16
Afrika > Komory > Komorské ostrovy (12.4. - 20.4.2018)

Vlakem do Vídně a odlet do Etiopie

12.4.2018 – čtvrtek
Ve 12:00 se setkáváme doma, balíme poslední věci a jedeme s Luckou a Terkou do centra na oběd. Ve 14:00 nám jede vlak s přestupem v Břeclavi do Vídně. Tato cesta je časově skoro stejně dlouhá jako z Ostravy do Prahy. Na hlavním nádraží ve Vídni nám chvíli trvá se zorientovat, protože se chceme dostat do centra. Nakonec tam jedeme metrem U1. Vystupujeme na zastávce Stephansplatz, což je asi absolutní střed města u historického kostela Domkirche St. Stephan (Katedrála svatého Štěpána). Tu si jdeme prohlédnout nejprve zevnitř a následně i zvenčí. U kostela parkují kočáry připravené na projížďky. Procházíme se po náměstí, dáváme si kopečkovou zmrzlinu a v 19:00 se vracíme zpět na Hlavní nádraží, odkud jede každou chvíli vlak na letiště. To je asi nejlevnější řešení, jak se tam dostat a nejpohodlnější. Vlak totiž stojí přímo v letišti. Stačí se pak výtahem vyvézt jen do odbavovací haly a dostat se až k odletovému gate. Toto letiště je postaveno jinak než jsme zvyklí. Kontrola zavazadel probíhá až na samotné gate, ze které letí naše letadlo. Tudíž si člověk může nést své pití a jídlo až než nasedne do letadla. Ve 22:00 nás již pouští do letadla, i když je plánovaný odlet až na 22:50. Odlétáme přesně. Jelikož letíme Ethiopian airlines, které jsou zatím klasické a hodnocené 4*, dostáváme jídlo, víno a pití a pár hodin dřímeme. Letíme do Addis Abeba (Etiopie) asi 6 hodin.

Přelet do Moroni (Komorské ostrovy)

13.4.2018 – pátek
V 6:00 ráno přistáváme v Addis Abeba, kde máme 3 hodiny na přestup. Jelikož je to relativně malé letiště, trvá jen chvíli než jsme na naší odletové bráně a čekáme, než nás pustí do letadla. Před 10:00 odlétáme. Let má jedno mezipřistání v Dar es Salaam. Je 15:15 a přistáváme na ostrově Grand Comoros na letiště Moroni. Přesně hodinu trvá vystát frontu na víza (30€ na osobu platné 40 dní). Před letištěm sedáme do taxi, které nás veze do objednaného ubytování přes Airbnb 13 km od letiště směr město Moroni (Voidjou). Je to nedostavěný dům, který má obytné přízemí. Jen si sem dáváme věci a jdeme k hotelu Golden Tulip (Hotel Itsandra) na pláž. Ostrov je totiž vetšinou obklopen ostrými lávovými skalisky, ale všechny pláže jsou veřejně přístupné. Koupeme se v příjemně teplé a čisté vodě a i podvodní život je docela pestrý. Korály a barevné ryby jsou tu vidět všude. Nad hlavami nám krouží desítky obrovských netopýrů komorských, kteří patří mezi největší na světě a jsou endemičtí. Po koupeli v recepci hotelu měníme Eura na místní Komorské franky a cestou na ubytování si kupujeme pytlík čerstvých baget za 500 Franků (1€). Obchod ani restaurace nikde. Tudíž bagety jsou naše večeře.

Mitsamiouli, pláž a bungalov Maludja

14.4.2018 – sobota Jelikož jsme v časovém pásmu jen o jednu hodinu napřed oproti Česku, není problém vstát v 8:00, sbalit se a jít k cestě mávnout na první projíždějící taxi brouse (sdílené taxi). To nás veze na severní cíp ostrova do druhého největšího města ostrova, do města Mitsamiouli. Cesta trvá asi 30 minut a jízdné stojí 500 CF na osobu, jako ostatně jakákoli jízda tímto dopravním prostředkem po ostrově. První naše kroky vedou na místní trh, kde babky prodávají ovoce, zeleninu a některé i nějaké cetky a oblečení. My si kupujeme banány a v krámku přes cestu vodu. Konečně! Naposled jsme pili včera v letadle. Pěšky jdeme asi kilometr na pláž Maludja. Tahle hezká pláž porostlá vzrostlými kokosovými palmami s bělostným pískem a ohraničená černými lávovými skalisky nás láká ke koupeli, i když se počasí netváří nic moc. Ještě než vejdeme do vody, je u nás místní žena, která po nás chce 500 CF (1€) vstupné. To nás nutí rozhodnout se, jestli tady zůstaneme i ubytovaní v bungalovu, nebo půjdeme někam dál. Holky se tváří, že se jim nikam nechce a po prohlídce bungalovu (kde sice není ani elektřina a neteče voda) je rozhodnuto. Zůstáváme! Jen si na pokoj dáme věci a rychle do vody! Venku je totiž děsné horko. No, ono ani voda, která má nádhernou azurovou barvu, není moc osvěžující. Ve vodě a na pláži jsme do 13:00. A když chceme jít do města na oběd, objevuje se chlápek, který hbitě šplhá do koruny palmy a shazuje kokosy. Ty nám následně mačetou naseká, my si můžeme vypít kokosové mléko a sníst dužinu. Není nad čerstvé ovoce! Ve 13:30 se jdeme osprchovat do našeho bungalovu (rozuměj, polít se kyblíkem s vodou) a jdeme do centra města Mitsamiouli. V průvodci píšou, že si máme zajít na jídlo do Cool Memories restaurant, ale vypadá zavřeně. Jeden chlápek sedící v hloučku venku hbitě běží a nachází majitele. Ten slibuje, že do hodiny bude jídlo. Smlouváme cenu a tu hodinu jdeme čekat na lavičku před mešitu. Občas se zastavují místní na kus řeči, protože jsou velmi družní a přátelští. V 15:30 je čas pozdního oběda. Dostáváme hrnec rýže, čerstvě udělaného a ráno vyloveného tuňáka v rajčatové šťávě a k tomu něco jako batáty. Velmi chutné a je toho dost. Najedení se vracíme k naši pláži, kde ve vodě trávíme zbytek dne. Není to moc dlouho, protože slunce zapadá už v 18:00. Na pokoji pak při svitu svíčky a za vůně zapáleného františka proti komárům, sledujeme film na notebooku. Když už usínáme, netušíme, že to bude ještě veselá noc. Najednou slyšíme šustění sáčku na komodě a hon na spolubydlící začíná. Lucka vidí mihnout se stín a koukám pod postel. Z pod postele na mě kouká přerostlá myš. Musíme sundat matraci a zvednout postele. Myš nikde. Tak skládáme postel zpět a pokračujeme v ležení. A sáček šustí znovu. Tentokrát ji vidíme sedět na komodě. Komodu rozebíráme do posledního šuplíku, protože je to myší hnízdo. Jednotlivé šuplíky jsou prokousané a v tomhle bludišti bych ji těžko chytil. Nakonec jsme ji vyhnali mimo pokoj někde do koupelny a zabarikádovali jsme ji jedním neprokousaným šuplíkem. Nevím, jestli to pomohlo, ale po zbytek noci už o myši nevíme.

Chez Miki v Trou du Prophet, ztroskotání na moři, Lac Salé a Dračí hřbet

15.4.2018 – neděle
Budíme se do průtrže mračen. Snídani máme domluvenou až na 8:00 a i přesto že prší, jdu se smočit do moře. Voda je totiž teplá a déšť také není nijak studený. Nakonec dostáváme snídani až v 8:30 s omluvou, že se nemohla obsluha dostat z vesnice kvůli dešti. A pečivo také není. Nakonec dostáváme vejce na tvrdo, místo pečiva nějaký kokosový koláč, tavený sýr, sušenky a kávu s mlékem. Po jídle jdeme pěšky do 1,5 km vzdálené zátoky Trou du Prophet (zátoka Proroka). Venku je jako v prádelně. Horko a vlhko. Ale naštěstí už neprší. Zátoka je bez vody, protože je odliv. V pravém cípu zátoky jsou bungalovy Chez Miki. Potkáváme majitele a domlouváme si ubytování. Miki nám nabízí možnost jet na místní přírodní atrakce, kde jsme stejně dnes chtěli jet, lodí, jen co se trochu zvedne hladina vody. Asi v 10:30 pro nás přichází majitel lodi, že si máme nastoupit. Jedeme po severním cípu ostrova na východ. Jsou asi dvoumetrové vlny, ale to takovému motorovému člunu nemůže vadit. Cestou se snažíme na dlouhé silony s návnadou chytit nějaké barracudy a plavba probíhá v pohodě. Do doby než začal vynechávat motor. Lodivod musí každou chvíli znovu a znovu startovat. A během chvilek bez motoru se loď hned srovnává bokem směrem k vlnám. Několikrát se podaří motor nahodit, ale v jednom okamžiku se setkávají dva faktory najednou. Vlna se láme v místě, kde jsme s lodí a nejde nám motor. To má za následek to, že se motorový člun i s námi v mžiku obrací dnem vzhůru. Poslední myšlenka, než jsem spadl do vody je to, že lodní bord při dopadu může kohokoli z nás trefit do hlavy a raději se potápím hlouběji pod vodu. Po vynoření kontroluji, že Lucka i Terka jsou hlavami nad hladinou a vypadají živě, ale všechny naše věci od bot, batohu a šnorchlu se od převrácené lodi a nás každou vlnou vzdalují. Valí se na nás vlna za vlnou a křečovitě se snažíme držet kýlu, který je jediný kousek nad hladinou. Problém kýlu spočívá v tom, že není konstruován k držení se a každá vlna nás odhazuje kus od lodi a v mezičase, než přijde vlna další, je třeba k lodi zase doplavat a snažit se udržet při dalším nárazu masy vody. Celkem zoufalá situace. Člověk se takto docela vysiluje. Nakonec se nám podaří obrátit zcela zaplavenou loď správně kýlem dolů, ale loď nejde úplně ke dnu jen silou vůle. Tudíž naprosto nepřichází v úvahu, aby se dala voda z lodi nějak vylít. Výhoda správně obrácené lodi je, že se už konečně dá čeho chytit. Máme štěstí v neštěstí. Ze břehu nás viděli a přijíždí stejně velká loď jako ta, se kterou jsme se převrátili. Snažím se pochytat a do plující lodi naházet nějaké věci a za chvíli už je na lodi Terka a Lucka připlouvá na barelu s benzínem a také je vytažena na záchrannou loď. Lodí jsme odvezeni na břeh kousek od Mosquée Miraculeuse (Mešity zázraků), kde už stojí velký hlouček přihlížejících. Lucce a Terce ženy hned kolem pasu vážou šátky (je to muslimská země) a půjčují jim své boty. Záchranná loď se několikrát vrací na moře a dováží nám naše uplavané boty. Naši lodivodi jsou stále ve vodě u lodi a je vidět, že se jim ji daří, za pomoci dalších lidí, vybrat od vody a znovu ji zprovoznit. To ale až je odmontován a odvezen na lodi zavěšený motor. Když už jsme takový kousek od Lac Salé (Slané jezero), tak se tam jdeme podívat. Přidává se k nám jeden místní, který se pasuje na takového průvodce. Co na tom, že jde v lakýrkách. Lac Salé je vodou zatopený kráter sopečného kužele kousek od moře, který je v podzemí spojen s mořem. Hladina jezera má podle intenzity světla pokaždé jinou barvu a kráter má opravdu symetrický kruhový tvar. My si kráter obcházíme kolem dokola, vidíme létat místní netopýry z netradičního pohledu. Létají nad hladinou jezera pod námi a je vidět barva jejich výrazně béžově zabarvené hlavy. Já s průvodcem slézám i na úroveň hladiny jezera po prudké skalní římse, odkud si bereme vodní řasu, kterou potíráme drobné oděrky na Lucčině a Terčině kůži, protože má léčivé účinky. Stejně tak jako nám samozvaný průvodce ukazuje nějaký list z keře, který vylučuje tekutinu, která funguje jako antiseptikum. Vracíme se k moři a jdeme se podívat na Mosquée Miraculeuse. Pověst říká, že mešita se objevila ve vesnici přes noc zázrakem a nikdo neví, kdo ji postavil. Je hned na břehu a je docela nenápadná. Jdeme se k cestě a jeden z lodivodů se k nám také přidává. Zastavujeme taxi brouse, které se mění v private taxi a veze nás k skalnímu přírodnímu útvaru Dračí ocas. Výčnělky skály, které vypadají opravdu jako zkamenělé páteřní obratle obřího prehistorického tvora vedoucí do moře. Prolézáme si kolem těchto skalních útvarů a vracíme se k čekajícímu autu, které nás veze zpět do Trou du Prophet do našeho ubytování. Mikimu (majitel se opravdu jmenuje Miki s měkkými i) vyprávíme, co se nám stalo a objednáváme si večeři. Než nám ji připraví, jdu si zaplavat do klidného moře při západu slunce a dáváme si sprchu. Tedy kyblíkovou sprchu. Ve 20:00 nám Miky začíná nosit jídlo. Na talíři je živým květem ozdobený banán, přináší nám rýži s kurkumou, hromady na ohni grilovaného kuřete, zeleninový salát a jako zákusek čerstvou maracuju a banán. Dosyta najedeni jdeme do našeho bungalovu.

Hlavní město Moroni

16.4.2018 – pondělí
Vstávám už v 6:30 a venku je nádherný den. Moře je plné (tedy je příliv) a pode mnou jezdící rybář na loďce mne inspiruje k tomu zprovoznit rybářský prut, který je v bungalovu a snažím se něco chytit. Marně. O hodinu později z postele lezou i holky. Pomalu se balíme a jdeme k Mikimu na snídani. Dělá nám omeletu a palačinky. K tomu opět čerstvé ovoce a místní bylinkový čaj. Na obloze skoro ani mráček a už ráno je 31°C a velká vlhkost. V tomto vedru jdeme pěšky zpět do Mitsamiouli, kde před místním trhem chvíli čekáme na taxi brouse. To je úplně plné a jen co vyjedeme, je před námi kolona stojících aut. Všichni, co v této mini dodávce jsme, se vaříme ve vlastní šťávě. Jakmile se kolona rozjela, jedeme už vcelku plynule. V poledne vystupujeme v hlavním městě Moroni. Protože se tady není úplně lehké orientovat, ptáme se, jak najít Novou Páteční mešitu, ale každý nás posílá jinam. Nakonec jsme nějakou mešitu našli, ale jak později zjišťujeme, není to ta správná. Procházíme přes Starý trh, kde stovky prodejců prodávají koření, zeleninu a ryby. Všude je cítit různé zápachy, někdy vůně, jindy (většinou) smrad. Přicházíme k pobřeží, ale město je natolik rozhlehlé, že jen chodit od místa k místu moc nejde. Funguje zde jednotná cena za taxi 250 CF za jízdu a člověka, tudíž se necháváme odvézt k přístavu, abychom zjistili, že žádná loď v nejbližších dnech na vedlejší ostrovy neodplouvá. Naštěstí kousek od přístavu je Medina (staré město). K té jdeme kolem Staré Páteční mešity a na chvíli se ztrácíme v úzkých a křivolakých uličkách Arabské čtvrti, která zde stojí od středověku a připomíná uličky v Zanzibaru. Máme hlad a necháváme se odvézt dalším taxi k Wasta fast food. Takové typické rychlé občerstvení, kde si dáváme hamburger a smažené kuře. Začíná pořádná bouřka, proto nasedáme do dalšího taxi a jdeme se ubytovat do hotelu Retaj. Protože venku prší až do setmění, už nikam nejdeme a děláme velké prádlo. V ceně ubytování máme i skromnou bufetovou večeři.

Sopečné krátery Iconi a Mouandzaza

17.4.2018 – úterý
V ceně ubytování máme i bufetovou snídani. Po jídle se balíme, objednáváme jiný hotel na zbývající tři noci a jdeme na taxi na jih do městečka Iconi. Necháváme se vysadit u budovy místní pošty, odkud vede nenápadný chodníček směrem vzhůru na kráter Iconi. Cesta nejprve vede přes skládku, ale pak procházíme spoustou zeleně až do výšky 110 m na vrchol kráteru. Je odtud hezký výhled na městečko pod námi a na hranu kráteru. Je vidět, že jednu část jinak symetrického kuželu již kompletně zerodovalo moře a kráter tedy vypadá jako půlměsíc. Na vrcholu je ruina domečku, u které ve stínu chvíli odpočíváme. Sestup je rychlý a taxíkem přejíždíme k druhému sopečnému kuželu, kde nástup na chodníček je u vesnice Ndorini. Lucka s Terkou bojkotují další turistiku a čekají u úpatí sopky Mouandzaza a já po nezřetelném chodníčku vybíhám na ostrou hranu kráteru do výšky 194 m. A protože cache je až na druhé straně, musím po hraně oběhnout polovinu docela širokého kráteru. Tráva je přes metr vysoká a běží se docela nepříjemně. Ale nakonec stojím na vrcholu u další zříceniny nějakého domečku. Je odtud krásný výhled na moře, vesnici i předešlý kráter Iconi. Moc se nezdržuji, protože na mne čekají holky dole. Jdeme něco přes kilometr k hlavní silnici a do taxi brouse sedáme, když začíná pršet. Přijíždíme do centra k trhu, odkud to máme pěšky do hotelu Le Kalypto, kde budeme trávit zbývající večery do odletu. Jsou to takové chatičky v příjemném zákoutí s klimatizací. Po dnešní turistice je třeba si dát sprchu a trochu odpočinout. Přestává pršet a my si jdeme jen do nedalekého obchodu koupit něco na večeři. Chvíli sedíme venku, ale komáři tu jsou docela otravní, proto relaxujeme na pokoji.

Pláž Chomoni

18.4.2018 – středa
V 8:30 nám v hotelu chystají snídani a jedeme taxíkem do centra Moroni, kde v nepřehledných uličkách trhu nasedáme do plného taxi brouse do městečka Chomoni. Auto musím projet přes střed ostrova, tedy přes hory. Jedeme až do nadmořské výšky 700 metrů. V horách prší, ale jakmile sjedeme na východní stranu ostrova, je opět krásně. Vystupujeme u cestičky na které je zašlým písmem napsáno francouzsky: „čistá pláž“. Přicházíme k rákosových chatičkám a objednáváme si od majitele aby nám k obědu připravil tuňáka na grilu. Ale do oběda času dost. Pláž Chomoni má podkovovitý tvar a bělostný písek uzavřený ostrými černými balvany ztuhlé lávy. Azurově zbarvené moře je s pozvolným přístupem je doslova ideální pro koupání. Pod vodou jsou i korály a rybky. Ve vodě jsme až do oběda, kdy nám majitel přináší grilované batáty, pak něco podobného jako batát, ale je to z plodu, rostoucího na stromě a k tomu tuňáka. Skvělé jídlo na pláži, kde jsme úplně sami. U vody jsme až do 17:00. Jdeme na cestu a snažíme se dostat zpět do Moroni. To se ukazuje po hodině marného čekání, jako skoro nadlidský výkon. Prostě nic nejezdí. Jako opravdu nic, žádná auta ani taxíky. Nakonec musíme zaplatit 20€ místnímu člověku s autem, aby nás odvezl na druhou stranu ostrova k pláži Itsandra, kde se chceme navečeřet. Doporučená restaurace je zavřená, ale na ulici grilují kousky kuřete. Jako večeře to stačí. Od hotelu to už máme pěšky jen 500 metrů.

Pláž Itsandra

19.4.2018 - čtvrtek
Dnes se rozhodujeme nejezdit nikam daleko. V klidu snídáme a relaxujeme u naší chatky. Před dveřmi je zavěšená houpací síť, kterou taky využíváme. Je to dáno i tím, že jemně prší. V 11:00 se počasí uklidňuje a my jdeme pěšky na 800 metrů vzdálenou pláž Itsandra. Ta je přímo u hlavní cesty naproti mešitě. Jinými slovy asi nejméně hezká pláž z těch, co jsme zde navštívili. Ale zase je to kousek k pití a dělají tu i grilované ryby. Jednu si kupujeme a v pekárně čerstvé bagety. Na dece na pláži si z nákupu děláme super oběd. Odpoledne dětem končí škola a některé to berou domů přes pláž. Postupně se k nám zapojují a s Terkou staví písečně sochy a kreslí do písku. Na pláži jsme asi do 15:00. Chtěli jsme být déle, ale z hor to sfouklo bouřkový mrak. Vracíme se pěšky na hotel a posledních 200 metrů rapidně zrychlujeme, protože se brutálně rozpršelo. Zbytek dne už trávíme na hotelu hraním deskových her a koukáním na seriál.

Pláž hotelu Itsandra a odlet do Vídně

20.4.2018 - pátek
Jdeme na poslední snídani na ostrově Velké Komory a stojí hodně energie přesvědčit Terku, aby nedělala scény a šla s námi na taxi, které nás veze na pláž, na které jsme byli první den po příletu na ostrov, na pláž u hotelu Itsandra. Ve vodě jsme až do 12:00, protože je hezky a voda příjemná. Pak už nás tlačí čas. Musíme taxíkem zpět k hotelu, sbalit se a sbalení dojít k pláži Itsandra. Tady si kupujeme pití, bagety a, samozřejmě, grilovanou rybu. Protože zrovna prší, sedíme na zápraží obchodu pod střechu a rukama se cpeme chutnou rybou. Po jídle si bereme taxi na letiště a procházíme zdlouhavý proces odbavení. V 16:20 odlétáme společností Ethiopian Airlines přes Dar es Salam do Addis Abeba. V Addis máme na přestup do letadla do Vídně tři hodiny.
Autor:
Publikováno:
21. 4. 2018
FOTOGALERIE
následující >
Fotogalerie
TRASA KE STAŽENÍ: KML (GPX)
NAVŠTÍVENÁ ZEMĚ
Komory
Rozloha:
2 170 km2
Počet obyvatel:
671 247 (309 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Moroni
Nejvyšší bod:
Le Kartala (2 360 m)
Používaný jazyk:
Arabština, Francouzština, Shikomoro, Swahili, Arabština
Náboženství:
sunnité muslimové 98%, římští katolíci 2%
Měna:
komorský frank (KMF)
Dobrodruh
Petr Górecki
Navštívené kontinenty celkem:
6
Navštívené země celkem:
122
Počet publikací celkem:
114
Nejnavštěvovanější země: