16
Asie > Rusko > Hora Elbrus a Kavkaz (23.8. - 1.9.2016)
Úvod:
Asi by to chtělo začít z plánování a přípravou této expedice na (jak někteří uvádějí), nejvyšší horu Evropy, na Mount Elbrus. Zrovna jsem jel na rodinnou dovolenou a Pavel mi hlásí, že by rád letos vylezl tuto horu. "Ok", říkám. Ale je třeba abys, jak pojedeš do Prahy, zařídil víza. Tady máš můj druhý pas (ano, mám dva platné cestovní doklady pro všechny případy). No a když jsem se vrátil, na stole ležel pas i s vízem platným prakticky hned po mém příletu. Takže nezbylo nic, než koupit letenky přes Moskvu do Mineralnyie Vody, den před odletem nabalit krosnu a jde se na to!

Noční odlet z Prahy do Moskvy

23.8.2016 - úterý
Pozdě v noci se scházíme s Pavlem přímo na letišti V. Havla v Praze, protože jsme měli do poslední chvíle co dělat, a proto každý dojel jiným vlakem. Odlet do Moskvy je plánován na 1:00 ráno ruskými aeroliniemi Aeroflot.

Mineralnyje vody a přejezd pod Elbrus do vesnice Azau

24.8.2016 - středa
V Moskvě na letišti Šeremeťjevo (Шереметьево) jsme ve 4:00 ráno a máme asi 3 hodiny na přestup. Procházíme celní kontrolou (naprosto bez problémů) a jdeme se podívat před letiště. Já si zde nacházím svou první ruskou cache. Musíme se přesunout z terminálu E na D, což je cca 15 minut procházka. V 7 hodin nastupujeme do dalšího letadla do města Mineralnye vody (Минеральные Воды), kde přistáváme v 9:00. Naše expediční batohy se objevují na páse a nám nebrání nic tomu zkusit sehnat dopravu do 190 km vzdáleného města Azau (Поляна Азау). Neodbytný taxikář startuje na 3000 RUB, ale to je neuvěřitelně hodně, tak nakonec, že nás za 2000 RUB doveze cca 80 km a tam nás posadí do maršutky. Jedeme, ale na místě žádná maršutka. Tak od něj po diskusi dostáváme zpět 800 rublů a zkoušíme stopovat. Asi 4 auto, které nám zastavilo po nás nechce žádné peníze a veze nás kus cesty (asi 50 km) směrem, který potřebujeme. Bohužel nejede až nakonec, proto stopujeme a hned první řidič nás bere opět na další úsek. Cestou vidíme, že se prodává kvas a řidič ochotně staví a dokonce nás na kvas zve. Je to Pití vyrobené z chleba, vody a cukru. Je dobře vychlazené a chutná nám. Třetí etapu nás má řidič dovézt asi 5km do cíle, ale protože se rozpršelo, tak nás dovezl až do Azau do hotelu Alpina, který máme rezervován. Náročný noční přelet a následně krkolomný přejezd pod hory nás zmáhá natolik, že si jdeme do 19:00 zdřímnout. Spánek nás posilnil a do žaludku je také třeba něco dostat. Nejprve se jdeme podívat k lanovce, kde je spousta hospůdek a dáváme si šašliky z jehněčího masa a z masa z jaka a k tomu salátek. Cenově poněkud vyšší a porce dietnější nás nutí zkusit jinou hospůdku, kde potěšili hustým borščem s kusem jehněčího. Večer to v této vesnici moc nežije, a proto raději jdeme sbírat síly na zítřejší túru.

Hora Čeget

25.8.2016 - čtvrtek
Nijak nespěcháme, protože v hotelu servírují snídani až od 8:00. ta je prostá, ale hutná a vydatná. Pálené pečivo se zauzeným sýrem, vejce, salám a máslo a ovesná kaše. K tomu černý čaj. Dobrý základ na celodenní túru, která nás čeká. Venku nás vítá nebe bez mráčku a prvním mávnutím zastavujeme auto, které nás veze asi 3 km do městečka Terskol. To je výchozí bod na horu Čeget (Чегет). Většina místních si vyjede pod vrchol lanovkou, ale to není náš styl. Vyrážíme z cca 2200 m. n. m. a sluníčko nás pěkně pálí. Během chvíle sundáváme i košile a první pauzu spíše, pro to, abychom zbytečně nehnali, než, že by byla potřeba, děláme za 300 výškových metrů louky v údolí hezky kvetou, vrcholky jsou zasněžené, nebo na nich visí ledovce a celkově je zde hezký rozhled. Ten se okolo 2700 m. n. m. ještě zlepšuje, protože vidíme krásně bílé oba vrcholy Elbrusu v pozadí. Ve stejné výšce je i stanice lanovky a bufet, kde si dáváme pití a zkoušíme i něco jako burčák. Za chvíli je čas vyrazit výše. Čeká nás vrchol ve výši 3461 mnm. Přesně 120 metrů od vrcholu si dáváme asi 30 minut přestávku na müsli tyčinku a opět dle hesla, že není kam spěchat, relaxujeme. Totéž děláme i na vrcholu. Jde o to být v této nadmořské výšce co nejdéle, aby se tvořily červené krvinky a my v dalších dnech mohli do větších výšek. Pořád je takové teplo, že se opalujeme v kraťasech a krátkém rukávu. Ve 14:00 klesáme zpět do Terskolu. Když procházíme kolem jednoho paneláku, zaujal nás obchod, ve kterém i vaří. Dáváme si pivo, celé obědové menu a kupujeme v pet láhvi kvas a airan (zkvašené jačí mléko). Obojí později, po večeři, kde si dáváme šašlik a lososa s kaviárem, dopíjíme. Ale to nás na tu večeři ještě čekali poslední 3 km po rozpáleném asfaltu do našeho hotelu v Azau.

Aklimatizační výstup na Irikčat a nocleh na vrcholu

26.8.2016 - pátek
V hotelu si necháváme malé batohy z nepotřebnými věcmi a po snídani chytáme stop do městečka Elbrus. Řidič nás ochotně veze na pumpu, kde musíme koupit benzín do vařiče a pak nás veze na místo nástupu na túru, kterou máme dnes v plánu absolvovat. Pak z něj vylézá, že po nás chce nehorázných 500 RUB. Vůbec, dali jsme mu 300 a i tak jsme těch 10 km asi dvojnásobně přeplatili. Z čehož plyne poučení, že je třeba se ptát, jestli nás sveze zadarmo, nebo si hraje na černý taxi. Čeká nás přes 18 km a převýšení 1800 výškových metrů. Z těžkými, plně naloženými batohy pomalu stoupáme údolím Irik a prakticky celou dobu jdeme kolem dravé ledovcové řeky. Míjíme stáda ovcí a koní a musíme obcházet i několik krav, které si drze leží na stezce. Cestou je pramen minerální vody (narzan), který přichází velmi vhod. Voda je mírně železitá a jemně perlivá. Cestou je až na cca 20 minutový deštík příjemné počasí. Ale deštík byl vydatný. Poslední kilometr cesty je drsný. pomalu stoupáme po podmočeném kamenném svahu a každou chvíli nám to bláto a kameny ujíždí. Tento úsek nám trvá přejít 40 minut. Konečně jsme v sedle Irikčat ve výšce 3639 m. n. m.! Ihned se oblékáme do teplých věcí, stavíme stan a vaříme si večeři. Maggi svíčková. No fuj! Fakt se to skoro nedá jíst. Ale víme, že potřebujeme kalorie a tekutiny, tak to do sebe z odporem nasoukáme. Je 19:00 a slunce zapadá a k tomu přichází mlha. Nám nezbývá nic, než si zalézt do stanu a chvíli se bavit na počítačích, které s sebou táhneme. Bohužel, v této nadmořské výšce se usíná hodně těžko, takže se daří usnout až hodně po půlnoci.

Sestup z Irikčat

27.8.2016 - sobota
Budíme se do slunného dne a jen co vytáhneme hlavu ze stanu, krásně vidíme východní vrchol Elbrusu. Balíme věci ale stan ještě necháváme proschnout a stoupáme až na vrchol Ryšij Bugor do výšky 3730 m. n. m. Odtud je asi nejhezčí výhled na východní vrchol Elbrusu (západní odtud vidět nelze, protože je v zákrytu). Snažíme se i zde pobýt alespoň 30 minut, protože jsme stále v aklimatizačním režimu a každý výškový metr, ve kterém jsme, pomáhá utvářet červené krvinky. Během těch 30 minut se nám Elbrus schovává do mraků. Scházíme ke stanu, dáváme si něco malého na snídani, balíme a scházíme údolím Irik dolů. Opět musíme překonat kamennou lavinu a dokonce zrovna část stéká dolů, takže musíme přeskakovat tuto podmočenou oblast. První zastávku děláme až na louce, kde roste spousta malin, které nám, jelikož už nemáme nic na pití, přichází k duhu. Dále v údolí je pastevec, který mám uhlem na kameni naškrábanou reklamu azbukou, že prodává sýr, mléko a airan. Po chvíli se nám jej daří probudit a kupujeme kus skvělého domácího sýra a pet láhev airanu (smetanový zákys). A hned to z kouskem sýra jíme. Cesta je úmorná, protože scházíme 18 kilometrů pořád dolů a tělo už toho má pomalu dost, ale za chvíli už vidíme odbočku k minerálnímu prameni, kde se, konečně, dosytosti napijeme a bereme minerálku i s sebou. Na cestě si zastavujeme taxi do odbočky na Čeget, protože se zde nachází 2 půjčovny expedičního vybavení. Nám schází mačky a cepíny. Ty si ve druhé půjčovně půjčujeme a snažíme se ty poslední 4 kilometry do Azau dostopovat. Marně. Po 20 minutách to vzdáváme a po asfaltové cestě šlapeme nejprve do Terskol, kde kupuji ještě nějaké potraviny (a Pavel si soukromě stopne auto až do hotelu) a já se z posledních sil plahočím na hotel.

Výstup z Azau do Priut 11

28.8.2016 – neděle
Vstáváme už v 7:00, abychom měli dostatek času nabalit si těžké krosny a zajít na 8:00 na snídani. Zde si ještě bereme čaj do termosek a každý máme v batohu 1,5 litrů vody. Po jídle začínáme stoupat rovnou od hotelu kolem řeky Garabači. Cca do 3200 m. n. m. to jde, protože chodník je zřetelný, ale jakmile se potok začíná rozdělovat na jednotlivé prameny a vodopády, stezka se ztrácí a my pokračujeme stále vzhůru, chvíli sutí, chvíli po skalách až se konečně dostáváme k horní stanici sedačkové lanovky končící v 3780 m. n. m. k místu Barrel huts. Jedná se o plechové ubytování válcového typu Barrel huts (Бочки), které hojně využívají turisté jdoucí s průvodci a bez výbavy. Tady si dáváme v restauraci (Kофе) polévku a další pití (ano, už jsme cestou vypili vše) a doléváme si vodu do plna. Nasazujeme mačky a po ledovci, který notně taje, takže neustále přešlapujeme potůčky vody, stoupáme výš až do 4130 m. n. m. k místu bývalé chaty Priut 11, kde stojí dlouho rozestavěné základy nové stanice lanovky. V těchto rozvalinách si stavíme stan, protože je to tu chráněno skálou proti větru. Za chvíli začínají padat kroupy, ale to nám nevadí všechnu vodu, co máme (4,5 litrů celkem) uvařit a udělat z ní čaj. Ten si dáváme do termosek i do pet lahví, které dáváme horké do spacáku. Tak celou noc udržují příjemné teplo v nohou a ráno jsou teplé akorát na pití. Kolem pozorujeme, jak se líní rádoby turisté dostávají od lanovky, kterou přijeli nahoru pohodlně sněžnými skútry nebo na sněžné rolbě. Tomu se říká komerce! Je 19:00 a čas zalehnout do spacáku.

Západní Elbrus a sestup do Azau

29.8.2016 – pondělí
Zvoní budík! Je 3:30 ráno. Lezeme ze spacáků do noci nádherně osvětlené mléčnou dráhou. Jedině dojem kazí vrčící rolby, které vezou pohodlné turisty až do 5000 m. n. m. Obvykle lidé vychází už ve 2:00, ale víme jak na tom jsme, takže, když vyrážíme od stanu ve 4:00, je to v pohodě. Prudké stoupání po rolbami rozježděném sněhu v mačkách není nic příjemného. Postupně vychází slunce a první větší zastávku si děláme v 6:45 sněhem zapadané rolby v cca 5000 m. n. m. Slunce svítí, ale vítr fouká asi 80 km/h, což dost ochlazuje. Nad 5000 metrů se pochod zpomaluje, ale i tak začínáme předbíhat ty, co vyrazili o 2 hodiny dříve, než my. V GPS to vypadá takový kousek, ale jediné na co je třeba se soustředit, je dávat krok za krokem. Každý další krok je větší a větší utrpení. Ono je tady už poloviční hustota i tlak vzduchu, takže každým nádechem do sebe dostáváme jen polovinu kyslíku, než u hladiny moře. V těchto výškách se ukazuje, že aklimatizace je fakt důležitá. Vidíme i několik lidí, co to otáčí a vrchol nedosáhnou. V poslední partii, kdy po pravé straně vidíme nižší Východní Elbrus a my stoupáme vpravo je i technicky náročnější. Prudký svah ve kterém je jen uzounká pěšinka strmě vzhůru. Navíc se celý vrchol zatáhl do husté mlhy a jen stěží vidíme červené směrové kolíky. Najednou jsme na vrcholu! Je 9:50, fučí, nic není vidět, jen malá vrcholová cedulka. Několik vrcholových fotek a rychle dolů, protože je tu opravdu zima. Sestup je relativně rychlý. U stanu jsme v 11:30. Musíme se přemáhat, abychom vše sbalili a sešli k Barrel huts. Vše je již vypito a proto jdeme opět do zdejší restaurace na nějaké nealko. Těšíme se na to, že si nebudeme ničit kolena a do Azau sjedeme lanovkou. Ale osud tomu chtěl jinak. Zrovna dnes nejde elektřina v celém Azau a ani lanovky nejedou. Čeká nás náročný sestup. Tentokráte to bereme pod lanovkami. V zimě to může být super, protože to jsou sjezdovky, ale teď je to jen široký pás suti, který se prudce svažuje. Když musíme ještě sestoupit 1400 výškových metrů! Kolena trpí, slunce pálí (což je večer poznat na obličeji). Je 15:00 a my jsme konečně v Azau v hotelu Alpina, kde to již bude čtvrtá noc, co zde trávíme. Opět si usmlouváme cenu na 1000 RUB za pokoj (protože se recepční tváří, že to najednou stojí 2000 RUB) a dáváme si 2 hodiny relaxu. Stejně nejde nikde elektřina. Pak jdu do obchodu koupit nějaké pití a prodavačka mne přesvědčuje, že si mám koupit 2,5 litrové pivo. To je na hydrataci a doplnění minerálů. Jakmile je láhev dopita jdeme na zaslouženou večeři. Dáváme si jehněčí šašliky a výborné vařené hovězí s vývarem a česnekovou omáčkou a k tomu… pivo. Konečně hodnotíme celý náročný dnešní den i to, že je vlastně dobře, že ta lanovka nejela. Alespoň to máme celé nahoru i dolů zaslouženě.

Stopem na letiště do Mineralnyje Vody

30.8.2016 – úterý
Dopoledne nikde nespěcháme, pomalu balíme a před polednem scházíme 4 km k odbočce na Čeget, kde musíme vrátit zapůjčené mačky a zbytečné cepíny. Pak postupně stopujeme nebo jedeme i kousek maršutkou. Poslední stop byl taxi, ale domluvili jsme se na velmi dobré ceně. Ten jede jak o závod a veze nás až na letiště do Mineralnyje Vody, kde si měníme naše letenky (kupodivu to jde). Pak chvíli jdeme směr hotel Euro a zastavuje nám auto, které nás do hotelu veze. Nejprve se z řidiče klube dobrák, co nic nechce, ale nakonec si přeci jen řekne o nějaký ten Rubl.

Města Železnovodsk a Pyatigorsk

31.8.2016 – středa
Po snídani jedeme nejprve maršutkou č.2 na vogzal (nádraží) odkud jednoduše chytáme další maršutku do lázeňského městečka, které má připomínat Karlovy Vary do Železnovodska. Krom lázeňských domů, které jsou již dost zašlé, je zde i Železnovodský park a nad městem se tyčí hora Železnaja. Na kterou skrze park jdeme. Bohužel žízniví, protože termální minerální prameny jsou funkční od 11:30. Takže teplou minerálku chutnáme až při cestě z hory. Dole pod kopcem je umělé jezero, kde je napsáno, že se nesmí koupat, ale nikdo, ani my to nedodržujeme. Z Železnovodska přejíždíme do města Pyatigorsk a jdeme se podívat na podzemní jezero ze sirnou vodou Proval. K jezeru se jde vystřílenou štolou ve skále a pohled i sirný zápach je to zajímavý. V mapě vidím stezku na bezmála 1000 metrů vysokou horu Mashuk. Vyrážíme tedy od Provalu vzhůru. Cestička se nám za chvíli ztrácí a my se dereme prudce vzhůru skrze hustý les až k vrcholu kopce, kde je spousta směrových ukazatelů na různé destinace a hezký výhled do krajiny. Dolů se nám už pěšky moc nechce, tak využíváme lanovky. Od té se ještě jdeme podívat na pravoslavný kostel i do něj a pak už jedeme maršutkou zpět do Mineralnyje Vody. Od autobusového nádraží to máme skoro 3 km do hotelu, ale chceme najít něco, kde dobře vaří, a tak nezbývá, než jít pěšky. Nejprve objevujeme pivotéku. Čepují zde do pet lahví asi 20 druhů piva. A my si hned dvě petky bereme a popíjíme cestou v dešti. Večeři si dáváme v Kafe Zastávka skoro naproti hotelu. Příjemná obsluha a dobré jídlo i pití a na závěr vodní dýmka.

Odlet do Moskvy

1.9.2016 – čtvrtek
Ráno balíme věci a přesunujeme se na letiště, protože v 11:45 nám letí letadlo do Moskvy.
Autor:
Publikováno:
31. 8. 2016
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Rusko
Rozloha:
17 075 400 km2
Počet obyvatel:
143 200 000 (8 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Moskva
Nejvyšší bod:
Mount Elbrus (5 642 m)
Používaný jazyk:
Ruština
Náboženství:
křesťanství, islám a další
Měna:
ruský rubl (RUB)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
109
Počet publikací celkem:
88
Nejnavštěvovanější země: