16
Asie > Omán, Spojené arabské emiráty > Omán (26.11. - 2.12.2017)

Odlet do Dubaje

25.11.2017 - sobota
Z polských Katovic odlétáme s Pavlem do Dubaje společností Wizzair.com. V Duty free kupujeme každý jednu plaskačku, protože v arabských zemích je alkohol komodita a čekáme na nástup do letadla. To se protahuje, ale nakonec odlétáme. Díky délce letu a časovému posunu přistáváme na letišti Al Maktoum International Airport ve 21:30 místního času. Není to hlavní dubajské letiště a je vzdáleno 45 kilometrů vzdušnou čarou od centra. Kupujeme si čipovou kartu RTA, která pak funguje jako platidlo na hromadnou dopravu. Teprve na letišti si objednáváme hotel v městské části Deira a jdeme na autobus. Ten nás vysazuje na zastávce Al Makttoum, kde máme přestoupit na metro, ale to sobotu jezdí jen do 23:00. Je právě 23:12. Naštěstí jede autobus N55 ve 23:20 také do Deiry, ale cesta trvá hrozně dlouho, jednak, protože jedeme různým oklikama a také je docela rušný provoz. Po hodině a půl jízdy autobus parkuje na autobusovém terminálu, ale na opačné straně řeky, než potřebujeme. Vidíme otevřený stánek a večeříme masalu. Po tomto dobrém jídle jdeme k řece a vodním taxi po chvíli čekání na další pasažéry jedeme do Deiry. Posledních 800 metrů k hotelu jdeme pěšky. Ovšem ještě není úplně vyhráno. Recepční říká, že mají plno, i přesto, že máme rezervaci zaplacenou předem. Ale posílá nás do nedalekého hotelu Sahar. Konečně sprcha a spánek. Je skoro 2:30 ráno.

Přejezd do Ománu a zařizování dopravy

26.11.2017 - neděle
Po třech hodinách spánku nás svým protivným zvukem budí budík v 5:30 ráno. O 10 minut později už jdeme pěšky 3 kilometry kolem Deira Clocktower - moderní hodiny uprostřed kruhového objezdu postavené z betonu na zastávku autobusu. V 7:00 vyjíždíme do Muscatu, hlavního města Ománu. Hraniční kontrola je docela zdlouhavá. Nejprve platíme výjezdní poplatek (35 dirhamů) a dostáváme do pasu výjezdní razítko z UAE. Po přejezdu na Ománské území je třeba z autobusu vyložit všechna zavazadla, která ručně prohledávají strážníci. Trochu se jim nezdá naše plaskačka vodky, ale nakonec ji nechají být. Všichni cestující takto zkontrolovaná zavazadla musí nakládat do jedné řady a cvičený pes svým čichem kontroluje, jestli nevezme drogy. Za ty je zde tvrdý postih. Nikdo nic nepřeváží, proto můžeme jet k další kontrole. Za 20 OM si musíme koupit vízum do země (cca 1000Kč) a pak důkladně kontrolují, jestli ten náš pás není padělaný. Hranice jsme celkově překračovali 90 minut, což je dobrý čas.
Do 14:00 jedeme do Muscatu už jen s jednou krátkou zastávkou v poledne u mešity Al Radhwan mosque. Autobus náhodou projíždí kolem letiště v Muscatu a my bez rozmýšlení vystupujeme a jdeme si na letiště koupit letenku zpět do Dubaje (dalšího půl dne se nám už v autobuse nechce ztrácet) a pronajmout auto na pohyb po Ománu. Všechno to zabírá hrozně času. Nakonec jsme se objednaného auta nedočkali. Prý nemají. V další půjčovně smlouváme cenu a za chvíli už jedeme kolem Velké mešity sultána Quaboose přes Muscat a zastavujeme u pevnosti Mutrah (Mutrah fort) u stejnojmenné promenády u pobřeží (Corniche Mutrah) a na chvíli se zde jdeme projít. Pak se přesouváme jen pár kilometrů východně k parku Al Riyam nad kterým se tyčí pomník ve tvaru arabského kalichu. Krom procházky v tomto parku si zde dáváme lehkou večeři v místním Kafe. Při večerním osvětlení v Muscatu ještě obdivujeme Národní muzeum zvenčí (ono je stejně pro běžné lidi nepřístupné) a sultánův palác Al Alam. Pak už jedeme 150 km na jihozápad k vsakovací díře Bimmah Sinkhole. Ale takto pozdě večer je zavřeno. U moře 500 metrů od zavřené přírodní zajímavosti si na zem dáváme igelit a rozbalujeme spacáky a spíme jen tak pod hvězdami. V celém Ománu je legální spát kdekoli mimo civilizaci. Přeci jen tento národ má kořeny v kočovných kmenech. Krom noční návštěvy jednoho zbloudilého osla nás v noci nic nebudí.

Wadi Al Shab, Bimmah sinkhole, Wadi Tiwi, přístav Sur a pozorování želv

27.11.2017 - pondělí
Vstáváme v 7:00. U Bimmah sinkhole nám říkají, že otevírací doba je až od osmi, proto jedeme 35 km k začátku Wadi Al Shab. U stánku při vstupu si dáváme drobnou snídani a vodní plochu k začátku stezky soutěskou raději brodíme. Vody je sotva po pás. Druhou možností je využít služeb převozníka, ale to necháváme na davech turistů, kteří sem míří v pozdějších hodinách. Je zde voda i v období sucha zachycena v jezírkách a tůních, proto je tato soutěska malebně zelená. Přibližně dva kilometry skáčeme po kamenech, občas se brodíme až se dostáváme na skalní římsu docela vysoko nad vodou. Najednou vidíme přes soutěsku na druhé straně jde domorodec s oslem a ukazuje, že jsme měli jít vodou a ne po skále. Protože je voda docela hluboká, jdu po římse za dědou a oslem a Pavel to bere vodou. Cíl je jeskyně do které se dá vplavat zespodu nebo vlézt a následně skočit skrze vodopád seshora. Já, protože jdu suchou nohou mám jen jednu možnost seshora. Jeskyně ve které se nachází vodopád je příjemné místo na koupání a skákání, protože voda je zde dost hluboká. Dá se skákat i z horní části jeskyně cca 6 metrů vysoko. Voda je příjemně teplá. Vykoupání se vracíme stejnými stezkami k autu.
Jedeme zpátky k již otevřené díře Bimmah sinkhole. Jedná se o jámu 40 metrů v průměru a 20 metrů hlubokou. A zajímavostí je, že je propojena podzemním přírodním tunelem s 500 metrů vzdáleným mořem. V díře se dá i koupat, ale je tam slaná voda a sprchy nikde.
Opět jedeme na východ do dalšího Wadi, které vede paralelně s Wadi Al Shab do Wadi Tiwi. Tímto údolím již vede asfaltová cesta a my jedeme na vyhlídku asi 2,5 km. Cesta je to spíše pro otrlé řidiče 4x4, což naše auto rozhodně není. V údolí řeky je devět vesnic, kterou tato úzká cesta prudce stoupající a klesající spojuje. Zajímavé, ale Wadi Shab bylo hezčí.
Přijíždíme do města Sur, které bylo domovem námořníka Sindibáda z pohádek Tisíce a jedné noci. Jdeme se podívat na pevnost Sur. Tu obcházíme dokola a pak jedeme k hradu Al Sunaysillah castle. Za 1/2 OMR vstupného jdeme na nádvoří, prolézáme obrannou kruhovou věž po hliníkovém žebříku. Hrad má čtvercový půdorys a v každém rohu jednu takovou obrannou věž. Uvnitř je jen pár místností jako vězení a škola koránu, jinak velmi prosté. V dobách, kdy přístav byl důležitým obchodním uzlem sloužil k jeho obraně. Po prohlídce jdeme na oběd do restaurace doporučené LP, do Zahrat Bilad Al Sham. Dáváme si kebab a kousky masa, salát a arabský chléb a k tomu čerstvé fresh juicy. Jídlo dobré, ale cenově poněkud vysoko. Další zastávkou ve městě je loděnice, kde ručně vyrábějí velké dřevěné lodě zvané dhow. Mimo to vidíme řezbáře vyrábět I trhy, lavice a další předměty. Nakonec zastavujeme u tří věží, které bránily vjezdu nepovolaným lodím do přístaviště.
Odtud jedeme k východnímu pobřeží do želvího výzkumného centra Raz Al Jinz, abychom zjistili informace, zda je možné vidět želvy. Sledování želv je možné jen z průvodcem ve 20:30 a v 5:00 a stojí to 7OR na člověka. To je dost. Za 16OR máme ubytování pro oba v hotelu v městečku Ras al Hadd. Tam se také po těchto informacích jedeme ubytovat a podívat se na zdejší pevnost.
Před setměním se jedeme vykoupat na nedalekou pláž do moře. Voda je příjemně teplá. Ve 20:30 jedeme k pláži blízko hotelu, protože jsme si předtím všimli, že je tu taky spousta děr po kladení želvích vajec. S baterkami chodíme po pláži a hledáme, zda se ještě dnes v noci nějaká želvička nevylíhne (sezóna je v říjnu a začátkem listopadu). Nejprve jsme našli jedno mrtvé mládě, ale pak se zadařilo! Jedna malinká želvička se nemohla dostat z tak hluboké díry. Pomohli jsme ji na její první cestě do moře. Byl to takový asi 10 cm dlouhý drobeček. Ještě před spaním jdeme do místního Cafe na kozí maso na grilu a čerstvý juice.

Wadi Bani Khalid a parní jeskyně Muqal, na velbloudech do pouště Wahiba a nocleh v poušti

28.11.2017 - úterý
Budík máme na 5:30 ráno, protože nás čeká cesta přes Sur do 185 km vzdáleného [Wadi Bani Khalid. Po cestě se zastavujeme podívat jak si poušť pomalu dobývá oázu Al Kamil, kterou více a více obklopují písečné duny pouště Sharquiya sands (spíše ještě známé jako Wahiba sands).
Wadi Bani Khalid je opravdu malebné. 2 km dlouhá procházka kaňonem kolem soustavy akvaduktů zavlažujících datové palmy a následně již kolem malebných hlubokých jezírek, které byly upraveny k rekreaci a koupání. Kousek výš nad touto oázou rekreace je ve skále vstup do jeskyně Muqal cave, kterou protéká termální řeka. Tu se rozhodujeme za svitu mobilních telefonů prozkoumat. Je tu hodně netopýrů, kterým se naše světlo moc nelíbí a horko a vlhko jako v prádelně. Navíc strop jeskyně je dost nízký a musíme se chvílemi i platit. Nakonec se dostáváme k podzemní řece ale teče tak prudce, že se v ní koupat nedá. Venku z jeskyně si jdeme zaplavat do soutěsky, která je napájena termální vodou z jeskyně. Což je velmi příjemné. Voda je teplá a průzračná.
Zrelaxovaní se vracíme k autu a jedeme do města Badiya, kde si u benzínové pumpy Shell v restauraci dáváme oběd a snažíme se domluvit výpravu do pouště na velbloudech. Už to skoro vypadá, ale na poslední chvíli začínají vymýšlet a měnit podmínky. Tak jedeme ke vstupu do pouště Wahiba a tam se ptáme přímo místních. Za chvíli je vše domluveno a než připraví velbloudy jsme pozváni do jejich příbytku na datle a kávu. Ve 14:00 vyjíždíme každý na svém velbloudu do pouště. Průvodci se co hodinu střídají (vždy za námi dojedou jeepem) cestou se stavujeme do bedouinského příbytku opět na datle a kávu a skoro do setmění jedeme pouští, kde je písek zbarvený do červena. Je 32°C ve stínu a stín tu není. Pro dnešní den naše jízda končí na jedné vysoké duně, odkud je hezký rozhled. Doprovod nás nechal s velbloudy v poušti a přijeli až v 19:00 s uvařenou večeří. Kuře s rýží a zeleninový salát. Po jídle nám rozdělali oheň a odjeli. Noc trávíme v poušti ve stanu, který nám postavili.

Na velbloudech zpět a historická města a vesnice z hlíny

29.11.2017 - středa
Vstáváme v 6:30, protože jsme se domluvili s našimi průvodci, že v 6:40 přijedou a dovezou snídani. Přijíždí nakonec až v 7:15 a vezou čerstvé palačinky a k tomu med. Hned po jídle nasedáme na velbloudy a svižným krokem jedeme zpět do Badiya. Velbloudi jedou o něco rychleji a na konci písku jsme v 9:30. Opět jsme pozváni na datle s kávou, což se nemůže odmítnout. Ale nezdržujeme se, jedeme vnitrozemím na západ a dnešní den věnujeme historickým památkám Ománu.
První zastávkou je vesnice Al Mudaiyirib, kde nad hradem z hlíny, slámy a kamení (jako ostatně většina staveb, které dnes navštívíme) stojí obranné věže. K věžím procházíme hliněným vybydleným městem. Tady se trochu zastavím v nedávné historii do roku 1955 až 1972, kdy jednotky RAF a SAS hájily zájmy sultána a bránily ropu proti povstalcům žijícím právě v těchto podhorských vesnicích pod horou Jebel. Tyto kmeny bydlely v těchto hliněných městech a v rámci uklidnění situace v regionu byly jejich domovy bombardovány. Tolik z historie a my pokračujeme dále do vesnice Birkat al Mawz, kde je několik vybydlených hliněných městeček. Ty si procházíme a jdeme se podívat na zdejší hrad (pouze zvenčí). Zezadu hradu je v jednom vodním přivaděči možnost se osvěžit. Alespoň si máčíme nohy a zjišťujeme, že je kanál plný malých rybek, které z radostí okamžitě na našich nohách začínají dělat peeling svými jemnými zoubky.
Přijíždíme do města Nizwa, kde historické centrum je celé obehnáno obrannou zdí. Uvnitř tohoto opevnění se nachází souq (súk = trh). Zde je rozdělen na rybí, masný, ovocný, s rukodělnými výrobky a datlový. Je dost pozdě a funguje jen s těmi výrobky a datlový. Tam je radost jít. Člověk může ochutnávat různé datle jak se mu zlíbí a pak si nakoupit nebo ne. Po datlové svačince se jedeme okoupat do jednoho z vodních přivaděčů, jež jsou i zapsány v UNESCO - do Falaj Daris. tn je na jednom místě uzpůsoben jako malý, volně přístupný, bazén. Chvíli se koupeme v příjemně vlažné vodě a zastavujeme v dalším městečku rebelů v Tanufu. Proto na začátku Wadi Tanuf stojí místo městečka opět hliněné ruiny. Jen jeden dům je zde opraven a ve vodním přivaděči vesele perou babky prádlo.
Těsně před 16:00 přijíždíme k pevnosti Bahla (Bahla Fort), která je svou velikostí zřejmě největší v Ománu. Máme štěstí, že nás strážný pustil dovnitř, protože v 16:00 zavírají. Mnohapatrové budovy obehnané masivní zdí, spousta věží, schodišť a různých prostor a to vše vystavěno opět z hlíny, slámy a kamení. Je vidět, že je pevnost udržována a stojí za návštěvu.
Přesouváme se už pod hory do vesnice Al Hamra, kde nejprve navštěvujeme obrovský skalní monolit Coleman's rock. Je na něm vyryta před cca 3500 lety podobizna muže, ženy a dítěte a je to ojedinělá grafika tohoto typu na celém arabském poloostrově. Bohužel, rytina je vidět už velmi slabě. Dále navštěvujeme poslední hliněné stavby. Tady jsou domy pouze opuštěné, takže docela zachovalé, ale volně přístupné. Chvíli je zkoumáme a pak stoupáme serpentinami do kopce, kde je na skalách přilepena spousta domečků a některé jsou obývané místními. Jmenuje se to Misfah (Misfat al Abriyeen. Je zajímavé, že i na skalách mohou vyrůst vzrostlé palmy i banánovníky. Je to jako zelená oáza na skále. Začíná se stmívat a my hledáme ubytování. Spásná myšlenka zeptat se místních. Hned první nám poradil a jel s námi nejprve na jedno místo, ale tam nebyl pořádek a pak nás zavedl do Al Hamra Guesthouse - soukromý dům, kde si majitel přivydělává pronajímáním pokojů. Smlouváme cenu a v útulném pokoji končíme dnešní náročný den, kdy jsme ujeli skoro 350 kilometrů.

Nejvyšší hora Ománu Jebel Shab, Grand Canyon of Oman a přejezd do Muskatu

30.11.2017 - čtvrtek
Vstáváme v 5:30. Opět. Našim půjčeným autem s nízkým podvozkem a slabým náhonem jen na 2 kola jsme se rozhodli vyjet do 2000 mnm. Ze začátku jedeme po asfaltu, ale ten se pak mění v prašnou hliněnou hrbolatou cestu stoupající prudce vzhůru. Jsme šikovní a chvíli po svítání jsme na parkovišti u rezortu Shems Heights resort odkud je značená horská túra W4 vedoucí na vrchol 3000 metrů vysokého Jebel Shams. Je to zároveň nejvyšší hora Ománu. Cesta to je nádherná, protože jde po hraně skalní soutěsky velmi připomínající Grand Canyon. Strmé skalní stěny tohoto údolí mají mnohdy i přes kilometr. Jeden špatný krok a člověk se proletí pořádný kus dolů. Naštěstí se to nestalo a my zdárně v 10:00 stojíme na turistickém vrcholku hory. I tak je málo navštěvovaný, protože posledních 500 metrů je to poněkud prudší a chvílemi je třeba lézt a prodírat se houštím. Okolo nás jsou vidět pouze zdivočelé kozy, které u vrcholku žijí. Ten opravdový vrchol je nepřístupný, jelikož zde mají radarovou základnu vojáci Ománu. Stejnou cestou sestupujeme k autu a stále se kocháme pohledy do údolí.
Splavení jsme ve 12:30 dole a máme už prvních dnešních 17 horských kilometrů v nohách. Přejíždíme autem jen cca 500 metrů a lezeme po ne moc prochozeném terénu a skále do Hadí soutěsky (Snake Gorge), kde nedávno nadšenci postavili via ferratu obtížnosti C. Jen tak bez vybavení si první třetinu ferraty, která se nedá nazvat jinak, než vzdušná (pod námi je docela propast) prolézáme. Následující úsek raději, v rámci zachování našich životů, vzdáváme, protože není klasifikace C jako C.
Jedeme do vesnice Al-Khateem na samé hraně kaňonu asi 3 kilometry. Je zajímavé, že cesta je zde úplně nová a asfaltová. Necháváme v této vesnici auto a jdeme na další 8 km dlouhou túru. Stezka W6 vede po úzké římse v kaňonu a člověk se cítí hodně malý. Propast pod námi a kolmé stěny nebo převislé skály nad hlavou tento pocit znásobují. Na konci pěšiny přicházíme pod velký skalní převis, pod kterým se krčí kamenné a hliněné domečky tvořící vesničku Sap Bani Khamis. Ta je dnes již vybydlená, ale kdysi zde žilo 15 rodin. Vracíme se k autu a opět stejnou cestou sjíždíme prudký kopec do města pod ním. Cestou se jen zastavujeme vyfotit ruiny města Ghoul. Zde jsme původně včera uvažovali přespat, ale postel rozhodla. A po jídle ve městě přejíždíme do hlavního města Muscat, kde se ubytováváme kousek od centra v hotelu.

Šnorchlování u ostrovů Daymaniat, luxusní oběd, Opera house, Souq v Muscatu a návštěva holičství

1.12.2017 - pátek
Další den na cestě a opět vstáváme v 6:30. Pro jistotu si zamlouváme stejný hotel i na dnešní noc a jedeme do přístavu Mouj marina, který je 33 km na západ. Cestou se snažíme vybrat Rialy, ale to se daří až ve třetím bankomatu. V přístavu zjišťujeme, že všechny společnosti mají stejnou cenu (kartel) 25 OMR za osobu za půldenní výlet lodí k ostrovům Daymaniat. Nakonec jedeme se společností Daymaniat Shells, která má v ceně alespoň neomezené pití, datle a ovoce. K 35 km vzdáleným ostrovům plujeme rychlým člunem půl hodiny. Neobydlené ostrůvky jsou malebné a má tu několik hnízd mořský orel. Za chvíli dostáváme ploutve a masky a jdeme do průzračné vody. Několik metrů pod námi plavou hejna pestrobarevných ryb, které se tady živí planktonem zachycujícím se do všudypřítomných pestrobarevných korálů. Za chvíli kolem nás majestátně propluje velká mořská želva, úhoř či chobotnice. Zkrátka je na co koukat. Po nějakém čase se lodí přesouváme na druhou lokalitu, kde se zdá být voda ještě více průzračná. Vykoupané nás kapitán vysazuje na malebné plážičce na jednom z ostrůvků. Relaxujeme asi do 14:00, kdy je čas jet zpět do přístavu na pevnině.
Cestou do centra se zastavujeme do vyhlášené restaurace Ubhar, která je kousek od Královské opery (Royal Opera house). Tato ománská restaurace nabízí zajímavá jídla a my si dáváme velbloudí maso s rýží a zajímavě na kyselo upravené hovězí. Po tomto výborném jídle se jdeme projít k nedaleké budově Royal Opera house, která je opravdu monumentální. Po prohlídce jedeme na hotel, balíme se na zítřejší odlet a chvíli odpočíváme. Poté jdeme na místní trh Souq. Ale cestou se snažíme si nechat vytisknout palubní vstupenky na náš zítřejší let. Chvíli trvá najít někoho, kdo má počítač a tiskárnu, ale nakonec máme letenky a jdeme ohlédnout jaké zboží se skrývá na tomto velmi kultivovaném a zastřešeném souqu. Zastřešená je i ulice a to nádherným vykládaným kazetovým stropem i dlažba je umně skládaná. Nepřeberné množství zboží od cestě, šátků, různých vůní, tretek pro turisty až po zlato a hromady zlatých šperků. Procházíme se zde asi hodinu, ale ceny mají u většiny zboží dost vysoké. Ale v obchodech se zlatem jsou davy místních žen a mužů a zlaté šperky zde nakupují na váhu. Cestou na hotel se zastavujeme v místním málem holičství, které tu jsou na každém rohu. Z původního přistižení vousů z toho byly kompletní obličejové lázně. Holič dělá obličejový peeling velmi důkladně a dveřmi různými mastmi a následuje obličejová maska. No, a nakonec jako návdavek ještě masáž šíje, zad a rukou. Po této kůře, která trvá bezmála do 23:00 nezbývá, než se odebrat na hotel a jít spát.

Rybí trh, Velká mešita Sultána Quaboose a odlet přes Dubaj domů

2.12.2017 - sobota
V 7:00 opouštíme pokoj a jdeme se nasnídat a naobědvat zároveň. Vynikající skopový perkelt, kuřecí perkelt s chlebovými plackami naan. Jako zákusek si dáváme šílený pohár z fresh juice s kusy ovoce, zmrzliny, keksů a sirupu. Prostě kalorickou bombu. Přejedení jedeme k přístavu, kde se nachází velmi zajímavý rybí trh (fish souq). Všude čisto, v nerezových nádobách jsou vystaveny naprosto čerstvé ryby, pokud si je člověk chce nechat nějak zpracovat, jsou k tomu speciální prosklené kóje. Přehlídka tuňáků, velkých mečounů, ale i malých rybek, chobotnic a krevet. Až se člověku sbíhají sliny, když si představí ty rybí hody. Bohužel do letadla žádnou propašovat nemůžeme, proto jedeme k Velké mešitě sultána Quaboose (Grand Mosque Sultan Quaboos), procházíme skrze upravenou zahradu se soustavou fontán až do hlavní lodi mešity. Krásně zdobené zdi, kupole ze které visí obrovský lustr a na zemi druhý největší koberec na planetě, který tkalo 400 mužů přímo v mešitě. po této úžasné podívané už jedeme vrátit auto na letiště v Muscatu a chvíli čekáme na odlet Fly Dubai do Dubaje.
Přilétáme na Mezinárodní letiště v Dubaji ve 14:30 a jedeme autobusem k Zlatému trhu (Gold Souq), kde je spousta levných malých jídelen. Jednu takovou si vybíráme a skvěle se najíme Loďkou přejíždíme řeku na druhou stranu a jdeme směrem k tradiční vesničce (Heritage Village). Na nábřeží si dáváme čerstvé džusy a kouříme vodní dýmku (shisha) na závěr našeho pobytu. Nakonec strastiplně cestujeme na vzdálené letiště (přímý autobus N55 jezdí pouze v noci) a nejprve metrem s jedním přestupem a následně posledních 20 kilometrů taxíkem. Letadlo má zpoždění a čekání je zdlouhavé.
Autor:
Publikováno:
2. 12. 2017
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ
Omán
Spojené arabské emiráty
Rozloha:
309 500 km2
Počet obyvatel:
2 967 717 (10 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Maskat
Nejvyšší bod:
Jabal Shams (2 980 m)
Používaný jazyk:
Arabština, Angličtina, Balúčština, Urdština
Náboženství:
ibádíjovští muslimové 75%, sunnitští muslimové, šíitští muslimové, hinduisté
Měna:
ománský riál (OMR)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
115
Počet publikací celkem:
106
Nejnavštěvovanější země: