Mapa
Afrika > Eritrea
Rozloha:
124 399km2
Počet obyvatel:
5 037 000 (40 obyvatel/km2)
Hlavní město:
Asmara
Nejvyšší bod:
Amba Soira (3 018 m)
Používaný jazyk:
Tigrajština, Arabština, Angličtina
Náboženství:
muslimové, pravoslavní křesťané, římští katolíci, protestanti
Měna:
eritrejská nakfa (ERN)
Popis:
| vlajka = Flag of Eritrea.svg
| článek o vlajce = Eritrejská vlajka
| znak = Emblem of Eritrea (sinople argent naturel azur).svg
| mapa umístění = Eritrea (Africa orthographic projection).svg
| rozloha = 124 399
| rozlmisto = 98
| procent vody = zanedbatelné
| obyvatel = 5 037 000
| obyvmisto = 115
| obyvrok = odhad 2009
| HDI = 0,442
| HDIvývoj = stálost
| HDIvýše = nízký
| HDIrok = 2007
| HDImísto = 164
| jazyk = tigriňština, arabština, angličtina (de facto úř. jazyky), neoficiálně italština
| náboženství = muslimové, pravoslavní křesťané, římští katolíci a eritrejští koptští katolíci, protestanti - luteráni a další
| nejvyšší hora = Soira
| výška nejvyšší hory = 3 018
| státní zřízení = Prezidentská republika
| hlavní město = Asmara
| funkce1 = Hlava státu
| vládce1 = prezident Isaias Afwerki (od 8. června 1993)
| funkce2 = Hlava vlády
| vládce2 = prezident Isaias Afwerki (od 8. června 1993)
| článek o hymně = Eritrejská hymna
| hymna = Eritrejská hymna
| datum vzniku = 24. května 1993
| způsob vzniku = nezávislost na Etiopii
| měna = nakfa (=100 centů)
| kód měny = ERN
| HDP/ob. = 1 411
| HDP/ob.misto = 179
| HDP/ob.rok = 2011
| ison = 232
| iso3 = ERI
| iso2 = ER
| mpz = ER
| doména = er
| předvolba = +291
| čas = +3
| commonscat = Eritrea
}}
Eritrea (tigrajsky ኤርትራ, Ertra), plným názvem Stát Eritrea (tigrajsky ሃግሬ ኤርትራ, Hagara Ertra), Dle později zapsaných legend zde měli vládnout Šalomounovci, potomci Menelika I., který se narodil královně ze Sáby a židovskému králi Šalomounovi. Někdy po roce 325 přijal tamější vládce Ezana křesťanství, jež se stalo státním náboženstvím. Do 6. století si aksumský stát udržoval silné postavení v oblasti Rudého moře, a to zejména díky tomu, že kontroloval pozice jak na eritrejském pobřeží, tak v jižní Arábii. Arabská území drželi aksumští vládci do roku 525, kdy došlo k jejich osamostatnění. Aksumité se podíleli na obchodu a udržovali kontakty s okolními civilizacemi, vedle Egypta a Arábie i se starověkým Řeckem a Římem. Významným eritrejským přístavem byl v této době Adulis, nacházející se poblíž dnešní Zuly. Aksumský a posléze i etiopský stát, do značné míry izolovaný od světa a se sídelním městem dále na jih od pobřeží, nedržel nad pobřežím pevnější ruku a zdejší vládci byli spojeni s etiopskými panovníky jen velmi volně. Aksum začal od 9. století kolabovat. Ve 13. století převzali nad etiopským vnitrozemím moc příslušníci dynastie Zagwe, zhruba sto let po nich znovu nastupivší šalomounská dynastie. Přístup do vnitrozemí Etiopie z eritrejského pobřeží v této době chránila napůl autonomní oblast, jejíž vládci nesli titul bahr negaš, vládce moře. Osmanská říše, jež adalského sultána podporovala, využila situace a získala v oblasti další území, která si s krátkými přestávkami udržela až do roku 1865, kdy je předala Egypťanům. Od roku 1869, kdy byl otevřen Suezský průplav, se Rudé moře stalo předmětem zájmu a soupeření velmocí. Poté, co se Britům podařilo potlačit mahdistiscké povstání v Súdánu, přenechali jimi okupované eritrejské území roku 1885 Itálii, výměnou za privilegia v eritrejských přístavech. Přestože se poté Italové střetli s etiopskými armádami roku 1896 v bitvě u Adwy a prohráli, eritrejské území si díky špatné vnitropolitické situaci v Etiopii ponechali a v nové smlouvě z Addis Abeby znovu uznal Menelik II. jejich dosavadní zisky výměnou za uznání etiopské suverenity. V souvislosti s industrializací došlo i k vytvoření vrstvy eritrejské inteligence. Mnoho Eritrejců bylo zaměstnáno ve veřejné správě. Kolonie však znamenala pro Itálii především finanční zátěž, protože zisky z ní nepokryly výdaje na její správu. Itálie brala kolonii jako základnu k útoku na Etiopii a podle toho také území spravovala. Vzrůstající animozitu tedy způsobovalo i zanedbávání dalšího ekonomického rozvoje, protože Eritrea pomalu ztrácela oproti Etiopii svůj původní náskok. Císařovo úsilí bylo završeno roku 1962, kdy byla federace formálně zrušena a Eritrea přičleněna k Etiopii. Další významnou organizací byla Eritrejská osvobozenecká fronta (ELF) založená roku 1960, v níž zpočátku převládali muslimové a jež byla podporována ze strany Sýrie, Íránu, Súdánu a dalších muslimských států.
---- Soudobá Eritrea ----
Prvním prezidentem nového státu se stal dosavadní vůdce EPLF Isaias Afwerki. Samotná EPLF se transformovala v politickou stranu zvanou Lidová fronta za demokracii a spravedlnost (PFDJ) V letech 1995 až 1996 svedla Eritrea krátký, ale krvavý konflikt s Jemenem o Hanišské ostrovy, které byly nakonec přiznány Jemenu. Původní vřelé vztahy s Etiopií se začaly rychle zhoršovat vzhledem ke sporům o obchodní záležitosti, přístup k eritrejským přístavům a přesné vytyčení hranic. Pro Eritreu měl konflikt, který oficiálně skončil v prosinci 2000, i další katastrofální důsledky – původně rychle se rozvíjející ekonomika utrpěla citelné ztráty, z nichž se vzpamatovává dodnes. V roce 2001 se proti režimu konaly velké protesty, vládní složky však proti nim tvrdě zasáhly. Na útlak reagují obyvatelé země ve velkém útěkem do zahraničí, podle britského profesora Gaima Kibreaba je Eritrea nejrychleji se vyprázdňujícím státem na světě.
zobrazit podrobnosti