrov Tenerife v souostroví Kanárské ostrovy. Let trvá 5 hodin a na ostrovech je o hodinu méně než v ČR. Jelikož máme koupený celý balíček, letadlo a loď, na letišti v Tenerife nás čeká delegátka, která nás směruje do minibusu a jedeme do 60 km vzdáleného přístavu ve městě Santa Cruz. Slunce tady zapadá o něco později než v ČR a loď má odplouvat až ve 20:00. Bereme koloběžky a jedeme se podívat na nedaleké centrum, které je zajímavé tím, že je tam velká vodní kruhová plocha, nasvětlený kostel a nápis I LOVE TENERIFE. V 19:00 musíme být na lodi, protože máme povinné bezpečnostní školení. Hned po vyzkoušení záchranných vest jdeme do lodní restaurace na pětichodové menu. Jídlo je chutné, ale nic výstředního. Po jídle jdeme na chvíli do baru, kde máme možnost konzumovat i víno a pivo, ale jsme tak unaveni, že jdeme spát dříve než začal večerní program.

Ostrov Lanzarote na koloběžkách a autem

9.12.2017 – sobota
Přes noc se s námi loď přesunula do přístavu Arrecife na ostrově Lanzarote. Vstáváme v 6:30, abychom si stihli rezervovat auto, nasnídat se a do mapy zadat místa, která chceme navštívit. V 8:00 jedeme na koloběžkách přes přístavní molo směrem k letišti. Zrovna dnes se v Arrecife běží Maraton, proto je spousta ulic uzavřena a platí i omezení pro nás na koloběžkách. Nejprve jedeme kolem pobřeží k pevnosti Castillo de san Gabriel. Kamenná pevnost předsunutá do moře a s pevninou spojena dvěma kamennými mosty. Všechny kameny na ostrově jsou lávového původu, tudíž velmi tmavé. Pevnost hlídají dvě historická děla. Venku ani mráček teplota okolo 22°C. Od lodi na letiště máme na koloběžce najeto 11 kilometrů. Na letišti nastupujeme do minibusu, který nás veze k půjčovně aut.
Během chvíle máme malé autíčko, kterým jedeme na sever do městečka Guatiza, kde se nachází Kaktusová zahrada (Jardín de Cactus). Vstupné bezmála 6€, ale stojí za to se jít podívat dovnitř. Na velmi vkusně upraveném prostranství, které vypadá jako by celá zahrada byla vybudována uvnitř nějakého kráteru, protože ze dna vybíhají strmé terasovité stěny a to vše osázeno více než 1200 druhy kaktusů z celého světa. Proto jsou zde různé velikosti, tvary i barvy a je na co se dívat. Vše je vydlážděno lávovými kameny nebo vysypáno lávovým pískem, ze kterého kaktusy vyrůstají. Kaktusová zahrada se pozná jednoduše. U silnice stojí obrovský kovový kaktus a na kopci nad ní je větrný mlýn, který vypadá, jako by jej sem dovezli z Holandska. Po přibližně hodinové prohlídce jedeme ještě kolem soukromé kaktusové zahrady ve stejném městě, kde přes plot vidíme, že si někdo místo klasických stromů vysadil také spousty kaktusů. Jedeme prakticky až na sever ostrova na místo Mirador del Río, ale nejdeme dovnitř, do placené části. Je to zbytečné. Ještě hezčí výhledy jsou kousek vpravo z vysokého útesu, na kterém stojíme a vidíme nádherné modré moře a celý ostrůvek Isla Graciosa včetně jeho přístavu. Krajina protějšího ostrova vypadá jako měsíční, protože je zde zřetelných několik sopečných kuželů a nikde žádná zeleň.
Po hraně hraně útesu sjíždíme jižněji přes koloniální město Haría, které má nejvíce palem na ostrově, tudíž se zdá být zelené. Na rozdíl od ostatních částí Lanzarote. Jelikož se musíme po serpentinách dostat nad město, pokud chceme jet jižněji, naskýtá se nám na město dech beroucí pohled. Malou zastávku děláme v malebném městečku Teguise, kde nás zaujal kostel Iglesia de Nuestra Seňora de Guadalupe, do kterého jdeme i dovnitř.
Jedeme do národního parku Timanfaya, kde se nachází Ohnivé hory (Montaňas de Fuego) a oblast, ve které se pohybujeme se říká El Diablo. Platíme 10€ za osobu vjezd a jedeme krajinou, kde vyvřelo obrovské množství lávy v letech 1730 až 1736. Tudíž je to zchlazené jen na povrchu a je vidět ztuhlé lávové potoky a celý povrch je zde neutěšený a skoro bez přítomnosti nějakých rostlin. Vyjíždíme na parkoviště k informačnímu centru Mancha Blanca, kde nastupujeme do autobusu. Ten s námi projíždí sopečnou krajinou, která vypadá jako měsíční. Sledujeme pozůstatky nedávné ničivé sopečné činnosti. Prohlídka autobusem s výkladem trvá asi 40 minut. U infocentra se jdeme podívat na geotermální studnu, která má tak horký průduch, že na něm připravují místní specialitu. Grilované maso na horku, které vzniká v hloubi země. Pak jsme svědky toho, jak chlápek předvádí to, že je tam takové horko, že když tam strčí otep sena, že se sama horkem vznítí. Další pokus je ten, že do jednoho úzkého výduchu nalije kbelík vody a přesně za 3 vteřiny vyletí ven jako parní gejzír.
Po těchto představeních jedeme na západní pobřeží ostrova do vesnice El Golfo. Tady běžíme na přírodní zajímavost. Kousek od moře je Zelená laguna (Laguna Verde). Z vyhlídky je pod námi vidět oválné jezero, které je díky speciální mořské řase zbarvené zeleně. Je to jedno z mála unikátních míst na světě, kde je těsně pod hladinou sopečný kráter. Ten má koncentrován vysoké množství soli, což právě vyhovuje té mořské řase. K jezeru je momentálně zákaz vstupu a dá se na něj podívat jen z vyhlídky.
Pokračujeme autem k blízkým jeskyním Los Hervideros. Tyto jeskyně vznikly díky působení příboje a samozřejmě mají i takzvanou blow hole, kterou uniká vznikající přetlak vody. Díky této vodní erozi si moře postupně ukrajuje více a více pevniny. Ale podívaná, jak přijíždí vlna, tříští se o zadní stěnu jeskyně a voda vylétá do sedmimetrové výšky, je zajímavá. Cestou projíždíme kolem historických salinišť Salinas de Janubio. Kdysi zde vyprodukovali díky pohonu vody v kanálech pomocí větrných mlýnů 10 000 tun mořské soli ročně pomocí odpařovaní. Nyní tady dělají okolo 2000 tun ročně, ale i přesto toto místo vypadá zajímavě. Hromady vysušené soli a pravidelná jezírka s mořskou vodou, kde systém napouštění řeší čerpadla.
Poslední cesta nás vede na pláž Papagayas. V zálivu je písčitá pláž, na které se na pár minut koupeme a pak jedeme zpět vrátit auto a na koloběžkách dalších 8 kilometrů k lodi. Stíháme přijet 8 minut před zavřením lodi. Večer se zúčastníme večeře a programu v duchu tanců a vtipů v polštině.

Ostrov La Gomera autem a pěšky

10.12.2017 – neděle
Loď s námi v noci přeplula na 370 km vzdálený ostrov La Gomera do přístavu San Sebastián. Ten je jeden z menších a sopka zde nevybuchla přes 2 miliony let. Podle toho vypadá i krajina a půda. Z lodi nás pouští na pevninu v 9:00. Jedeme na koloběžkách k autobusové zastávce odkud jede autobus prakticky po celém ostrově. Přes týden je to v pohodě, ale dnes je neděle a autobus jede jen 2x denně. Naštěstí je tu několik otevřených autopůjčoven a během chvíle máme k dispozici auto. I přes stáří ostrova je velmi hornatý a cesty jsou zde strmé. Hned po pár serpentinách vzhůru zkoušíme, co auto z půjčovny vyjede a po kamenité cestě jedeme na vyhlídku Sagrado Corazón, odkud je hezky vidět město pod námi a na místě se nacházejí zajímavé kaktusy a sukulentní rostliny. Další vyhlídka je do údolí El Cabrito. Cesta je vůbec prošpikována vyhlídkami a hned další je u údolí La Laja.
Roque de Agando je kamenný kónický monolit, který strmě ční nad krajinu, což je pozůstatek po sopečném sopouchu, kde měkký materiál zerodoval a zůstala jen tvrdá bazaltová zátka. Čím více stoupáme, tím se mění flora. Ostrov je směrem do vnitrozemí zelený.
Parkujeme u zbytků zřícenin v La Laguna Grande v národním parku Garojanay. Odtud jdeme nejdelším turistickým chodníkem na nejvyšší vrchol ostrova na horu Alto de Garajonay měřící 1529 m. Je to asi 5 km jedním směrem. Z vrcholu je za dobrého počasí, jako je dnes, vidět na 4 okolní ostrovy. Dolů jdeme jiným chodníkem, takže naše trasa tvoří okruh a část cesty vede mystickými vavřínovými lesy. Tedy zbytky lesa, protože v roce 2012 zde obrovský požár většinu porostu spálil. Díky tomu, že se zde drží vlhkost (mlžné hory), vegetace se velmi rychle vrací. Z vrcholu jsme viděli stolovou horu Fortaleza, a protože jsme zjistili, že se na ni dá vystoupat, jedeme k jejímu úpatí a jdeme i na vrchol této posvátné hory.
Po těchto dvou túrách za sebou je třeba si na chvíli odpočinout, proto sjíždíme do údolí Valle Gran Rey. Parkujeme u malé pláže s černým sopečným pískem a jdeme si do moře alespoň namočit nohy. Je druhá adventní neděle a projíždíme zrovna vesničkou Arure, kudy prochází křesťanský průvod se sochou Madony do kostela. U toho tančí, zpívají a hrají na hudební nástroje. My ještě projíždíme ostrov přes divoký sever a vracíme se k Roque de Agando, protože nyní je příznivé světlo k focení.
Sjíždíme do městečka San Sebastián a jdeme se podívat do kostela a na dům, kde pobýval Kryštof Kolumbus před svou cestou do Ameriky. V 19:00 vracíme auto a jdeme na loď, kde od 20:00 probíhá přípitek a slavnostní večeře s kapitánem.

Ostrov Gran Canaria autem a pěšky den 1

11.12.2017 – pondělí
Přibližně v 8:00 připlouváme na molo Santa Catalina. Protože máme objednáno auto až od 10:00, v klidu snídáme, chystáme si svačiny a vyjíždíme přes město na koloběžkách. Tady mají i stezky pro cyklisty. Po jedné přijíždíme do 2 km vzdálené autopůjčovny. Autem jedeme do středu ostrova – do hor. Cestou jsou hezké výhledy na okolní hory a na město s názvem Teror. První zastávku děláme v městečku Tajeda. Je zde hezký kontrast světlých domů a příkrých horských srázů. Jdeme se i podívat do kostela Nuestra Seňora del Socorro a na místní zajímavý hřbitov, kde jsou všichni pohřbíváni v urnových zdech. První túru absolvujeme na výrazný kamenný monolit Roque Bentayga, který vznikl tak, že dávná sopka, které ztuhlo magma uvnitř kráteru, díky erozi zvětrala a zůstalo jen tvrdší magma. Prostě špunt uvnitř sopky. Cestou k tomuto kameni míjíme desítky mandloní, které mají na větvích zralé plody. Mandle jsou výborné. Pod vrcholem je malé muzeum a chodník vedoucí až pod kolmou stěnu v serpentinách. Tato hora byla u domorodých obyvatel svatá a nosili zde kozí mléko jako obětinu bohům. Přejíždíme kousek vedle k monolitu, který vznikl podobně jako Bentayga ke kameni Roque Nublo. Musíme jít asi 1,5 km, bychom se dostali ke skalnímu útvaru ve tvaru vztyčeného prstu. Jsou zde doslova procesí lidí, protože to je asi nejatraktivnější místo ostrova. Ale asi právem. Zastavujeme se u přehrady Presa Las Ninas, kde je příjemný kontrast vodní plochy obklopené strmými horami, ale aktuálně je v přehradě málo vody. Cestou k moři se ještě zastavujeme u jeskyní Cuevas de Majada Alta, které sloužily jako nouzový příbytek. Sjíždíme do přístavu Mogán, který průvodci vychvalují jako Kanárské Benátky, ale jsme zklamáni. Vidíme zdejší atrakci Žlutou ponorku a přístav a omšelý jediný kanál, který je aktuálně bez vody.
Poslední dnešní atrakcí jsou Dunas de Maspalomas. Písečné duny u pobřeží moře o docela velké rozloze asi 3x 1,5 km, které jsou vyhledávanou turistickou atrakcí. Dokonce si zde člověk může zajezdit na velbloudech, protože to vypadá jako opravdová poušť. Po těchto dunách se jdeme projít k vodě, což není nic jednoduchého, když musíme překonat více než kilometr jedním směrem. K lodi se vracíme po pobřeží. Na tomto ostrově je dost velký provoz na silnicích a zdejší dálnice bývá ucpaná, proto než zaparkujeme kousek od přístavu a dojedeme na loď na koloběžkách, je večer a čas na večeři.

Ostrov Gran Canaria autem den 2

12.12.2017 – úterý
Vstáváme v 6:30, abychom se z lodi dostali co nejdříve. I tak než se nasnídáme a nachystáme svačiny je po osmé. Na koloběžkách jedeme k autu, kde jsme jej nechali zaparkované včera a jedeme kolem rozbouřeného pobřeží, protože silně fouká, do koloniálního města Arucas.
Procházíme si městský park se vzrostlými palmami, bambusy a vzácnými mýdlokory a jdeme se podívat na kostel Iglesia San Juan Bautista, který je architektonicky inspirován Sagradou Familia (Gaudí). Vysoké duté věže a hezká výzdoba kostela. Oltáře na vysoké umělecké úrovni.
Jedeme severně až k moři do města Gáldar, kde se nachází muzeum původního Kanárského obyvatelstva a jejich jeskynní příbytky. Bohužel je to zastřešeno v muzeu a jsou zde vidět staré jeskynní malby za sklem. Raději se jdeme podívat do kostela Iglesia de Santiago de los Caballeros a projít si koloniální pěší zónu.
Jedeme do 10 km vzdáleného přístavu Nieves, kde poprvé za dobu našeho pobytu na ostrovech asi na 5 minut prší. Jdeme se podívat na přírodní slaná jezírka Piscinas Naturales Las Salinas, která jsou předělána na přírodní koupaliště. Bohužel obrovský příboj vln znemožňuje koupání, protože ty největší se přelévají z moře do bazénů a tvoří se nebezpečné víry. Ale vidět tak rozbouřené moře v pozadí před tyto bazény stojí za to.
Opouštíme pobřeží a serpentinami stoupáme do vnitrozemí do nejvýše položené vesnice na ostrově do vesnice Artenara ve výšce 1270 m. Tady je zvláštnost v tom, že místní si staví domy v jeskyních. Vchod je klasický jako do domu, ale pak se jde do jeskyně. Má to výhodu, že v létě tam není horko a v zimě zima. Na skále nad vesnicí stojí socha rozpaženého Krista. Zrovna když jsme u ní, přichází průtrž mračen, což není příjemné, protože tak vysoko v horách je jen 7°C. Mokří jedeme přes hory a sledujeme, že teploměr klesá až na 5°C.
Když sjedeme z hor do městečka Agüimes, teplota se opět zvedá na 18°C. Toto městečko je obzvlášť malebné. Barevné uličky, koloniální domy a hezký kostel. Všude spousta soch v ulicích.
Po prohlídce Agüimes jedeme severně na sopečný kužel Caldera de Bandana. Autem stoupáme až na Pico de Bandana, což je samo o sobě zajímavé. Úzká strmě stoupající cesta se točí stále kolem kuželu hory až na samý vrchol. Odtud je krásně vidět do kráteru, který má v průměru kilometr a stěny jsou hluboké 200 metrů. Za dobrého počasí je shora vidět 360° panorama, ale dnes je výhled nic moc. Z výhledu už jedeme vrátit auto a na koloběžkách zpět na loď.

Ostrov La Palma kolem dokola

13.12.2017 – středa
Šílená noc, kdy loď skákala po vlnách a kanceláře ze strany na stranu tak, že se v barech rozbíjelo sklo, museli zrušit vystoupení, protože létaly reproduktory i umělci a spadl vánoční stromeček. Oba jsme trpěli mořskou nemocí a mi musela doktorka dokonce píchnout nějakou injekci. Ale ráno jdeme něco málo sníst a na koloběžce jedeme do města Santa Cruz de La Palma sehnat auto. To máme během chvilky.
Jedeme nejprve do mlžného pralesa zapsaného v UNESCO do NP Los Tilos. Jedná se o původní prales o rozloze 500 hektarů na strmých svazích. My si vybíráme stezku na vyhlídku Mirador del Espigon Atravesado, která vede pralesem 2,5 km vzhůru a můžeme pozorovat místní faunu. Z vyhlídky je vidět zelené hory částečně schované v mlze.
Jdeme zpět k autu a přejíždíme na sever ostrova, kde jsou mořské bazény La Fajana Piscina. Opět jsou z důvodů velkých vln zavřené, ale pohled na moře je zde úchvatný.
Čeká nás spousta serpentin a výškových metrů, protože jedeme na nejvyšší vrchol ostrova do výšky 2426 m na Roque de los Muchachos. Cestou se mění vegetační pásma a většinu serpentin stoupáme v mlze. Až těsně před vrcholem se mlha rozestupuje a skýtá nám nádherný výhled na okolní srázy. Na tomto kopci se nachází velké množství hvězdáren a různých druhů teleskopů, protože je to jedno z nejčistších míst planety. Po hřebeni na vrcholu vede stezka s několika vyhlídkami, kterou si asi ve 100 km větru a pouhém 1°C procházíme. Na sluníčku si tady hoví havrani, kteří pózují před fotoaparátem a vůbec se nebojí.
Sjíždíme do města Punta Gorda, kde je vyhlídka na observatoře a cedule s tím, jak pozorovat noční oblohu a zajímavý ukazatel směru. Ukazuje na hvězdu Polárku, která je odtud vzdálená pouhých 431 světelných let.
Kolem pobřeží jedeme do města Tazacorte které leží mezi banánovými plantážemi a u moře s malým přístavem.
O 7 kilometrů jižněji leží přístavní městečko Puerto Naos. To je celé utopeno v záplavě banánových plantáží.
Přejíždíme do středu ostrova do Národního parku Caldera de Taburiente. Jedná se o vysokou sopku o průměru 10 km a hlubokou 1500 metrů. My jedeme a následně běžíme na vyhlídku Cumbrecita, odkud je výhled do kráteru. Běžíme, protože se kráter na chvíli vynořil z mlhy.
Cestou do Santa Cruz zastavujeme na vyhlídce Risco de la Concepción, odkud vidíme celý Santa Cruz včetně přístavu a naši lodi.
Poslední naší zastávkou před vrácením auta je chrám Panny Marie Sněžné (Santuario de la Nuestra Senora de Las Nieves), což je nejsvětější ikona na ostrově. Kostel je krásně vyzdoben včetně stropních maleb a oltář s bílou pannou Marií je mistrně vyveden.

Tenerife hora Pico el Teide

14.12.2017 – čtvrtek
V 7:00 připlouváme na Tenerife a domlouváme se se skupinou, která dopoledne odlétá, že se s nimi můžeme svézt autobusem na 50 km vzdálené letiště. Tam si půjčujeme na 2 dny auto a vyjíždíme na první vyhlídku nad městem Vilaflor, na nejvyšší borovici kanárskou - Pino Gordo. Borovice měří neuvěřitelných 45 metrů a má úctyhodný průměr kmene.
Parkujeme u začátku turistické značky 7 na Frente Entrada Montaña Blanca a začínáme stoupat z nadmořské výšky cca 2200 m po lávových polích kolem lávových bomb (lávové smotky o průměru 3 metrů ve tvaru obrovských černých vajec). Čím jsme výš, tím je výstup náročnější. Sklon se zvětšuje a kyslíku ubývá. V 16:00 konečně stojíme ve výšce 3550 m u vyhlídky na horní stanici lanovky. Snažíme se přesvědčit strážce, aby nás pustili na vrchol, který je prakticky na dosah ruky, ale pokud člověk nemá povolení, tak má smůlu. Krom úchvatných rozhledů na krajinu kolem nás, která vypadá jako měsíční, můžeme sledovat i několik aktivních výduchů páry a síry, svědčících o tom, že stojíme na aktivní stopce, která měla poslední erupci v roce 1909. Na vrcholu je pod nulou a je to poznat podle námrazy na kamenech. Zkrátka jsme na hoře Teide.
Stejnou cestou doslova sbíháme dolů, jen kousek odbočujeme na vrcholku hory Montaña Blanca, odkud sledujeme poslední sluneční paprsky na kráteru pod námi před západem slunce. V 18:00 jsme u auta a jedeme do přístavu, abychom se stihli navečeřet.

Okolo Tenerife a odlet domů

15.12.2017 – pátek
Vstáváme v 6:00, balíme se a vyklízíme kajutu. Po snídani jedeme na koloběžkách pro auto zaparkované ve městě. Jedeme severně do mlžných hor na vyhlídku El Bailadero.
Bohužel je v mlze, proto přejíždíme do města La Laguna a jdeme se podívat na trh (Mercado) s ovocem, sýry, nasolenými rybami a čerstvým masem.
Sjíždíme na východní stranu ostrova do letoviska Puerto de la Cruz, které stojí na útesech nad mořem. Sem jezdí na dovolenou převážně Němci. Pod námi je vidět černá pláž. Ale na této straně ostrova je ještě zataženo, tak pokračujeme kolem pobřeží do malebného městečka Garachico, kde stojí za vidění malé náměstíčko a v moři nepřehlédnutelná skála.
Přes spoustu serpentin po velmi úzké silničce stoupáme do horské vesnice Masca. Panoráma strmých hor všude kolem, dohled až k moři a starobylá horská vesnice vytváří dramatickou scenérii a každou zatáčkou se otevírají nové a nové pohledy. V jednom okamžiku máme problém s protijedoucím autobusem, který blokuje cestu a my musíme kus couvat, ale nakonec se povedlo pohoří přejet na druhou stranu a sjet do přímořského letoviska Los Cristianos na pláž Las Americas. Táhlá pláž se žlutým pískem a konečně moře, kde nejsou vlny. Můžeme si na chvíli zaplavat v moři a osprchovat se ve sprše u pláže. Je příjemně teplo a svítí slunce a užíváme si poslední minuty než musíme vrátit auto na letišti a jít se odbavit. Odlétáme v 17:05 do Prahy.
Autor:
Publikováno:
18. 12. 2017
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Španělsko
Rozloha:
504 782 km2
Počet obyvatel:
46 063 511 (91 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Madrid
Nejvyšší bod:
Teide on Tenerife in the Canary Islands (3 718 m)
Používaný jazyk:
Španělština, Regionálně katalánština, Baskičtina, Galicijština
Náboženství:
katolické
Měna:
euro (EUR)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
116
Počet publikací celkem:
111
Nejnavštěvovanější země: