16
Asie > Thajsko, Myanmar, Laos, Kambodža > Thajsko - Laos - Kambodža - Myanmar (4.11. - 25.11.2019)

Cesta do Prahy a odlet do Kyjeva

4.11.2019
V 6:44 odjíždíme s Tuxíkem vlakem do Prahy. Kupodivu jedeme na čas, proto máme docela dost času jít pěšky z nádraží Veleslavín přes Petřiny a Divokou Šárku skoro až na letiště. V 15:30 odlétáme společností Ukrainian Airlines do Kyjeva, kde je akorát čas přejít do druhého letadla, které s námi letí přes noc do Bangkoku.

Bangkok, krejčí a Chiang Mai

5.11.2019
V 10:00 přistáváme na letišti Suvarnabhumi v Bangkoku. Metrem a následně autobusem jedeme na ulici Khao San rd. A jdeme kolem buddhistických chrámů, královského paláce a univerzity až k přívozu přes řeku, kde se necháváme převést k nemocnici Siriraj. Chceme se jít podívat na forenzní muzeum, ale v úterky není otevřeno, tak na této straně řeky jdeme omrknout alespoň historický vlak v místě bývalého překladiště. Lodí plujeme zpět a na Khao San rd. se vracíme pěšky. Obcházíme různé krejčí až konečně smlouváme cenu a kvalitu materiálu. Protože nám zbývá chvíle času, dáváme si předražené čepované přímo na ulici. Lidé kolem nás proudí a je tu příjemná atmosféra. Ale musíme se dostat na severní letiště Don Mueang. Google poradil jet autobusem a vlakem, což činíme. Přijíždíme tam v 18:00, dáváme si nudlovou polévku s bambusovými výhonky přímo na nádraží a jdeme na letiště. Společností NOK Air letíme do města na severu Thajska Chiang Mai.
Z letiště do historického centra to je příjemná tří kilometrová procházka. Procházíme si některé ulice a hledáme místo, kde se ubytujeme. Nakonec končíme v Giant Guesthouse, kde je sice jednoduchý pokoj, ale teplá voda atd. jen za 260 Bahtů za noc. Hned vedle Guesthouse si dáváme večeři (a to je už 23:30). A jdeme se projít po místních uličkách, nočním trhu a vidíme i některé ze zdejších buddhistických chrámů či cihlovou zeď ze 13. století, která sloužila jako opevnění města.

Chrámy Chiang Mai, turistika a autobusem do Chiang Rai

6.11.2019 - středa
Díky časovému posunu se nám nedaří vstát před 7:30. Nejprve si jdeme projít památky ve starém městě Chiang Mai. Vidíme chrám v barmském stylu Wat Saenchang, chrám Wat Buppharam, opět jdeme přes pevnostní bránu Thap Pae u které jsou pověšeny barevné lampiony, dále kolem chrámu se sedícím Buddhou Wat Umongmahathenchan, dále kolem buddhistického kláštera Wat Duang Dee. Do chrámového komplexu Wat Chedi Luang se jdeme podívat. Je velmi rozlehlý, budovy jsou z různých období a materiálů, Buddha je zde jak ležící, tak sedící a je zde i stará mohutná kamenná stupa. Nakonec už procházíme jen kolem chrámu Wat Phra Singh a nasedáme na korbu červené dodávky, která nás věže pod kopec na začátek pěší trasy do hor.
Stoupáme o 500 výškových metrů a 6 km kolem potoka a vodopádů Huay Kaew až k chrámu v 900 metrech Wat Prathat. Cesta to je útrpná a dá se jednoduše vypustit tak, že bychom se nechali nahoru dovézt. Ale to my ne. O to více si užíváme tě krásy nahoře. Nádherný chrám honosně zdobený zlatem, uprostřed zlatá stupa, spousta soch a člověk si může nechat požehnat mnichem. Také je odtud impozantní výhled dolů na Chiang Mai a na zalesněné hory. Tedy pokud není opar nebo mlha. Po prohlídce komplexu jdeme dolů k cestě a s přestupy se dostáváme na severní autobusový terminál.
Je 15:00 a nejbližší spoj s místy v autobuse do Chiang Rai jede až v 17:00. Čas, který máme, využíváme jídlem. Za pár Bahtů si dáváme chutné thajské jídlo. Zeleným autobusem jedeme do 20:30. Z autobusového nádraží jdeme setmělým městem do Chiang Guesthouse, kde se ubytováváme.

Chrámy Chiang Rai, Golden Triangle

7.11.2019 - čtvrtek
V 6:00 vstáváme, zařizujeme si celodenní výlet a máme tedy čas si jít zaplavat v bazénu a nasnídat se. V 8:00 pro nás přijíždí minivan, kterým nejprve jedeme k Bílému chrámu Wat Rong Khun. Celý komplex je opravdu bílý a vyumělkovaný. Další zastávkou přímo v Chiang Rai je Modrý chrám Wat Rong Seua Ten. Ten je od stejného architekta, jako Bílý chrám. A je zlato-modrý. Vnitřní výzdoba je úplně dech beroucí. Tento chrám má reprezentovat Buddhovu moudrost. Jedeme na sever a zastavujeme se u Černého domu Baan Dam museum. Černý dřevěný dům s vysokými sloupy zasazen v zahradě. Je to dílo nějakého místního umělce, který je v Thajsku velmi ceněný. V přilehlé galerii je i několik jeho obrazů a jeden se prodává za 200 milionů Bahtů.
Konečně jedeme do Karen Long Neck village, kde sice chtějí za vstup 300 B a je to totální tourist trap, ale stejně tam jdeme. Je to jedna velká tržnice, ale u některých stánků prodávají děvčata a ženy, které mají na krku mosazné kroužky, které jim postupně přidávají od dětství. Tím se jim postupně prodlužují krky. K tomu mají stylové oblečení, líčení i účesy. Ve vesnici je mix několika kmenů, které původně pochází z Číny odkud lidé utíkali od roku 1948 kdy vypukla v Číně občanská válka. Ženy si krátí čas tkáním látek, které zde také prodávají.
Následující zastávka je na čajové plantáži Choui Fong, kde máme ochutnávku čaje a procházíme se po plantáži. Po 20. minutách jedeme do Opičího chrámu Tam Go Gcaw. Už před vstupem do komplexu jsou cedule varující před opicemi, protože umí být agresivní. Opice mají přistup všude, vidíme je lozit po sochách před vchodem do chrámu, skákat po stromech a hlavně sedí a pohybují se nám všude pod nohami. Jdeme kolem chrámu a stoupáme do vápencové jeskyně. V té leží Buddha. Ještě se jdeme podívat na místní starou velkou pagodu a jedeme dál na sever.
Řidič zastavuje na Scorpion mountain u chrámu Wat Phra That Doi Wao. Vyhlídka přes řeku do Myanmaru a jdeme se podívat do chrámu na Buddhu, který je spletený z tenkého bambusu, což je dost netradiční materiál na výrobu sochy. Taky je zde obří betonová socha škorpiona, který symbolizuje krále, který zdejší chrám přes 2000 lety založil. Je docela vtipné, že na horu se jede doslova přes tržnici a náš řidič si z okénka auta kupuje ponožky.
Konečně přijíždíme k místu zvanému Golden Triangle! Je to soutok řek který tvoří hranici tří států : Thajska, Laosu Myanmaru. Nejprve nasedáme na malou úzkou loďku s obrovským motorem a jedeme po řece Mekong kolem břehu Myanmaru do Laosu na ostrov Don Xao. Tam jdeme na místní trh a hned dostáváme do ruky skleničku s whisky a naloženými makovicemi. Jen tak, zadarmo. Ale my hledáme jiný druh whisky. Takový, ve kterém je naložena kobra nebo škorpion, případně obojí najednou. Není to jednoduché, ale nakonec nás prodavač vede až k zapadlému stánku, kde si jednu lahvinku kupujeme. Loď nás veze zpět na thajskou stranu a jdeme nejprve na vyhlídku se zlatým trojúhelníkem. Tady jsme náhodou svědky žádosti o ruku našich dvou dnešních spolucestujících. Milé. Pokračujeme na vyhlídku na kopci, odkud je dobře vidět hraniční soutok řek. Jako třešničku na dortu máme návštěvu muzea výroby opia. Jsou zde ukázky od pěstování máku, přes sběr a konečné vážení opia a taky opiových fajfek.
Cestou do Chiang Rai se ještě zastavujeme u ruin chrámu Wat Pa Sak. Po západu slunce už jedeme zpět na hotel. Dáváme si večeři a jdeme se projít na Chiang Rai Night Bazaar (Noční trh). Živé ulice hned vedle autobusového nádraží se spoustou jídla, ovoce a pití. My neodoláme a dáváme si čerstvý juice i s pecičkami z ovoce maracuja (passion fruit neboli mučenka). Na pódiu se střídají hudebníci, tanečníci a zpěváci. Ještě si jdeme nakoupit nějaké potraviny na zítřejší cestu a vracíme se do hotelu.

Přejezd do Luang Prabang v Laosu

8.11.2019 - pátek
Vstáváme v 5:00. Chceme totiž stihnout první autobus do hraničního města z Laosem Chiang Khong. Na autobusák to máme pěšky skoro 2 km. Autobus jede načas. Za 2 a půl hodiny přestupujeme do dalšího vozidla k hranici. Z Thajska se odbavujeme rychle. Přes Friendship bridge se musíme nechat převézt autobusem. Pěšky je to zakázáno a pak čekáme v obrovské frontě lidí, abychom získali vstupní víza do Laosu. Ještě zbývá zaplatit 30 USD a můžeme se nechat odvézt do nejbližšího města na Laoské straně do Huay Xay. Cestou si zjišťujeme v kolik hodin jedou autobusy do Luang Prabang, ale vystupujeme až u přístavu lodí u řeky Mekong. Tyto Slow boats (Pomalé lodě) vyplouvají v 11:30 a trvá jim 2 dny, než doplují do Luang Prabang. Vyměňujeme si peníze a jdeme na výborné jídlo. Obří miska polévky a různé zeleniny k tomu, že jsem to neměl šanci vůbec sníst. Na autobus to máme pěšky 6 km, ale to nevadí, protože stejně jede až v 16:00. I tak skoro hodinu čekáme. Jedeme pohodlně každý na dvojsedadle s několika málo zastávkami přes noc do Luang Prabangu. V autobuse je jak v mrazáku, protože jedeme přes hory víc jak 1000 m vysoké a ještě jede klimatizace naplno.

Luang Prabang, vodopády Kuang Si

9.11.2019 - sobota
V 8:00 vystupujeme v Luangprabangu. Jako obvykle je autobusák mimo centrum, proto se necháváme zavézt k železném u mostu do centra. Jdeme kolem chrámu Wat Vatmounena do parku s monumentem prezidenta Souphanouvouka. Pak stoupáme na posvátnou horu Phou Si prakticky uprostřed starého Luang Prabangu, odkud je výhled do kraje. Ale platí se tam vstupné a za tu cenu to asi nestojí. Nahoře je malý chrám That Chomsi. Během chvilky jsme zase dole a o 20 000 Kip lehčí a jdeme si objednat následující program u jedné z mnoha malých cestovek. Máme hodinu čas, ten využíváme k návštěvě Bambusového mostu. Ten se musí po období dešťů každý rok stavět znovu. A to už je jen kousek do starého města s mnoha chrámy. Jdeme kolem Wat Xienthong, Wat Syrumpungkoun a Wat Senoukharam.
V 11:30 se vracíme k cestovce a minivanem jedeme k vodopádům Kuang Si. Soustava příjemných vápencových vodopádů zasazených v džungli vzrostlých stromů. Obcházíme si sérii velmi fotogenických vodopádů z obou stran. V jedné části jsou udělané dřevěné schody a voda z vodopádů stéká přímo po nich. Díky množství vápníku ve vodě se schody stávají postupně kamennými. Nakonec se převlékáme do plavek a do jednoho jezírka s azurovou vodou si jdeme zaplavat. Nebo se spíše jen tak trochu ochladit. Ve vodě žije spousta malých rybek, které se chovají jako ty garra rufa z akvárií a je co jsme vlezli do vody, začínají nás okusovat. V 15:00 jedeme do Luang Prabangu, ubytováváme se v hostelu a jdeme se projít do historické části města, kde je plno chrámů, obchůdků a asi kilometr dlouhý Night market, kde se prodávají kdejaké rukodělné předměty a občas i jídlo. Právě pro to jídlo jsme tady. Nejprve si u jednoho obchodníka nakládáme na talíř co hrdlo ráčí (je tu vše krom masa) a pak jdeme do uličky plné grilovaných jídel. Dáváme si skvělou rybu a k tomu pivo. Ryba se rozplývá na jazyku. Přejedení jdeme k řece do baru Utopia a dáváme si zdejší míchané drinky. Je zde příjemná atmosféra a nízké stolečky jak někde v Arábii u kterých jsou pohodlné lenošky.



Jeskyně Pak Ou, jízda na slonovi, ochutnávka whisky, přesun do Vang Vieng

10.11.2019 - sobota
Z hostelu odcházíme po docela dobré snídani v 8:30. Jdeme rovnou k cestovce, ve které jsme si včera objednali půldenní program. Minivanem nás vezou asi 20 km severně od města k řece Mekong naproti jeskyním Pak Ou. Jdeme si pohladit místní slony a úzkou dřevěnou lodí jedeme přes řeku k jeskyním. V obou je spousta soch Buddhy. K horní jeskyni je to navíc spousta schodů vzhůru a nic moc k vidění rám není. Ale je to posvátné místo pro místní. Po příjezdu zpět na protější břeh nám připravují slona k jízdě. Jeden jede na slovním krku (já) a druhý na lavičce na hřbetu slona. Nejprve to vypadá, že snad půjdeme jen někam po asfaltové cestě, ale po chvíli už odbočujeme na stezku do džungle. Navíc strmou a docela pro lidi neschůdnou. Ale slon hravě překračuje i metrové kmeny stromů a stoupá i klesá tak, že nás cestou neztratil. Po příjezdu zpět k řece dostáváme oběd a jedeme přes vesnici, kde vyrábí whisky. Výrobu nevidíme, ale ochutnáme 3 druhy, které zde nabízí.
Těsně před 14:00 jsme v Luang Prabangu a jen přestoupíme do jiného minivanu a do 19:30 jedeme na jih do městečka Vang Vieng. Jdeme se ubytovat do Army Barracks Guesthouse a vyrážíme do místních uliček. Nejprve na večeři, kdy si dáváme výborné ryby na zázvoru a limetkách. Procházíme se po místních klubech a je to tady takové opomíjené zákony. V hospodě donesou menu, kde si člověk vybere prakticky z jakékoli drogy od marihuany, opia až po houbičky, nebo houbičkovou pizzu. A nakonec jdeme do jedné z mnoha naléváren a diskoték, které tady jsou do Sakura baru. Tady to žije. Lidi tancují na stole a místní whisky teče proudem. Protože máme náročný program zítra, mizíme před půlnocí.

Vang Vieng: vyhlídka Nam Xay, Blue Lagoon 1, tubing na řece a party

11.11.2019 - pondělí
Nejprve nás event pořádaný přes Coachsurfing vyhecuje vstávat ve 4:30 a nakonec ráno přijde zpráva, že to pořadatel ruší. Ale my už jsme stejně vzhůru. Tedy jak kdo. Petr se tváří, že by to nejraději zabalil taky, ale já jsem ho donutil vstát. Tak místo jízdy pod kopec tuk tukem šlapeme pěšky s čelovkami na hlavě celou cestu. Rovnou napíšu, že to bylo 19 km chůze kdy na jednom z četných vápencových ostrých kopců Nam Xay pozorujeme nádherné hory vystupující z přízemní mlhy, nad tím letí dva horkovzdušné balóny. Prostě krása. A to nemluvím o tom, že na vyhlídce je dotažená stará motorka, takže jsou odtud skvělé záběry. Na vrcholu je i dotažena stará motorka, takže jsou odtud skvělé záběry. Protože máme dost času na focení a chceme, aby se i rozpustila mlha, čas využíváme ke cvičení v takovémto prostředí. Pomáhá tomu i to, že na samotném vrcholku je krytá vyhlídka s kobercem na podlaze.
Po nějakém čase scházíme dolů a jdeme se vykoupat do Modré laguny (Blue lagoon 1). Jedná se o část vodního toku, který ve vápencovém podloží vytvořil hlubokou a asi 20 metrů širokou tůň. Voda je azurově modrá, dá se do ní skákat z vysokého stromu a hlavně si můžeme po náročném výstupu zaplavat a relaxovat. Jelikož je ráno, jsme tu jediní návštěvníci. Jinak je to připraveno na davy turistů. Na zpáteční cestě se zastavujeme podívat ještě na buddhistický klášter Ban Nathong. který máme skoro po cestě.
Ve Vang Vieng se vracíme na hotel akorát včas, abychom ještě dostali snídani. Venku začíná být pekelné vedro a my chvíli odpočíváme. Ve 4:00 si jdeme půjčit nafouknuté pneumatiky od traktoru (říká se tomu tady tubing) a v ceně půjčení nás vezou náklaďákem asi 6 km za město. My nasedáme na pneumatiky a necháme se pomalu unášet proudem po řece. Přímo u vody jsou 3 bary. U prvního už se nepaří, ale zastavujeme u druhého a kupujeme si kyblík s whisky a colou a s ním plujeme až do posledního baru. Tam už je velká party, hraje se volejbal, pije se, co teče, každou chvíli koluje flaška. Usycháme, bavíme se až do západu slunce. On to ani jinak nejde, protože teprve po západu slunce pro nás přijela auta a odvezli nás zpět do města. Na hotel se jdeme jen převléci a jdeme na večeři do námi vytipované restaurace, kde výborně vaří a ceny drží při zemi. Jmenuje se Oh la la a opět si dáváme rybu na páře. Najedení akorát stíháme happy hour ve 20:00, od kdy se pije celou hodinu zcela zadarmo místní whisky a večírek se rozjíždí.

Vientiane a přelet do Bangkoku

12.11.2019 - úterý
Už v 7:00 pro nás přijíždí minivan, kterým jedeme skoro 4 hodiny do hlavního města Vientiane. Cestou přejíždíme průsmyk ve výšce přes 1800 m, proto ta jízda trvá tak dlouho. Ve Vientiane přestupujeme na místní autobus, který nás veze do centra na trh. Tady si dáváme nudlovou polévku a jdeme se projít. Máme čas dojít jen ke staré stupě That Dam. Je to úzká kamenná buddhistická stavba, ale lidé zde nosí krásně vázané květinové obětiny. Pak už se vracíme na autobus a jedeme na letiště odkud nám ve 14:30 letí letadlo do Bangkoku. Letíme na severní letiště Don Mueang, ale zítřejší ranní let máme až z jižního letiště Suvarnabhumi. Proto po přistání jdeme na shuttle bus, který mezi letišti jezdí zadarmo a trvá hodinu dostat se tam. Z letiště už jen jednu zastávku vlakem a pak minibusem a pěšky k ubytování. To máme s příjemném hotelu u Her Marejsty lake. Cestou na hotel procházíme tržnicí pro místní (v této části Bangkoku moc bělochů nevidíme) a dáváme si výborné ryby za pár Bahtů.

Přelet do Siem Reap v Kambodži, chrámy Angkor Wat a Pub street

13.11.2019 - středa
V 5:00 pro nás před hotel přijíždí objednaný taxi a věže nás na letiště Suvarnabhumi. V 7:35 odlétáme společností Thai Smile do Siem Reap v Kambodži. I přesto, že se jedná jen o hodinový let, dostáváme plnohodnotný servis včetně teplého jídla pití.
V Siem Reap jdeme mimo letiště a smlouváme tuk tuk, aby nás zavezl ke vstupu do komplexu starobylých chrámů Angkor Wat. Udělal to. Jen nám jaksi zapomněl říct, že vstupenky se prodávají v centru města asi 8 km daleko. Takže se s jiným řidičem tuk tuku domlouváme na celodenní jízdy a jedeme si koupit ty nesmyslně drahé vstupenky (37 USD/ks). Nesmyslné, protože výtěžek jde do kapsy premiéra a lidem, ani do státní kasy a ani na opravy památek z toho nejde ani cent. A následně jsme zavezeni tímto vozítkem, kdy na klasické motorce je na zadní sedadlo napojena oj s přívěsem do komplexu chrámů. První zastávka po jedné z mnoha dnešních kontrol vstupenek je přímo chrám Angkor Wat. Tisíce lidí proudí kolem této stavby a pořádně ji přes lidi ani nevidíme. Ale i tak je třeba se probít davem a stavbu si prohlédnout. Jak pak přejíždíme k dalším a dalším ruinám, lidí naštěstí ubývá. Druhou stavbou je chrám Bayon, následuje Preah Khan a pak procházka po mostě na umělém jezeře ke Lví kapli (Neak Pean), další je Ta Som a East Mebon. Nejvíce nás zaujaly chrámy Banteay Khei a vedle něj Ta Prohm, který proslavil zejména film Tomb Raider. Chrámy jsou více obrostlé džunglí a vzrostlými stromy, které je doslova svírají a některé rostou přímo na památkách. Nakonec jedeme tuk tukem k chrámu Ta Keo. Ten nás až tak nezajímá jako chrám Ta Nei, který je skryt asi kilometr v džungli a tudíž tam moc lidí nedorazí. My tento úsek běžíme a to, že tam nikdo není si vychutnáváme.
Nakonec nás tuk tuk veze do města a jdeme na naše ubytování Ta Keo Guesthouse. Starší hotel, ale za 8 USD za oba máme pokoj s koupelnou a teplou vodou, rychlý internet, hygienické potřeby včetně kartáčků na zuby a ráno snídani. Jen si odkládáme věci a jdeme do města na Pub Street. Celá část města je jedna restaurace, bar nebo diskotéka za druhou. Nejprve si vybíráme restauraci, kde si dáváme večeři a následně využíváme v mnoha hospodách probíhající akci pivo a 0,5 USD či míchaný drink za dolar. Později večer se necháváme přemluvit na masáž v jednom z tuctů masážních salonů.

Na motorce k plovoucí vesnici Chong Khneas, historická přehrada a noční přejezd

14.11.2019 - čtvrtek
Po chutné snídani v hotelu si půjčujeme motorku a jedeme na jih nejprve na kopec odkud je hezký výhled a pak k jezeru Tonle Sap. Cesta končí jednoduše ve vodě a na ní a v ní žijí domorodí lidé. Jejich plovoucí obydlí tvoří vesnici Chong Khneas a my se po souši snažíme dostat co nejvíce do vesnice. dokonce na jednom místě musíme asi po kolena brodit vodu. Podle smradu ve vzduchu se většina obyvatel živí rybolovem. Jezero je na seznamu UNESCO, ale tak trochu nechápu proč. Cestovky ty tisíce lidí, co byli včera na Angkor Wat vozí masově na lodích kolem této vesnice a opět z mafie, co vybírá peníze za projížďku lodí, vesničané nic nemají. Takže i z této cesty vedoucí do vody vidíme dost a máme představu o jejich životě na vodě.
Cestou do Siem Reap se zastavujeme v nádherně zdobeném komplexu chrámů Wat PorthiBantheay Clay (kupodivu je vstup zdarma a je tam skoro liduprázdno. Honosně zdobené budovy, spousta stup, sochy v životní velikosti a jezírko s metrovými sumci. Ve městě si dáváme oběd v khmerském stylu. Já mám polévku s kořeny leknínů. Jídlo je v této části Asie vynikající. Protože máme stále motorku k dispozici a spoustu času, jedeme se podívat severozápadně nad městem na obrovské umělé jezero Boeng Barayn. Návštevníci jezdí na projížďku lodí k dalšímu chrámu. Vracíme se na hotel, vracíme motorku a jdeme se projít po Pub Street. Dáváme si tam nějaké pivo a na večeři jdeme do restaurace hned vedle našeho hotelu. Kupodivu skvělé místní jídlo za velmi příznivé ceny. V 19:30 nás vyzvedává auto a jedeme na autobusové nádraží odkud spacím autobusem přes celou noc na jih země.

Ostrov Koh Rong a na motorce kolem ostrova

15.11.2019 - pátek
Vystupujeme na severu města Sihanoukville a tuk tukem jedeme do přístavu na jihu města. Tam zjišťujeme, že přístav asi před 3 dny zavřeli a lodě jezdí ze severního přístavu. Naštěstí je zde transport od lodní společnosti zadarmo. Nasedáme na větší loď a ta nás veze po mohutných vlnách, kdy voda stříká až na druhou palubu skoro hodinu na ostrov Koh Rong.
Ubytováváme se v jednom z mnoha guesthouse za 9 usd na noc a půjčujeme si scooter, se kterým chceme projet kolem ostrova. Půjčující nás ujišťuje, že to nebude problém ani při tomto počasí. Vítr totiž žene vodu na ostrov, a tak v místech, kde jsou normálně pláže, je všude voda. Jedeme na sever na 4k Beach, kde při jednom přejezdu vodou neodhadneme hloubku a motorka skončí asi v metrové hloubce. Tedy ponořilo se i sedadlo ve kterém máme telefony a podobně. Takže tento neúspěšný přejezd odnesla motorka a jeden telefon se poroučel. Motorku musíme 1,5 km tlačit a tentokrát to bereme přes hory a ne po pobřeží. Naštěstí nám v půjčovně ochotně půjčují další stroj se kterým už v pohodě jedeme až na sever ostrova a poslední 2,5 km na Lonely beach jdeme pěšky. Krásná pláž skoro bez lidí. Tady by se dalo zašít i na několik dní. Ale to my nemáme, proto se koupeme a za chvíli už se zase vracíme k motorce. Tentokrát jedeme po druhé straně ostrova přes Long Beach až se vracíme na místo, odkud jsme vyjeli.
Jdeme se najíst skvělých ryb na grilu a platíme cestu lodí na koupání ve světélkujícím planktonu. V 19:00 nasedáme do lodi a jedeme asi 10 minut na moře. Vlny se už uklidnily, takže to jde. Pak skáčeme do vody a kolem nás se rozsvěcují miniaturní organismy. Čím rychleji se člověk hýbe, tím více světélkují a když strčíte hlavu pod vodu, vypadá to jako miliardy hvězd ve vesmíru. Po příjezdu na břeh se jdeme ještě projít po místních pohodových hospodách, kdy například za 2 dolary člověk dostane litrový džbánek do kterého mu nalijí bezmála půl litru whisky a dosypou ledem s colou.

Koupání na ostrově, přejezd lodí do Sihanoukville a nočním autobusem do Bangkoku

16.11.2019 - sobota
Ráno se jdeme vykoupat do již úplně klidného moře. Je příjemné teplé a slunce už žhne plnou silou. Po příjemné koupeli si dáváme vydatnou snídani. Ke každému jídlu je tu pivo zdarma, tak proč nemít pivo už ke snídani? Protože nám stačí jet z ostrova poslední lodí, poflakujeme se po pláži a na hostelu až do oběda po kterém už rychlo lodí jedeme zpět na pevninu do Sihanoukville.
V přístavu nás má čekat někdo z dopravní společnosti a má nás odvézt na autobusové nádraží. Bohužel nečekal, nebo jsme jej v tom mumraji nenašli. Ale je to jen 4 km a my máme dost času, tudíž to zvládáme dojít. Před odjezdem si u jednoho z mnoha stánků dáváme skvělé ovocné shakes. Do jednoho nám dokonce přidávají durian (Jack fruit). Je to dle všeho nejaromatičtější ovoce světa a některé aerolinky či hotely jej zakazují, protože zhruba polovině lidem voní a polovině smrdí. Já patřím do té první kategorie a shake je díky tomuto ovoci výtečný. Pak nasedáme do lůžkového autobusu a celou noc jedeme s jedním přestupem v hlavním městě Phom Phen až na hranice z Thajskem do města Poipet.

Celodenní přejezd do Bangkoku,Khao san road a zkouška obleků

17.11.2019 - neděle
Přes deklarovanou dobu jízdy, která měla být původně 16 hodin celkem, se přesun do Bangkoku protáhl. Na hranici z Thajskem jsme teprve v poledne. Skoro 2 hodiny trvá projít hraniční kontrolou a v 15:30 vyjíždíme minivanem po čtyř proudové dálnici do Bangkoku. Ve 20:00 nás řidič vysazuje přímo u Khao San road. Teď večer je to velmi živá ulice plná lidí, stánkařů, hudby a otevřených klubů. Proplétáme se mezi lidmi přes celou ulici až do našeho krejčího (Buddy's Tailors), kde máme první zkoušku obleků. Kalhoty mají ušity komplet, ale saka jsou pouhá torza, kde si dopasovávají ramena a upřesňují délku. Po chvíli máme hotovo a jdeme do našeho ubytování v klidné části a přitom asi jen 15 minut pěšky od Khao San. Bydlíme v útulném a čistém Sawatdee Guesthouse the Original. Před spaním se jdeme ještě na ulici u jednoho stánku navečeřet.

Procházka Bangkokem, přelet do Myanmaru do Mandalay

18.11.2019 - pondělí
V 6:00 nám zvoní budík. Vyrážíme do ulic směrem nádraží Sam Sen. Cestou procházíme kolem architektonicky zajímavé budovy Ananta Samakhom Throne Hall v naprosto netradičním slohu pro Asii, protože to projektovali Italští architekti v renesančním a neoklasickém slohu a samozřejmě byl k výstavbě použit italský mramor. K nádraží to máme 5 km pěšky. Snídani si kupujeme v obchodě před nádražím Sam Sen a jíme ve vlaku na letiště Don Mueang.
V 11:10 nám letí let do Myanmaru (bývalé Barmy) do města Mandalay. Hned na letišti si pořizujeme sim kartu, měníme peníze a kupujeme jízdenky na autobus do centra a večerní jízdenky do města Bagan.
Do centra Mandalay to je 34 km a dalších 7 km tuk tukem k Kuthodaw Pagoda. Ta je známá jako "největší kniha světa". kolem zlaté pagody je postaveno přes 150 bílých stup, kde v každé je jedna obří kamenná deska o rozměrech více jak metr na metr. Na každé je místním písmem z obou stran hustě popsán text. Celý komplex působí velmi zajímavě a nad pagodou se tyčí do výšky 200 m hora Mandalay (Mandalay hill). Nahoru vede několik dlouhých schodišť přes několik dalších pagod a my stoupáme bosí po schodišti až na vrchol na Sataungpye Pagoda. Čekáme nějaký výhled, ale odtud je jen minimální. Až cestou zpět jsme natrefili na výhled na pagody dole a vodní příkop kolem bývalého královského paláce. Scházíme dolů a snažíme se najít tuk tuk za rozumnou cenu na autobusové nádraží. Trvá to dost dlouho a několik kilometrů jdeme pěšky, ale nakonec se vezeme. Na nádraží si dáváme večeři a pivo a ve 20:00 nasedáme do autobusu jedoucího na západ do města Bagan. Skoro o půlnoci přijíždíme do Baganu na autobusové nádraží, nasedáme do taxi do centra a při vjezdu do města musíme zaplatit povinné vlezné 25 000 Kyatů, což je 16 USD na osobu. Ubytováváme se v hotelu Grand Empire.

Bagan na elektro motorce a přejezd k jezeru Inlay

19.11.2019 - úterý
V 6:30 v hotelové restauraci podávají snídani kterou si nenecháváme ujít. Poté jdeme chvíli po ulici až nacházíme otevřenou půjčovnu elektro motorek. Chtějí za celý den 8 USD a motorka uveze dva lidi. Bagan(nebo Pagan) je zvláštní město. V 10.-12. století tady na rozloze 30 km čtverečních postavili vice než 10 000 chrámů a stup. Ve 14. století město opustili a bylo znovu objeveno až v 18. století. Do dnešního dne se dochovalo na 2200 budov. Na motorce projíždíme přes množství zajímavých staveb. Protože jsme minulou noc moc nenaspali tak u jedné klidné si ve stínu dáváme hodinového šlofíka. Samozřejmě nesmí chybět místní výborné jídlo a levné pivo. Na západ slunce jsme si našli hezké místo, odkud je vidět spousta stup. Motorku vracíme s totálně vybitou baterií, ale zvládla s námi najezdit 54 km.
Po večeři nasedáme do mini autobusu a řidič s námi jede jako šílený celou noc.

Jezero Inlay, klášter Ywa Thit a celonoční přejezd do Mandalay

20.11.2019 - středa
Původně měl autobus dojet až okolo 7:00, ale protože jel fakt jak šílený, jsme ve městě Inlay už ve 4:00. Co dělat tak nad ránem? Ve městě jsou 3 cache (geocaching), na dvě z nich jdeme a najednou se u nás zjeví člověk, co nám nabízí projížďku lodí na jezeře. Když vidím jak jsme unavení, veze nás na motorce k sobě do skromného příbytku, ale pro nás to je jako 5. hvězdičkový hotel. Rákosová podlaha, deky, peřina. Okamžitě usínáme a v 7:00 nás majitel budí a bere k úzké lodi, kterou jedeme sami pouze s lodivodem po jezeře. To je zajímavé tím, že je hodně zarostlé lekníny a jinými vodními rostlinami. Vidíme místní rybáře, kteří si osvojili umění pádlovat nohou, protože ruce potřebují na tahání vrší a sítí. Na jezeře Inlay máme několik zastávek. První je restaurace na kůlech (těch tu jsou spousty), kde si dáváme snídani. Pak nás loď veze do tkalcovny, kde zpracovávají jako na jediném místě na světě vlákno z leknínu (lotus) a samozřejmě hedvábí. Procházíme si celou manufakturu od dobývání vlákna z rostliny až po barvení a finální produkt.
Další zastávka je výrobna místních cigaret, kdy tři ženy balí jednu cigaretu a doutník za druhou. Dokonce můžeme ochutnat jednu banánovou. Následuje nějaký přehnaně zdobený chrám, ale pro nás dobrá zastávka, protože si můžeme koupit mega obrovský kokos na pití přímo z loďky od místních. Další zastávka je tradiční výroba stříbrných šperků, kde vidíme proces od stříbrného prutu až po vyrobený šperk. Samosebou následuje průchod prodejnou s hotovými výrobky. Tady jsou dokonce tak pokrokoví, že akceptují i platební karty. Pokud si chcete odvézt kvalitní suvenýr, tak odtud. Ale je třeba hodně smlouvat. Dobré je, pokud se dostanete na 1/3 původně navrhované částky. Takže např. ze 40 USD usmlouváte nějakých 14 USD. Nesmíme opomenout, že na jezeře proplouváme okolo spousty zajímavých staveb nad vodou, kdy vše je postaveno na kůlech. Ve stejné budově, jako je šperkařství také vyrábí tradiční papírové deštníky. Tedy takové, jako nosí například japonské gejši. Pokračujeme do kláštera, kterému se neřekne jinak, než Jumping cat monastery. Tedy Klášter skákajících koček. Ale všechny kočky jsou tady okolo poledne naprosto líné a jen se vyvalují. Ale klášter na vodě je úctyhodných rozměrů a se zajímavou výzdobou. Po prohlídce kláštera nás loď veze zpět do města. Ač se to nezdá, tak jsme lodí najezdili okolo 53 km.
Máme spoustu času, protože autobus, na který jsme si koupili jízdenky jede až ve 20:00. Dáváme si oběd a pivo a poté se jdeme projít ke klášteru Ywa Thit Monastery asi kilometr za městem. Ve 100 let starém klášteře žijí pouze dva mniši a jeden z nich je velmi upovídaný. Díky tomu čas ubíhá velmi rychle. Z chrámu jdeme pouze kousek k dalším sakrálním stavbám. U jedné ze stup si dáváme na chvíli relax, tedy usínáme na dvě hodiny. Protože ve městě už není moc co dělat a autobus nám jede až večer. Před odjezdem si ještě dáváme dobrou večeři a následně jedeme do 4:00 zpět do Mandalay.

Mandalay: Most U Bein, Mahamuni Buddha Temple a na motorce do Mingun Pahtodawgyi

21.11.2019 - čtvrtek
Autobus přijíždí do Mandalay chvíli po 4:00 ráno. Nejbližší zajímavost, kterou chceme navštívit je asi 8 km a to teakový most přes jezero U Bein bridge. Protože je do rozednění spousta času, jdeme k mostu pěšky. Jakmile začne svítat, jdeme se po mostě projít, abychom viděli všední život rybářů pod mostem a to jak takový 1,2 km dlouhý most vypadá. Svého času byl nejdelším teakovým mostem na světě a nyní je rozhodně nejstarším teakovým mostem. Byl postaven v roce 1850. Je to na mostě vidět. Některé kůly byly hrubě nahrazeny betonovými a most už nemá zábradlí. Teď ráno je na mostě pouze několik lidí, kteří většinou cvičí.
Od mostu jdeme do centra na Mahamuni Buddha Temple. Jsem nuceni zaplatit 5000 Kyatů vstupné a následně se jdeme podívat dovnitř. Chrám je z několika vrstev a uprostřed je nejposvátnější socha buddhismu, protože se věří, že je to pouze jedna z 5 pravých vyobrazení Buddhy. Takže sem proudí také velké davy poutníků. K samotné soše je skoro nemožné se dostat, protože věřící kupují zlaté lístky, které na sochu neustále doplňují. A taky jsou zde bronzové sochy, které ukořistili z Angkor Wat a poutníci věří, že mají léčivé schopnosti. Nicméně v chrámu se dlouho nezdržujeme a jdeme přes další, menší teakový most k řece, odkud mají jezdit lodě do Mingunu. Jezdí, ale jen ráno.
Takže se jdeme ubytovat na hotel, půjčujeme si skútr a jedeme do Mingunu po souši. Bohužel je most dost daleko na jih od města a Mingun leží na sever, tedy jedeme skoro 50 km jedním směrem. Cestou se zastavujeme v jedné hospůdce pro místní na jídlo a pivo a míjíme obrovský průvod nádherně oděných lidí kteří jdou v dvojstupu následuje jízda alegorických vozů s hudebníky, tanečníci pak, k našemu úžasu, nádherně nazdobení sloni, lidé na koních, na krásných povozech tažených koňmi a páry volů. Vše je nádherně zdobené, včetně postrojů a vozů. Večer jsme zjistili, že byl zrovna státní svátek a tohle byla součást oslav. Po příjezdu do Mingunu se opět nemáme šanci vyhnout všímavým výběrčím a jdeme se podívat nejprve na druhý největší zvon na světě vážící 90 tun, který měl být součástí nikdy nedostavěné pagody Mingun Pahtodawgyi. Tu jdeme navštívit hned po zvonu. Ta je pro změnu zapsána jako největší hromada cihel na světě. Stavba započala králem v roce 1790 a podílelo se na ni tisíce nevolníků a vojenských vězňů. Ale král následně zpomalil její výstavbu, protože se objevily pověsti o tom, že jakmile bude pagoda hotova buď zemře král, nebo zanikne národ. U břehu řeky jsou zbytky monumentálních slonů taktéž postavených z cihel.
Cestou zpět do Mandalay se nám z motorky někde vytratily klíče, ale stroj jede i bez nich, tudíž se jedeme podívat opět na most U Bein, ale odpoledne jsou tu takové šílené davy lidí, že se na most ani nedá vejít, proto to vzdáváme a jedeme zpět na hotel. Příběh o tom, jak jsme se snažili po 18:00 v Mandalay sehnat peníze stojí za samostatný odstavec. Během dne naše finanční zásoby místní měny vyčerpaly vstupné na jednotlivá místa, proto nám večer nezbývá moc peněz na večeři ani nic dalšího. Spočítali jsme si, že nám bude stačit vyměnit 10 USD abychom pohodlně vyžili až do zítřejšího odletu. Ale ať jsme se ptali, kde jsme se ptali, tak nás pořád odkazovali jinam. Nachodili jsme několik kilometrů, ptali se v desítkách hotelů a už jsme ztráceli naději. Až u autobusového nádraží nás v jednom hotelu dovedli k směnárnici, která byla ochotna nám peníze vyměnit. Sláva! Hned jdeme do nejbližší špeluňky a objednáváme rovnou láhev rumu (3,5 dl v přepočtu za 30 Kč). K rumu nosí zdarma polévky, balenou vodu, rajčatový salát a toto neustále doplňují. Pak vidíme, že si lidé dávají i jídlo. A, i přesto, že nemají jídelní lístek, se nám daří si objednat. Na hotelu se pak chvíli před spaním handrkujeme ohledně těch ztracených klíčů.

Odlet do Bangkoku, Khao San road

22.11.2019 - pátek
Ráno ještě řešíme miniaturní kompenzaci za ztracené klíče na motorce, jdeme se nasnídat na hotelovou střechu, kde je nachystána snídaně formou bufetu a v 9:00 nás vyzvedává objednaný shuttle bus na letiště. Teda on byl objednán už na 8:30, ale to je Asie. Na letišti jsme v 10:00 a ve 12:00 odlétáme do Bangkoku opět na severní letiště Don Mueang. Po příletu nám úplně nenavazuje vlak do centra, proto čas využíváme k jídlu přímo na nádraží. Nakonec vlak přijíždí a na Khao San road, respektive do našeho ubytování Mahannop Hostel, které je jen kousek od Khao to máme skoro 4 km pěšky. Ubytováváme se a jdeme si hned vyzkoušet obleky, které jsme před časem nechali na Khao San šít. Poté se jdeme chvíli po této rušné ulici projít a najít si nějakou večeři.

Kanchanaburi: most přes řeku Kwai, Hellfire pass a zpět do Bangkoku

23.11.2019 - sobota V 7:00 musíme být na Khao San rd., protože nám odtud jede minibus do Kanchanaburi. Je to skoro 3 hodiny jízdy, ale minibus nás veze až k proslulému mostu přes řeku Kwai. Teď ráno tu naštěstí nesou takové davy zvědavců jako později během dne. Jdeme přes most na druhou stranu a je vidět, že se zde připravuje večerní show (tu jsem viděl při minulé výpravě a je to velkolepé zvuky, výbuchy, lasery atd.) Show má evokovat nálet na most během války.
Pěšky jdeme asi 3 km na vojenský hřbitov, který je velmi hezky udržovaný a člověk dostane představu, jak mladí vojáci tady padli.
Od hřbitova se přemísťujeme na autobusové nádraží, odkud ve 12:00 vyjíždíme k 70 km vzdálenému místu Hellfire pass (Pekelný průsmyk). Autobus nás vyhazuje na hlavní cestě a do průsmyku to máme ještě kilometr pěšky. Nejprve se jdeme podívat jednou stranou (měl to být okruh), ale ti chytráci tam ani nedali ceduli, že je průsmyk dočasně neprůchozí. Jdeme po trase, kudy se během Druhé světové války zmařilo životy obrovské množství lidí. Pro urychlení dopravy bylo třeba propojit území tehdejší Barmy a tehdejšího Siamu (dnes Myanmar a Thajsko) železnicí. A v tomto úseku byla vysoká skála, která byla třeba překonat. Práci vykonávali váleční zajatci. Nemoci a vysílení zde připravilo o život spousty lidí. Abychom se dostali na vyhlídku na průsmyk, musíme se vrátit po spoustě schodů zpět a vzít to z druhé strany prohlídkové trasy. Je jasné, že práce v tom vedru (i když pracovali v noci za svitu loučí) musela být úmorná. Ono jen dojít k průsmyku je vysilující.
Vracíme se k cestě a jedeme autobusem zpět do Kanchanaburi a pak dalším až do Bangkoku. Přijíždíme do města okolo 20:00, jdeme se ubytovat do hostelu New Phiman Riverview Guesthouse přímo u řeky s nádherným výhledem na nový most Rama 8 a procházíme si místní uličky, dokud nenacházíme místo, kde se nám líbí jídlo i ceny jídel.

Bangkok: Floating markets, Sirirai hospital Siam museum a odlet do Kyjeva

24.11.2019 - neděle
Vstáváme opět brzy, protože se chceme ještě zajet podívat na plovoucí trhy Song Klong floating market. To netušíme, že to už je vlastně jen taková turistická atrakce a první loď po kanálech vyplouvá v 9:45. U trhu, který je na jednom z kanálů, ale většina prodejců je už na souši a jen pár posledních prodavačů prodává své produkty přímo z lodi. Platíme si projížďku, kde doufáme, že bude těch původních prodejců více. Ale kdepak! Projíždíme kanály, zastavujeme u tzv. Floating markets, ale je to pořád stejné, jídlo a nesmysly pro turisty. Navíc loď kterou jedeme je plná turistů a děsně otravná průvodkyně řve do tlampače celou cestu jak vyšinutá. Takže vidět není moc co a je to ztráta času. Jen je překvapením, že v těchto městských kanálech žije dost predátorů od krokodýly, přes dost velké anakondy a dokonce i metroví varani.
V poledne přistáváme opět v Song Khlong a odtud jdeme ve vedru pěšky 3 km kolem kolejí, kde lidé bydlí a provozují své obchody prakticky na kolejích. Jdeme až do Siriraj hospital, kde je konečně otevřeno a za 200 Bahtů se jdeme podívat na expozice celkem ve dvou budovách této nemocnice. Jsou zde vystaveny detailní řezy lidskými těly, orgány a hodně s ukázkami násilné smrti. V další části pak různé deformity nenarozených dětí (siamská dvojčata). Tohle opravdu není pro slabé žaludky, ale je to rozhodně velmi zajímavé a velmi jiné od běžných turisticky navštěvovaných míst.
Z nemocnice přeplouváme trajektem řeku na druhou stranu a jdeme si vyzvednout ušité obleky ke krejčímu. Bohužel některé předělávky neměli hotové. Dáváme jim tedy ještě hodinu a jdeme si dát poslední jídlo v Thajsku. Za hodinu se vracíme a konečně máme vše hotovo. S taškou plnou obleků se už nechodí tak jednoduše, ale už nás čeká jen dostat se na letiště. Nejprve jedeme autobusem 79 na zastávku vlaku, tam si kupujeme jízdenky a poslední peníze jdeme utratit do obchodu za nějaké pití. Pak už jen cesta vlakem na letiště a docela stresující odbavení. Na letišti jsme 3 hodiny před odletem a i tak nám málem uletělo letadlo. Šílená fronta na check in, následně přes všechny kontroly a imigrační, takže do letadla dobíháme přesně minutu před zavřením nástupní brány. Dá se říci, že letíme historickým letadlem, protože to má určitě přes 50 let, celou noc do Kyjeva.
Autor:
Publikováno:
26. 11. 2019
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Thajsko
Myanmar
Laos
Kambodža
Rozloha:
513 115 km2
Počet obyvatel:
65 444 371 (128 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Bangkok
Nejvyšší bod:
Doi Inthanon (2 565 m)
Používaný jazyk:
Thajština, Angličtina, Čínština, Malajština
Náboženství:
buddhismus 94%, islám 4%, křesťanství
Měna:
thajský baht (THB)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
130
Počet publikací celkem:
138
Nejnavštěvovanější země: